tittanie komentáře u knih

Dostal se ke mně druhý díl a tím jsem nechtěla začínat, když jsem zjistila, že je to pentalogie. Jakožto fanoušek Čapků jsem byla nadšená, ale jak jsem začala knihu číst, tak mi přišla že je psaná tak komunisticky, naivně... Nevím, jak líp to popsat.
Mám doma druhý díl, ale jestli se do něj pustím... no nevím, asi ano, ale asi si dám delší pauzu.

Od Karla Čapka jsem četla Korespondenci I a II, Tatranské listy Olze a Listy Olze. Což je korespondence, kterou napsal on, tohle jsou, jak název napovídá, dopisy, které Karel Čapek obdržel, což je super pohled na něj a jeho život.
Strašně se mi líbil hned jeden z prvních dopisů, ve kterém pisatel děkuje Čapkovi, jak krásně popsal zahradu a zahradničení. V nějaké dalším dopise děkují Čapkovi Angličané, jak krásně popsal Anglii a že se o to pokoušelo spoustu jiných lidí, ale Čapkovy články mají úplně jiné kouzlo.
Kdyby měl Karel Čapek možnost a čas, tak by byl daleko uznávanější autor.

Kniha se četla velice dobře, prakticky jsem ji přečetla za necelé dva dny.
Nejvíce se mě dotkl příběh rodiny Prošků, který byl jenom okrajový. Vybaví se mi jenom přísloví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. A argument "chtěla jsem se jenom mít dobře" mi přijde nejvíce debilní, co jsem slyšela.
Určitě si ale přečtu další autorčiny knihy.

První díl se mi velice líbil, druhý byl bratelný, ale tohle se mi nelíbilo.
Nevím, co více napsat. Zklamání.

(SPOILER) Když jsem přečetla první díl, tak jsem prostě musela šáhnout i po druhém dílu.
Který mě nadchl, některé pasáže jsem četla vícekrát.
Je to román o tom, jak mohla dopadnout část naší historie, kdyby Češi nepřijal mnichovskou dohodu. Otázkou je nakolik by to takhle mohlo být.
Při čtení takových knih, se člověku vybaví pocit vlastenectví, který jsme díky mnichovské dohodě a komunismu ztratili a už nikdy nezískali zpět.
Líbilo se mi, jak se autor vypořádal s českými komunisty. Přišlo mi zvláštní, že by Češi nevěděli o uranu na svém území.
Jásala jsem s českými vojáky, když se dozvěděli novinky z fronty. U obsazování Vídně jsem byla velice dojatá. U zaplavování údolí říčkou, které navrhl člověk pracující u kanalizací a dodání luků, jsem se smála nahlas.
A ještě takové tematické mi přijde, že jsem knihu dočetla 28. října.

1 29.10.2024

Knížky od tohoto autora ráda čtu.
Tohle je taková historická pohádka, jenom je v ní hodně boje a hodně se mluví o drancování a znásilňování. Čte se snadno a rychle.

Knihu mám jako eknihu, ve které má 615 stránek. To množství zpomalilo mé čtení. Když jsem se dočetla ke stránce 480 a byl konec, tak jsem byla velice překvapená, že mám dočteno.
Skoro celou knihu mi trvalo než jsem se začetla, protože kniha je psána takovým zvláštním stylem. Nic se neděje. Teda děje, ale jenom popisem. No moc to nedokážu popsat, ale jakmile jsem četla posledních zhruba 20 stránek, tak jsem se nadchla a skoro vzápětí jsem se pustila do druhého dílu.
Samozřejmě je hodně diskuzí k tomuto tématu. A ano kdoví jak by to dopadlo, kdyby....
Moc se mi líbil proslov Karla Čapka mého oblíbeného autora.

1 22.10.2024

Taková rychlovka. Docela vtipné. Jedna absurdní situace následuje druhou. Člověk si říká, jak to vlastně mohlo fungovat. Myslím si, že tyhle humorné knížky jsou lepší jako audioknihy.

Od autorky jsem četla Esterčiny otcové, která mě nadchla. Pak jsem šla v knihkupectví a viděla, že vyšla kniha Utajený život, tak jsem si ji hned půjčila a souběžně jsem si půjčila i tuto knihu aniž bych četla, o čem má být.
Z Utajeného života jsem byla zklamaná a to zklamání jsem si přenesla i do této knihy a navíc mám pocit, že o tomto příběhu jsem četla v jiné knize. Vyvolané emoce nula.
Tady mi chyběly popisy postav a okolí. Byl to vlastně jenom výčet toho, kdo umřel a situace, jak umřel a co mě od začátku štvalo byly vysvětlivky, které většinou vysvětlovaly všeobecně známé věci.

Ze začátku jsem měla stejný pocit jako u druhého dílu, že si jej nechci půjčovat, ale jakmile jsem se začetla, tak kniha byla fajn. Úplně nevím, jak to napsat, ale děj mi přišel nějak moc přímý možná jednoduchý, ale i tak se kniha velice dobře četla a po dočtení, jsem si říkala, že bych ve čtení ještě pokračovala.

Ze začátku jsem si říkala, co je to za ptákovina a nebyla jsem schopná se začíst, ale dala jsem knížce šanci a když se rozjela ta linka se zemědělskou firmou, tak jsem ji začala hltat a musela jsem číst dokud ji nedočtu.
Pesimistické, podle mě dost rozervané mezi tím, jestli se snažit a nebo se na všechno vykašlat, jestli mít potomky nebo ne, protože ti půjdou jinou cestou a celý náš životní boj půjde do kytek.

2 10.10.2024

Od autorky jsem četla Esterčiny otcové a kniha se mi velice líbila, takže když jsem v knihkupectví viděla, že vyšla její další kniha, tak jsem si ji hned knihovně půjčila a k ní ještě jednu.

A jsem strašně zklamaná!

Knihy o válce mají být brutální, mají ve mě vyvolat velice silné emoce. Mám brečet, litovat... Ale tady to mi připomíná červenou knihovnu na pozadí druhé světové války. Kniha byla velice předvídavá. Jediné proč jsem ji dočetla bylo, že se relativně dobře četla, ale to je vše.
Nelíbily se mi ani postavy, ani extrémní náhody, které v knize určovaly děj.
Zklamání. Kdybych hodnotila hvězdičkami, tak bych dala maximálně 2. A přitom to je takový dobrý námět.

Už jsou to skoro dva roky, co jsem se pustila do úkolu přečíst knihy od Karla Čapka.
Tohle je předposlední věc, kterou napsal Čapek a souvisí s prezidentem Masarykem. Přijde mi to jako skvělý doplněk třeba k Hovorům s TGM.

Na tuhle knihu jsem čekala více než dva roky, než byla v knihovně volná. Takže jsem asi čekala nějakou bombu, ale protože jsem viděla Případy 1. oddělení, Devadesátky i Docenta, tak jsem se vlastně nedozvěděla nic nového a skoro všechny případy jsem poznala v nějakém díle seriálu.

Devadesátky musely být hodně drsné.
Začátek se mi hodně líbil. Obzvlášť část v komunismu. Válka na Balkáně mě strašně mátla a byla jsem ráda, že se děj vrátil na Slovensko.
Nevím proč, ale pořád se mi vybavovaly knihy od Dominika Dána. Jsem zvědavá, jestli se ke mně dostane někdy druhý díl.

Knihu o honu na nacistické zločince jsem četla - Lov na SS, která byla zajímavá. Tak jsem si říkala, že zkusím i tuhle knihu, ale bála jsem se, že to bude obrovská bichle a jeden historický údaj za druhým, ale ne.
Kniha se čte velice lehce (až na výpis Cukursových válečných zločinů). Je dobře napsaná, jako příběh ne jako literatura faktu s daty a údaji. Kniha ve mě vyvolala hlavně otázku, zda měly být nacistické zločiny promlčené. A když jsem viděla fotky Židů z koncentráku, tak si říkám, že ne. A hlavně mi přišlo nefér, že si Cukurs žil ještě dvacet let po válce spokojený život.
Určitě se pustím do další autorovy knihy.

1 28.09.2024

Kniha mě ani nenadchla, ani nezklamala. Četla se dobře a na co nezapomenu, je jak Mentor hledal královnu. Ten test mě fascinoval. Je pravda, že zbytek výcviku se mi nelíbil.
Příběh je zajímavě rozehrán a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat v dalším díle.

Autorku jsem objevila před lety a pak se mi ztratila. Tehdy jsem četla Odpusť, že jsem se vrátil, což je kniha o první světové válce. Kterých mi přijde, že tolik není.
Tahle kniha mě překvapila. Ze začátku mě nebavila, ale jakmile jsem četla dál a dál, tak mě začínala více a více bavit.
Moc se mi líbily příběhy postav. Různé myšlenky a duševní postupy osob. Děj, který se odehrával za první světové války mi přišel nejzajímavější.

Vyhledávám knihy o komunismu, takže jsem ráda, že jsem na tuhle narazila.
Život se s paní Alexandrou nemazal a ani ona s ním. A podle toho vypadal ten rozhovor.
Zase na druhou stranu, potkala spoustu zajímavých lidí a její předci byli zajímaví a nedělá ze sebe nic extra.

Knížku jsem si půjčila v knihovně a musela ji docela rychle vrátit, takže jsem ji musela číst v časovém presu.
Kniha ve mě nevyvolala žádné emoce. Možná že jako divadelní hra je lepší.