tatjana1737 komentáře u knih

Další z děl, které formovaly moje dospívání a ovlivnily mé další čtenářské směřování. Pokud člověk nejprve přečetl Tolkiena, Sapkowského, Martina, Feista, Goodkinda a další, tak mu Morressy nutně přijde spíše pro děti. Mně se ale ta jeho poklidnost, jemný humor, anglické pojetí elfů i jemnost vyprávění (oproti dnešní oblibě v realistickém až naturalistickém líčení sexu či násilí) pořád líbí.

11 09.11.2015

Více se mi líbí jiné příběhy o Thorgalovi (Dítě z hvězd, Alinoe, Lukostřelci)...

2 09.11.2015

Tento díl mne tolik neuchvátil, i když se mi líbil víc než Zrazená čarodějka. Mám raději příběhy s mytologickou tématikou...

1 09.11.2015

Hlavním hrdinou tentokrát není samotný Thorgal, ale spíše Aaricie. A poté, co se mi narodilo vlastní dítě, mohu s klidem říci, že je opravdu hrdinka :-).

3 09.11.2015

Tři hvězdy dávám proto, že knížka je přepisem vydaných komiksů, takže neznalce nemusí moc uchvátit, a protože nemá žádné ilustrace s výjimkou té na obálce. Jinak Thorgal se vším všudy.

1 09.11.2015

Jedna z mých srdečních záležitostí. Pro prcka, který vyrůstal v 80. a 90. letech byl tenhle komiks zjevením. Oproti novějším vydáním dalších Thorgalových příběhů papírem a barvami působí tento poněkud naivně, ale příběh je nádherný a dodnes podněcuje moji fantazii. Milovníkům komiksů, fantasy a příběhů, v nichž jsou hrdinové opravdu hrdiny, vřele doporučuji.

6 09.11.2015

Nejsem primárně čtenářem detektivek, takže nemohu porovnávat a nějak výrazně soudit. "Volání kukačky" se mi docela líbilo, ale po roce, kdy jsem ho četla, si už pamatuju jen to, kdo byl vrah :-). Do "Hedvábníka" jsem proto šla téměř s čistým štítem a musela oprašovat vzpomínky na hlavního hrdinu Cormorana Strikea i jeho asistentku Robin. Přiznám se, že z celé knihy, která byla opravdu hodně dlouhá, se mi nejvíc líbily civilní pasáže - popis rozvíjejícího se profesního a osobního vztahu mezi Cormoranem a Robin, Cormoranovy vzpomínky na Charlotte a jeho působení v armádě. Knihu jsem dočetla včera a samotná detektivní linie už nyní ustupuje do pozadí a zmiňované momenty si vybavuji jasněji. Asi jsem ze staré školy, ale vadilo mi samotné provedení vraždy - připadá mi, že po oblibě severských detektivek se s brutalitou roztrhl pytel a čím drsnější a hnusnější vražda, ideálně s nějakým rituálním podtextem a symbolikou, tím lépe. Aby čtenář nezapomněl, téměř na každé další stránce se minimálně jednou objevilo slovo "vnitřnosti" či odkaz na způsob vraždy. Pointa, tedy odhalení vraha, pro mne byla docela nečekaná, tipovala bych někoho jiného, ale v té spleti vztahů a výpovědí, které si téměř při každém novém výslechu protiřečily, bylo docela těžké se vyznat. Odhalení mi přišlo poměrně "z ničeho", mám raději, když čtenář může usuzovat s detektivem a sám má dostatek vodítek, aby si při druhém čtení říkal: "No jo! Vždyť je to úplně jasné, tady je zřejmá indicie, sakra, že jsem si to neposkládal dohromady!" Samotný příběh byl hodně překombinovaný, ale je zajímavé ho číst, pozorovat "poměry" mezi spisovateli, jejich agenty a vydavateli knih a říkat si, jestli něco z toho opravdu odpovídá britským reáliím, když se autorka v těchto kruzích jistě pohybovala a pohybuje. Jinak oceňuji vypravěčský styl "pana Galbraitha" a práci se slovy, sice neznám Londýn, ale při popisech některých scenérií jsem je úplně viděla a cítila londýnskou zimu.

13 08.11.2015

Tuhle knížku miluji. Když jsem chodila na základní školu, měla ji spolužačka Blanka a já jí hrozně záviděla. Knížku jsem si opakovaně půjčovala, přepisovala do sešitu a pokoušela se překreslit i obrázky (které, když si je zpětně prohlížím, působí oproti předloze velmi vtipně). Nakonec se mi ji podařilo sehnat (u nějakého pouličního stánku - stála 99,-, což byly hrozné peníze, ale půjčila mi na ni sousedka, která šla náhodou kolem a kterou jsem musela dojmout tím, jak zoufale jsem tu knížku chtěla a jak jsem se bála, že když tamtudy půjdu další den, už ji mít nebudou) a dodnes se z ní těším. Při každém otevření na mne vždy dýchne ono okouzlení ze třetí třídy, takže knížka má pro mne neuvěřitelnou přidanou hodnotu. Moji zamilovanost určitě nezpůsobil jen samotný příběh, ale i naprosto půvabné ilustrace, které již tehdy podnítily moji obrazotvornost a v hlavě mi vyčarovaly nádherný svět, do kterého se stále bolestně toužím podívat. Doufám, že až jednou budu předčítat svým dětem, budou stejně jako já nezvratně přesvědčeny o tom, že Země Nezemě existuje.

7 28.10.2015

Ne, že by ten komiks byl špatný, o tom žádná. Ale pohled na Petra Pana a Wendy, kteroužto knížku s půvabnými ilustracemi jsem v dětství milovala a dlouho sháněla, už pro mne nikdy nebude stejný :-). Alenka a Dorotka pro mne nejsou tak srdeční záležitostí, takže zejména příběh Dorotky a "interpretace" jejích dobrodružství a některých prvků ze země Oz (např. Tornádo či červené střevíčky) byly docela vtipné a zajímavé.

Jak anotace vypovídá, jde o pornografii, ale ne bezduchou a takovou, jakou si pod tímto pojmem většinou představíme, ale o příběhy, které sice vypráví o sexu, ale přece nejsou JEN o sexu. Doporučila bych spíše dospělým čtenářům (jedná se o další z "obrázkových příběhů", který vyvrací mýtus, že komiksy jsou určeny jen dětem a dospívajícím), mládeži bych existenci tohoto komiksu prozatím zatajila :-). A současně bych doporučila těm, kteří znají Alenku v říši divů, Čaroděje ze země Oz i Petra Pana, protože díky znalosti těchto děl má čtení komiksu úplně jiný rozměr.

5 28.10.2015

POZOR SPOILERY, pro ty, co se chystají číst nebo mají rozečteno!

Před asi hodinou dočteno, takže jsem plná dojmů :-). Kniha se mi líbila a velmi, takže doporučuji nenechat se odradit - z mého pohledu - poněkud rozvláčným začátkem a pomalým rozjezdem. Ne, že by popisované události nebyly zajímavé, ale vždy bylo něco nakousnuto, nevěděla jsem proč, jak to souvisí s ostatními popisovanými událostmi, a byla z toho rozčílená. Nicméně určitá rozvláčnost a podrobný popis jednotlivých událostí, lidí, jevů a prostředí má svůj smysl. Knížka je díky němu plastičtější, člověk má pocit, jako by se pohyboval tehdejší Anglií, stál za zády hlavních postav a vše viděl jejich očima. Vůbec se nedivím, že zrod knížky trval tak dlouho, protože detailů, které člověk třeba jen přelétne očima, ale podvědomě přispějí k celkovému obrazu a atmosféře jednotlivých scén, ročních období, ale třeba i k vůni ulice ponořené do ranní mlhy, je nespočetně a pokud všechny vznikly pouze v hlavě autorky, klaním se před její prací a tím, co vše musela nastudovat, aby popisované bylo tak reálné.

Zmiňovala jsem hlavní postavy... ale ono je v knize vlastně jen jedna hlavní postava a ta se tam zjeví jen na chvilku - všechny ostatní postavy jsou vlastně vedlejší :-). Jakožto čtenář zvyklý na nějaké stereotypy jsem měla tendenci si jednu postavu vybrat jako "tu hlavní" a s ní se identifikovat. Postava Gilberta Norrela je tak hrozně nesympatická, že volba logicky padla na Jonathana Strange. Jenže on je opravdu namyšlený, takže ani s ním jsem se nemohla smířit :-). A gentleman s vlasy jako chmýří bodláčí? Je sice psán vtipně, ale když se člověk zamyslí nad jeho skutky a tím, co říká, rozhodně bych ho nechtěla v životě potkat. Z postav vystupujících v knížce se mi tak nejvíce líbili Childermass a Stephen Black. Zakončení příběhu posledního jmenovaného mi vykouzlilo na tváři úsměv :-). A takových momentů bylo mnohem víc.

Knížka, přestože je velmi obsáhlá a hlavní příběh se skládá z více větví, u kterých trvá dlouho, než se spojí do jednoho kmene a člověk pochopí souvislosti, je psaná s lehkostí a vtipem, s jemnou ironií a neznatelným (anglickým) humorem. Zde se připojuji k těm, kteří chválí překladatele - originál jsem nečetla, ale u českého překladu jsem se mnohokrát během čtení musela složit poklonu práci se slovy, použitým přirovnáním apod.

Samostatnou kapitolou jsou poznámky pod čarou, což u literatury fikce nebývá moc zvykem. Dotvářejí samotný celkový kontext a budí zdání, že čteme o reálných lidech a reálném světě (a kdo ví, já po Králových cestách nikdy nešla).

Líbí se mi i minimalistická obálka. Četla jsem další vydání, které je v reversních barvách, tedy bílý havran a bílé litery na černém pozadí, což bych vydavateli jako jediné hrubě vytknula, neboť standarta Krále Havrana byla bílá s černým havranem :-).

Souhlasím s Gaimanem (i když při pomalém rozjezdu bych se pod toto tvrzení rozhodně nepodepsala), že bych četla dál a klidně dalších 800 stránek. Budu tedy rozhodně doufat v to, že autorka napíše nějaké pokračování, i když tomu moc nevěřím. Ale doufat budu hrozně ráda, protože ten otevřený konec není nic pro mne :-).

DOPLNĚNO 9.11.2015: Právě jsem zjistila, že bílá obálka nebyla prvním vydáním a černá druhým, ale že byly vydány obě současně a mají v sobě jistou symboliku (viz recenze na příslušné záložce). Tímto se tedy omlouvám se svůj povrchní soud a pokud si barevnost vykládám dobře, volila bych obálku černou :-).

Velmi zajímavá recenze: http://neviditelnypes.lidovky.cz/recenze-sussana-clarkova-jonathan-strange-a-pan-norrell-p2g-/p_scifi.aspx?c=A080126_170001_p_scifi_hpe (Jan Havliš).

Sice jsem od přečtení Jonathana Strange a pana Norrela přelouskala Hedvábníka a nyní mám rozečtenou Divergenci, přesto se v myšlenkách ke knížce vracím. S kamarádem, který mi titul doporučil, jsme už svedli diskusi na téma jazyka knihy (Dickensovský), vykreslení anglické společnosti (Austenovské), na jemný humor, ironické narážky, historické osobnosti (lord Byron, který se při pohledu na pohlednou Italku jakoby zhroutil a tvářil se jako při žaludeční nevolnosti :-)), ale i pojetí Elfů (typicky anglické, já jej znám z Morressyho, takže pro mne žádné novum, ale pro neznalé jaký to rozpor proti dnes prezentovaným Tolkienovým elfům).

Momentálně mám rozkoukaný seriál podle předlohy, ale už po třetím díle nejsem spokojena, přijde mi, že Norrel je zde prezentován mnohem víc negativně než v předloze (krádeže dopisů manželů Strangeových), nelíbí se mi prizonizace lady Poleové, ale uvidíme, třeba ještě názor změním. Co se mi na seriálu líbí je výběr herců, sice je má představa poněkud odlišná, ale jinak to sedí jako zadeček na hrnec :-).

10 27.10.2015

Nejprve jsem četla knihu, pak si pustila film. Ten díky tomu absolutně neobstál, navíc i ve srovnání s Ďáblovou lstí. Kniha a film nemají v případě Ztracené brány kromě názvu, jmen postav a podzemí mnoho společného. Knížka je oproti Ďáblově lsti trochu víc "fantasy", ale líbila se mi, a to i přes větší "neuvěřitelnost" zápletky a jejího rozuzlení. Oproti tomu film je slepeninou všeho možného, ale chybí mu myšlenková i žánrová ucelenost.

2 15.10.2015

Na knížku jsem v knihovně čekala půl roku a než jsem dočetla to, co jsem měla rozečteno, když se konečně uvolnila, už mi přišla upomínka. Řekla bych, že hodně zapracovala reklama - já sama jsem četla na doporučení několika časopisů a pochvalných recenzí. Ne, že bych čtením byla zklamaná, ale čekala jsem něco jiného.
Žánr špionážního románu jsem, pokud vím, ještě nečetla. Ženských románů jsem oproti tomu přečetla hodně. Ženský špionážní román jsem četla poprvé. Jak všichni vychvalovali, že hlavní hrdinka se z obyčejné švadleny stane agentkou, tak jsem byla natěšená na spoustu akce a napětí. Nechci nic prozrazovat, ale agentkou se stane až v polovině hodně tlusté knihy, kdy jsem se celou dobu čtení ptala, kdy už přijde ta špionáž. Neříkám, že by ta první polovina nebyla špatná nebo nudná, jen byla hrozně popisná a zdlouhavá. Myslela jsem, kolik času neuběhlo od odchodu Siry z Madridu, říkala jsem si, že už musíme být v polovině války a proto mi pořád nesedělo, že tam není nic o obsazení Polska apod. Teprve v tu chvíli mi došlo, že ten hrozný počet stránek popisuje asi jen 8měsíční časové období. Druhá polovina knihy už je poněkud akčnější, i když stále dost popisná. Kapitola, kdy se Sira setká s vedoucím tajné služby, končí tím, že ji zve na oběd. V duchu jsem si říkala: "Ať je další kapitola shrnutím toho, o čem se bavili, třeba s odstupem jednoho roku, kdy už bude špionkou a bude vzpomínat stylem 'při obědě mi ukázal složky lidí na které se mám zaměřit'. Ať další kapitola nezačíná tím obědem!" Otočila jsem stránku a začala číst, co měli k jídlu, na čem jim to bylo servírováno, kdo jim to donesl a jak vypadal... Nevím, zda to bylo tím, že jsem neměla šanci číst na jeden zátah a pořád jsem četbu musela přerušovat, ale mnohé pasáže mi vůbec "neutíkaly" a trochu mne nudily.
POZOR SPOILER: Také jsem byla zklamána závěrem knihy, čekala jsem popis průběhu války z pohledu civilistky-agentky, nečekala jsem, že kniha skončí první větší misí. Epilog sice shrnuje osudy postav, které se v knize objevily, ale spíše postav historických než hlavních hrdinů. Jejich osudy jsou shrnuty do kratičkého odstavce, kdy je navíc čtenářovi nabídnuto, aby si vybral, jak chce, aby žili.
Na knížce oceňuji zajímavý námět (ale čekala jsem od něj trochu víc) a zejména to, že jsem se opět seznámila s reáliemi státu, o němž toho moc nevím a jen mlhavě tuším, že tam byla nějaká občanská válka a fašistická diktatura. Plus - pro někoho nezajímavé - popisy šatů, materiálů a střihů módních kreací klientek salonů Chez Sirah a Chez Arish. Díky googlu vím, jak vypadají šaty Delphos a chci je taky :-).

3 10.10.2015

Knížku jsem vyhrála v soutěži a vůbec netušila, že už v té době je kolem ní takový humbuk. Přečetla jsem, docela i líbilo, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Možná i proto, že pointa příběhu je vyzrazena na přebalu, totiž že hlavní hrdina je upír. Takže člověk ani není tak šokovaný, když se dozví, proč se k Belle chová ve škole tak nepřátelsky a podivně. Tahle pointa podle mého měla být víc utajená, čtenář by nebyl ochuzen o moment překvapení. Jinak mi knížka přišla spíše pro mladší čtenářky, ne že by byla špatná, ale když má člověk něco načteno, tak už to není tolik ono. Moje maminka, která je velká čtenářka, byla z jedničky nadšená, ihned dokoupila další dva díly, po jejich přečtení podlehla deziluzi a čtyřku ani číst nechtěla. Je pravda, že dvojku a trojku považuji za hodně slabé, čtvrtý díl jsem si půjčila v knihovně a opět se mi líbil (POZOR SPOILER: i díky happyendu pro Jacoba, který z toho milostného trojúhelníku Bella-Edward-Jacob vyšel hůř).

Jinak souhlasím s uživatelkou Beltrix, že jiné než hlavní postavy pro mne měly větší náboj a zajímaly by mne spíše jejich osudy (Alice a Jasper, ...). I když možná ne, možná že moje fantazie jim vykreslí lepší životní příběh než mít velká očekávání, a pak být zklamaná pojetím autorky :-).

9 09.10.2015

Prohloubení myšlenkového světa Hlídek a rozdílů mezi Světlými a Temnými. Příběh Alice pokaždé přečtu s napětím a i když vím, jak dopadne, cítím velikou nespravedlnost (tak málo stačilo...).

5 06.10.2015

Tento díl jsem zatím četla jen jednou a vybavuji si matně. Už to pro mne nemělo takový spád a šťávu, ani překvapení jako díly předchozí, přesto se mi to líbilo a fanouškům celé série doporučuji k přečtení.

3 06.10.2015

Méně filozofie a více akce, ale rozhodně ne ku škodě autorově a Hlídek jako takových. Jen ty naděje, co ve mně vyvolal ohledně mé oblíbené postavy... :-) Oceňuji propracování toho, co je zač Šero, jen tu sedmou hladinu jsem pořádně pochopila až při druhém čtení.

4 06.10.2015

Pro mne nejhorší díl Hlídek. Chybělo mi Lukjaněnkovo "filozofování", hlavní myšlenka (nebudu prozrazovat, týkala se měst) zajímavá, ale nějak jsem nepochopila, jak s ní nakonec bylo naloženo, v ději a postavách jsem se mnohdy ztrácela, chyběla mi u nich hloubka a prokreslenost, jaké nese Lukjaněnko. Jediné velké plus dávám za nahého Kosťu Sauškina :-).

2 06.10.2015

Jedná z mých srdečních záležitostí, ke které se stále vracím. Po dlouhé době literárního hladu něco, co mne nasytilo. Ať novostí námětu (vedle našeho světa existuje Šero a vedle lidí existují Jiní), tak samotným prostředním a reáliemi, v nichž se příběh odehrává. Průměrnému Evropanovi je Rusko vzdálenou zemí, o jejíž obyvatelích a jejich životech má spíše mlhavé povědomí. Lukjaněnkovi se povedlo postihnout šeď a frustraci průměrného Rusa v postsovětském Rusku (depresivní ruská filmová adaptace tenhle dojem jen umocňuje) i mentalitu obyvatel. Ztotožňuji se s hlavním hrdinou Antonem Goroděckým, který je sice Jiný, ale stále člověk, uchoval si mnoho pochybností o světe, který ho obklopuje i o sobě samém. Sice si nedělá iluze, ale stále ho mnoho věcí, včetně nadřízených, dokáže překvapit... A přiznávám se bez mučení, že platonicky miluji postavu Konstantina Sauškina, která je rozervaná díky svému původu - nejde o a priori padoucha, ale coby Temný (a navíc Temný nižší kategorie) je do role toho zlého pasován. (Jeho konflikt vrcholí v Šeré hlídce, která mne díky tomu stále dojímá) Kromě čtivě napsaného příběhu, výborně podprahově popsaných reálií a vývoji hlavního hrdiny, se mi líbí i úvahy nad dobrem a zlem, životem apod.

10 06.10.2015

Třetí díl spravil dojem vyvolaný dílem druhým. I když většina knihy se vleče, děj je opět tak trochu o ničem, tak výsledná pointa detektivní zápletky není tak zlá + osvěžujícím čtením pro mne byly "bonusové materiály" v podobě textu psaného z pohledu Christiana. Nicméně, jak jsem psala u prvního dílu, četla jsem již lepší romance :-).

4 06.10.2015

Tenhle díl považuji za nejslabší a po jedničce, kdy jsem se místy do čtení musela nutit, to o dvojce platilo několikanásobně. Děj je plytký (na jednoduchou hlavní myšlenku příliš mnoho stránek) a sexuální scény už ničím nepřekvapují. autorka dokonce používá stejné výrazové prostředky, takže to, co bylo na jedničce tak atraktivní, je ve dvojce spíše nudné. Děj nemá spád a moc to nezachraňuje. Tak jako byla první kniha o sexu, má být druhá popisem rostoucího vztahu mezi Anou a Christianem. Ana odkrývá zraněné Christianovo nitro... a Christian díky tomu v mých očích ztrácí kouzlo sebevědomého, trochu arogantního chlapáka a stává se z něj neatraktivní ukňouránek.

6 06.10.2015