Nejnovější komentáře
„Je to mistr slova. Vytvořil jejich správným uchopení a užitím poezii, kde se stírá rozdíl mezi textem a hudbou. Očarovalo mě to. Jeho nadšení z dalekých krajů, opojení vůněmi a sladká únava ze slunečních paprsků, jsou patrné z každé stránky. Krása!“... celý text
— Zuzanak4
„Konečně bylo na čase posunout se v této skvělé sérii.
Nick a Charlie jsou do sebe stále zamilovaní a už přestáli pěknou řádku nepříjemných událostí, ale zažili i pěkné chvíle. Teď řeší nové věci, které jim život přináší do cesty. Líbí se mi, jak je tenhle příběh realistický - jak odráží skutečný život a to, co lidé skutečně v tomto pubertálním věku řeší. V tom je to skvělé. V tom, jak je to normální a nijak přehnané. A přitom to není nijak nudné a autorka si tu pozornost umí přivábit a udržet si ji.
Příběh má i v tomto případě vcelku jednoduchou kresbu v černobílém provedení, ale přitom autorka umí vykreslit skvěle emoce, zachytit atmosféru a živelnost jak postav, tak událostí. Hlavní hrdinové jsou neuvěřitelní sympaťáci. Fajn kluci, co řeší své problémy, učí se žít se svými démony, posouvat se a hledat oporu sami v sobě, jeden v druhém a ve svém okolí.
Je to hrozně krásný příběh, který občas přinese těžká témata, ale přitom umí pohladit po duši. Celkově dávám 4,5 hvězdy a jsem zvědavá, co přinese poslední díl.“... celý text
— sgjoli
„To je sci-fi naprosto jiného druhu než Asimovova Nadace. Zatímco Asimov je jasný představitel "vědecké", možno říci vernovské fantazie, v Herbertovi je pozadí "fantazy"; věda jde stranou. Asi jsem se k Duně dostal zákonitě v době, kdy mě "vědeckost", resp. "sci-fi", začala opouštět a ukazovat mi svou nedokonalost a omezenost. A zatímco literatura fantazy, se kterou jsem se setkával, jako by byla svázána s minulostí (Hra o trůny...), tato fantazy zamířila do propastné budoucnosti a je tak více spojena s mou vernovskou láskou sci-fi.
Chvílemi mi to dávalo zabrat. Leč zvládl jsem to a objevil nový svět. Nikoliv chladně "vědecky" vykalkulovaný, ale krevnatě vášnivý.“... celý text
— Hobo
„Zajímavý a dobrodružný příběh se zvláštním koncem.“
— Asta2
„Tahle kniha mne dost zaujala svým tématem, tak jsem se pustila do čtení a byla zvědavá, co mi čtení přinese. No, nakonec knihu hodnotím průměrně a poněkud s rozpaky.
Jako takhle, nechápejte mne špatně. To téma rozhodně je velmi zajímavé a našla jsem tu spoustu zajímavých myšlenek o tom, co člověk ve svém životě záměrně dělá nebo nedělá a tím si vlastně ubližuje. Jak se člověk někdy ze strachu brání některým věci. Odhání od sebe lidi ze strachu ze zklamání. Bojí se neúspěchu, miluje málo, nedovoluje si dělat některé věci... To vše tu autorka popisuje na základě rozhovorů se stařičkými lidmi, o které se starala v posledních týdnech jejich života, kdy se jich během důvěrných rozhovorů ptala, čeho nejvíce v životě litují.
V tomto ohledu je to skutečně inspirativní kniha, která mi toho dost dala - hodně jsem si vkládala lepíky a podtrhávala si některé myšlenky, ke kterým bych se ráda ještě průběžně vracela. Nicméně přesto knihu hodnotím průměrně. Důvodem je to, že kniha je podle mne neuvěřitelně ukecaná - až moc. Chápu, že autorka měla potřebu svoji životní cestu vzít ze široka, aby se postupně dostala k těm tématům, ke kterým chtěla. Přesto myslím, že by knize neškodilo trochu proškrtat a některé pasáže spíše nahustit. V tomto širokém pojetí mi totiž přijde, že některé myšlenky se tak trochu utápí a zapadají v tom přehršli slov - tudíž třeba tolik nevyniknout. Což je dost škoda.
Taky mi přijde, že v některých pasážích to je až moc sluníčkové, občas přespříliš ezo. Chápu, že jde asi o nastavení mysli a plně respektuju, že některé věci autorka vnímá tak, jak je vnímá. Ale mne to občas prostě míjelo a úplně se ten můj pohled na svět neztotožňoval s tím autorčiným. Ale to je v pořádku.
No, nakonec tedy průměrné 3 hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné čtení, ale mám prostě výhrady. Jestli mohu doporučit? No, asi nejlepší je - zkuste se začíst a uvidíte sami, jestli vám to sedne...“... celý text
— sgjoli
„Tato kniha mne zaujala podle anotace, a když jsem pak na letošní Noci literatury slyšela i ukázku, věděla jsem na 100 %, že si tuhle knihu chci přečíst, a to dost brzo. Což se stalo.
Tato kniha je možná podle počtu stran malá, ale nabízí velké téma - balancování nad otázkami o životě a smrti. Autor tu vcelku syrovým způsobem nabízí určitou kritiku života, ale ne proto, aby čtenáře udolával ve snaze život skončit. Ba naopak ve snaze člověka vyzvat, aby žil co nejlépe, naplno a hodnotně, aby když přijde konec, bylo proč a nad čím vzpomínat. S vědomím, že ten život za něco stál. Že člověk opravdu žil a ne jen přežíval. Nebo aspoň tohle já si v tomhle románu mezi řádky našla.
Člověka při čtení napadají různé otázky. Co je teda podstata toho života? Proč stojí za to žít? proč by se měl člověk snažit, když mu život hází klacky pod nohy? Přijde mi, že autor moc odpovědi nedává a nechává to spíš na čtenářích, abych si sami odpověděli.
Napsané je to, jak jsem již uvedla, docela syrově, ale přitom s určitým humorem, trochu cynickým, trochu sarkastickým, trochu ironickým. Čte se to velmi dobře, autor tu nepoužívá příliš kudrlinky, píše bez příkras, což mi sedělo.
Nakonec dávám 4 hvězdy z 5. Přiznám se, že je to ale hodně subjektivní - jednu hvězdu ubírám, protože jsem při čtení nebyla v úplně nejlepším rozpoložení mysli, tak jsem si tu knihu asi proto neuměla užít naplno, protože si jinak myslím, že bych uměla za jiných okolností hodnotit naplno.
Knihu každopádně doporučuju, pokud vás tématem láká.“... celý text
— sgjoli
„Kolem téhle klasiky jsem kroužila už léta, ae dostalo se na ni až letos. Nejdřív jsem zkoušela číst anglicky, což mi moc nesedlo, ale pak jsem sáhla po audioknize, která mi pomohla se tímhle dílem prokousat na konec.
Tahle kniha je docela sondou do duše a mysli jedince, který se ve své výpovědi snaží ze své pozice staršího muže ohájit svůj vztah k mladičké holčině (13 let). Pro leckoho kontroverzní téma. Nicméně ať už si o tomto vztahu myslí každý kdo chce, co chce, pro mne byl Humbert Humbert neuvěřitelně sebelítostivý a do sebe zahleděný člověk - pro mne tedy dost nesympatický hlavní hrdina.
Zároveň teda musím říct, že ač rozsahem není nijak obsáhlá přišla mi i tak neuvěřitelně ukecaná se spoustou pro mne zbytečných pasáží. Proto jsem ráda, že jsem to poslouchala jako audio.
Narace se ujal Miloslav Mejzlík, jehož hlasový projev byl skvělý a dal tomu šťávu.
No, nakonec teda slabší 3 hvězdy (možná spíš tak 2,5), mně tahle kniha moc nesedla.“... celý text
— sgjoli
„V případě této knihy se jednalo o náhodný nákup v Levných knihách a byla to dobrá volba.
V tomto zbeletrizovaném životopise dvou velkých osobností se čtenář dozvídá spoustu zajímavých informací - nejen o Sarterovi a de Beauvoirové, ale i o jejich době, prostředí, ve kterém se pohybovali, o lidech, s nimiž se setkávali, a to vše v souvislostech. Autorka na tom odvedla kus velké a hlavně poctivé práce. Za to teda klobouk dolů. Určitě tomu pomohlo i to, že autorka se osobně znala s de Beauvoirovou - byla to Simonina žačka, jestli jsem správně pochopila.
Kniha sama se pak čte velmi dobře, je velmi čtivá, vše je popsáno velmi barvitě a srozumitelně. I když se teda musím přiznat, že posledních cca 50-60 stránek jsem už ztrácela pozornost, nějak už jsem ty informace nedokázala vstřebávat, udolávalo mne to. Což ale nemění nic na tom, že kniha je to velmi zajímavá, a pokud vás tyto osobnosti de Beauvoirové a Sartera zajímají, určitě mohu doporučit ke čtení.
Sama za sebe každopádně dávám 4 hvězdy.“... celý text
— sgjoli
„Konečně jsem se dopracoval k tomu, abych si přečetl taky něco od Sebastiana Fitzeka! :) Vybral jsem si tuhle knihu, protože se mi líbilo prostředí zaoceánských výletních lodí. A taky jsem doteď netušil, že se tam ztratí tolik lidí. No ale kniha je to parádní a skvěle se mi četla. Tady fakt není co řešit, dávám pět stars a další Fitzekovy knihy si dám do hledáčku :).“... celý text
— Čmeláček
„No......žádná pecka to rozhodně není, ale čte se to dobře, postavy jsou zajímavé a je to rozhodně lepší než Vídeňská předválečná série Andrease Pittlera.
Jako oddychová četba na nějaký deštivý víkend ideální.
Do dalšího dílu série se tedy pustím.
Tuto knihu doporučuji poslechnout jako audio knihu.
Otakar Brousek ml. svým přednesem toto dílo posouvá o několik levelů výš a činí z něj tak naprosto famózní a ojedinělý zážitek. Jedna z nejlépe načtených knih vůbec (a že jsem jich už slyšel)“... celý text
— Warden
„Je to jako si prohlížet staré diapozitivy. Jeden obraz za druhým, každý stojí sám za sebe, ale dohromady skládají svět, který byl a už není. Autor má dar slovem vykouzlit obraz a ten pak popsat s lehkostí tak, že člověka zasáhne v hloubi duše.“... celý text
— yellowbanna
„Po str. 118 jsem se začala nudit,
Stálé omílání téhož.
Nesnáším střídání postav,
byla-li by kniha napsána jako jeden příběh, vyzněla by lépe.
Trochu předvídatelné, už po té sté stránce byl směr jaksi zřetelný. To by mi nevadilo.
Četlo se to vcelku dobře, ale zbytečně natahované. Když má modré oči, stačí to napsat jednou, na v každém odstavci, když se jí chce zvracet, stačí jednou, ne 7x za kapitolu, když je jí zima, stačí jednou, ne v každé větě, když ji bolí hlava a nepřestává, stačí to zmínit a ne se k tomu stále vracet, a pak jí zase chce zvracet… bylo to únavné. Příběh samotný se v tom ztrácel, možná to byl záměr, nevím, ale nebylo to uživatelsky příjemné.
Knihu mám půjčenou z knihovny, není to titul, kt. bych chtěla číst znova.
Ale určitě se podívám, co ještě autorka napsala.
Nezatracuji úplně.“... celý text
— Aghatte
„První kniha od tohoto autora (ano, je to možný, až do dnešní doby mi tento autor unikal) a za mě naprostá spokojenost. Knihu jsem slupla jako malinu za 24 hodin (začala jsem v pátek večer a skončila v sobotu odpoledne), jak moc mě bavila a jak moc jsem chtěla vědět, jak se příběh vyvine. A že byla celá zápletka o knihách bylo super, protože i když hodně čtu, za celou dobu mě nenapadlo, že by někdo mohl sbírat první vydání knih. Já jsem totiž jako Tess, mě baví chodit do knihovny a půjčovat si knihy tam.“... celý text
— JankaV80
„Nechápu jak někdo tomuto blábolu může dát čtyři či dokonce pět bodů. První půle románu se tváří jako lehce podprůměrný dobrodružný příběh, ale pak v té druhé autor jen hromadí náhody, nesmysly a nelogičnosti. Největší bomba nakonec je, že lapkové předávají naloupené peníze matce jejich mladého hejtmana a ta je zase předává dál na stavbu kláštera. Já už se nedivím, že Češi blbnou a posílají peníze vojákům či lékařům na zahraniční misi a čekají na dědictví po princi z Tramtárie. Četl jsem ebook a ani nevím proč, tady mi naskočilo audio. S přednesem pana Táborského to patrně bude nejméně o level lepší.“... celý text
— kokrokr
„Orwell je prostě génius, stejně jako náš Čapek.
Poprvé jsem Farmu zvířat četla na střední a byla jsem z ní naprosto unešená. Teď jsem ji slyšela v audiopodobě (díky, pane Čtvrtníčku, váš "Kuliš!" mě bude ještě dlouho pronásledovat) a byla jsem snad ještě unešenější. Asi s věkem dokáže člověk docenit tíhu celé té atmosféry.“... celý text
— Mooneylan
„To je tak praštěně napsaný, až je to pěkný. A mně se to teda líbilo (variant na pohádky, které byly pojaty jinak, už jsem četla několik). Není to kniha úplně pro nejmenší děti, to ne, ale pro ty starší - od 2. stupně - určitě ano. Líbí se mi, že jsou pohádky napsané ve verších. Co si budeme nalhávat, dnešní mládež ke knihám a k poezii převážně netíhne a tady mají starší děti možnost vidět, že poezie může být i jiná, než vážná - úsměvná, hravá.“... celý text
— JankaV80
„Srdcovka je komiksová revoluce. Alespoň v českých podmínkách určitě. Štěpánka Jislová před vás rozevře osobní meditaci, která si nebere servítky a neuhýbá. Je to popis neklidné duše, která už nechce být sama, zároveň ale neví, jak na to. Rozbíjí komiksové bariéry, aby konečně přesvědčila (zejména české) bezvěrce, že komiks není pouze pro děti – a že když do něj vložíte kus ze sebe, přestane být bezduchou zábavou a stává se plnohodnotným uměním. Chvílemi mi to připomínalo Pod dekou Craiga Thompsona, ale to pak Štěpánka Jislová přehodila výhybku a proměnila komiksová okna v ryze lyrické uvažování, jejichž obsah si budu muset ještě někdy znovu přečíst, abych úplně docenil jejich význam. Podobný komiks jsem ještě nečetl – a že jsem jich přečetl opravdu dost. V tomhle případě nejsem úplně cílovka, takže k pomyslnému vrcholu mi tam něco schází, ale i tak se jedná dílo, které překračuje několik hranic. Ať už ve hloubce osobní otevřenosti, tak ve způsobu vyprávění. A taky je to jeden z mála komiksů, který bych rozhodně doporučil své ženě.“... celý text
— hv3zdopravce
„Moderní pohádkový příběh, která nedosahuje kvalit pozdější děl Leo Perutze (jedná se o jeho druhou knihu). Hrdinou příběhu je lékař a toxikolog Kircheisen, kterého zavolal baron Brown kvůli uštknutí exotickým hadem. Čtenáři je od začátku jasné, že je svědkem zázraků indického fakíra. Rajská zahrada, strom života a had odkazují na křesťanství.“... celý text
— braunerova
„Z nuly na sto asi na 20ti stránkách. Příběh velmi prostý, zato sexu opravdu hodně ! Nečekejte nějaký promyšlený romanticky příběh, vše se uděje velmi rychle a tak nějak bez nápadu a pak už je to jen orgasmus za orgasmem :)“... celý text
— Toledo
„Že je kniha originální, jak tvrdí zdejší anotace, to se nedá popřít, mezi moje nejoblíbenější válečná díla se ale bohužel nezařadí. Ačkoliv je dobře napsaná a čte se rychle už díky krátkému rozsahu, moc na mě nezapůsobila.
Protagonista se mentálně nachází někde mezi Švejkem a Forrestem Gumpem, a příliš mi k srdci nepřirostl, už pro svou lhostejnost po většinu děje. Cestování časem a cizí planeta jsou zajímavé nápady, ale spíš ruší dojem z válečných scén a ubírá jim na váze.“... celý text
— felixrr
„„Nemůžeme mít změnu bez ztráty, což je důvod, proč lidé tak často říkají, že chtějí změnu, ale přesto zůstávají úplně stejní.“
Jedna z knih, jejiz stripky/moudra/stripky mouder budou provazet vas zivot.
Takova ta kniha, kterou nechcete docist a schvalne si posledni stranky odkladate.“... celý text
— TiredLikeDog
„Lamač - Indy Sky
Série Zlomení zamilovaní - 1.díl
352 stran
„Dar z nebes, holky mi na starý kolena začínaj padat k nohám!“
Sally pracuje v módním průmyslu a práce ji moc baví. Její tajný koníček jsou komiksy a manga. Je samotářka a to jí vyhovuje.Jenže ji do života vpadne Joel.
Joel je programátor na volne noze. Nedávno se rozvedl. U Sally v domě si pronajme byt kde by se mohl schovat před světem. Jenže to netušil co ho čeká.
Sally se stane úraz a tím, že ho Joel zapříčinil ji doprovodí do nemocnice a ještě s radostí. Miluje nemocnice a seriály z prostředí.
Sally bohužel dostane sádru a tím ,že ji má přes celou ruku toho moc nezvládne.
Joelovi přijde divné, že ji nikdo nepřijde na pomoc. A když se dozví,proč tomu tak je ,ač ze začátku nerad ... začne ji pomáhat.
Stanou se z nich přátelé.
Jenže mezi nimi to i neskutečně jiskří.
Dokáže Joel začít věřit jiné ženě,že by ho mohla milovat? A jak je na tom Sally?
Tohle byl skvělý příběh. Na knihách miluju humor a tady ho bylo fakt hodně
Sally a Joel oba to byli lidé se zlatým srdcem.
Sally byla silná na to co vše ztratila:/
Joel by se rozdal.
Když viděl že se o sebe Sally nedokáže postarat neváhal a hned se toho ujal.
Se vším ji pomáhal. No kdo by nebral sexy pomocníka?
Když zjistil jaký má Sally apetit tak valil bulvy. No co si budeme já je valila taky
Oba byli takový splašení a Sally malíček nebyl jediný úraz ,který si udělali.Střihnutí do ruky,bouchnutí do hlavy nebo krev z nosu? Jo to vše tu najdete
Jejich poštuchování a jejich hlášky byli neskutečný. Hrozně jsem si ten humor užívala a straně se nasmála.
A Joelův pes Hause ,kterého si adoptoval z útulku? Joela si omotal okolo prstu už když ho poprvé uviděl ten byl boží Sally o něm sice říkala, že je to krysa, ale taky se jí nakonec dostal pod kůži.
Sally i Joel se do sebe zamilovali celkem rychle. Jen teda Joel si to nechtěl přiznat...bál se zklamání.
Potřebujete si oddechnout po práci? Nebo se zasmat? Určitě můžu doporučit Autorka píše skvěle takže se kniha čte skoro sama
Knihu jsem dostala v rámci spolupráce @mojeromantika_cz @indy_sky_autorka moc děkuji“... celý text
— Angie95
„Moc pěkně se to četlo u mě na jeden zátah“
— Luigi1
„Čtivý a dojemný příběh. Hlavní hrdinka Rosanna mi chvílemi dost štvala svým chováním, ale jinak celkově pěkný příběh o lásce, opeře, rodině a překážkách v životě, s kterými je třeba se poprat.“... celý text
— Joyce24
„Nestává se mi, abych brečela nad knihami nebo nad filmem, ale po přečtení tohoto příběhu mi slzy tečou po tváři a hrudník mám stažený úzkostí. Dnes se lidé hroutí když jim nejde internet nebo když nemají nejnovější telefon, možná by si měli občas přečíst takový příběh, aby přehodnocovali, co je důležité. Nechci popisovat příběh, který se v knize odehrává a tím brát budoucím čtenářům zvědavost či překvapení, to co je napsáno u knihy úplně stačí. Jen můžu říct doporučuji. Tohle je jedna z knih, která ve mně zanechá stopu.“... celý text
— manka71
„Tak s typem na vraha jsem se pěkně seknul pěkné čtení“
— Luigi1
„Trochu jsem se bál svůj výtisk Cesty krve vůbec vytáhnout z mé knihovničky. Je to totiž ten nejcennější svazek, co v ní asi mám. Paradoxně jeho ceny nedostihují ani ty dvě červené VIlímkovy verneovky, které jsem si pořídil.
Prvně jsem Dobráka četl, když mi bylo 19 let (a když tahle kniha stála neuvěřitelných 160 Kč). Od té doby se můj literární vkus už změnil a akční fantastice se teď už vyhýbám - asi poslední z tohoto žánru byl Kotletův Spad, po němž jsem se rozhodl, že s tím končím. Ovšem tohle je opravdu zvláštní: i když se kniha hemží detaily o hlavních, nábojích a granátech, zdaleka není tak zelená, jako pozdější zástupci tohoto žánru.
Hlavní hrdina si od armády a "boji pro boj" drží dost výrazný odstup. Stejně tak i autor v ( mé nejoblíbenější) části odehrávající se v armádním skladu nešetří parodií a jásá nad tím, že se mu podařilo sehnat nezelené narozeninové svíčky, i když lednice a pračka už zelené jsou. Navíc autor zapracoval do téhle střílečky i emoce v podobě dětského souputníka hlavního hrdiny a humor v podobě vnitřního hlasu "toho druhého".
Takže snad proto si první Cesta Krve u mě drží plný počet bodů i po neuvěřitelných 28 letech od jejího vydání. Už se těším na další díl.“... celý text
— SONP
„Asi úplně nejlépe moje pocity po přečtení této knihy vystihla ve svém komentáři uživatelka soukroma. Příběh experimentu a jeho výsledku se mi dobře četl, i když osobně bych se nikdy něčeho podobného nezúčastnila, ani kdyby mi za to platili zlatem ;-). Na závěr se tedy připojuji k hodnocení svých oblíbených a knihu hodnotím také všemi pěti hvězdami.“... celý text
— m_martina
„Moc pěkný napínavý příběh který se dobře četl“
— Luigi1
„Larse Myttinga si přidávám na seznam oblíbených autorů... ke Zvonu jsem se dostala po přečtení Šestnácti stromů a i tuto knížku jsem přečetla jedním dechem... Způsob, jakým píše a dokáže propojovat témata, je mi blízký. Mám ráda knížky, které ve mně ještě nějaký čas doznívají a motivují mě třeba i dozvědět se více k reáliím, které se v nich objeví. Už se moc těším na další kousky přislíbené trilogie.“... celý text
— darion