VIVINKAR komentáře u knih
Nečtěte to, pokud nejste v psychické pohodě a ani pokud vám nedělá dobře číst o vraždách miminek. (Já třeba po porodu nemůžu přečíst Porodní sestru z Osvětimi. Prostě to nedávám)
Ze začátku jsem měla problém se začíst, nedokázalo mě to vtáhnout. Ale pak to teda stálo za to. Několikrát jsem knížku odložila, protože mi bylo zle, párkrát se mi chtělo brečet a párkrát jsem to prostě nechtěla číst, ty hrůzy.
Mám načteno docela dost, o holocaustu apod. a stejně mě ta zvěrstva nepřestanou udivovat.
Fiktivní linka, která provází příběhy inspirované skutečností, také stojí za pozornost - honba za pomstou, odpuštění.
Ráda bych to uzavřela něčím vtipným, ale fakt jsem před chvílí otočila poslední stránku… se jmény mrtvých malých dětí, které se narodily na špatném místě…
(SPOILER) Na knihu jsem se hrozně těšila, měla jsem ji koupenou už v předprodeji. Pak se objevila ta kauza, která mě zaujala a já tak věděla, o čem kniha je. Takže jsem na čtení nijak nechvátala.
Před pár týdny jsem ji dočetla a tak nějak přemýšlela, co o ní napsat.
Opět je to jiná Mornštajnová, stejně jako v Listopádu. Opět ožehavé téma.
Z vyprávění úplně čiší ta šeď, ta ponurost, zlo, bezmoc.
Zhnusení.
Všechno tohle na mě hrozně doléhalo, tím se mi to četlo špatně. Z náznaků bylo jasné, co se odehrává, i když význam neustále zmiňovaného lesa mi došel trochu později.
Co mě iritovalo byla cácora to slovo jako takové. A plzáci. Jako umocnilo to atmosféru, o tom žádná, ale mě to vždycky tak vyrušilo z té šedi
Příběh je tedy ponurý, vykreslený tak, že si všechno reálně představíte. Malou, zneužívanou holku (uff) v nefungující rodině, která, ještě navíc, o všem věděla a nijak nezasáhla (uf, uf, wtf?). A tahle malá holka hodí zneužívaní na někoho, komu tím naprosto pos*re život.
Dá se to pochopit? No jak se to vezme. Dá se to odčinit? A pokud ano, tak jak?
V týhle knížce snad není jediná sympatická postava. Fakt je to trýzeň. Smutný čtení.
Jako přečtěte si to, pokud jste to nečetli, a pokud máte rádi AM, ale já vás varovala :))
Je to trochu něco jiného, než jsme od autorky zvyklí, ale - zase a opět top!
Kniha ve mně rezonuje stále, čtení bylo velmi depresivní, ale nejde přestat.
Má smysl psát něco víc? Kdy bude další dílo? :)
(SPOILER) Vyprávění pěkně odsejpá, úplně mě pohltila ta atmosféra, ta bezmoc, ta šeď, kterou musela hrdinka zažívat. Když se v příběhu začne naťukávat ten “spouštěč” všeho a Sisi vlastně vzpomíná, trochu mi tam chybí to pojmenování problému. Jasně, víme o co jde, ale přeci jen, dost by mi to tam zapadlo.
Jinak mě celá ta rodina dost štvala. Egoistickej, namachrovanej otec a Evžen, přizpůsobivej Milan a ožralá matka. Je mi blbě jen to píšu.
Jo a otevřenej konec! Ten mě teda taky trochu naštval!
Určitě ale stojí za přečtení, jen já to budu zas chvíli rozdejchávat.
Skvěle napsaný román! Nemohla jsem přestat číst. Příběhy postav do sebe krásně zapadají, čtenář zjistí mnoho zajímavých informací o těžkém životě horníků a jejich rodin. Jsem ráda i za autorčin doslov, kterým vysvětlila některé nejasnosti.
Je škoda, že příběh postav a jejich potomků nemůžeme sledovat třeba až do současnosti.
Moje první kniha od této autorky. Četbu jsem dlouho odkládala a nevím, proč jsem se ji rozhodla přelouskat chvíli po porodu. Asi abych se do Lindy mohla vcítit.
Knížka je úzká, ale příběh je velmi silný, čtivě napsaný, od prvních stránek vás to vcucne a nepustí ani po dočtení. Jednak nad tím budete přemýšlet a pak budete naštvaní, že už je konec.
Lindy mi bylo neskutečně líto, jak se z jedné “blbé srandy” stane velké neštěstí. A fakt, že se s ní ten osud nemazlil je nepopiratelný. Často jsem ji obdivovala, jak byla vyzenovaná, já bych v některých situacích jednala s horkou hlavou a radikálně.
Ufff…opět velmi silný příběh.
Autorka odvedla velmi dobrou práci, když na základě výpovědí a dobových zápisů vytvořila takovéhle dílo. Je to poutavé, je to čtivé, je to…kruté. Nikdy mě nepřestane udivovat ta až fanatická bestiálnost, které byli někteří schopni.
O Životicích by se mělo také povinně učit, zároveň s podrobným vykreslením situace té doby (což i teď mnohdy chybí).
Knihu doporučuji!
Musím se přidat k jednomu komentáři níže - je to divný a blbě se to čte. Na to, že to má pár stránek, nemá to žádný spád, žádné gradování napětí, prostě nic. Hororovou povídku si představuji jinak.
(SPOILER) Zápletku jsem čekala někde jinde, takže mě konec překvapil. I svou abstraktností.
Celou knihu mě hrozně iritovalo všude používané “mně”. Nevím proč.
Co se týká příběhu, tak matka je prostě magor do úklidu, řekla bych, že je to nějaká forma OCD, kterou by si ráda zrcadlila ve svých dcerách. Co čert nechtěl, ta mladší má prostě jinou povahu a za to je bita - doslova i obrazně.
Naprosto nechápu, jak matka může jít “vyřvat” otce za to, že si dcera něco neuklidila a on, nasrán na manželku, která má evidentně problém i s tím, že někdo špatně mrkne, jde seřezat dceru, aby měl doma klid.
Nechápu, jak matka může vůbec tak špatně smýšlet o svých vlastních dětech.
Dočetla jsem to před chvílí a jsem tak naštvaná! Proč tu sociálku ti učitelé přeci je nezavolali…
Stojí ta přečtení, ale je to fakt smutný a nepříjemný čtení.
Opravdu moc krásně napsaná knížka, kterou bych si přála mít v knihovně a k příběhu se vracet znovu a znovu. Od začátku, co jsem si přečetla tu větu "jsi moje manželka" mě to nutilo přemýšlet, co se asi stalo a proč. Doporučuju určitě každému!
Od Alyson už jsem četla Ztracenou manželku, která mě naprosto uchvátila, tu už jsem ale hodnotila.
Kabinet mě ze začátku moc nenadchnul, trvalo mi, než jsem chytla slinu a nemohla se odtrhnout. Pak to ale opět stálo za to. Děj je rozdělený na dva příběhy, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Ke konci se ale protnou a je to moc krásné vyvrcholení celého příběhu. Alyson umí také svým vyprávěním vše popsat tak, že to před sebou vidíte, cítíte.
Ano, je to červená knihovna, sice protkaná protifašistickým odbojem, ale pořád slaďárna. A krásná.
Za mě plný počet, kniha byla plná zajímavostí (například šifrování zpráv do not) a odpočinula jsem si u ní.
Včera jsem dočetla a… reálně se mi stýská! Tak moc, že nemůžu začít číst nic dalšího. Vážně mi je smutno, že ten příběh skončil. Trochu otevřeně.
To, že Lukášová umí psát, předvedla už několikrát. Její styl mi vyhovuje. Je to čtivý, děj odsejpá, má to hlavu a patu, v příběhu se nemotá velká spousta postav s podobnými jmény a celkově je ten příběh hezky ucelenej.
Nicméně tohle byl trochu jiný žánr, než jsem u jí zvyklá. A i tak mě to moc bavilo!
Nebyla jsem připravená na to, že se příběh odehrávat ve dvou rovinách - když by Ada odpověděla ano a když ne. Takže mě to malinko překvapilo, ale nijak jsem se v ději neztratila. I tak doporučuji první třetinu číst pečlivě :).
Někteří píší, že by knihu řadili do Young Adult, protože padesátá léta přece každej zná a Markéta to moc rozebírá. Za mě ne. Myslím, že je to období a celkově život Židů v době totality vykreslený moc hezky. Já osobně bych snesla klidně víc detailů, ale chápu, že už by se moc odbíhalo od hlavní osy příběhu.
(SPOILER) Uf. Tady jsem si musela dát docela dlouhý oddech na napsání recenze.
Od knihy jsem neměla velká očekávání a její četbu odkládala pro “zajímavější” tituly. Pak jsem si ale řekla, že uzrál čas na nějaké to sci-fi s filozofickou myšlenkou.
Co se týká námětu, tak ten je opravdu zajímavý, mrknout na to, jak by se život odvíjel, kdybychom se kdysi rozhodli jinak. Ale nesmíme zapomenout, že naše rozhodnutí může ovlivnit, a to velmi výrazně, i životy ostatních, našich nebližších.
Začátek knihy se rozjížděl velmi pomalu, některé Nořiny životy pak byly velmi čtivé, nemohla jsem se odtrhnout. Některé mě ale strašně nebavily a přišly mi zbytečné. Stejně jako skoro dvoustránkový výpis toho, čím vším byla. Nemluvě o tom, že něco z toho mi přišlo trochu moc (ale to už bychom fakt filozofovali).
V půlce jsem si říkala, že určitě v jednom z nich zůstane, pak už mi ale bylo víceméně jasné, kde skončí.
Konec jsem ale stejně čekala trochu happyendovější (nevim, to slovo se mi nějak vedralo na povrch samo :D)
Každopádně - za přečtení to stojí, i když převážně relaxujete nad detektivkama, thrillerama, červenou knihovnou, literaturou faktu nebo holocaustem
Velmi napínavý, temný a strhující děj. Místy jsem si až kousala nehty, jak jsem čekala, co se asi stane! Je to sice klasická detektivní zápletka (proto jedna hvězda dolů), ale četlo se to jedním dechem. Postavy vám možná k srdci nepřirostou, mě spíše štvaly, ale přesto nebo možná právě proto, vás jejich chování překvapí
Kniha mě velmi mile překvapila. Neměla jsem velká očekávání, ale i přes počáteční problémy začíst se, se četla velmi dobře a závěr mě překvapil.
Jak koukám, půjdu proti proudu většiny.
Mě tahle knížka přišla slabá. Prvoplánová, od začátku předvídatelná. Nebyla tam vlastně žádná zápletka, která by ten děj nějak zašmodrchala, abych byla fakt v napětí, jak to skončí.
Možná je to i tím, že jsem několik psychothrillerů četla, tak jsem rozmazlená a už tak nějak vím, co čekat. Možná je to tím, že se autorka nechala inspirovat.
Mě tahle kniha bohužel nenadchla tak, abych si ji znovu přečetla nebo ji doporučila dál.
Uvidíme, s čím se autorka vytasí příště a jestli se nechám zlákat na přečtení :)
Jsem v rozpacích. Musela jsem si mezi dočtením a psaním komentáře dát pár týdnů na rozmyšlenou.
Jak už někdo zmiňoval - začátek mě vtáhl do děje, těšila jsem se, jak se budu rochnit v záhadě, jak to bude temný, jak to bude tajemný, jak to je fakt něco jinýho, než Katarína obvykle píše ale vlastně mě to zklamalo. Byla to taková slátanina thrilleru, sci-fi a románu. Čtivé to sice bylo, spád to mělo, napnutá jsem byla, ale pak to začalo drhnout, už to bylo překombinované. A i když jsem nečekala, že by Caroline byla až taková mrcha, vlastně mě to nepřekvapilo.
Takže tohle se moc nepovedlo. Nebo jsem měla vysoká očekávání.
Dlouho jsem přečtení této knihy odkládala. Protože to je bichle, bude to trvat dlouho, co když mě to nebude bavit a co když…nakonec jsem po ní sáhla a nelitovala jsem. Nemohla jsem přestat číst!
Ze začátku mi tedy trvalo se zorientovat, ke konci už jsem měla trochu “bordel” ve jménech, ale ten příběh!
Pokud máte rádi knihy s válečnou tématikou, kde jsou navíc hlavními hrdiny (hrdinkami) ženy, nemůžete šlápnout vedle :).
Takový ten standardní model americké rodiny, jestli to tak můžu říct. Matka, co zná rodiče všech dětí ve škole, kam chodí její dítě. Přesně ví, kde jsou zaměstnaní a jaké mají manželství...hm..tak určitě. Ale i tak jsem tomu dala šanci. A neuchvátilo. Psané až moc překotně, jedno přes druhé, nelogicky. Příběh nemá pořádný spád a napětí a nakonec, jen tak mezi řečí, se dozvíme, kdo za tím stojí.
Hmm..