veriszv komentáře u knih
Jsou to povídky, takže klasicky něco mě bavilo, něco ne. Nejvíc mě oslovily příběhy Uvidíme se v pekle, Roztáhnout křídla a Uvidíme se. Oceňuju, že to zahrnuje opravdu širokou škálu témat, se kterými se dnešní mladí lidé potkávají. Navíc je kniha opravdu nádherná jako předmět a je vidět, že je prostě vymazlená.
Pohádková knížka o Marionce z Kosí ulice byla milá, zábavná a poučná.
Rozvíjí v dětech fantazii, touhu po cestování a poznávání světa.
I když s Marionkou procestujeme různé kouty světa, líbí se mi, že je v knížce ukázáno, že dobrodružství můžeme najít i v lese za domem.
Hezké osvěžení ke klasickým pohádkám.
Moje první setkání s autorem. Asi jsem nevybrala na začátek úplně vhodnou knihu od autora, ale chtěla jsem zkusit něco kratšího.
Silné momenty, niterná kniha, zajímavé myšlenky, ale po pár měsících si to ale zas tak dobře nepamatuju, takže mě to asi nezasáhlo tolik, jak jsem myslela.
Nakonec jsem z celé knihy trochu v rozpacích a vlastně nevím
Dlouhé, rozvleklé, předvídatelné.
Po domě v moři velké zklamání.
Eseje o tom, jak se žije ženám v Česku.
Bravurně vypointované, podložené fakty a zdroji, psané s nadhledem.
Velmi důležitá kniha, která nahlíží do všech sfér ženského života a ukazuje, co je tam opravdu k vzteku. Nahlédne do oblastí jako: vzdělání, vzhled, výchova, mateřství, politika, vztahy, role,
Pokud vám někdy v debatě chybí ty správné argumenty, pokud si chcete rozšířit povědomí o českém feminismu, nebo pokud naopak moc nerozumíte tomu, proč je feminismus tak důležitý, je to kniha přesně pro vás.
Kraťoučká povídka, která perfektně navodila vánoční atmosféru.
Bílá vlčice vás vezme do svého teritoria a ukáže vám život vlků pořádně zblízka.
Knížka pro děti, která je naučná a přitom zábavná. Dozvěděla jsem se spoustu věcí ze života vlků i havranů. Navíc vše sepsáno velice poutavě a napínavě, takže se žádné dítě rozhodně nudit nebude.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi a na závěr fakty o vlcích, kde autorka ještě pár věcí dovysvětlí.
Já jsem nadšená a všechny děti, které se zajímají o přírodu, budou určitě taky!
Oceňuju autorovu upřímnost. Místy milé čtení, místy mrazivé. Pro fanoušky nutnost, pro mě osobně nic převratného
Vinice ve Francii byla opět skvělá a splnila všechna moje očekávání. Autorka píše sympatické postavy, které mi během knihy přirostou k srdci. A i když je scénář děje prakticky vždy úplně stejný, nějak mě to pořád baví. Nejvíc se mi na těch knihách líbí, že z nich na mě dýchne taková laskavá atmosféra a je mi při čtení prostě hezky.
Dobře zpracovaná kniha, pokud vás vtíravé myšlenky trápí, stojí za zkoušku.
Listování knížkou nás doma nesmírně baví, nad každou stránkou diskutujeme a hledáme, co všechno nového ještě najdeme. Je tam toho tolik, že je to ideální kniha na hledací hru.
Na obrázcích se dá vysvětlit spoustu věcí, které v přírodě fungují během celého roku.
Ilustrace jsou kouzelné a celá knížka je prostě nádherná!
Pár věcí podle mě nebylo dokonalých. Určitě by se to dalo více rozepsat, jít s psychologií postav víc do hloubky a ještě trochu víc si pohrát s atmosférou. A pokud jste už alergičtí na pošramocené detektivy, tak vás hlavní vyšetřovatelka Julie taky moc nepotěší. (To mně osobně nevadilo, ale chápu, že už je to trochu ohrané.)
Nicméně pokud máte rádi detektivky s uzavřeným okruhem podezřelých a vyšetřování postavené na výsleších, bude vás to bavit.
Celou dobu můžete vyšetřovat společně s detektivy a zkoušet to uhodnout společně s nimi. A to mě baví, i když se mi to nikdy nepovede.
A jako bonus, žádné vyžívání se v krvavých a násilných scénách, což já velice oceňuju.
Možná jsem z těch překombinovaných seriálů mimo, ale tady mi ta zápletka přišla prostě až příliš jednoduchá
Tři hlavní postavy mi přišly celkem nezajímavé a nějak jsem si k nim nedokázala vytvořit vztah.
Zkrátka bylo to takové neurazí, nenadchne
Hlasy v hlavě člověku někdy dokážou ze života udělat peklo
Co prožívá dennodenně člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou?
Kolik sebedestruktivních nápadů během dne takový člověk dostane?
Nahlédnutí do hlavy lidem, které touto nemocí trpí byl silný zážitek.
Autor zvolil formu rozhovoru mezi Petrem a jeho nemocí, takže to působilo velmi sugestivně.
Asi bych ocenila, kdyby to celé bylo mnohem víc rozepsané. Příběh působil trochu stroze a určitě bych ocenila více detailů, postav, pohledů,
Při čtení mi bylo úzko, ale to k tomu bohužel patří. Jsem ráda za osvětu o duševním zdraví, takže pokud netušíte, co tato nemoc je, tato kniha vám ji velmi přístupnou formou přiblíží!
Kniha, která chce celou vaši pozornost a nic vám nedá zadarmo.
Ale když do toho textu proniknete, je to neskutečný zážitek!
Tři části, které se odehrávají vždy 100 let od sebe a autorka nám tak představuje různé verze Ameriky. Každá část by vlastně mohla fungovat úplně samostatně, ale dohromady tvoří velkolepý celek.
V každé části potkáváme různé postavy, které ovšem pojí stejná jména z částí předchozích. Tito nositelé stejných jmen spolu nemají dějově nic společného, ale pojí je velmi podobné charaktery.
Postavy jsou propracovány opravdu detailně a autorka se do hloubky zaobírá jejich vnitřními prožitky.
V knize je mnoho témat - lgbt vztahy, otázky rasy, otázky šťastného života a jeho ceny. A to vše spojuje pro mě to nejvíc vystupující téma - svoboda.
Navíc má všechno tolik možných interpretací a paralel, až by se z toho jednomu zatočila hlava.
Do ráje je velmi komplexní kniha, na kterou potřebujete čas, protože vám toho nabídne ke zpracování opravdu mnoho.
Ale slibuju, že to bude stát za to. Stylem mi to připomnělo můj milovaný Atlas mraků. A stejně jako k Atlasu mraků, i k této knize se vrátím, protože jedno přečtení nestačí.
Tušila jsem, že to bude dobrý, protože Pavel Bareš umí skvěle psát. Ale vlastně jsem netušila, co přesně si mám pod hudebním románem, jak se na knize píše, představit.
Myslím, že i kdybych se snažila si něco představovat, tohle by mě nenapadlo. Byla to jízda!
Příběh je to zábavný, smutný a naprosto nepředvídatelný. Má to spád a navíc hluboký přesah a já opravdu dlouho nečetla nic, co by splňovalo tohle všechno dohromady.
Pavel Bareš má úžasný talent na psaní dialogů a scén, které vám přímo ožívají před očima a naprosto vás vtáhnou.
Jakmile jsem knihu začala číst, prakticky jsem ji neodložila.
Členové kapely jsou každý úplně jiný, přitom jsou všichni napsáni velice autenticky. Svým způsobem mě každý z nich trochu rozčiloval, ale zároveň mi za těch 450 stran přirostl k srdci.
Navíc je znát, že je autorovi prostředí kapely blízké, a tak celá ta hudební terminologie zní velice přirozeně.
Takže jo, tohle je velký doporučení!
To vám bylo tak krásný!
Bylo to zábavný, poučný, akční a mělo to prostě všechno.
Pokud jste četli Chaloupku na muřích nožkách, která byla skvělá, tak Jančin příběh se mi líbil ještě víc. Byl totiž obohacený o spoustu bočních linek a příběhů postav, které Janku potkávají a tyhle střípky dělaly příběh ještě kouzelnější.
Knížka je nádherně vyvedená i po grafické stránce, takže vám navíc bude zdobit knihovnu.
V první polovině knihy, kdy se útržkovitě střídají myšlenky autorky ze sociálních síti, jsem si říkala: “Chápu, co chce autorka říct, ale ta forma není nic pro mě.
Ve druhé polovině jsem si říkala vlastně to samé, ale přeci jen na mě závažnost tématu dopadla.
Nerada to říkám, ale když si z první části přečtete pár stránek, místo celých 100, pochopíte pointu a o nic nepřijdete.
Druhá část o ztrátě dítěte, která spojí rodinu a dá vám uvědomění, že na reálném světě záleží víc než na tom virtuálním, ve mě sice pro své téma rezonovala víc, ale i tak to pro mě nijak objevné nebylo. Víc než kontrast těchto dvou částí, se mě dotýkaly otázky potratové politiky.
Pokud knihy čtete i proto, že vás zajímá jazyk a nějaká forma textu, tak tahle skládačka z Twitteru vás v tomto směru asi nenadchne. A pokud jste se někdy zamysleli nad nesmyslností sociálních sítí a dokážete bez nich žít, asi nedojdete ani k nějakému prozření, co se týče sdělení knihy.
Toto je tedy za mě určitě slabší kousek ze stáje Odeonu.