Vjeerus komentáře u knih

Příběh začne velmi idylicky, hlavní hrdinka se konečně osamostatní a začne bydlet sama, ve svém pidi bytečku, ale přesto je spokojená.
Ve škole se dozví o nové mobilní romantické příběhové hře, která je velmi populární a rozhodne se zjistit, co je na ní tak skvělé. V tu chvíli ještě netuší, že se seznámí s herními hrdiny víc zblízka, než by chtěla.
Knihy, které nějak souvisí s herním prostředím mám ráda a nezáleží, zda se to opírá o nějakou existující a nebo vymyšlenou jen pro daný příběh, obzvlášť v oblibě mám ale ty, které nabízí vtažení do hry. A tady se dočkám posledního jmenovaného.
I když se jedná o romantickou hru, hlavní hrdinka velmi rychle přijde na to, že být v kůži záporačky není žádný med a rozhodně není vše takové, jak se zdálo z pozice "milé ztracené dcery".
Příběh nabízí víc než jen začínající slow burn romantiku, ale v podstatě velkou škálu dalších témat, jako je například týrání. Bohužel, nebo možná bohudík, si hlavní hrdinka prošla dost podobným životem i v reálu, takže čerpá ze svých zkušeností v bohaté rodině, která ji nechce.
Po barevné stránce je kniha opravdu líbivá. Doslova z ní čiší kýčovitost oněch příběhových romantik, kde postupným budováním vztahů vybíráte pro svou postavu životní lásku. Do kontrastu honosného a barevného zdobení jsou vloženy šedivé a pošmurné panely záblesků reálného života.
Jak si hrdinka poradí s nebezpečím v podobě smrti a nejisté náklonnosti s pěti mužskými hrdiny si rozhodně nenechám ujít a těším se na další díly.
Za knihu děkuji Crew v rámci spolupráce.

2 10.11.2024

Musím přiznat, že tohle bylo velmi příjemné překvapení. Už delší dobu jsem opravdu skeptická na označení Humbook tip, poslední dva roky se mi nelíbil snad žádný, takže jsem do knihy šla s nulovým očekáváním.
Autorce se skvěle povedlo nastínit válečné prostředí společně s mnoha různými rolemi v ní, ať už se jedná o samotné vojáky, dezertéry, spravodaje nebo obyčejné lidi, co u sebe nechají někoho přespat.
S tím jde ruku v ruce to, že jsme dostali velkou škálu postav, které se s válkou vypořádávají různě a nebylo opomenuto ani absolutní zmrazení, i když daná osoba věděla, že na to není vhodná chvíle.
Jsem ráda za pohled obou hlavních hrdinů, bylo hezké sledovat jejich myšlenky a zároveň i to, jak vnímali dopisování. To bylo vážně hezky do příběhu zakomponované, i když kvůli němu jsem občas netušila, kdy je, kolik času uběhlo a tak, protože na jednu stranu si hrdinové odpovídají hned a zároveň máme dopisů pár a uběhly týdny, ne-li měsíce.
Romantická linka bylo pohlazení po duši, i když na můj vkus hrozně rychlá. Ale tu rychlost jsem ochotna pominout, protože když nevíte, kdy můžete umřít, nač čekat.
Další díly si asi nenechám ujít, protože jsem romantik a chci se dočíst happyendu a taky mě zajímá, zda se dozvíme příběh bohů i z druhé strany.

2 28.10.2024

Ke knize jsem se vrátila po letech a musím říct, že můj názor se téměř nezměnil. Autor opravdu umí pomaličku dávkovat napětí a luštění záhady v žádném případě nekončí jejím odhalením, ale pokračuje pátráním kdo a proč za ní stojí a nechybí ani boj o vlastní život.
Na hlas Vladimíra Kudly jsem si musela chvilku zvykat, jelikož je většina příběhu vyprávěna z pohledu ženy a to mi prostě nešlo úplně dohromady. Ale stačilo pár kapitol a vzrůstající napětí kolem první čtvrtiny knihy a všechna nespokojenost byla zapomenuta.
Styl vyprávění autora mě baví, ale sama musím uznat, že začátky jsou pomalé, jelikož si hodně informací nechává pro sebe a hlavním hrdinům odpovědi do klína rozhodně nepadají.
Líbilo se mi prostředí severního pólu, to ohromné množství rešerší, kterým si autor musel projít, je neskutečné. Seznámil nás nejen s meteority, ale i s přežitím v extrémních zimních podmínkách nebo mezi žraloky. Zda je výzvědná síť a technologie na takové úrovni, jak se z knihy zdá, tak to si můžeme jen domýšlet. Ve mě samotné to vyvolává pocity úžasu i děsu zároveň.

Další kniha, která mě utvrzuje v tom, že ne vždy je velký počet stran známka dobré knihy a že dneska se snad všichni autoři předhánějí v počtu napsaných slov.
Kniha má pro mě tři velká mínus. Délka, časové rozmezí a popkulturní odkazy.
Prvni polovina se neskutečně vlekla a vzhledem k tomu, že se příběh odehraje v rámci jednoho týdne, romantická linka působí strašně instantně bez nějaké chemie či budování alespoň přátelství.
Hlavní hrdinka nemá nijak výrazný charakter a stává se z ní slintající a koktající holka, když přijde na scénu hlavní hrdina odpovídajícímu klasické šabloně bad boye. Její výrazný rys je maximálně ve schopnosti jejího těla tvořit krev asi tak 10x rychleji než u normálních smrtelníků.
Vypíchnout musím ale perfektně zpracovaný moment, kdy se Grace dozví o existenci jiných bytostí. Konečně kniha, kde to není přijmuto se stoickým klidem, ale s hromadou zmatku, strachu a nedůvěry.
Z knihy mám rozporuplné pocity, protože spoustu situací autorka popsala pomocí popkulturnich odkazů a pokud daný film nebo videoklip neznáte, můžete jen hádat, zda jsou postavy zmatené/šťastné/naštvané. A kdybych si měla vyhledávat vše zmíněné, dočetla bych tak za půl roku. Nehledě na fakt, že použitím jasného pojmenování by kniha měla o dalších pár slov míň.
Příběh mě začal bavit právě tím odhalením bytostí a když pominu líbací scénu na padesát stran, bylo to svižné a akční. Autorka nás nenechala vydechnout ani zdánlivým šťastným koncem a nechala obrovský otazník do dalšího dílu.

2 07.08.2024

Pro mě jedna z těch slabších knih od Caplin, protože má na můj vkus až příliš pomalý začátek, dost průměrný prostředek a hodně rychlý konec.
Hlavní dvojice se tentokrát u mě nesetkala s moc velkými sympatiemi, jelikož Hannah neměla takové to zapálení pro nejakou činnost jako ostatní autorčiny hrdinky a tak působila prostě nevýrazně. Connor sice tu vášeň měl, ale zase byl až moc nedůvěřivý a dělal moc unáhlená rozhodnutí, která opřel o vlastní domněnky.
Co autorka bezpochyby umí, tak je popis prostředí. Opět dokonalý skvost, kdy při čtení pomalu balíte kufry a hledáte letenky do dané destinace. Na tu farmu bych se opravdu ráda podivala a to mě Irsko vůbec neláká.
Příjemné zpestření bylo s malou detektivni zápletkou, avšak ta byla až na tom hodně rychlém konci a tak dostatečně nevynikla.
Romantická linka je opět vcelku jasná, i když hrátky s nezávazným vztahem nejsou v knihách u autorky běžné. Bohužel tohle není úplně můj šálek kávy, stejně jako vrhnutí se na neznámou osobu.
Posloucháno jako audiokniha a díky hlasu Veroniky Lazorčákové jsem zvládla i ten vleklý začátek.

2 30.07.2024

Ke knize jsem se dostala na doporučení a jsem opravdu mile překvapena, protože prostředí robotů a fyziky je opravdu originální a i když nejsem zrovna fanoušek těchto předmětů, i tak mě to nadchlo.
Hlavní hrdinové jsou vlastně normální puberťáci a i když jsou na prestižní škole a jsou nadprůměrně inteligentní, stále řeší běžné věci, jako jsou první lásky, tlak rodičů na vzdělání nebo jejich rozvod.
Autorka také otevřela dvě vcelku důležitá témata. První je, že ne každý maturant ví, co chce v životě dělat a to na mě dýchlo nostalgií na mou vlastní maturitu, kdy jsem si připadala mladá a nepřipravená pro svět tam venku. A druhé je problematika předsudků, že technika není pro dívky a jak je mnohdy těžké prorazit v tom, co nás baví, když musime snášet odsuzující tlak okolí.
Romantická linka mě bavila, nedržela se tolik klasického stereotypu, kdy spolu lidé nemluví a tak nedocházelo k těm zbytečným, a mnohdy vyhroceným, nedorozuměním.
Chvilku jsem válčila s volbou interpretů u audioknihy, jelikož ženský hlas mi přišel na sedmnáctiletou hrdinku moc vyspělý a místy znuděný. Ale až na tuto drobnost se kniha dobře poslouchala.

2 24.07.2024

Začnu asi tím, že tohle je příšerný bizár. Upřímně nechápu, kde kniha nabrala tu slávu, že proletěla sociálními sítěmi jako blesk a ještě jí vyšlo tolik dalších dílů.
Hlavní hrdinka je fakt případ. Chytrá není ani náhodou, finanční gramotnost nula a hodnotit se jako dobrá novinářka jen proto, že má stále práci, i když píše články, které by nikdo jiný nechtěl psát, tak to vypovídá asi o všem.
Hlavní hrdina se ukáže jako naprosto nezajímavá postava, jelikož sice vlastní firmu, kde dělá důležitou práci, která mu jde dobře, ale moc se nedozvíme, co je to za práci, jelikož to není jen dělání reklam. Pak je samozřejmě úžasný v posteli, perfekcionalistický bručoun se srdcem na správném místě. A samozřejmě je bohatý až hanba.
Knihu jsem poslouchala v audio verzi a přiznávám se, že tak trapně mi dlouho nebylo.. a to nejen při sexuálních. Až mi bylo interpretů líto, že to museli číst nahlas.
Plusem je, že je to opravdu kratičká jednohubka, takže na první polibek člověk nečeká půl života a je to tak přitažené za vlasy, že jsem poslouchala dál a dál v očekávání, kam až autorka s divnými scénami dojde (třeba úklid bytu po psovi, kterého hlavni hrdinka ani nestíhá venčit, to je fakt chuťovka).
Další knihy si asi nechám ujít, co jsem slyšela, dvojice z Jeho banánu je proti dalším raketoví inženýři.

2 21.07.2024

Při čtení této knihy jsem si připadala jako strašně prudérní a úzkoprsý člověk, protože já tam prostě ten žhavý náboj, jako spousta jiných, nevidím. Naopak mě ty rádoby sexem nabité scény obtěžují a nevidím v nich valný smysl, spíš jen natahování příběhu.
Děj je sám o sobě vlastně hodně dobrý a promyšlený. Užívám si postupné odkrývání charakterů jednotlivých postav, obzvláště pak mezi lidmi, protože ti jsou od začátku představováni jako ti dobří, ale není zlato všechno, co se třpití, že? Většina víl pak vypadá jako naprosto průměrní jedinci, kteří nemají levotu za potřebí.
Trošku mě mrzí, do jakého postavení autorka dostala hlavní hrdinku. Protože v tomto díle z ní byla jen princezna, co musí být neustále někam eskortována. Jediná její síla de fakto plynula z přežití prvního dílu a to za mě k udržení sympatií nestačí.
Korunou na zklamání pro mě je prvek jakéhosi cestování časem, nebo jak to nazvat. Čekala jsem trošku víc od toho tajemného a magického pouta, ale vlastně mě docela zajímá, jak logicky tohle autorka vysvětlí, protože já bych do téhle problematiky rozhodně nešťourala. Na zájem o další díl má samozřejmě i fakt, kam se hrdinka právě přesouvá. Jen doufám, že se bude příběh míň točit kolem sexuálního nabití a víc kolem postav a jejich role v příběhu.

2 23.04.2024

První, co mě na knize neskutečně bavilo, tak je styl vyprávění. Mám ráda, když musím u knihy i trošku přemýšlet a pátrat, jak se nějaké věci asi mohli stát. A tím, že autorka zvolila dvě časové roviny, které se k sobě postupně blížili, můj mozek rozhodně pracoval po celou dobu.
Hlavní hrdinka mi byla opravdu sympatická, protože se hodně řídila pořekadlem „důvěřuj, ale prověřuj“ a tím vytvářela hezké souvislosti i tam, kde se mohla dostat do sporu s tím, co jí bylo celý život vtloukáno do hlavy a nesnažila se všechna vodítka hodit za hlavu.
Trošku mě mrzelo tempo, kdy se některé věci děli až moc snadno a přímočaře, hlavně pak důvěra mezi hlavní hrdinkou a jejím přítelem. Neříkám, že ten vztah není krásný a takový bych přála každému, ale asi by mi přišlo reálnější, kdyby alespoň jedna obava byla pravdivá, i kdyby jen na chvilku.
Nejvíc mě ale překvapil konec. Doufám, že se někdy dočkám druhého dílu, protože těch teorií, jak se dá na ten závěr nevázat mám tolik, až to bolí. A ten definitivní si prostě nepřipouštím, i když uznávám, že ten by šokoval asi nejvíc, hlavně vzhledem k tomu, že je kniha fantasy.

2 23.04.2024

Příjemná jednohubka pro fanoušky Kouzel, protože kdo by se na chvilku nechtěl vrátit k hlavním hrdinům a hlavně k Silasovi.
Kniha je opravdu zaměřená na vztahy, ať už milostné, tak ty přátelské a tím nám vlastně původní knihu dějově nijak neobohatí, spíš tak nějak uzavře tu naťuknutou romantiku, která měla svým způsobem dost otevřený konec.
Moc mě bavilo pátrání hlavní dvojice po záhadě, proč se dům a jeho ochrana doslova zbláznila a zapojení předků Thornů. Bitva s bombarďáky naprosto trumfovala svým humorem vše, co mohla.
Upřímně jsem vlastně ráda, že autorka z původního příběhu opravdu neudělala sérii a dopřála fanouškům jen novelu, protože další díl by dle mého ztratil tu jiskru. Takhle mi zůstalo nadšení a díky svižnému a údernému ději jsem neměla pocit nějaké zdlouhavosti a dočetla jsem prostě s culením a láskou pro všechny tři hlavní postavy.

2 07.04.2024

Oprostit se od seriálu při čtení této knihy bylo opravdu těžké, jelikož podobnost těchto dvou zpracování je asi stejná, jako mezi mrkví a stejkem. A tak si dáme malou porovnávačku.
Hlavní rozdíl bych shrnula v charakterech. Seriál byl asi cílený na širší publikum, takže tak působí „vyspěleji“, jako středoškolské drama pro dospělé, což se o knize říct rozhodně nedá, to je spíš školní drama pro 13-15 let.
Hlavní hrdinka je neskutečně sebestředná a melodramatická, takový typický příklad blonďaté včelí královny na americké střední, které nechybí dvě poddajné a obětavé kamarádky, z nichž jedna působí trošku přihlouple.
Musím ale uznat, že když se člověk do knihy ponoří a nečeká nějakou vysokou literaturu, opravdu si příběh užije a má za pár chvil přečteno. Knihu doporučuji číst v takovém tom období, kdy máte chuť se vrátit do dětství, když frčelo HSM nebo Stmívání. Protože i když jsem na to už stará a vím, jak hloupé to je, stále mě tyle filmy baví a úplně stejně jsem si užila čtení této knihy.
Malá poznámka na konec – mrzí mě, že u nás Upíří deníky čekali tak dlouho na překlad, protože mi dost mění pohled na to, jak moc není ono slavné Stmívání originální a dost věcí si pěkně „půjčilo“. A to od celých scén, až po charakter hlavního hrdiny.

2 11.02.2024

Tady vlastně přemýšlím, jak celý názor uchopit. První polovina knihy je až neskutečně nudná, zdlouhavá a na nervy lezoucí. Hlavní hrdinka je prostě neskutečný arogant, který si nevidí ani na špičku vlastního nosu, ale když si někdo dovolí ji za tyto vlastnosti nemít rád, je okamžitě rasista. Pochopila jsem, že se nám autorka snažila (možná?) předestřít to, že někdy jsou v tomto smýšlení černoši prostě vychovaní, ale čeho je moc, toho je opravdu příliš a tady se to u mě opravdu minulo účinkem a naopak mě to neskutečně otravovalo při čtení.
Když pomineme hlavní hrdinku, ostatní postavy byli naštěstí docela fajn a dostatečně zajímavé, abych se o nich chtěla něco dozvědět. Stejně tak svět vyzníval opravdu netradičně, ale opět jsem narazila na autorku a její hodně zvláštní systém s (ne)seznamováním pojmů, historie, souvislostí. Upřímně nechápu, že se hlavní hrdinka nedotázala na naprosto elementární vysvětlení pojmů a tak nějak to přijala. A aby toho nebylo málo, jedna věc má milion různých pojmenování a ty čtenáři, ty máš smůlu, prostě to tak je a význam vyčti mezi řádky.
Druhá polovina knihy se konečně začala zaobírat aspoň něčím, dokonce jsme začali nahlížet za oponu rodinných historií a celkově se vše proplétalo a nabylo to na zajímavosti a s úplným závěrem se knihy vyhoupla z naprostého odpadu na perfektní příběh. Jde vidět, že děj je opravdu promyšlený a zapletený a může nabídnout hodně. Já ale asi pokračování vynechám, protože neočekávám nějakou přílišnou změnu v poměru zbytečný : pohlcující text v rovnosti 50:50.

2 08.02.2024

Další z naprosto perfektních retellingových knih od Meyer. I když jsem se z počátku bála té délky, protože ta naskakuje s každým dílem měsíčních kronik neskutečným tempem, ale při začtení to člověku ani nepřijde, protože tu přeci jen máme i linky hrdinek z předchozích knih.
Cress mě jako postava úplně nechytla, ale jsem naprosto spokojená s tím, jak autorka její příběh uchopila a tím se její někdy až moc pohádkové a naivní představy snadno pochopí a akceptují.
Tahounem série je ale rozhodně náš kapitán z předchozího dílu. Dostal se hodně do popředí a postaral se o notnou dávku vtipu a zároveň dost střízlivého myšlení pro běžného smrtelníka. Má můj obdiv za popasování se se svým handicapem, protože jsem spíš čekala přerod na trosku a ne na tak velkého hrdinu.
Po dějové stránce se spousta věcí hodně, ale opravdu hodně komplikuje, ale aspoň se hlavním hrdinům povedl zásadní bod v jejich plánech a ten popelčin příběh znova dostává to romantické kouzlo.
Závěr knihy je přesně ve stylu, že člověk chce okamžitě další díl, jelikož to autorka utnula těsně před válkou, která nad světem visí už pěkně dlouho. Jen co se mi do rukou dostane Winter, hodlám ji slupnout za pár večerů jako Cress.

2 23.01.2024

První, co opravdu musím zmínit je ta grafická vymazlenost. V tomto ohledu jsem si užívala každou stránku a sledovala ty narůstající vzory při okraji. V tomto ohledu by kniha mohla být jasných pět z pěti, ale
Na to, že to je soubor pohádek, tak se mi jednotlivé příběhy četli hrozně pomalu a nemůžu si pomoct, ale každá další povídka po té první šla kvalitou dolu, kdy to završil neskutečně a zbytečně dlouhý rádoby prequel na Malou mořskou vílu.
Sami o sobě jsou příběhy i zajímavé, protože nabízí dost jedinečný a občas až svým způsobem zvrácený pohled na klasický formát pohádek, kdy je vždy dobro krásné a milé a zlo škaredé. Určitě je plusem knihy, že autorka ukazuje charaktery různorodé nejen na duši, bez ohledu na vzhled, ale krásně do toho zakomponovává i prostředí a celkovou společnost, takže mnohdy ten lepší člověk je ve výsledku za zlého jen shodou okolností a obrovského zklamání.
Nemůžu říct, že by byla kniha špatná, ale mě osobně se Bardugo prostě špatně čte a dost příběhů mi přišla hodně vyplněná ničím a tudíž je to za mě spíš průměrné čtení i přes svůj námět. Myslím, že tuto knihu mohou číst i lidé, co svět Grishavers vůbec neznají, protože ke čtení pohádek většinou není tolik potřeba znát krajinu, ze které jsou.

2 14.01.2024

Ke knize mám asi jen dvě otázky. Proč je tak dlouhá a proč většina postav vzala jakýkoliv náznak logiky, zmuchlala ho a zahodila do pořádné hořící hranice.
Neberte mě špatně, vím, že hrdinové z YA mají většinou dost slabé chvilky ohledně smysluplného chování, ale tady hlavní hrdinka hned na začátku neudělala jediný rozumný krok, který by mi dával smysl. Krom tedy toho, že autorka potřebovala tuto postavu dopravit do Města chladu.
Což mě přivádí k první otázce, a to je délka. Začátek působil velmi slibně, byli jsme rovnou hozeni do šokujícího dění, kdy jsme museli rychle nasát problém, že ne všichni upíři jsou očividně tam, kde mají být. Pak se to ale zvrhlo na utahanou dvanáctihodinovou jízdu autem na třetinu knihy, kdy jediné vzrušení spočívalo v otázce, jaký sendvič si koupím na benzince.
A kdyby si člověk myslel, že příjezd do města, kde v podstatě vládne anarchie, přinese spoustu zvratů, tak vlastně ani ne, protože každá zajímavá část byla sepsaná na dvě tři stránky a zbytek byli vlastně pochůzky a přesuny.
Romantická linka by se dala shrnout do věty, že nevím proč, ale přitahuješ mě. O nějakém budování tam taky není moc řeč. A když už to konečně vypadalo, že sbližování bude, je vlastně konec knihy, kdy po velkolepé bitvě nebitvě ani nevíme, jestli tedy ve městě bude klid, či jak se hrdinka popasuje se svou nákazou. Asi by na mě ten otevřený konec s náznakem happy endu působil víc, kdybych nebyla tak unavená z toho téměř nulového dění.

2 09.01.2024

Tak za mě zatím nejslabší díl série, protože mi přišla až moc natahovaná. Celá druhá třetina knihy se nesla v duchu, kdy hlavní hrdinka trochu ztratila sama sebe a své cíle a plácala se v tom, že neví, co chce. Chápu, že takové období má asi každý z nás, ale když to někomu budeme vyprávět, většinou na to stačí jedna dvě věty a ne dvě stě stran.
Co musím vypíchnout je fakt, že hlavní hrdina v roli zlouna mě neskutečně bavil. Jakože možná i víc, než ten úzkoprsí dobrák. Možná bych si pasáže ze Strigojího doupěte užívala o chlup víc, kdyby tam opět nebyla tendence vecpat co nejvíc stran nic neděláním, ale ten závěr byl perfektní.
Čtivost knihy se popřít nedá, takže i přes dost vycpávky je kniha na pár večerů a o informace není nouze. Jsem zvědavá, kam dál povedou schopnosti uživatelů éteru, protože mi přijde, že se to přibližuje trošku na hranu nepřemožitelnosti a mě zaráží, kolik se jich najednou všude objevuje. Ale vrácení hrdinů de fakto na začátek mi přijde velmi zajímavé a čuchám opět několik porušených pravidel.
Další díly si nenechám ujít, už jen přes fakt, že jsem za půlkou a že karty jsou rozehrané velmi zajímavě. Jen doufám, že budou obsahovat o dost míň těch hluchých míst.

2 06.01.2024

Pomalé tempo prvního dílu rychle ustoupilo opravdu hodně akčnímu ději, který mě překvapil takhle v začátku, jelikož jsem tu melu čekala spíš jako vyvrcholení knihy. Ale autorka mě velmi mile překvapila a, i když boje byli rozhodně důležité, krásně rozpracovala děj i po válce a vdechla tím příběhu autenticitu, protože já osobně nevěřím, že když jedna strana vyhraje, celý svět bude najednou v pořádku a šťastný a nebude docházet k nějakým dojezdům.
A musím říct, že překvapení se v této knize dočkáme opravdu hodně. Nejen v rámci nečekaných obratů nebo zařazení (vyřazení) určitých osob do (z) bojů, ale i v krutosti a lstivosti postav. Tyhle momenty jsem se kolikrát zastavila a musela to nejen rozdýchat, ale vzdát tichý hold promyšlenosti a rozmanitosti charakterů, kdy někdy bylo sáhnuto opravdu do největšího bahna.
Nemůžu si pomoct, ale závěr knihy bych nazvala takový polootevřený. Hlavní problém lidstva žíjícího v Podmoří je za mě uzavřen úplně nejlépe jak mohl vzhledem k rozdaným kartám, ale u božské linky čuchám připravenou půdu pro nějaké volné navazovaní? Nebo přímé pokračování? Pokud ano, rozhodně budu zvědavá, jak se Worlih a Toreus zorientují v nové roli. Ti dva pro mě byli v celém tom drsném a svým způsobem prohnilém světě, takové dva milé obláčky, co ta zvěrstva vyvažovali. Což je ironické, když se jedná o hrbáče a nekromanta :D
Knihu mi poskytla autorka v rámci spolupráce a moc jí děkuji za ten skvělý zážitek.

2 19.11.2023

Začínám se blížit k závěru celé série, jelikož knihy konzumuji dle časové osy. A musím říct, že Stříbrná židle je pro mě zatím snad nejlepší díl a to i přes fakt, že Eustace fakt nemusím a ženská postava není o moc sympatičtější. Příběh prostě táhne bludička, který svým pohledem na svět způsobí ne jednu komickou situaci.
Hlavní trojice se tentokrát vydává zachránit prince, a možná celou Narnii, ze spárů neskonale krásného zla. Při své cestě pokazí opravdu mnoho věcí, ale nevzdávají se naděje a přes území obrů se dostanou do kouzelného podzemí o několika patrech plných tajemství.
Jediné, co mi kazí ten dobrodružní pohádkový příběh je to věčné olíbkávání postav. Nejsem prostě fanoušek mlaskavých teplých polibků na dětská ústa, ať jsou od „Boha“, nebo kohokoliv jiného.
Knihu jsem poslouchala v podání od Martina Táborského a budu se opakovat, jeho hlas příběhu dává to pravé kouzlo.

Tak si tak říkám, že vzhledem k tomu, že tohle byla kniha mého dětství, tak jsem vlastně dopadla dobře, co se týká partnerů do vztahu.
Pokud někomu přišlo ještě skousnutelné chování hlavních hrdinů, v tomto díle je to jeden velký červený vykřičník za druhým. Nejen že hlavní hrdina je stalker, což víme od prvního dílu, ale je to taky sobecký žárlivec, co omezuje osobní svobodu a nedokáže rozumně uvažovat ohledně nebezpečí.
Co se týká hlavní hrdinky, tak její nulové sebevědomí je kapitola sama o sobě a dost z nás v určitém věku nevěřilo, že by se mohlo někomu líbit. Ale vzhledem k faktu, že po ní slintá půlka města, už by se mohla trochu zamyslet. Co mi ale fakt vadilo, tak je její manipulátorství. Protože co nevyřeší žádost, vyřeší slzy. A taky jakákoliv absence sebeúcty, to škemrání o sex je opravdu smutné.
Jak jsem si v minulém díle oblíbila Jacoba, tady jsem byla jak na houpačce. Někdy byl ta nejrozumnější osoba v celé knize, jindy zase jen ten patnáctiletý kluk. A to je vlastně v pořádku, jen jsem asi v tom množství sebedestruktivních hrdinů nepotřebovala dalšího.
Knihu jsem opět poslouchala jako audio, kdy mám stále stejný problém s přednesem, ale už ne tak velký.

Třetí díl nám dá pořádnou dávku krvežíznivých Sarrei. Ta změna prostředí byla perfektní, protože od začátku příběhu mě zajímali snad nejvíc, protože jsem nevěřila, že to jsou jen poskoci vlastních pudů. A měla jsem pravdu, v intrikách by se mohli rovnat Ymiře a to je sakra vysoká laťka.
Obdivuji autorku, jak skvěle má jednotlivé dílky příběhu poskládané, protože se mi konečně potvrdilo podezření z prvního dílu. A stále si očividně nevyčerpala studnici fantazie na prostory. Jáma a přilehlé vězení musí být impozantní.
Na to, jak je kniha (nezvykle) krátká, tak informací má požehnaně. Nejen, že máte chuť rozcupovat na kousky tu stříbrnou Erin, proplesknout nějakou železnou tyčí Felixe a obejmout Renegora, ale rozhodně se chcete nabourat do hlavy Isarel i Ymiře, abyste aspoň tušili ty jejich plány. Upřímně fakt nevím, která z nich je šílenější :D.
Moc nevím, co dodat. Je to jízda. Na konci knihy si připadáte naprosto vyčerpaně a sežvýkaně, ale chcete se do světa hned vrátit. Protože potřebujete víc Andreila. A vlastně všech postav, kdy doufáte, že všichni dostanou, co si zaslouží, protože přece víme, že autorka opravdu umí nechat hrdiny trpět.

2 30.08.2023