yellowbanna | Komentáře u knih | Databáze knih

yellowbanna yellowbanna komentáře u knih

Všechny cesty vedou do Santiaga Všechny cesty vedou do Santiaga Ladislav Zibura

Láďa Zibura roste se svými knihami a dává nám šanci růst s ním. Je jasné, že nejnovější titul nebude tak bezstarostný jako jeho úplně první cestopis. Ani jeho čtenáři nejsou pořád stejní. A já mám chuť vyrazit. Chtěla bych mít tu odvahu a vydat se na cestu sama. Srovnat si myšlenky, zklidnit mysl. A netrvám ani na Santiagu. Potřebovala bych se vydat na cestu k sobě...

15.03.2024 5 z 5


Hrdý Budžes Hrdý Budžes Irena Dousková

V podání neuvěřitelné Báry Hrzánové získává kniha ještě extra pět hvězdiček navíc!

24.01.2023 5 z 5


S elegancí ježka S elegancí ježka Muriel Barbery

Je mi líto. Času na čtení mám tak zoufale málo, že nemohu čekat, jestli konečně zahřmí a kniha mě "chytne". Nemusím mít nutně knížku nacpanou akčními scénami, jak tu někdo taky napsal, ale alespoň minimální směřování (nechci rovnou psát děj) bych uvítala. Pokorně tedy přijímám obecný konsensus o nedostatečné zralosti a intelektuální úrovni potřebných k uchopení a pochopení této knihy. Pozdě v noci, kdy je konečně možnost nějakou knížku otevřít, tato mě spolehlivě uspává dřív, než stihnu otočit stránku.

13.04.2021


O zahradě O zahradě Pavel Čech

Zasněná, melancholická, záhadná, smutná, tajuplná, zapomenutá, zvoucí. Taková je tato kniha, stejně jako zahrada, o které vypráví. Ač zcela jasně inspirována Zahradou Trnkovou, ta Čechova je méně doslovná, je víceznačná, plná hledání, vzpomínek, ale i zapomínání a opuštěnosti, dětských nadějí i nostalgie stáří. Já se při čtení dojala, děti zkoumaly dokonalé ilustrace a nechaly na sebe působit krásu slov, jejichž významu ještě možná tak docela nerozuměly, ale určitě se k nim jednou vrátí.

06.03.2019 5 z 5


Fabrika Fabrika Kateřina Tučková

Kateřina Tučková se už nesmazatelně zařadila mezi mé nejoblíbenější autorky. S každou další knížkou víc a víc obdivuji preciznost a vytrvalost při hledání a studiu dostupných pramenů i poctivost, se kterou k nim dopisuje příběhy postav. Po Bílé vodě přišla na řadu Fabrika, které jsem se nejdřív trochu "bála". Bála jsem se tématu, myslela jsem si, že historie textilních továren bude přeci jen trochu nestravitelná. Přesvědčilo mě až milované Brno. Ve chvíli, kdy jsem přijala za svou zde využitou metodu vyprávění - mix historických faktů, do značné míry smyšleného /z nedostatku historických pramenů/ příběhu rodiny Offermanů a dalších a exkurze do samotného procesu vzniku knihy a výstavy o moravském Manchesteru, už se nešlo odtrhnout a hlatala jsem řádek za řádkem jako u nejnapínavější detektivky. V duchu jsem procházela známé ulice dnešního Brna, ty méně známé jsem si dohledávala a skládala si obrázek minulosti města, o které jsem dosud věděla tak málo! Jen škoda poněkud smutného a bezvýchodného závěru. Za ten ovšem samozřejmě nemůže autorka, ale historie.

18.07.2023 5 z 5


Kde zpívají raci Kde zpívají raci Delia Owens

Jak říkával Karel Gott - to jsem nečekala! Nečekala jsem, že kniha, která na první pohled podle obálky (ehm) vypadá jako románek pro ženy mě takto chytí za srdce. Že budu čím dál tím víc ponořená do jejích stránek jako příď Kyiné loďky do vod mokřadu. A že čím víc budu tuhle holku z bažiny poznávat, tím víc s ní budu dýchat, zatajovat dech a na posledních stránkách chvílemi i nedýchat. Nemůžu psát víc, chci-li se vyhnout spoilerům. Ale často jsem při čtení myslela na jinou knihu, která mě podobně uchvátila - irskou Jasno, lepo, podstín, zhyna od Irky Sary Baume. Upřímnou a drsnou studii přírody, lidských stereotypů a až zvířecí osamělosti, která ožívá nádherným jazykem, kterému nemusíme do detailů rozumět /četla jsem v originále/, ale který nás provádí zákrutami příběhu stejně jako loď říčními meandry ruka holky z bažiny. Doporučuji všemi pěti hvězdami!

06.05.2021 5 z 5


Drak spí Drak spí Michaela Klevisová

Mé první setkání s autorkou - díky ČRo - a příjemné překvapení. Nejsem totiž čtenářem detektivek, jen pokud se k nim nachomýtnu. Což se stalo teď. A v případě Michaely Klevisové se ráda nachomýtnu opět, až bude příležitost

31.12.2024 4 z 5


Sběratel sněhu Sběratel sněhu Jan Štifter

Sběratel sněhu čekal v knihovně dlouho na svůj okamžik. Nevěděla jsem, co čekat, neměla jsem náladu na další příběh z období 2. sv. války. Překvapilo mě, že válka hraje v románu jen velmi okrajovou roli a to ještě jen v jedné z dějových /časových/ linek. Mě nejvíc zaujala linka z roku 1956, ostatně k ní se vše sbíhá, vše souvisí se vším. Překvapila mě zvláštní naléhavost vyprávění, díky které se téměř nedalo od knihy odtrhnout. Pro mě Objev roku.

18.05.2023 5 z 5


Jak poznat psí duši Jak poznat psí duši Rudolf Desenský

Neobyčejný vhled do motivace chování a myšlení psů, ale i jednoho svérázného chlapíka. Cesta R. Desenského k psychologii a terapii psů se zdá být od začátku přesně nalajnovaná, prostě si ho k sobě psi přitáhli. A jsem ráda, že se nakonec rozhodl opustit samotářský život se psy a rozhodl se své znalosti a pochopení psí duše sdílet i s dalšími lidmi. Líbí se mi styl, ve kterém si nebere servítky, ale přitom je bez pochyb, že ví, o čem mluví a psi jsou u něj (v dobrém!) na prvním místě. Jen ten, kdo hledá konkrétní, praktické rady pro své konkrétní problémy, může být zklamán. Přestože jsou jednotlivé kapitoly napěchovány dotazy a odpověďmi, které proběhly webovou poradnou, konkrétních doporučení se člověk dohledá jen mezi řádky. Ono to nakonec dává smysl a je to zcela v souladu s Rudovou filozofií - každý pes je originál, každé chování má svůj důvod a ten často bývá na opačné straně vodítka. Proto je nutné vidět psa i jeho pána osobně, při společné (inter)akci. A to se z žádné knihy vyčíst nedá. Zdá se ale, že tento přístup rezonuje s velkým počtem lidí. Jinak by knihy pana Desenského nebyly všechny úplně beznadějně rozebrané.

*Čtenářská výzva 2020 - 8. Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu (Vzhledem k tomu, že mi tu u nohou spí tříměsíční štěně, byl výběr kategorie Výzvy jasný)

23.05.2020 5 z 5


Zahrada Zahrada Jiří Trnka

Já Zahradu z dětství neznala. Do ruky jsem ji vzala až teď, abych z ní četla dětem a trochu jsem se bála, že nás ten tajuplný poetický příběh moc nezaujme. A nakonec bavil. Tak zvláštně, neprvoplánově, ale děti poslouchaly, ani nedutaly, a mně se krásně četlo .

01.11.2018 4 z 5


Mluviti pravdu Mluviti pravdu Josef Formánek

Podtitul zní Brutální román o lásce k životu. A přesně takovou tato knížka je. Brutální. O lásce. O životě. O smrti. O hledání. O jednom člověku. I o nás všech. O každém z nás.

04.09.2018 5 z 5


O dívce Grace O dívce Grace Anthony Doerr

Čtení pomalé jako když padá vločka. Hlavně ve své druhé půli. Chvílemi mi to až vadilo, ale samozřejmě, že to mělo svůj smysl. A je až neskutečné, jak autor dokáže kouzlit s popisy prostředí. V Karibiku člověk téměř cítí slanou vůni moře a slyší vlny narážet na břeh a na Aljašce ho obklopí ohlušující zimní ticho a prsty mu přimrzají ke stránkám. A v tom všem se pohybuje jeden malý člověk David Winkler. Prochází těmito prostředími, prochází svým životem a hledá svoji minulost i budoucnost.

17.05.2018 5 z 5


Chalupa Chalupa Pavlína Křivánková

Poslední dobou si mě podobné příběhy samy nacházejí. Právě tohle obyčejné "nic", jak tu psal někdo přede mnou, plné životních banalit (nevěra, milenka, nemanželské dítě, útěk na venkov) dovede být velmi vypovídající, když jej někdo popíše těmi správnými slovy.

Čtenářská výzva 2024 - Kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy (Kniha od začínajícího autora a Kniha se štítkem Tajemství na DK)
A taky Kniha vydaná v roce 2023.

10.04.2024 4 z 5


Oněgin byl Rusák Oněgin byl Rusák Irena Dousková

O drobet méně zábavnější než Budžes, přeci jen je Helenka už starší, ale pořád pět hvězd! A minimálně za polovinu "může" Bára Hrzánová!

02.02.2023 5 z 5


Zmizet Zmizet Petra Soukupová

Moje první kniha od Petry Soukupové. A dojem je opravdu velký. Nejdřív mě trochu odrazovalo, že se vlastně jedná o soubor tří povídek, i když dlouhých. Ale vyprávění mě tak vtáhlo a fascinovalo, že jsem to přestala vnímat. A že autorka dokáže psát opravdu sugestivně. Až člověku z těch pocitů není lehko. A musí si přiznat, že vlastně sledování tří osudů vytahuje často na povrch i jeho vlastní vzpomínky, pochyby a lítosti.

10.02.2021 5 z 5


Tatér z Osvětimi Tatér z Osvětimi Heather Morris

Příběhů s námětem holocaustu jsem už viděla a četla víc a vždy mě zasáhly. K tomuto vyprávění jsem si ale dlouho hledala cestu. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, jako by jen klouzalo po povrchu, přestože silných scén v něm bylo dost. Nedostalo se mi ale tolik pod kůži jako třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Teprve po dočtení, v bezpočtu různých doslovů a reálných informací, uprostřed dobových fotografií to na mě celé dolehlo. Čtyři hvězdy za reálný příběh, který se opravdu stal a jehož protagonista jej spisovatelce sám vyprávěl. Jen tři hvězdičky ovšem za zpracování. Myslím, že s příběhem šlo udělat mnohem víc.

10.11.2020 4 z 5


Losos v kaluži Losos v kaluži Markéta Lukášková

Už jen hodnocení jedné dějové roviny - vyprávěné mladou, cynickou a vnitřně poněkud pocuchanou Bárou - by si zasloužilo čtyři hvězdy. Přesně takové psaní jsem od Markéty Lukáškové čekala - vtipné, ironické, s nadhledem, plné trefných postřehů. Ovšem druhá rovina z pohledu Bářiné babičky pro mě knížku vynesla k hvězdám pěti. Babička drží nad Bárkou ochranou ruku a přitom sama reflektuje své pocity, svůj odžitý a prožitý život, snaží se srovnat se svou minulostí a zachránit vnuččinu budoucnost. Takto popsané by to mohlo znít jako klišé, ale od něj příběh zachraňuje babiččina originální dějová linka a fakt, že oba příběhy dvou nejbližších žen jsou tak skvěle propojené a babiččiny úvahy a pocity jsou tak přesně a citlivě vystižené, že je až neuvěřitelné, že je takto empaticky a zároveň s humorem mohl napsat někdo o dvě generace mladší. Navíc představa, že by vše mohlo fungovat tak, jak je v knize popsáno, se mi neobyčejně líbí a skoro si přeju, aby to tak bylo. Minimálně pokaždé, když na mě z knihovny vypadne kniha... Pět hvězd u mě získá jen knížka, u které si kradu čas na čtení nebo poslech, i když ho vlastně nemám. To se u Lososa v kaluži stalo. A naprosto přesné hlasy a interpretace Jenovéfy Bokové a Libušky Šafránkové by zasloužily hvězdu šestou!

28.08.2020 5 z 5


1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo Vendula Borůvková

Knihu jsem otevřela, abych věděla, jestli už na ni nazrál čas pro děti. Mě do děje doslova vtáhla, byla napínavá, originální a nebýt hlavním hrdinou malý kluk, úplně bych zapomněla, že je primárně určená dětským čtenářům. Navíc mě úplně fascinovalo, jak je nabitá informacemi, jak přímo v textu, tak v krátkých a výstižných vysvětlivkách na okrajích. Zjistila jsem, že o roce 1918 vím žalostně málo a o letech následujících ještě míň. Autorka ve mně vzbudila zájem si o tomto historickém období přečíst i něco dalšího. Tahle knížka se opravdu povedla. A ty nádherné ilustrace - ty by byly na šestou hvězdičku!

04.11.2019 5 z 5


Pipi Dlouhá punčocha (3 příběhy) Pipi Dlouhá punčocha (3 příběhy) Astrid Lindgren

Klasika klasik. Letos nadšeně objevena i mými dětmi.

12.08.2018 5 z 5


Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty Ladislav Zibura

Kolik lidí dnes cestuje. Autem, letadlem, lodí, na motorce, na kole, v trabantu, na oslu i pěšky; okolo světa, okolo Evropy, po nejvyšších horách, nejhlubších údolích po stopách Emila Holuba, seriálu Hra o trůny nebo sněžného muže a nebo jen tak rovnou za nosem. A kolik z nich o tom píše, fotí a točí! A přesto, nebo právě proto netradiční cestopis "prince Ládíka" po Nepálu a Číně mezi nimi vystupuje. Alespoň pro mě určitě. Pro svůj kouzelný přístup k cestě, k zemím, kterými prochází, k tradicím, které objevuje a hlavně k lidem, které potkává. Nic neplánuje, skoro nic nenese (ani pláštěnku :-) ), je ztělesněním rčení "šel, kam jej nohy nesly". Ale úplně nejvíc mě baví jeho pohled na svět, na události, které jej zcela nečekaně (ovšem někdy taky dost předvídatelně) potkávají, baví mě jeho roztomilá schopnost se ztratit a přitom dojít k cíli, i když je nakonec vlastně jiný, než předpokládal a toto vše pak velmi vtipně okomentovat a nabídnout čtenáři. Vždy jsem si přála jen tak jít a na nejbližším rozcestí si vybrat směr jen podle toho, která cesta se mi líbí víc. Povedlo se mi to jen velmi omezeně a v malém. Zibi však tento koncept dovedl k dokonalosti a to navíc v zemi, kde není radno se jen tak "potulovat". Na necelý měsíc mi umožnil chodit s ním a ten pocit naprosté svobody cesty si prožít aspoň zprostředkovaně. To, že mě po všem tom toulání a smíchu v Epilogu dokázal i naprosto nečekaně dojmout a dokonce rozbrečet, už je jen krásná tečka za skvělým čtenářským zážitkem!

26.08.2017 5 z 5