Nejnovější komentáře

„Já nevím co si myslet... V knize se vlastně nic nedělo, tragédie byla od začátku známá ale stejně jsem knihu četla a měla tolik emocí. Zlomené srdce, nenávist, neuvěřitelnou zlost (Frankline, s*al jsi mě celou knihu)... Konec byl... zvláštně pozitivní a světlý, což jsem nečekala.“... celý text
— Andie022

„Za mě největší plus je to, že je to celé zaměřeno na Česko a na zvyky u nás. Vše je doplněno hromadou obrázků a informace jsou pěkně věcné.“
— maja8148

„Myslela jsem, že to bude fajn oddechovka ale byl to spíš přestřel... nelíbil se mi styl psaní, dějově taky nic moc a dlouho jsem nečetla tak blbé postavy. Prý že jim je 18 a 19 let?? Tak s bídou 12 ne? Aspoň mi to tak podle jejich myšlenkových pochodů přišlo. A konec za mě úplně mimo, ani se mi to nechtělo dočítat, ale tak dorazila jsem to.“... celý text
— Jaehyun

„Musím říct, že autor je opravdu pozoruhodný člověk, který má to trenérství v krvi. Celou knihou dýše jeho osobnost a jeho nezlomná víra, že vytrénovat lze úplně každé zvíře včetně i člověka. A on nám předkládá spostu příkladů z vlastní zkušenosti. Z velké části je kniha věnována různým aspektům pozitivního posilování u psů, nicméně své slovo dostávají i autorovy zážitky s tréninkem dalších tvorů. Dokazuje, že tato metoda tréninku je obecně platná nejen na psy. Přikládá i návod, jak touto metodou můžete vytrénovat např. vašeho šéfa... Co mi vadilo, byly naprosto nesouvisející fotografie psů doprovázející knihu. Prostě tam napráskali "hezké" fotky psů, a to i na místa, kde se psalo o lachtanech nebo motýlech...“... celý text
— knihyKeMne

„Průměrný díl. Spousta postav s těžko zapamatovatelnými jmény, mnoho míst, kde se něco stalo nebo nestalo… Takže kniha neurazí, ale ani zdaleka nenadchne. Kde jsou ty časy raných dílů série…“... celý text
— TeaPeter

„Fotografie i text vybízí k tomu, aby se čtenář zvedl z ušáku a vyrazil na lesní koupel. Co víc si může autor přát :o).“
— Márinka

„Opomíjené období římských dějin popsané literární formou. Něco jako “Já, Cladius, ale o dost méně záživné. Autor v podstatě k historickým faktům přidal trochu dialogů, ale neodvážil se pustit do větší fabulace, která by čtenáře vtáhla víc do děje. Pro mě je to zklamání a do dalšího dílu se pouštět nebudu.“... celý text
— Badun

„V díle: Iluze se setkáváme s iluzionistou, který vraždí, ale díky své schopnosti rychlých iluziunorních triků a všeho možného je prakticky nepolapitelný a jeho záměr naprosto záhadný. Vrah iluzionista se po vraždě uchýlí do školy, do místnosti, která nemá boční únik, je obsazená policií a poté, co se z místosti ozve rána a výkřik, vrthne policie do místnosti, ale ejhle, nikdo v ní není. Policie se obrátí o pomoc k vyřešení vraždy a nepochopitelnému úniku na Lincolna Rhyma a jeho parťačku Amélii Sachsovou a jejich tým. Nezůstane jen u jedné vraždy a Lincoln se svým týmem budou muset vyřešit důvod, proč pachatel vraždí a spojitost mezi obětmi. Kouzelník má přezdívku Kejklíř a je tak mazaný, že jeho polapení může zajistit jen brilantní analytik, jakým Lincoln Rhyme je. Naštěstí na to nebude sám. K jeho týmu se přidá i kouzelnice, která jim bude nemalou pomocí v objasňování toho, co Kejklíř může umět provést za trik. Mohu směle říci že díl Iluze, můj pátý přečtený díl, se vyjímá na předních špičkách přečtených thrillerů. Zvratů je zde požehnaně. Vrah zde vystupuje od třetiny knihy, ale kým skutečně je a co má ve skutečnosti v plánu, se dozvíte až na konci. Já jsem tedy opět nestačil mrkat, jak skvělou zápletku Jeffery Deaver opět vymyslel. Těch kouzelnických triků, co tu je a rychlost jejich provení, je neuvěřitelná. Knihu jsem zhltnul za 4 dny. I když mě kouzelnictví až tak neuchvacuje, zde jsem si i se zájmem přečetl, jak vlastně iluzionisti nás amaterské diváky mouhou šálit. Zkrátím to. Iluze je špičkový thriller z pera mistra autora thrillerů Jefferyho Deavera. Některé události, jsem tipnul správně a tušil jsem, že autor nás čtenáře po zvratu překvapí ještě několika zvraty, jak je u něj obvyklé, ale takový trhák jsem nečekal. Dokáže Lincoln Rhyme a jeho tým odhalit pachatelův další krok a polapit ho? To už si přečtěte sami. Jisté je, že to bude skvělá četba, kdo z koho a hlavně proč, a co je Kejklířovým hlavním cílem dokonat a to nejpodstatnější, budete číst, co se stalo a ptát se sami sebe, stalo se to doopravdy, nebo je to iluze? Jasných pět hvězd a doporučení a budu se těšit někdy na další díl.“... celý text
— Elapheg

„Nic moc americká detektivka o vyšetřování vražd ve VIP čtvrti amerického města, kde se ženy nudí ve "Zlaté kleci". Na vraha si došlápla bývalá agentka FBI Kate Wise, která se chtěla vymanit z nudy důchodu. Tím mi byla Kate sympatická (tím důchodem), jinak se chovala trochu divně a nechápu, co na tomto příběhu bylo podle reklamy mysteriózního. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a moc nezaujalo.“... celý text
— babystar

„„Hledala krásu. Celý život ji hledala a sama vytvářela. Móda se neustále mění a to, co lidé považují za krásné, taky.“ (str.194) Knihu jsem objevila díky tomu, že jsem dceři četla Bylinkovou babičku, kterou Lucie Hlavinková také napsala. Překvapilo mě, že píše knihy i pro dospělé, chtěla jsem si od ní něco přečíst a zaujalo mě prostředí slavného salonu z padesátých let. Salonu Hany Podolské, který byl spojován s elegancí a luxusem. Kniha má zajímavou obálku a na dvou stech stranách sledujeme osudy několika lidí mezi léty 1947 – 1968 (resp. 1971). Reálnými osobami jsou Hana Podolská a její syn Viktor Podolský a manželka prezidenta Marta Gottwaldová. Dalšími postavami jsou Květa, prostořeká a odvážná Milena a tichá Boženka milující kočky (která projde překvapivou proměnou), které pracují jako švadleny v salonu u Podolské, Gustav Procházka, mladý muž, který nejprve věřil a potom prozřel, Otto Šemík, manžel Boženky, který „musel být významný a výjimečný“ či Květin manžel Josef, který původně dělal řidiče Gottwaldovým, trpěl depresemi a byl proti režimu. Líbilo se mi, jak paní Hana dokázala poznat eleganci na první pohled, že některé ženy prostě byly dámami a jiné si na ně jen hrály. Paradoxní bylo jak Marta Gottwaldová v módě kopírovala předchozí první dámu Hanu Benešovou, ale později se čertila, že jiné ženy kopírují ji. Fandila jsem Mileně a doufala, že se jí podařilo utéct přes hranice a litovala Viktora, protože se prostě narodil do špatné doby (mohl vést salon po matce a skončil jako donašeč, alespoň, že se mu podařilo nakonec v roce 1968 emigrovat). Autorka dokáže snadno během chvíle čtenáře přenést do doby a děje, který má celkem spád, knížku jsem měla přečtenou během pár dní. Díky knize jsem si dohledávala i další historické informace, což je podle mého plus – autorka dokázala vzbudit ve čtenáři zájem. Hodnotím kladně, i když to bylo díky těžké době často dost neveselé čtení.“... celý text
— Luciluc

„Člověk nikdy nemá říkat nikdy, ale... nikdy. Sny jsou dost těžko dosažitelné i bez toho, aby nám je někdo pošlapával. Člověk nemůže ztratit to, co nemá. Práva láska si vždycky najde cestu. Příjemná, romantická oddychovka. V takovémhle knihkupectví bych pracovala hned!“... celý text
— Kristy.Seb

„Niccolo Niccolo, četl jsi se dokonale!“
— ves.lucie

„Wow, to byla ale jízda! Rychlý spád, skvělá zápletka, vraha jsem neodhalila... Tento díl byl lepší než předchozí. Už se těším na další :-)“
— Sofós

„Opět povedená detektivka. Děj byl napínavý, měl spád, přesně tak to mám ráda. A prostředí Beskyd byl příjemný bonus.“
— Kasty

„No tedy, uff. Tohle bylo mnohem náročnější sousto než jsem čekal. Přesto jsem od McCarthyho prvotiny dostal směs pro autora tak typickou - drsný a krutý svět v poetickém kabátku (velmi zjednodušeně řečeno). Mohl bych se sice snažit rozepsat nějakou košatější poctu dílu, které nyní považuji za velice hodnotné i přesto že mi po jeho prvním dočtení nebylo z příběhu jasné skoro nic, leč... Bych akorát nosil dříví do lesa, protože český doslov tento úkol zvládl naprosto geniálně. Nebýt textu Aleny Dvořákové, byl bych jen okouzlený a zmatený. Díky němu jsem však okouzlený, fascinovaný a vděčný. Je to kniha vyžadující soustředění a značnou schopnost doplňovat si v hlavě mezi řádky. Především však touží, abyste si ji přečetli vícekrát za život. A já jí tohle přání v budoucnu jistě splním, přestože vím že to bude bolet. :)“... celý text
— Knihomix

„Ačkoliv v hodnocení často bývám přísná, tak tady jsem naopak docela měkká, nechci autorce příliš naložit. Proto hodnotím 2,5*. Určitě by kniha měla potenciál, kdyby prošla klasickým procesem v nakladatelství. Bohužel autorka zvolila snazší cestu - samonáklad. Kniha tak obsahuje poměrně velké množství gramatických chyb, ty bych ještě odpustila. Co ale nemohu odpustit je naprostá schizofrennost hlavních postav. Margaret žije ve zlaté klec, ve dvaceti neměla sex, neumí jet autobusem, netuší kolik co stojí. Pokud ji rodiče nedrželi ve sklepě jako Fritz, tak je to pro mě těžko uvěřitelné. Pokračujeme dále. Rozhodne se vzít život do vlastních rukou, rozuměj - vezme dvacet dolarů a rozhodne se cestovat přes polovinu Států za ženou, která jí před dvaceti lety porodila a vzdala se jí. Potká se s o dvacet let starším chlapem, který se náááhodou objeví, aby pomohl dívce v nesnázích. A ona, která doteď žila ve zlaté kleci, prostě nasedne na motorku ke staršímu týpkovi a vyrazí spolu na cestu. Během té čtenář nedostane žádné náznaky jiskření, chemie mezi nimi nulová, pak najednou našemu hrdinovi přepne a ze správňáka se stane žárlivý blbec. Zcela absurdní je pro mě pak postoj rodičů. Holka musí ze školy hned domů, ale zavolá z hotelového pokoje, že tam je s chlapem ve věku otce a matka jí řekne - V pohodě dcerko, užívej života. WTF? Takže já knihu doporučit bohužel nemohu, ale jak vidím v komentářích, tak některé čtenáře nadchla, takže je to jako u každé jiné knihy - sto lidí, sto chutí.“... celý text
— PosPol

„Tak tohle bylo.... Docela dobré čtení.“
— ČtenářDanub

„Podle komentářů jsem čekala, že to bude skvělé. A bylo to skvělé. Na rozdíl od jiných knih o "zakázané" touze/lásce, které jsou často postavené na chatrných základech (zákaz vztahů na pracovišti, nevlastní sourozenci, mladší sestra kamaráda, rozdílné poměry) tady měli oba opravdový důvod držet se zpátky. A taky díky tomu nás autorka dokázala držet v napětí pěkně dlouho. Jordan a Pike byli velmi sympatické postavy a chovali se adekvátně jejich věku. Pike úplně a Jordan byla na svůj věk vyzrálejší, ale to není nic výjimečného. Zvlášť pokud dětství není ideální. Myslím, že je to nejlepší kniha s generačním rozdílem ve vztahu, co jsem četla.“... celý text
— Leído

„Hojer, Straka, Kadlec a další jména spojuje jeden člověk, vyšetřovatel Jiří Markovič. Právě on pracoval na těch nejhrůznějších případech, co se staly v tehdejším Československu, hlavně teda v Praze. Ani se mi nechce psát, že příběhy byly poutavé. Protože činy, o kterých se v knize dočtete, jsou opravdu brutální. O to víc, že jsou doplněny i fotkami z místa činů a rekonstrukcí. Každopádně vám to dá zajímavý pohled do světa pražské mordparty a také do psychologie jednotlivých vrahů. Kromě popisu činů, zde totiž najdete i rozhovory z výslechové místnosti nebo rozbory psychiatrů. Nejsou zde žádné zbytečné zdlouhavé pasáže. Pro čtenáře true crime je tato kniha samozřejmostí.“... celý text
— Anushka1

„Asi jsem byla moc natěšená... a s velkým očekáváním po tom skvělém prvním dílu... Tady cítím zklamání. Začalo to slibně, postupně ale příběh ztrácel. Četla jsem a pak byl konec... Tak by se ten můj dojem z knihy dal jednoduše vyjádřit... Úplný propadák to nebyl, jen ten první díl asi nasadil laťku hodně vysoko. Na třetí se netěším, tak tam by to, doufám, mohlo klapnout :-).“... celý text
— alca-212

„Doposloucháno jako audiokniha. Slýchávala jsem od svých kamarádek a známých, že Darcy Coates píše velmi dobře. Když jsem dostala "Duch domů Asburnu" jako dárek, sáhla jsem po ní a dala se do poslouchání. Přestože se toto dílo řadí k hororům a strašidelným příběhům, nazvala bych ho spíše pohádkou s nádechem tajemna, kdy hlavní hrdinka zdědí nemovitost a odhaluje její minulost. Jelikož nečtu moc často horory, ocenila jsem tuhle oddychovku. K tomu bych doporučila autorce, aby dala víc prostoru rozvoji přátelství.“... celý text
— Teddy2023

„Další roztomilá romance z vědeckého prostředí, tentokrát se autorka věnovala teoretické a experimentální fyzice a jednomu nelehkému výběrovému řízení na vysněnou pozici. Vždycky žasnu, jak prokreslené tady ty vědkyně jsou. Tolik nejistot, problémů, různé bolístky a traumata, ale perou se s osudem a v hlavě jim běží krásná přirovnání ke známým teoriím i teoretikům. Užívám si tyto prokreslené detaily, vždycky mne v knihách Ali Hazelwood dostanou. Co se týká zápletky, je tam jasně patrný autorčin rukopis. Prostě víte v obrysech, jak bude hlavní hrdina působit, co se tam asi stane, jak to bude gradovat. Nijak mi to nevadilo, vždyť právě pro ten autorčin specifický rukopis jsem to přece četla. Krásně autorka prokreslila povahu hlavní hrdinky a její snahu o dokonalost a jaký stres jí to způsobovalo. Rozhodně mi po přečtení zůstalo v hlavě několik věcí k přemýšlení. Bylo milé poznat tuhle Elsie. Knihu jsem četla ve slovenštině a koupím si ji i v češtině.“... celý text
— jitka_dankova

„Dovolte mi přemýšlet nahlas. Kdo vyndal identifikační štítek z transportního inkubátoru Davidovi víme. Kam se však poděl ten Theův? Aby byla záměna vůbec možná, musely by se pochopitelně ztratit oba! Celou dobu jsem čekala na vysvětlení. Konec i příslušné pasáže četla několikrát, ale marně. Na "zakopaného psa" jsem nenarazila. Kdyby se to někomu přece jen povedlo, napište mi prosím sem nebo do vzkazu. Budu za to vděčná. Takto bych řekla, že v knize autor nechal parádní díru. Nechává nesmyslně polemizovat manželku Petera o všelijakém poposunutí inkubátoru a přitom to hlavní nikoho nezajímá a všem jakoby uniká. I zde v komentářích mohu vidět, že tato chybějící - a přitom pro knihu tak zásadní - informace nikomu nechybí. Nechápu. Pominu-li však tuto nesrovnalost (jedna taková byla i u knihy Ta přede mnou, zřejmě tedy autorův nešvar), musím přiznat, že mě příběh bavil velmi. Krátké kapitoly mě jen stěží dovolovaly knihu odkládat a já četla při všem, při čem se to jen trochu dalo. :-D Obdržela jsem zprávu od jedné milé uživatelky se zmínkou o tom, že Theo elektronický náramek neměl. Bronagh nedodržela předpisy. Uvádím zde odpověď, abyste lépe pochopili, o jakou věc mi jde: Dobrý den. Jste moc hodná, že píšete. Když rovnou přejdu k věci, tak říkám: To samozřejmě ano, elektronický náramek neměl. Nebo ne hned. O té zmiňované pasáži s krytím Bronagh a důkazní fotkou vím. Nicméně tento náramek se v knize připevňoval právě na základě papírového převozniho identifikačního pásku, který - jak také padlo v rozhovoru Bronagh s Peterem (str. 191 a 192) - se umísťoval buď do převozního inkubátoru před cestou ze soukromé do statní nemocnice, nebo se vkládal přímo do převozního vaku k miminku. Bylo tam zmíněno, že se raději volí varianta štítku v převozním inkubátoru, aby dítě otevřením vaku nepřišlo o teplo... Davidovi tento papírový pásek z inkubátoru ještě před umístěním do klasického inkubátoru vyjmula Lucy a sestře Paule nahlásila, že se v inkubátoru nachází její dítě a dle toho byl právě touto sestrou zaregistrován do PC (str. 360). Jenže pak přece musela Bronagh přijít pro druhé dítě a dříve či později by pásek s označením jména musela najít. I kdyby automaticky předpokládala, že jde o dítě Petera, když dítě Lucy odjelo s Paulou, musela by na štítek zkrátka narazit, když ho nikdo nevzal ani nevhodil k Davidovi. Takže stále nejsem přesvědčená, že je kniha bez chyby, ale mnohokrát vám děkuji za snahu.“... celý text
— D.-e.-e.-

„Kniha se celkem dobře četla, i když musím uznat, že je spíš pro mladší ročníky. Naskytla se mi však jako vhodná do čtenářské výzvy, tak jsem se do ní pustila. Mladou doktorku Bee jsem občas nechápala, co vlastně chce, na co je vůbec zaměřená. Bylo tam toho hodně o mailové korespondenci, výměna názorů na téma: "Co by na to Marie". Zpočátku jsem nechápala, proč byla tak skálopevně přesvědčená, že Levi ji nesnáší již od doby, kdy spolu studovali. Často jí dával najevo city opačné, mnohokrát jí pomohl z nesnází, ale ona pořád si stála na svém, až do samého konce. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři, závěr knihy byl zajímavý a kniha čtivá.“... celý text
— jana-cisarova

„Kniha je velmi čtivá, o tom, že autorka psát umí, mě přesvědčila svými předchozími knihami. U Pláňat jsem postrádala jakési splynutí s postavami, jakoby zde autorka pouze plavala po povrchu. Při čtení na mě padla úzkost, která se znásobila po dočtení závěrečné kapitoly. To, že autorka nepíše úplně oddechovou literaturu, mi bylo jasné, u této knihy tomu není jinak. Jen postrádám nějakou hlubší dějovou linii a ideu, myšlenku celého díla. Klouzání po povrchu, aniž by mě kniha vtáhla a oslovila (tak jako např. Vrány, Zahrada). Ale i tak je to kniha, která stojí za přečtení, jen už autorka napsala lepší.“... celý text
— Ophelie

„Skvěle zpracovaná kniha na téma zločinů ze cti. Je obdivuhodné, že sama autorka sbírala informace od hlavních hrdinů příběhu, včetně vraha svoji vlastní dcery.“... celý text
— Peťula91

„Hodnocení 4,5* Napsat horor, který by měl atmosféru, byl strašidelný a nebyl přitažený za vlasy, není vůbec jednoduché. Horory čtu moc ráda, ale zatím jsem nečetla moc takových, u kterých bych se bála. V této sbírce devíti hororových povídek a jedné hororové básně jsem si ale našla pár favoritů :-) Na povídkách je skvělé to, že většinou mají pár stránek a tím pádem není prostor na hluchá místa, ale rovnou jdeme do akce :-) Mně se z této knihy nejvíc líbila hned první povídka „ Afraid of the dark", byla temná, měla super atmosféru, originální zápletku a skvělý závěr :-) „Cítila, jak se jí tma dotýká olizuje ji svým jazykem, spojuje za jejími zády své ruce a tiskne ji blíže do svého nitra.“ „Místo toho, abychom si užívali čas s rodinou a svými blízkými, trávíme každý den vyděláváním peněz. Pořád dokola a dokola, naprosto beze smyslu, jen aby se točila kolečka ekonomiky." V těsném závěsu jsou pak povídky „V kleci", „Víla", „Jelení vrch" a „Smrt je jediným východiskem“. Každá z nich má to své zlo v něčem jiném. Moc se mi líbila ta rozmanitost. Zbývající povídky nebyly vůbec špatné, ale až tolik mě bohužel neoslovily. Což ale neznamená, že u někoho jiného to bude stejné. Každý z nás má ten „práh bojácnosti“ někde jinde :-D Jednoho víc děsí duchové a jiné nadpřirozené entity, druhý se víc bojí té lidské zrůdnosti a krvelačnosti. A tak je to správně, tak to má být :-) Jsem moc ráda, že jsem si autorovi o knihu napsala a měla možnost si ji přečíst. Celkově byla vážně skvělá a proto opravdu doporučuji :-) „Ta bolest vás trhá na kusy, pak vás nechá se znovu poskládat dohromady, ale jen proto aby vás vzápětí smetla ještě mocněji."“... celý text
— kramlinka88

„Dospělácká slow burn romance, kde se hlavní děj motá především kolem nesnadné výchovy dvou synovců na malém městě. Oddychovka pro všechny, kteří si prostě chtějí přečíst každičkou knihu od Mariany Zapaty. Pro mne to tentokrát nebylo to pravé, nevyhledávám takové obyčejné dojemné a posmutnělé příběhy ze života. Více než o nějaké romanci a jiskření mezi dvěma hlavními hrdiny byla hlavní dějová linka o nesnadné výchově dětí a pocitech, které si v sobě musela hlavní hrdinka srovnávat. Když odejde ze života člověk (tady bratr) ve věku kolem třicítky a nechá po sobě děti, je to prostě hrozně smutné. Asi musím mít na takové příběhy náladu. Děj je velmi pozvolný, takový obyčejný až nudný, bez zásadních zvratů. Myslím, že k této knížce se tentokrát vracet nebudu.“... celý text
— jitka_dankova

„Napínavé, čtivé. Zkusím další knihu autorky.“
— Janaves

„Moc jsem se těšila na další knihu o Erice, ale bohužel jsem byla zklamaná. Tento příběh mě nebavil, připadal mi rozvleklý, vůbec ne napínavý. Několikrát jsem při čtení usnula, chybělo mi napětí, které bývalo hlavně v počátečních knihách z této série. Chybělo mi podrobnější vysvětlení některých situací, připadalo mi to, jako kdyby knihu ani nenapsal R.Bryndza.“... celý text
— ctenarkaEva