Teckovana komentáře u knih
Nechápu pobouření a odsudky některých pokryteckých recenzentů obviňujících autora ze zlehčování a relativizace zločinů nacismu. To bychom mohli úplně stejně odsoudit Styrona za Sophiinu volbu. Předčítač je dobře napsaná novela se silným milostným příběhem, čtivým dějem, spoustou zajímavých myšlenek a jako bonus se v ní skládá hold čtení, předčítání a literatuře vůbec. Doporučuji pro čtenáře, kteří netrpí předsudky z minulého století.
Majordomus Stevens je v podstatě samuraj zcela oddaný službě svému pánu a tomuto vyššímu cíli podřizuje i svůj osobní život. Až po smrti lorda Darlingtona si začne uvědomovat, že jeho pán nebyl dokonalý, ale že on bez něj není vůbec ničím a že svou životní šanci zřejmě nenávratně promarnil. Nostalgická, ale proklatě dobře napsaná kniha, o níž se dá dlouho přemýšlet a dá se číst stále znova.
PS: Audioverzi načetl velmi osobitým způsobem Jan Vlasák. Doporučuji obojí. :-)
Petr Fiala kdysi řekl, že Mňága a Žďorp hraje veselé písně o smrti, a přesně tahle charakteristika vystihuje i tuto knihu. Říká se, že humor a sex jsou naše jediné zbraně v boji se strachem ze smrti. Lucie Faulerová zde vyskládala celý arzenál pro spřízněné čtenáře. Hodně vtipné, i když vulgárně, lehce filozofické, místy absurdní a surrealistické, občas i malinko morbidní texty (téma sebevražd), ale jako celek výborné čtení se špetkou naděje.
Krátký příběh o platonické lásce žákyně a učitele, takže vlastně banální situace. Autorce se ovšem výborně podařilo přiblížit atmosféru japonského velkoměsta, kde běžná office lady žije víceméně pro svou práci a nemá čas ani energii na žádné vážnější vztahy, zejména když je jasné od začátku, že takový vztah nemá budoucnost. Něco podobného bylo i v jiné knize této autorky, tentokrát jsou ovšem hlavní postavy o dost sympatičtější, než ve Vetešnictví pana Nakana. Čtenářům, které současné Japonsko zajímá, se dostává do ruky velmi inspirativní a čtivá kniha.
Pro milovníky japonské literatury skvělá příležitost na tři dny v důvěrně známém prostředí, ale ani ostatní čtenáři otevření novým poznatkům nebudou zklamáni. O dívčí románek se opravdu nejedná, ani napětí či "mystery" prvky nepřekračují přijatelné meze. Jediné, co mně při četbě trochu vadilo, je spousta překlepů, vynechaných písmenek a občas dokonce i nesmyslných spojení, které mohl pečlivý redaktor vychytat (přečetla jsem zatím jen "tři třetiny" knihy).
Kniha mi tématem a zápletkou trochu připomněla Peníze od Hitlera Radky Denemarkové, ale autorka má svůj styl, který je sám o sobě tak zajímavý, že unese i ne úplně originální příběh o Židovce.
Na první román docela slušně vysoká laťka, nicméně autor ji pak dokonce i dokázal přeskočit. :-)
Každopádně, tuto knihu je třeba chápat jako první díl nekonečného seriálu s pracovním názvem Romány Davida Mitchella.
Tentokrát je to ještě slabší než Dešťová hůl a ta taky nebyla zrovna skvělá. Jihočeská tématika a rozkrývané staré vesnické křivdy, které by snad mohly být zajímavé, jsou tu jen naznačené, ale nejsou to hlavní. Hlavní téma je krize středního věku jedné profesorky literatury, tedy tak banální příběh, že mi připomínal televizní seriál. Ani vybroušený styl dialogů, ani povrchní aluze na světovou literární klasiku tuto knihu příliš nepovyšují z beznadějného zabředání do průměru. Škoda, Rybí krev byla mnohem lepší a je jasné, že Hájíček dobře psát umí, jen poslední dobou trochu ztrácí "rajc".
Toto není jen tak nějaká sbírka poezie, spíš zážitek z objevování starého Japonska a jeho kultury. Jsem ráda, že jsem aspoň symbolicky nové ilustrované vydání podpořila.
Povídky pro přemýšlivé čtenáře. Nejedná se o oddechovou četbu, jak knihu zařazují některé recenze. Každá z povídek je jiná, ale společné je jejich téma - nahlížíme do života běžných lidí, kterým se stalo něco divného, a někdy také do slepých uliček, kam může dospět naše civilizace.
Výborná kniha, ať už ji soudím podle příběhu a postav nebo podle jazyka a stylu. Ishiguro je po všech stránkách ve vrcholné formě, jen si nečekaně maličko pohrává se žánrem fantasy. Něco mezi Henry Jamesem a Davidem Mitchellem, ale nebojím se říct, že Ishiguro tyto mé oblíbené autory předčil. :-)
Absurdní příběh, který ovšem trefně vystihuje absurditu současného konzumního a korporátního způsobu života nejen v Japonsku. Keiko je tak trochu mimozemšťan, ale to neznamená, že přemýšlivé čtenáře její pohled na svět nezaujme.
Trošku mi to připomnělo filmy Davida Lynche, kdy se divák po celou dobu bojí, co bude v příštím záběru, ale obvykle to stejně neuhodne. Autorka dokonale rozehrála úvodní legendu s velmi překvapivým a trošku nejednoznačným rozuzlením. Brilantní styl a orginalita podání je samozřejmostí prakticky na každé stránce. Máte-li rádi dobrodružné noční můry, užijete si četbu vrchovatě. ;-)
Kokoro neoplývá napínavým příběhem, nejsou tu ani sympatičtí hrdinové, ale přesto v Japonsku patří už více než sto let k nejčtenějším knihám. Povinná četba pro všechny, kteří to myslí s japonskou literaturou vážně a nejsou líní o přečteném přemýšlet.
Docela zajímavý nápad, docela příjemně se to četlo, nicméně kdyby to nenapsal Japonec, tak by mé celkové hodnocení bylo spíše pod průměrem. Odpočinková literatura bez přesahu a přidané hodnoty, na jakou jsme byli u překladů japonských knih zvyklí.
Bezesporu užitečná a čtivá kniha, alespoň pro toho, kdo Československo zažil a zajímá ho, jak to vlastně bylo. Zejména ctitelé prezidenta Beneše budou asi překvapení, že návrh na odstoupení části území Sudet Německu vzešel původně od něj, přestože se pak snažil svalovat vinu za Mnichov na jiné. Nicméně o Benešovi tato kniha není, více prostoru zde skutečně dostávají slovenští politici 20. století, např. Vavro Šrobár, Milan Hodža, Andrej Hlinka, Jozef Tiso, Gustáv Husák, Alexander Dubček a Vladimír Mečiar.
Příběh zapálené amatérské ornitoložky není pro každého, je potřeba stejně naladěného čtenáře, který ptákům fandí. Ale na druhé straně nejde o odborný etologický text, spíš jen životopis jedné excentrické dámy a několika sýkorek, s nimiž se sblížila.
Ranné Prochaskovy povídky jsou poněkud hermetické, filozofické a méně srozumitelné, ale zajímavé. Fejetony z rádia "FM Halič" jsou mnohem přístupnější a obyčejnější, závěrečné eseje o vlacích, o kozácích a rodném městečku jsou krystalicky čisté a úžasně originální. Ale to úplně nejlepší v tomto pestrém vydání jsou "Jinací", jenže o těch nelze mluvit, ty je třeba přečíst. :-)
Příběh sám je docela banální, slavný básník přijede jako turista do Benátek a zamiluje se zde do mladého pohledného chlapce. Pokud jste ale v Benátkách byli, musíte ocenit jak přesně Thomas Mann vystihl jejich atmosféru ("past na cizince"), která se ani po sto letech příliš nezměnila. A doporučuji i poslech audioknihy, kde přednes ještě umocňuje krásný jazyk této novely.
Kniha, kterou může číst každý čtenář trochu jinak. Především je to napínavý příběh o přežití o samotě, což do značné míry známe už od dob Robinsona Crusoa. Dále je tu linka navazování vztahu se zvířaty a zde musím velmi ocenit etologické zaujetí bystré pozorovatelky zvířecí duše. A nakonec tu ještě můžeme najít otázky filozofické na téma smyslu života jednotlivce a křehkosti celé naší rádoby pevné a kulturní civilizace.