Nejnovější komentáře
„Druh díl nebezpečného příběhu mezi Lachlanem a Keirou, kde i Lachlan odkryje svou pravou tvář a splní Keiře její velký sen. Tím se ovšem jejich vztah na dobro změní.
Je to příběh plný vzrušení, erotiky, lásky, romantiky, zla, napětí, vražd i tvrdé práce.
Doufám, že se dozvíme kdo Jizvě ublížil. Jdu rovnou na třetí díl.“... celý text
— Dasa1313
„Občas někoho potkáte a v první chvíli máte dojem, že si nesednete, že si zřejmě nemáte vzájemně co nabídnout. A pak, stejně jako v případě knihy, zkusíte obrátit aspoň jeden list, než to vzdáte. A nakonec vás jeho životní příběh pohltí natolik, že obracíte list za listem a chcete vědět stále víc, jít až na dno jeho duše. Taková je kniha Pusťte světlo do tmavého večera.
Zpočátku se tváří jako typická česká vztahová oddechovka, kterou běžně moc nevyhledávám. Khollova schopnost vykreslit praskliny lidské duše je však natolik poutavá, že nakonec skrze tyto trhliny pouštíte jeho Světlo do tmavého večera a necháváte se strhnout osudy čtveřice, kterou pojí jeden osudový víkend na chatě.
Je to zejména příběh o tom, jak se často spokojíme s tím, co je, jak volíme jednodušší cesty, které ale možná nejsou úplně správné. Ani druhé, ani protagonisty románu však za toto rozhodnutí nelze soudit.“... celý text
— janavan
„Vlastně hezká myšlenka - budoucnost ani minulost se nezmění... ale lidé ano. Nějak jsem se neuměla začíst. Neskutečně se mi pletly postavy... vždy mám problém se jmény, které začínají na podobná písmena a jsou podobná... no. Další knížky asi číst nebudu a tohle byla taková četba do metra cestou do práce a z práce.“... celý text
— Katte192
„Po knížce jsem sáhnula spíše ze zvědavosti, protože nejsem podle tohoto žánru cílová skupina. Přestože duchařinu jindy nečtu, tak knížku hodnotím velmi kladně. Atmosféru navíc umocňují ilustrace a fotografie. 5*“... celý text
— MiskaMa
„Líbila se mi teda méně než "Chci tvůj život", ale bohatá na zvraty je také. Opět nevím, kdo mi má být sympatičtější z dvojice Whitney a Lauren.
Autorka si dokáže skvěle pohrát s dramatičnem do posledních stránek.
Za mě fakt dobrý a těším se na další knihy, které snad vydá :)“... celý text
— vercatko20
„Až jednou budu chtít natočit nějakej film, bude to přesně tahle Simmonsova kniha. Velmi těžko se dá zařadit, osciluje mezi fikcí a životopisem, science fiction a psychologickým dramatem o hledání sebe sama někde v poslední třetině života. Tónem je to příběh jako filmové "Ztraceno v překladu", a vůbec bych se nedivil, kdyby tenhle román nebyl inspirací původního scénáře. Melodramatický, citlivý, sledující vzestup a pád zapomenutého astronauta, který na sklonku aktivního života hledá ve svých rutinách cestu ven z bludiště, ve kterým uvíznul. Pro mě osobně je tohle nejlepší Simmons, o to víc, že je velmi velmi netypický a velmi přemýšlivý i na tom omezeném rozsahu. Definice postmoderny.“... celý text
— Wysch
„Jak je obvyklé a co nejvíce oceňuji u MU - atmosféra, podivnost, excentričnost. I jako detektivka moc dobré, jen ten závěr byl asi na mne až moc překombinovaný. Končí éra šlechty, končí staré ghetto.. a v této době se musí náš hrabě nějak, jak by řekl, zabavit. Kniha má více rovin, od smutku po staré Praze po dušezpyt hraběte. A co mne tedy nadchlo: když jsem u popisu jedné z vražd v textu odhalil vlastně detailní popis obrazu Jakuba Schinkadera - Vražda v domě. A v závěru knihy to autor potvrzuje v seznamu použitých inspiračních zdrojů.“... celý text
— elcapitano
„Kresba na titulní straně všechno vystihuje“
— palka452
„Ubrala jsem jednu * za covidové kecy.“
— Desdemona18
„Původní dnes trochu jiné“
— palka452
„V podani Valerii Zavadske to musi byt pecka.
Bohuzel knizka neni uplne salek skveleho kafe pro me. Dukazem je, ze jsem ji na dva tri dny dokazaj odlozit. Pribeh je to skvely, silny. Je to vyborny napad. U me ale neco drhlo, asi ten fantasy svet. Babicka by treba rekla, ze jsou to fantazijni posuci ;)
Elsa je skvela a nejvic je jeji matka a Alf. Nejlepsi postavy.
Ale pan autor uz me dokazal vic potesit.“... celý text
— misssicccka
„Tohle se tak krásně četlo. Úžasné letní čtení, které jsem zhltla jako malinu.
Romantické příběhy Julie Caplin čtu, protože mají vždy přidanou hodnotu a to takovou, že ona umí nádherně popsat atmosféru země, ve které se román odehrává. My ještě dovolenou na toto léto vybranou nemáme, ale po dočtení jsem měla neskutečnou chuť koupit letenky a letět na pobřeží Amalfie. Tak mě to chytlo. Chemie mezi hlavními hrdiny fungovala skvěle. Celé se to četlo, tak lehce a příjemně. Moc se těším na další román, který by se měl odehrávat v Praze, a jak to tak vypadá, hlavní hrdinou zde nebude žena, jak jsem u Julie zvyklé, ale vypadá to na Lea, který se vydal učit vařit pivo do Prahy. Nooo, moc se těším a určitě doporučuji přibalit tuto knihu na dovču. Nebudete zklamané.“... celý text
— nada3314
„Po dočtení se mi motá v hlavě: to bylo skvělý! Chci další díl! Ehm, ale vždyť Peter se vrací do Stockholmu.
Ano, právě jsem prozradila konec detektivky. Na druhou stranu se jedná o tak pěknou knihu, že by se dala číst jako plnohodnotný román, i kdyby člověk znal pachatele. Vlastně myslím, že bych si to užila víc, všechny ty kličky, falešné stopy, bizarní náhody.
Dobrá, v té chvále mám i jednu připomínku – jak zloduch zjistil, kde se nachází vzácný předmět? Vždyť Peterovi to došlo souvislostmi z různých podnětů, které ale pachatel nemohl znát. Nicméně odpouštím.
Obálka je moc pěkná, výstižná, pohodová, letní. Příběh mě zaujal od první řádky, měla jsem potíže knihu odložit, takže čtivost za jedna. Po krátkém úvodu dojde k vraždě, navíc je zamordován ten nejprotivnější člověk široko daleko, to se mi taky líbí. Tentokrát Tove s Peterem spolupracuje poměrně ochotně z důvodu, který je důvěryhodně vysvětlen. Zároveň s vyšetřováním probíhají další peripetie Peterova života, k nimž řeknu jediné – jeho vkus na ženy je problematický.
V polovině dojde k překvapivému obratu. Ačkoli jsem přečetla spousty detektivek, tahle byla zvláštní a neotřelá, navíc se obešla bez hektolitrů krve a brachiálního násilí. Ano, v jednom místě se mi zastavilo srdce hrůzou, o to vtipnější bylo vysvětlení situace.
Perfektně vykreslené postavy, zábavný děj s nečekanými zvraty, inteligentní humor, přirozené, jiskrné dialogy. Malebné popisy mne vtáhly do letní krajiny jižního Švédska, octla jsem se v útulné chatce obležené vychytralými kočkami, na přeplněném jarmarku i v honosném zámku. Co víc si přát?
Jedna drobná výtka k překladu. Je možné, že Švédové trousí v běžném rozhovoru věty pronesené čistou angličtinou, ale v českém textu mi to skřípalo.
Ovšem celkově skvělá věc, doporučuji.“... celý text
— SBH
„Proč mě vlastně tahle série pořád baví? Je to pořád dokola, ale zároveň tak nějak tajně čekáte, kdy se něco zlomí. Kdy Saitama dostane po puse. Teď, nebo příště? Nebo nikdy? A to mě táhne dál ve spojení se super humorem.“... celý text
— Atlantis
„Bavil jsem se o hodně méně, než u předchozích dvou dílů. Příběhy mi tentokrát přišly až moc krátké a jednoduché a i ty skryté vtípky se hodně opakují (kolikrát ještě uvidíme Černodana v pozadí?). Cením dovětek na konci, kde je v rychlosti vysvětleno pozadí každého příběhu.“... celý text
— Atlantis
„Kniha mě hodně zklamala. Autor časově skákal, nebylo přesně zřejmé, o jaké době píše. A u životopisné knihy bych očekávala fotografie...
Kvalitativně hodně podobné jako kniha o Belmondovi "Mých tisích životů".“... celý text
— Barticek
„Kniha navazuje na události Ílionu. Opět tu máme několik příběhových linek, které se postupně propojí a začnou dávat smysl. Nejvíc mě bavila linka s moravci a dění okolo Ardisu. Simmons opravu skvěle dokázal tyto jednotlivé příběhy/linky propojit do celku, který nakonec dává smysl. Dost toho je vysvětleno, ale bohužel ne vše, takže si musíme domýšlet. Určitě to není kniha pro všechny a nečte se úplně snadně. Přesto pokud máte rádi Simmonse a jeho Hyperion, tak určitě můžu doporučit.
Hodnotím 85 %.“... celý text
— FireOfFilth
„Ze začátku se to nezdálo, ale nyní vidím knihu jako nejlepší ze série. Strhující čtení, které chvíli baví, chvíli děsí a v nejedné kapitole překvapí.
Po oddělení Q ráda sáhnu, když nemám náladu na hluboké myšlenky a složité dešifrování náročnějších krimipříběhů. Je to odlehčené, ale rozhodně ne hloupé nebo dokonce bezobsažné čtení. Oceňuji autorův cit pro vkládání humorných vsuvek, rozumné množství postav a absenci uměle protahovaných popisných pasážích.
(Ztotožňuji se s komentářem uživatelky Zuzaa)“... celý text
— JaniMa
„V těch postavách jsem měla ze začátku guláš, ale potom si to sedlo a já se nechala unášet dějem. Bylo to smutné čtení, kolik násilí se skrývá v některých lidech a kolik strachu dovedou kolem sebe rozsévat. Každopádně konec knihy je překvapivý a určitě jsem ho nečekala.“... celý text
— Kaja1
„„Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat.“
Jestli je někdo mistrem první věty, pak je to určitě Stephen King. I v téhle útlé knížce (tvářící se jako horor) se mu povedla, za mě je geniální – v jedné větě je totiž řečeno vše – úplně vše!
Někdy se to může stát, že se lidé ztratí v lese, a přesně to se stalo malé devítileté Trishe – tak se začíná další z hororů od SK, jenže … tentokrát se nejedná o pořádně naducaný výpravný příběh (čítající víc jak 500 stran), ale o útlou knížečku (necelých 200 stránek.), a taky se tak úplně nejedná o horor, i když vykazuje v podstatě všechny prvky tohoto žánru.
Trisha se totiž neztratila jen v lese /ale spíš se jí ztrácí před očima celý její dosavadní svět se všemi jeho jistotami, které malé holčičky potřebují k šťastnému dětství/ a tak je příběh spíš velmi složitou, pečlivě propracovanou a do nejmenších podrobností promyšlenou dramaticky vyprávěnou psychoanalýzou.
Trisha to teď opravdu nemá doma zrovna jednoduché, a tak, když si cestou na Apalačskou stezku pomyslí: „Bože, prosím tě, sešli něco. Jelena, dinosaura nebo UFO …“, netuší, jak moc to bude zlé, ve chvíli, kdy se její myšlenka „zhmotní“ – stane se skutečností a NĚCO se stane! … zatím „Bůh seslal jen několik komářích průzkumníků“ … ale pak už slyšela jen sténání větru mezi vzrostlými stromy, křik nějakého ptáka, další komáry, co přiletěli na hostinu, ale žádné lidské hlasy! Je totiž uprostřed lesa, který může být plný všeho možného – a teď už je čas na paniku!
„Nic. Žádný zvuk, jen hučení větru mezi borovicemi a potom zamručení. Tiché, měkké a zdaleka ne lidské. Trisha strnula …“
To, co Trisha v Apalačských horách, kde jsou lesy nesmírně hluboké a rozlehlé, zažije, by si nepřál zažít asi nikdo (natož malá holka), my čtenáři jsme s Trishiným příběhem seznámeni (znovu připomínám, že na pár stránkách, o to větší obdiv). Úsporně, a přesto velice podrobně, do nejmenších detailů Trisha vypráví, co se s ní děje, a tak trpíte s ní! Zažíváte s ní to peklo _ hlad, žízeň, úzkost, strach, paniku až na hranici zbláznění, svědění, štípání, drobná poranění i velkou bolest a samozřejmě skomírající hlásek naděje … “najdou mě!“ … „Kašlající a roztřesená … pomalu vstala, jen bolestí zamhouřila oči, jak každičká část jejího těla protestovala.“
Už to vše, samo o sobě by na dobrý příběh stačilo, nervydrásající hororové vyprávění o tom, co všechno se potmě může přihodit v divočině malé holčičce. Jenže to není zdaleka všechno. To rozhodující se totiž neděje potmě v lese, ale v Trishině mysli – a na malou holčičku toho je víc než dost, s čím se musí potýkat, vlastně je toho víc, než unese …
„Vykašlete se na to, konečně.“
Trishe se totiž zřítil opravdu celý svět, ne právě teď, ten pocit už nějakou chvíli trvá a přepadal ji poslední dobou pravidelně – ale jedna z těch chvil je právě teď! V hrůzu nahánějící divočině tak Trisha zjistí, co to skutečně znamená, když se známý svět sesune k zemi …“odehrávalo se jí to přímo před očima“ … a zrovna tak čtenářům, přesně, jak jsme u SK zvyklí, je to jako film, „slyšíte“ a „vidíte“ a „cítíte“ vše, co je důležité, co má být řečeno, i ty nejjemnější mikrodetaily událostí, řetězí se v předem stanoveném sledu a pak rána, která vede k neočekávaným situacím, ty pak vytváří až nesnesitelné napětí /a tohle je přímo vizitka SK, jako by ji tam nalepil/ … „cítila se ztracená jako nikdy dosud, netušeně a nesmírně“ …
„Vracím se …“
„Tak to bys neměla! … už tam nenajdeš cestu. I kdybys měla štěstí a vrátila se přesně tam, odkud jsi přišla, bude tma než tam dorazíš … a kdo ví, co tam na tebe čeká.“
„Zmlkni!“
„Trisha … zase vyrazila.“ … malá holčička projevila neskutečnou vůli k životu!
„Cítila se znovu silná“ … začala totiž věřit! … v sama sebe!
PS: Tom Gordon je frajer :-).“... celý text
— alef
„Pořád je to strhující čtení, Lapena potvrzuje svou pozici na špici mezi autory tohoto žánru rodinných thrillerů. Udržuje nás v napětí od začátku do konce. A dělá to tak, že pořád řešíme tu hlavní otázku "Co je s Avery?" a zároveň postupně odkrýváme odpovědi na dílčí podotázky o postavách (Ryan). Občas mi to připomnělo autorčina předchozí díla jako Manželé odvedle nebo Jeden z nás. Úplné finále na principu rozbušky, kdy si ten výbuch musíme sami domyslet, mi ale přišlo nadbytečné, stejně jako některé vedlejší figury (Adam a Gwen). Bohužel jsem si k žádné z postav nevybudoval pevnější pouto a i vyšetřovatelé byli nemastní neslaní. V rámci jejího díla je to spíš průměr, TOP pro mě zůstávají právě Manželé (řešící podobné téma zmizení dítěte) a Nevítaný host, který měl špičkovou atmosféru odříznutého místa. V další knize prý Lapena chystá něco podobného. Tak uvidíme. Rozhodně se těším a po autorce sáhnu znovu.
Podrobněji knihu rozebírám v článku na Seznam Médium "Lapenini Lháři: Napětí, od kterého se nemůžete odtrhnout". Odkaz najdete v Recenzích. Anebo rovnou v aktuálním dílu podcastu Proč je to bestseller: bit.ly/Lapena“... celý text
— sowatson
„Pokračování Smrtky pro mě bylo velkým těšením i strachem. Co když už to nebude tak dobré? Ale ono to bylo ještě lepší! Jakmile svět poznáte, je mnohem jednodušší se v něm orientovat a naplno si užít všechno, co se uvnitř děje.
Začátek příběhu je opět pomalejší, ale nemohu tvrdit, že bych se nudila. Naopak jsem měla možnost připomenout si stěžejní body příběhu z předchozího dílu. Autor nám svět ukazuje postupně, a v očích čtenáře/posluchače se tak postupně rozrůstá. Cením si toho, že díky tomu máme prostor vše zpracovat a nevytvářet si v hlavě zbytečné zmatky. Pomalejší startovní tempo nám bohatě vynahradí v druhé polovině příběhu, kde je připraven nejeden zvrat či šokující odhalení. Baví mě, jakým směrem příběh míří, a že se stále odvíjí nepředvídatelným tempem i směrem.
Narůstá nám počet postav o další smrtky a vedlejší lidské postavy. Obdivuji autora, že i přes takové množství zvládá všechny přiblížit a přitom se nemusí hrabat v jejich rozsáhlé minulosti. Minule mi chyběli hlubší emoce u všech postav, které se v příběhu objevují. Tentokrát už na povrch začínají emoce vystrkovat růžky, a my si tak k postavám můžeme najít bližší vztah.
Také můžeme blíže poznat "postavu" Nimba, který se v prvním díle zdál jako dobrotivec a zachránce světa. Během poslechu druhého dílu mnou rezonovali naprosto odlišné a především protichůdné pocity. Nimbus není superhrdina, ale taky padouch (když na to přijde). Má neskutečnou moc, kterou se nebojí použít, nehledě na následky. A já ho za to žeru! Neskutečně si mě získal tím, že není jen černý nebo bílý. Lidem se podobá mnohem více, než bych řekla na samém začátku.
PS: Kdo proboha končí knihu slovy "Musíme si promluvit?"
Pokračování nepočká, jdu se na něj vrhnout okamžitě! Tato série mě baví!
Hodnocení: 5/5
Audio: 4/5 (odlišit dva vybrané hlasy bylo těžší, jsou si až moc podobné)“... celý text
— nela3812
„Velmi smutné čtení. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli měla vyjít. Kdyby tento nápad přišel před 5 lety, bylo by to určitě lepší. Takto se jedná vlastně o torzo výprav velmi starého muže a je cítit, jak už jej to cestování unavovalo, vyčerpávalo a že už vlastně vše, co měl a chtěl říct, řekl. To se panu Peňásovi podařilo zachytit velmi autenticky, jakobych s nimi cestovala též.“... celý text
— dagmar7365
„V první řadě mě překvapilo, jak moc se samotná kniha liší od filmu. Vím, že se stává často, že jsou některé linky vynechány nebo pozměněny, ale tady proběhlo změn opravdu hodně. Ve výsledku bych řekla, že některé byly spíše ku prospěchu příběhu, ale jiné části byly zajímavější v knize. Chápu proč k některým změnám došlo, protože místy byla kniha opravdu zbytečně popisná a děj se trochu táhnul.
Já celkově mám ráda popkulturní narážky v knihách a tuhle část jsem si celkem užila, občas to sice bylo trošku jako předčítání almanachu o kultuře 80-tých let, ale jak autor zmínil v poděkování v knize šlo i o to vzdát poctu právě věcem zmíněných v knize.
Když se vrátím k porovnání s filmem (v tomto případě se tomu těžko vyhýbá) musím říct, že osobnosti jednotlivých postav mě ve filmu oslovily trochu více. Můj vztah k těm knižním byl spíš na houpačce a v některých situacích by jim člověk nejraději jednu vrazil.
Co ovšem musím ocenit jsou některé dějové zvraty, které ve filmu chybí a upřímně jsem je nečekala a autor jimi příjemně překvapil. Stejně tak zpracování jednotlivých úkolů k honu na „Easter egg“ který vytvořil James Halliday.
Úplný závěr příběhu byl takové jedno velké klišé, ale celkově víc převažují pozitiva. Takže za mě mohu doporučit.
Tentokrát jsem si knihu poslechla jako audio a líbilo se mi proložení tematickou hudbou, ale interpretace knihy mi v některých momentech moc neseděla.“... celý text
— Kate3003
„Kovařík nezklame. I závěrečný díl rytířské tetralogie je psaný stejně poutavě jako zasvěceně a i tentokrát si odnáším nejeden opravený dějinný mýtus. Konkrétně mám na mysli Richarda III., kterého jsme si jistě mnozí díky Shakespearovi a Laurenci Olivierovi zafixovali jako hrbatou bezcharakterní stvůru, což je obrázek skutečnosti na hony vzdálený. Geniální dramatik zkrátka nebyl zcela imunní vůči politickým tlakům a schopného panovníka vylíčil v těch nejhorších barvách prostě proto, že oba patřili k nepřátelským politickým táborům. Richard byl York a Shakespeare zase loajální Tudorům. Takhle se deformuje historie. A je to nikdy nekončící proces. Dnes si myslíme, že naše korekce jsou trvale platné a že odhalováním historických lží odhalujeme dlouho zastíranou pravdu, ve skutečnosti ale jen vytváříme jiné lži a jiná zkreslení, která nebudou po chuti zase příštím generacím. Cancel culture je sice současný pojem, jeho obsah tu ale byl s námi vždycky.“... celý text
— Akana
„Strhující svědectví člověka, který byl v sedmdesátých letech, v těch bohatýrských, dekadentních a sebedestruktivních časech rokenrolu, přímo u zdroje. Kent musel být svého času asi dost nesnesitelný pičus, ego plus drogy je ničivá kombinace. Nicméně schopnost sebereflexe mu nechybí a s odstupem let si dokáže nasypat na hlavu slušnou porci popela. A samozřejmě nejen sám sobě. Není a nemůže být objektivní, ví to a nehraje si na nestranného soudce, servítky si ale nebere. Padni komu padni, hvězda nehvězda, upřímně a na rovinu. Mezi nejzajímavější pasáže určitě patří vyprávění o Kentově krátkém angažmá v začínajících Sex Pistols a vůbec o jeho často divokém obcování s britskou punkovou scénou. V té době už na feťácké spirále nabral slušnou rychlost, takže o to jsou ty historky šťavnatější. Na druhou stranu k rockovému bulváru mají Kentovy memoáry daleko. Tak jako uměl psát o hudbě s nadšením i poučeně, přistoupil poctivě i k vlastnímu příběhu.“... celý text
— Akana
„Zajímavý a poučený vhled do reality současných Tuaregů, která se v posledních desetiletích, tak, jako u většiny tradičních společenství, drasticky proměňuje. Tady autor ukazuje, jak jsou Tuaregové (sami se ovšem nazývají Kel Tamašek) nuceni opouštět původní kočovný a pastevecký způsob života a stávají se spíš závislí na turistickém ruchu. Jenže jakmile se vyhrotí politická situace - a o to v regionu není nouze -, turismus utichá a Tuaregové se ocitají bez možnosti výdělku. Proto je zase až tak netrápí osud prehistorických maleb v Tassili a jinde, které právě turisté nenávratně ničí. Tyhle rozpory autor hezky ukazuje a ačkoli ho ničení památek hodně skličuje, snaží se objektivně pochopit i lhostejný přístup Tuaregů. Za zmínku taky stojí poměrně dramatický popis výletu, který autor podnikl těsně před svým návratem domů, a během něhož nešťastně a málem fatálně zabloudil, ačkoli mu nechyběly zkušenosti i relativní znalost terénu.“... celý text
— Akana
„Trochu mi v příběhu chybělo větší popsání postav, takže na mě působily moc plytce - a ani tu chemii mezi hlavními postavami jsem jim kvůli tomu nevěřila. Každopádně je to svižně napsané, a pokud máte rádi jednoduché příběhy a neočekáváte od knihy nic převratného, čtení si užijete.“... celý text
— TerkaProkopova
„Tahle série se zařadí mezi ty, které budu číst pořád dokola. Autorka umí čtivě psát a popsat postavy, takže jsem se ve všech dílech hned začetla a krásně si u čtení odpočinula.
Nehledejte v příbězích nic převratného a akčního. Jsou to romantické oddechovky a za mě moc povedené. :)“... celý text
— TerkaProkopova
„Nakladatelství Crew přichází na český trh s největším webtoonovým hitem. Co je webtoon? Komiksové odvětví, které vychází barevně! Reagují na aktuální témata a fenomény a není divu, že se Solo Leveling stal nejprodávanějším korejským komiksem v historii.
Mě zaujal na první pohled svou obálkou a po přečtení ukázky jsem věděla, že tohle si musím přečíst celé a vůbec toho nelituji, je to totiž vážně skvělý!
Činu Song je rád, když přežije každou další misi. Jako lovec třídy E je ze všech nejslabší, jenže nemá na výběr a aby zaplatil účty, musí podstupovat nebezpečí ukryté v dungeonech. Jednou ale dostane speciální schopnost a jeho level už nebude stejný.
Kresba je nádherná, akcemi nabitý děj je rychlý a těším se, až v dalších dílech poznám ještě lépe i postavy. Série Solo Leveling má pořádně našlápnuto a já ji doporučuji všem milovníkům fantasy a videoher.
@crew_komiks #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach