vladimir5170 komentáře u knih

Jednodenní čtení za 5*. Nezdolná síla a životní optimismus z hlavní hrdinky jen čiší. Za všechny moudrosti jedna, která mne zaujala nejvíc: "Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši."

23 22.06.2023

Dávám jednoznačně 5 *****. Za příběh i za formát. Doporučuji opravdu všem. Nejvíce těm, kteří "nemají čas" číst. U těch by to mohlo vyvolat několik efektů. ;-)

20 15.12.2023

Inspektor Bergman má vskutku neotřelé způsoby vyšetřování. Prohrabat kabelku oběti bez předchozího prozkoumání techniky nebo pravidelně vyslýchat podezřelé po telefonu jsou velmi netradiční přístupy. Tyto úlety jsou však vyvažovány až neuvěřitelnou intuicí, takže pokud by ho vyrazili od Policie tutově dostane nabídku z Delf. Neuvěřitelnost příběhu pak v závěru dorazila slečna ve stylu Kalle Blomquist revival. Milé také je, že se v jedné ulici sejde tolik milovníků umění i koček a to ze všech sociálních vrstev. Přes značnou naivitu díla musím uznat, že příběh byl zajímavě sepsán a četl se dobře.

18 05.01.2025

Tak tato kniha mne vůbec nepustila k žádné práci. Po obědě jsem otevřel a za odpoledne i přečetl. Ještěže pršelo. Je to velmi čtivé a nutí rychle dočíst, aby člověk věděl, jak to dopadne. Na závěr nechybělo ani "překvapení", takže za mne spokojenost. Slabším povahám však z důvodu neuvěřitelně nechutného chování několika hlavních postav nedoporučuji. Kvůli přímočarosti a v podstatě jednoduchému, nevětvenému ději, se čte lehce. Až tedy na ty okolnosti.... Řadím k nejlepším knihám Aleny Mornštajnové.

18 16.05.2023

Drsné čtení, syrové příběhy. Doporučuji všem. Především lidem, kteří si stěžují na život v dnešní době. Válečná a poválečná doba, život v ní, temná atmosféra jsou popsány K.Lednickou uvěřitelně a žít to prostě nechceš. Uff...

17 19.06.2023

To pošlapávání jakékoliv naděje je fakt vopruz. Čte se pěkně, i když je to děsivé.
Knížka na cestu vlakem z Brna do Prahy. A pak ji zapomenout ve vlaku a hledat jinde pozitivní věci.

15 03.01.2024

Nepříliš komplikovaný příběh, srozumitelně napsaný a naštěstí chybí zbytečná senzace na závěr. Myslím, že jedna z nejlepších knih A.M. Kniha na zimní odpoledne jako dělaná.

15 16.12.2023

První kniha, kterou jsem nečetl, ale odposlouchal. A trefa do černého. Těch 9 hodin stálo za to. Realistické, obyčejné, bez senzací a přesto - nebo možná právě proto - skvělé čtení/poslouchání. Doporučuji.

15 18.10.2023

Skvěle napsaná kniha. A na základě reálií, což mne vždy přitahuje víc než čistě smyšlené příběhy. Překvapilo mne, jak brutálním způsobem byla secu prorostlá celou společností a pochopitelně pak to, jaké psycho to muselo být, když "udavač do každé rodiny". Ani se pak není co divit brutálnímu konci tohoto nechutného režimu. Každá akce vyvolá reakci. Režim v ostatních státech socialistického bloku byl přeci jen lidštější. A ještě jedna věc mne překvapila a to, jak Nicolae Ceaușescu oblafl celý svět. Neuvěřitelné. Knihu pak doporučuji především kvůli skvěle vykreslenému, absolutně nesvobodnému životu obyčejných lidí, kteří žili pod neustálým obrovským stresem, strachem. To muselo být hrozné psycho.

15 22.06.2023

Napsané to je dobře a to je právě to šílené. Hrozná doba. Především v tom, jací psychopati a sadisti dostali moc. Myslím členy silových složek. Od toho fízla, který si vymyslel část obvinění, přes většinu lidí v mašinérii podílející se na odsouzení až po sadistické dozorce. A z pár týdnů je deset let a jiný člověk.
Strašný.

14 28.02.2025

Zhruba od půlky je úplně jasné, jak příběh skončí. Přesto nebo možná právě proto se na konec těšíte. Žádné hluboké filozofování, že se po každých dvou větách musíte o tři věty vrátit, přesto jasné poselství. Vlastně dvě, jedno trochu skryté. Příjemné překvapení.

14 06.04.2023

Zajímavé téma a spousta odvedené práce po archivech je důvod, proč "se skřípěním zubů" dávám 3 hvězdičky. 50,01%. Vlastní autorčin přínos takovémuto tématu, dle mého názoru, příliš popularizaci takto silného tématu nepomohl a historickými dokumenty prolínající se příběh je nepoutavě psaný a místy přehnaně ambiciózně temně senzační. Po skvělých Žítkovských bohyních jsem OD AUTORKY čekal daleko více. Omlouvám se za upřímnost.

14 19.01.2023

Hodnotím z pozice, že jsem již pár knih o pracovních táborech a GULAGu v SSSR četl a zároveň jsem již četl autorčinu knihu "Musím Tě zradit". Ve srovnání se Solženicynem chybí širší záběr, popis fungování lágrů a naštěstí i osobní zkušenost autorky. Ve srovnání s "Musím Tě zradit" je patrné, že "V šedých tónech" je psaná dříve a autorka je ještě "nevypsaná". Obecně mi přišlo, že je celý příběh nedokončený a očekával bych silnější pointu postav příběhu. Jinak velmi dobré a pro čtenáře "nepostižené" možným srovnáváním jistě silný příběh.

13 25.10.2023

Má první kniha, u které jsem bytostně přesvědčen, že autor jede na slušným matroši. Neskutečná kravina, ale sranda to je, o tom žádná. 4*

11 28.11.2023

Opět skvělé. Minimálně tak dobré jako jednička. Jenže u prvního dílu se ta nenávist dala chápat odplatou Němcům za jejich příkoří. Ta nenávist komunistů ve dvojce ničím předchozím podložit nejde, proto je to snad ještě horší. Dopsáno s otevřeným koncem a musí následovat trojka. Už se těším.

11 20.10.2023

Nejlepší kniha, kterou jsem od Scarlett Wilkové četl. Je totiž zatím jediná. Ale v budoucnu napravím a přečtu si další. Kdyby byla autorka kuchařka, naservíruje Vám pouze hlavní chod. Maso a oblohu. Žádná polévka, žádné omáčky. A to se mi líbilo. Do malé knihy vměstnala osudů a příběhů tak akorát. Nutno podotknout, že zajímavých příběhů, velmi solidně sepsaných a bez hluchých míst. Doporučuji.

9 02.03.2025

Dělat kriminalistu, obzvláště na sklonku socialismu, je tak dobrodružné povolání, až by jeden zvracel. Drsné. Skvělá kniha.

9 19.01.2025

Ale jó. Chytlavě napsané. Ždíme emoce už v půlce knihy. Směřované na sentimentální čtenářky závislé na dojemných příbězích. Každá z nich by dala 5*. Nejsem z této množiny čtenářek. Dávám 6* ;-).

9 06.01.2024

Dvě hvězdy. (Spíš jeden a půl.) A to ta druhá z nostalgie po jinak pěkných knihách paní Mornštajnové. Není to špatně napsáno, ale .... Téma alternativní budoucnosti v minulosti aneb "co by kdyby" autorce nesedlo. Nebo možná spíš mě. Přestože jsem se prokousal za polovinu, přesto jsem nedočetl, až tak moc mne nezajímal závěr.

9 28.09.2023

S malilinkou trochou nadsázky bych knihu nazval "Da Vinci kód po slovensky". Oproti "originálu" jsou mínusem odporné praktiky Stb, plusem je pak příchod Chosého na oddělení, tudíž nás čekají veselejší zítřky. (Dá-li se o veselí v souvislostí s oddělením vraždařů mluvit.)

8 15.12.2024