Wendella komentáře u knih

(SPOILER) Miluju, jakým způsobem se v knihách této autorky postupně rozplétají osudy postav, dokud nepřivedou čtenáře do bodu, kterým kniha začíná. Mockrát listuju zpátky na začátek a snažím se v příběhu najít vodítka a souvislosti. A nakonec mě stejně vždycky něco překvapí.
Nemám moc ráda otevřené konce, ale tady to nemohlo být jinak. To jedno slovo s otazníkem, kterým kniha končí, je neskutečně působivé, a přestože tyhle dvě postavy nebyly zrovna kladné, naznačený okamžik jejich setkání je velmi silný a člověk jim nakonec přeje, aby jim bylo odpuštěno.

28 29.08.2023

(SPOILER) U téhle knížky mě mrzí jen to, že jsem předem věděla, co se v domě děje. Nebýt toho, do chvíle, kdy se autorka rozhodla tajemství odhalit, bych na to nepřišla. Do posledních stránek jsem marně doufala aspoň v dodatečnou nápravu křivdy, která nevratně zkazila život rodině, která měla se zlem v domě jen pramálo společného, ta ale bohužel nepřišla. Závěr byl nečekaný, ale byla to asi poslední zoufalá možnost, která zbývala. Při čtení posledních řádků mi naskočila husí kůže. A svitla aspoň malá naděje na to, že i když viník už nebude potrestán, bude aspoň odhalen.

20 13.10.2023

Paní Mornštajnová dokáže psát i o smutných nebo obyčejných věcech tak lehce a poutavě, že se její knížky nedají odložit a musí se přečíst na jeden zátah. Je zajímavé sledovat příběhy několika generací, líbí se mi, jak jsou postavy popsány se všemi svými slabostmi a charakterovými nedostatky, a přesto jsou čtenáři blízké a nemá tendenci je za jejich jednání odsuzovat. První tři autorčiny knížky mě nadchly, na další tři, které už mám v knihovně se těším a věřím, že nebudu zklamaná.

18 24.08.2023

(SPOILER) Velmi se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Díky přítomnému času jsem měla pocit, že jsem přímým účastníkem děje, že všechno pozoruji z bezprostřední blízkosti. Dětství hlavní hrdinky bylo krásné a jistě by měla před sebou skvělý život. Válka však změnila jak poměry, tak i lidi, kamarád z dětství se vybarvil hodně nepěkně. To, co si Zuzana prožila v Osvětimi, bylo jiné než v knížkách, které jsem zatím četla, ale o nic míň hrozné. To, jak se k ní lidé chovali po válce, je neodpustitelné. Je smutné, že když člověk přežil koncentrační tábor, často mu málokdo nabídl pomocnou ruku, a co víc, spíš se na něj lidé dívali skrz prsty. Konec je na mě trochu "přepálený", asi by to šlo udělat i jinak, než se rovnou odsoudit k trestu smrti, který v té době za takovýto čin nepochybně musel přijít, ale to nic nemění na tom, že knihu řadím mezi ty nejlepší, které jsem v poslední době četla.

14 17.09.2023

Neustálé hledání naděje v beznaději, točení se v kruhu, náhled na události z pohledu různých postav (navíc rozšířený díky knížce Kdo zabil Snížka?), kterým se honí hlavou jejich myšlenky přímo před našima očima, tvoří v souhrnu dokonalou, i když smutnou mozaiku. Konec byl nečekaný a hodně mě zasáhl.

10 05.08.2023

Nejvíc mě v této knize zaujala úžasná autorčina práce s jazykem. Použitá slovní zásoba, spojení myšlenek a slov, přirovnání, to byl jedním slovem koncert. Příběh samotný byl zajímavý, jen jsem si musela občas dávat pozor, abych si ty různě rozházené střípky správně poskládala.
Nevím, jestli je na místě srovnávat tuto knížku s Šepotem z lesa, ale díky jejich vzájemnému propojení (to jediné mi na příběhu přišlo zbytečně násilné a nesedělo mi to tam) se to samo nabízí. Ta první pro mě byla napínavější a šla z ní větší hrůza, protože tam bylo víc “duchařiny, kterou hlavní hrdina nemohl nijak ovlivnit. Druhá byla “civilnější, duchařské prvky by se možná s trochou snahy daly i nějak racionálně vysvětlit.
Líbily se mi obě, první malinko víc. Díky knížce Zvedá se vítr jsem si ale zase znovu uvědomila, jakou neskutečně ničivou sílu má tornádo. Jak je nebezpečné a jak strašné a nevratné škody napáchalo. Možná i proto, že autorka věnovala vzpomínku skutečným obětem.

9 28.10.2023

(SPOILER) Tahle autorčina knížka je trochu jiná než ty předchozí. I tady je vylíčena historie několika generací, ale historické pozadí je z velké části smyšlené. Trvalo mi o něco déle než jsem se do ní pořádně začetla, ale pak už mě nepustila a dočetla jsem ji na jeden zátah. Jedná se o mrazivý dystopický příběh, který je o to silnější, že si dobu, v níž se odehrává a která v knize přetrvala další nekonečné roky, mnozí z nás více či méně pamatují. Navíc je podaný z opačných úhlů pohledu a je zajímavé sledovat, jak do mysli jedné z hlavních hrdinek i přes to, jak byla vychovávaná, pomalu pronikají pochybnosti. Doufala jsem v lepší konec, hrdinové, vlečení událostmi doby, se však po celou dobu jen zoufale míjeli. Ale asi je to dobře, o to silnější poselství knihy je.

9 17.09.2023

Horory moc často nevyhledávám, ale anotace téhle knížky mě zaujala, tak jsem ji "zkusila" a rozhodně nelituji. Je v ní trochu psychologie, trochu krimi, trochu duchařiny, všechno namíchané v poměru "tak akorát". Níže zmiňovaná "rozvláčnost" mi nevadila, naopak se napětí příjemně stupňovalo. Jen jednání některých postav v některých chvílích mi přišlo trochu nelogické a nedovysvětlené (Hanka, Helena), ale to beru tak, že každý je nějaký a lidé (postavy v knize) nejednají podle šablon.
Hororová atmosféra se povedla - po přečtení knihy bych si hned tak do Orlických hor k řopíkům asi nevyjela.

8 17.09.2023

(SPOILER) Tuhle knihu jsem objevila náhodou, když k ní někdo v komentáři přirovnával Šepot z lesa. Skutečně se tam objevují podobné motivy, ale jinak měla každá kniha trochu jinou atmosféru. Ze začátku jsem si říkala, že u Surmanové byla strašidelnější, ale postupem času to i ve Strachu houstlo a nakonec mi z toho nebylo vůbec dobře. Byl to takový ten pocit, který vleze člověku pod kůži a říká, že je něco hodně špatně a že bude hůř. O konci jsem přemýšlela ještě nějakou dobu po přečtení, zvrat přišel úplně nečekaně, z jednoho řádku na druhý. Musela jsem si tu část přečíst znovu, abych si byla jistá, že jsem to opravdu pochopila dobře. Jen mě mrzí, že jsem se nedočkala uspokojivého vysvětlení, co “to“ doopravdy bylo a kde se to vzalo. Ďábel?

4 19.10.2023

Jak to vypadá, s většinou ostatních čtenářů této knihy se bohužel neshodnu. Jak jsem se na ni těšila, tak jsem byla zklamaná a popravdě se mi už dlouho nestalo, že bych knížku dočetla jen proto, abych ji měla dočtenou.
Oceňuji nápad, ale příběh mi zkrátka "nesedl". Z postav mi nebyla sympatická ani jedna, žoviální obšourník Neruda a naivka Němcová mě vyloženě štvali. Detektivní zápletka byla nemastná neslaná, krkolomná. Tak snad příště.

4 05.07.2023

(SPOILER) V knize bylo tolik rovin, že je těžké vybrat, čím začít. Zoufale tragický příběh Emily a lidí, kteří ji obklopovali, a psychické peklo, které prožívala Veronika, u níž se postupně začalo rozvíjet psychické onemocnění, na mě zapůsobily hodně silně a byly pro mě nosné pro celý propletený příběh. Současná linka mě tolik neoslovila, protože Kamila z mého pohledu většinou jednala nelogicky a nepřirozeně. Zajímalo by mě, kolik lidí by samo zůstalo v domě, který vypadal jako ten v Sedmidvorech, kolik by jich tam zůstalo, kdyby znali jeho historii, a kolik by jich tam zůstalo, kdyby tam zažili byť jen zlomek toho, co Kamila. Ještěže si nepamatovala, co tam zažila jako malá, to už by nebylo uvěřitelné vůbec. Erik na mě působil jako přehnaně kladný “panák a jeho vztah s Kamilou měl moc rychlý průběh. Uvítala bych víc informací o osudu Matěje i o jeho duševním rozpoložení. Oceňuji drobnou epizodu s Erikovou babičkou, která se nakonec ukázala být jako docela zásadní postava. Nevadí mi neobjasněný osud Otty - nejspíš odešel za pomoci převaděče, kterého našel. Sám, když mu už nikdo blízký nezbyl. Naprosto skvělá - mrazivá a zlověstná - byla v knize atmosféra (umocněná skutečnými fotkami z místa) v roce 1945 a v roce 2003 (ta na mě ale působila spíš jako 60. léta). Ty zvuky, kříže, dveře zahrazené skříní, aby nikdo nemohl dovnitř, neustálé šero a ponuro, černočerná těžká tma v chodbičce, místa v domě, kde byly schované věci německých vojáků… Moc na sílu byl pro mě jen duch Clary, myslím, že by to bylo lepší bez něj nebo jen s pocitem, že tam je a Emily hlídá. Nemusel být tak útočný na všechny, kdo do domu nepřišli ve zlém (chápu pomstu vrahovi jejího dítěte). Každopádně přese všechno, co mi až tak úplně nesedlo, mě knížka pohltila natolik, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a přečetla jsem ji skoro bez dechu během dvou večerů.

3 15.10.2024

Kniha se četla dobře, ale legendu o devíti křížích i místo samotné znám už od dětství, proto mi docela vadilo, že autor příběh vyprávěl jinak a že ho na můj vkus pojal až přehnaně moderně. Nesedělo mi to vůbec k atmosféře, kterou mám s ním spojenou já. I způsob, jakým spolu cestou mluvili členové rodiny, mi místy přišel hodně toporný. Zato konec byl skvělý a celý příběh pozvedl o stupeň výš. Svým způsobem asi nakonec vysvětluje i tu zmiňovanou “křečovitost" dialogů v autě.

3 19.04.2024

(SPOILER) Celkový dojem z knížky mi trochu pokazila její první část, která je založená na dialozích. Ty na mě bohužel působily nepřirozeně, místy až křečovitě, jako by byly vystřižené z nějakého dívčího románu z devadesátek. Druhá část se mi líbila, byla čtivá, měla spád. Popisy událostí byly hodně naturalistické, měla jsem pocit, jako bych vše sledovala z bezprostřední blízkosti. Bylo také úžasné sledovat, jak se z drobných střípků a záblesků, které se jednotlivým postavám vybavovaly z paměti, přestože se je v sobě roky snažily potlačit, nakonec poskládal celý průběh oněch dvou kritických nocí. Trochu mě překvapilo, že se rodina rozhodla k nálezu lidské kosti na své zahradě přivolat policii. To tak nějak od začátku ukazovalo na to, že vrah nebude někdo z nich. Pokud by měli podezření, spíš by se dalo čekat, že nález ututlají, nikdo se o něm přece nemusel dozvědět. Taky si říkám, že rodina, která k sobě byla vázána tak silnými citovými pouty by se snad tak lehce nerozpadla, navíc si prakticky neměli navzájem (možná až na Nelu) co vyčítat. I přes zmíněné připomínky hodnotím knihu kladně, ty napínavé pasáže ona pro mě "slabší" místa rozhodně vyvážily.

2 13.10.2024

(SPOILER) Je to taková syrová, tvrdá a drsně naturalistická knížka. Syrová a tvrdá v současnosti, drsně naturalistická v retrospektivách do minulosti. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Vyšetřovatel byl až příliš stereotypní - tvrďácký děvkař (sexu mohlo být klidně míň), který má ale přece jenom někde uvnitř schovaný i kousek romantické duše (který k němu absolutně neseděl), jeho kolegyně působila nevýrazně a čas od času se z ničeho nic zachovala naprosto iracionálně a nelogicky, což z ní ve finále dělalo poněkud neuvěřitelnou figurku. Všechny ostatní postavy, včetně oběti, byly nějakým způsobem něčím poznamenané nebo vyšinuté. To, čím si oběť v dětství prošla a co si z toho vzala do života, bylo podáno hodně explicitně (ve srovnání třeba s knihou Les v domě). Přes všechny výhrady se mi ale knížka četla dobře a závěr byl překvapivý. Minimálně v tom, jak odhalil netušené (nejen) rodinné vazby mezi některými postavami.

2 13.10.2023

Příběhy každodenního pěšího putování (nejen) po severských zemích, kde nechybí humor, napětí ani trochu osobního filozofování, všeho tak akorát, aby se kniha četla skoro sama. I když asi nejsem takový dobrodruh, abych někdy podobnou cestu sama absolvovala, měla jsem pocit, jako bych ji celou prošla spolu s autorkou. Skvělé čtení – pro radost a zábavu, ale i poučení a zamyšlení, od každého trochu. Doufám, že brzy vyjde nějaké volné pokračování a těším se na další cestovatelská dobrodružství, která díky ZuZce můžu prožít i z bezpečí a pohodlí domova.

1 07.11.2021

Skvělý nápad jak využít klasiku a zpracovat její motivy do příběhu ze současnosti. Z mého pohledu dospělého čtenáře by si zasloužil, aby byl delší a propracovanější. Je to takové šup šup a hotovo, všechno se odehraje hrozně rychle a spousta událostí není dotažená, dovysvětlená, uvedená do souvislostí, což je škoda. Ale když vezmu v potaz, pro jakou věkovou kategorii je příběh určen, tak tomuto zjednodušení rozumím. Přidávám plus za ilustrace, které by se klidně daly využít pro komiksové zpracování.

24.08.2023