Zorka komentáře u knih

Tematicky je kniha opravdu velmi zajímavá a je potřeba, aby se v této oblasti šířila osvěta. Problematika falešných léků je něco, o čem se u nás zas tak moc nehovoří. Na druhou stranu jsem ale měla pocit (a bohužel v autorčiných knihách už opakovaný), že je stěžejní téma trochu snižováno naivitou hlavních postav. Vzhledem k tomu, že knihy Hany Hindrákové jsou většinou z nehostinných oblastí, chybí mi větší autetičnost. Život v takových oblastech totiž nemívá vždycky happy end...

3 22.04.2018

Po přečtení mnoha knih s válečnou tematikou jsem měla asi větší očekávání. Nemám ráda košaté mluvy, nicméně jazyk Pianisty byl na mě až příliš úsporný. Za hodnotu výpovědi bych dala pochopitelně pět hvězdiček, nicméně za zpracování musím jen tři.

1 12.04.2018

Corinnino dětství nebylo jednoduché, přestože vyrůstala relativně v moderní době. Příběh mě nutil srovnávat pohodlí městského života, jaké jsem zažívala já, byť v komunistickém režimu, a úskalí života na samotě v zemi, o níž jsme si nechávali zdát. Knížka se mi líbila. Je na ní sice vidět, že žije trochu z úspěchů Bílé masajky, která je opakovaně, a možná až příliš často zmiňována. Přesto pro mě byla zajímavou sondou do dětství autorky, která ušla v životě zajímavý kus cesty.

2 02.04.2018

Sotheavy je jen o pár let starší než já. V době, kdy já jsem prožívala své v podstatě šťastné dětství, byť v komunistickém Československu, prožívala ona ty největší hrůzy v kambodžských pracovních táborech. Zatímco my považovali za největší tragédii, že nebyl toaletní papír a banány byly jen před Vánoci, ona se denně obávala znásilnění a pohození do hromadného hrobu, smrti hladem a přihlížela vraždění. Pro nás nemyslitelné. Obdivuji autorku nejen za to, že se dokázala se svou minulostí vyrovnat, ale také za to, že o ní dokáže mluvit. Lidé by měli vědět...

2 22.03.2018

Po Manželských etudách jsem sáhla v rámci knižní výzvy, dokument jsem neviděla. Je to zajímavá sonda do života lidí, nicméně mám pocit, že tady zřejmě filmová podoba řekne více.

1 07.03.2018

Někdy se autorovi podaří v útlé knížce sdělit tolik, co jinému ne na pěti stech stránkách. Kniha Jiřího Holuba je toho příkladem. Hovoří o těžkých osudech lidí, o válce, o poválečné době, o odsunu Němců, ale také o tom, jak lidé dokážou podlehnout davové psychóze a jaká tajemství léta zamlčují. A v neposlední řadě vypráví také o čisté dětské duši, která vnímá lidskou povahu více než příslušnost k národu. Knížku Prostě na mě zapomněli doporučuji. Je to sice čtení na jedno odpoledne, ale obsahuje náměty k přemýšlení na mnoho dalších dní.

9 04.03.2018

Kniha Ráj byla mým druhým dílem od Toni Morrison, které jsem četla. Její styl je prostě jiný a to byl zřejmě také důvod, proč dostala Nobelovu cenu, byť ne za tuto knihu. Díla této autorky nejsou až tak jednoduchá na čtení, nejsou ryze epická, vyžadují soustředění, ale zároveň čtenáře dokážou pohltit. Obsahují množství retrospekcí, které zpomalují děj, ale také stíny tajemství (kniha zdaleka neodpovídá na všechny čtenářovy otázky), lehkou provokaci a zpracovávají těžká témata. Právě kombinací toho všeho jsou pro mě knihy T. Morrison zajímavé.

1 03.03.2018

Přestože tento typ knih obvykle nečtu, přilákalo mě k přečtení to, že děj se odehrává v Rusku. A přečtení rozhodně nelituji. Autor je opravdu mistr zápletek a chvílemi jsem vlastně nevěděla, nakolik je děj skutečný a nakolik fikce. Rusko je země neomezených možností :-). Mimochodem - oceňuji přehled postav na začátku knihy, protože minimálně v první třetině jsem dohledávala, kdo je kdo.

4 26.02.2018

Je velmi těžké hodnotit knihu, o které člověk od začátku ví, že popisuje podle skutečnosti poslední dny života mladé dívky. Anna by si zasloužila přežít. Stejně jako miliony dalších...

5 12.02.2018

Hledala jsem v lyrických verších mé město a našla jsem. Přestože básně nejsou mým šálkem kávy, srdce rodáka z Kutné Hory zaplesá, když nachází ve verších známá místa, náměstí a uličky. Jen ta kašna už není bílá.

"Krám s knížkami, podloubí, bílá kašna,
tudy jde cesta vzhůru, na Barboru,
panenka štíhlá, vysoká a strašná,
panenka havířů a pana kostelníka
v srdci mi klíčí, tiše odemyká
kamenné tajemství, kamennou Kutnou Horu." (s.15)

1 08.02.2018

"Vždycky je mi divné, když dostanu skvělý, opravdu výborný nápad, a on mi pak dává výhradně naprosto debilní výsledky." (s. 80) Humor Michala Třeštíka je mi opravdu blízký, jeho nadhled, umění ironizovat sebe sama. Nicméně doma bych ho nechtěla. Snědl by mi všechny moje kešu oříšky :-).

7 04.02.2018

Že Fredrik Backman umí, o tom žádná. Jen kdyby mi to téma hokeje nebylo tak cizí. Jak mně ty móresy některých hokejistů - pánů světa, a fanoušků podléhajících davové psychóze lezou na nervy - a že je autor popsal dost věrně. Stejně jako "civilní životy" trenérů, ředitelů, hráčů, jejich učitelů - jimž hokej, chtě nechtě, ovlivňuje i soukromí. Někomu dává, někomu bere, někoho stmeluje, jiné rozděluje. Osudy lidí z Medvědína autor popsal skvěle. Mojí favoritkou byla Ramona - věčně trochu opilá a přece jen ve finále jediná, která si dokázala zachovat zdravý rozum a nenechala se strhnout davem k lynčování těch, kteří týmu "pokazili" vítězství. Každý si musí zamilovat rebela, a přece nejzranitelnějšího kluka týmu, Benjiho. A na pozadí příběhu se jen tak mimochodem vyskytuje ten nejdůležitější člověk - moudrý Sun, který často nepozorován ovlivnil životy mnoha lidí a dokázal vždycky jednat s rozvahou a správně. Oceňuji také Backmanův styl psaní - postupné krácení vstupů o jednotlivých hrdinech v souvislosti s tím, jak příběh gradoval. Až se mu pak jeden pán, jedna slečna, jeden celý příběh jednoho města po x letech vešel na posledních několik řádků.

8 23.01.2018

Říká se, že čtenář prožije tisíc životů. Ten Skružův by si měl prožít každý. Aby viděl, kam směřuje jeho život a jestli také nechodí s klapkami na očích. Knížka je často označovaná jako literatura pro děti a mládež, nicméně domnívám se, že osloví stejně tak dospělého čtenáře, který si v tomto útlém dílku najde zase jiné hodnoty. Krásná kniha na zimní odpoledne.

8 16.01.2018

Shakespeare je klasik, kterého by měl znát každý - minimálně díky příběhu Romea a Julie. Zimní pohádka má zajímavý děj, v němž se potkává hned několik motivů z jiných Shakespearových knih i klasických antických dramat - žárlivost, odložené dítě, snaha zabránit sňatku dvou zamilovaných... Nicméně celou dobu čtení jsem si říkala, kolik mladých čtenářů dokáže překlad Josefa Václava Sládka oslovit. Zdatné milovníky knih a lyrických pasáží zřejmě ano, průměrného čtenáře už jen stěží. Byť útlá knížka, přece jen vyžaduje pro čtení klid, čtenářskou zkušenost a jazykový cit. A pochopitelně i nadhled. Protože české reálie jsou v knize v podstatě nereálné. Česká pobřeží ta italská rozhodně nespojují ...

14.01.2018

Knih na toto téma už jsem přečetla mnoho a vždycky si znovu kladu otázku, jak se může člověk k člověku takto chovat. Osvětimská knihovnice je výpovědí o hrůzách koncentračních táborů, podává beletrizované svědectví o životě mnoha lidí, jimž válka zasáhla do života, ale také o využívání moci a praktikách tolik obávaného doktora Mengeleho. Popisuje strach, bezmoc, hlad, špínu, smrt jako každodenní součást života. A zároveň píše o světélku, kterým byla utajovaná škola v rodinném táboře, o místě, kde děti na chvíli mohly zapomenout na to, že je válka. I když Dita Krausová v rozhovorech píše, že v autorově knize příliš nepoznala sebe ani svou rodinu, čtenářskou hodnotu díla to nesnižuje. Je opravdu velmi pěkně napsané a za přečtení určitě stojí.

14 11.01.2018

Kniha Milosrdenství pro mě byla velmi příjemným překvapením. Na začátku jsem trochu váhala, zda je to můj šálek kávy, protože prvních zhruba 25 stran bylo zahaleno jakýmsi mlžným oparem, kdy čtenář čte a příběh nedává smysl. Je totiž jen střípkem z mozaiky, která se skládá až později. V poměrně útlé knize se Toni Morrison podařilo nastínit smutné osudy hned několika lidí, jejichž problémem nebyla jen nesvoboda, ale také osamění a životní bolest.

2 31.12.2017

Začátkem knihy jsem se prokousávala trochu s obtížemi - popis systému země a fungování některých oddělení pro mě nebyly tak čtivé. Nicméně poté, co se hrdina rozhodl pro útěk a střídaly se pasáže popisující nelehkou cestu za svobodou s pasážemi doplňujícími informace o Severní Koreji, měla kniha už přece jen spád. V porovnání s knihou Tady je ráj mi dílo Milovaný vůdce nepřineslo tolik informací o životě a útrapách obyčejných lidí, na druhou stranu ale odkrylo některé systémové podvody, kterými si hlavní představitelé Severní Koreji upevňují kult osobnosti. Knihu určitě doporučuji, aby si člověk vytvořil obrázek nejen o zemi jako takové, ale také o tom, jak těžké je dostat se ze spárů země i po překročení hranic.

27.12.2017

Kniha je označována jako literatura faktu, ale nemůžu říct, že bych všemu tak úplně věřila. Každopádně to, že internet může být náborářským místem IS, je skutečnost. Nevím, jestli s ní něco naděláme. Je to stále o tomtéž - osvěta, prevence, bezpečnost. Ale s pochýlenou myslí člověk nic nenadělá...

1 12.12.2017

Je nepochybné, že kniha má svou hodnotu. Jen po dočtení nějak nevím, jakou prvořadě. Tematicky je to dílo opravdu výjimečné. Zpracováním rovněž. Knihu tak zaměřenou na detail, kde i autonehoda, trvající zlomky sekund, je rozepsána na několik stran, jsem snad ještě nečetla. Často jsem měla pocit, že se děj nikam neposouvá...a skoro jsem měla obavy, aby se hlavní hrdina stihl do konce díla vůbec narodit. Stihl to. Sice až za polovinou knihy, ale ano. Hermafrodita oceňuji čtyřmi hvězdičkami pro jeho výjimečnost. Navzdory tomu ale vím, že se k němu rozhodně už vracet nebudu.

4 07.12.2017

Čtyřmi hvězdičkami nehodnotím literární podobu knihy, ale ojedinělost a hodnotu tématu. Severní Korea je v dnešní době často skloňovanou zemí. Lidé se obávají toho, jak může dojít tamní politika ohrozit svět. O tom, jak se tam žije obyčejným lidem a co to v praxi znamená kult osobnosti pro tamní obyvatele, se ale příliš nehovoří. Je až neuvěřitelné, že tato výpověď popisuje konec 20. století a dobu, kdy země nebyla ve válce. I bez zjevného nepřítele dokázala Korea téměř zničit sama sebe.

06.11.2017