Nejnovější komentáře

„Předchozí díly mě asi vtáhly víc do děje, ale pořád hodně dobrý. Jen identita vraha byla jasná příliš dlouho dopředu, tedy žádné překvapení...“
— LN88

„Knížky od Shen mám moc rada. Se slovy to vážně umí a tak i když samotný děj je nic moc, tak vám moc nevadí knihu přečíst. Tohle je jeden z těch případu. Příběh byl pro mě takový mdlí, ale díky stylu psaní a slovním přestřelkám, snesitelný. Rozhodně to nepatří k tomu nejlepšímu co kdy Shen napsala.“... celý text
— snilek.holka

„Třetí a poslední díl o rodině O'Neillových je napsaná pěkně,líbila se mi moc.Má krásný konec,oblíbila jsem všechny postavy,pěkná série.“
— Szilvia1

„Ale jo, proč ne. Umberto Eco to sice není a myslím, že pro milovníky dnešní pokleslé fantasy to asi bude nestravitelné, i když inspirace oblíbeným Tolkienem je značná. Nejvíc mě ale bavily spíš ty nadčasové narážky, kde autor zúročil své zkušenosti z běžného a čtenářského života i z akademické sféry. Zábavné a promyšlené bylo i dělení lidí na žijící a nemrtvé, co obývají zásvětní nekropole, dokud se na ně ve světě živých nezapomene, zatímco jejich živí protějšci obývají biopole. U podobných fantasy,které se mají odehrávat v jakýchsi předkřesťanských dobách, mě vždy překvapí, jak moc si autoři tyto doby představují vrcholně středověce (vyspělá města s jasně hierarchizovanou společností, rozvinutá a specializovaná řemesla, mlýny - považte, že těm s pádem Říma do značné míry odzvonilo a znovu se rozšířily až později ve středověku). To je ale asi chyba ve mě, že si je představuju zasazené v barbariku, kdežto autoři si prostě tvoří zcela svůj svět, který přebírá co se jim hodí z několika dějinných etap a kulturních okruhů. U klanu Kvanari autor uvádí, že tito lidé milují blízkost přírody a jejich domy oplývají dřevěnými prvky a rukodělným nábytkem - jiný než rukodělný nábytek však před vznikem průmyslu neexistuje, jde tedy o anachronismus. Klan Avinar zase chová jen bílé ovce a kusy jiné barvy jsou s křikem vyháněny - přitom "zesvětlování" zvířat je produktem dlouhotrvající domestikace a většina domácích zvířat ještě ve středověku vypadala divočeji, než si dnes představujeme. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 7): Jejich autorem je profesor..., proslulý nejen svou učeností, ale i - tomu zcela protikladnou - schopností svou učenost srozumitelně sdílet. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 12): ...v nichž se hrdinové jeví jako bezchybné sochy z alabastru a zloduši jako neméně estetické bestie z obsidiánu. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 13): Vymyšlené ságy svými nerealistickými příběhy plnými výmyslů a fantazie zcela zkazily vkus řadových čtenářů: ti si nejprve zvykli na pohodlí fantastických příběhů s jejich umělým napětím a vybájenými hrozbami, ale nakonec je odložili, protože nafouklá bublina fantasmagorie neprokázala dostatečné literární kvality a nedala se doopravdy číst. Dodnes zůstává jediným uznávaným fantastou zakladatel žánru Ivaren Alaronion,... Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 17): Onen jazyk totiž nemá nejen časy, ale ani podstatná jména, osoby a čísla, postrádá rozdíl mezi kladem a záporem a další pro nás základní představy. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 76-77): Odejdu s tebou, podle zvyků tvého lidu ulehnu po tvém boku ke kořenům stromu, nebo s tebou vystoupím na hranici podle zvyku mých předků. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 167): ...život jen jako kratičký průlet ptáčka hodovní síní. Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 215): Nalháváme si, že rosteme, ale ve skutečnosti umíráme a přicházímeo své sny každou vteřinu.“... celý text
— Sisssi

„Autorka nabrala rychlost kniha/rok a kvalita prohrává boj s kvantitou. Jiné místo působí jako celkem zdařilý literární pokus žáka v poslední třídě základní školy. Hlavní postava (nikoli hrdinka) Monika se chová a vyjadřuje jako puberťačka a co naplat, je hloupá. Tajemno spočívá v tom, že se lecos naznačí a nic nevysvětlí, thriller to opravdu není. Obálka je ale pěkná, kdyby nakladatelství investovalo do editora tolik, co do grafika, výsledek by byl určitě lepší.“... celý text
— Vesper001

„Cesta o hledání, navazování přátelství a zbavování předsudků. Láskyplné čtení... Po přečtení nějak nemohu a nechci sundat úsměv z obličeje, jako přilepený... Den pořádně nezačal a už je báječný :-)“... celý text
— lucakuca

„Na tuto knihu jsem byla šíleně natěšená. Už co o ní mluvil Radek Blažek v podcastu Knižní klub, tak jsem věděla, že to prostě musím přečíst. Navíc jsem našla knihu u rodičů na půdě a říkala jsem si, že to je asi opravdu znamení. Tak jsem neváhala a rovnou se vrhla do čtení. Začátek vypadal slibně, ale už od třicáté stránky začalo být jednodušší a jednodušší knihu odkládat. Autorka má krásný jazyk, o tom žádná. Ale právě díky jejímu dlouhému a rozvážnému líčení pro mě příběh nakonec ztratil na atraktivitě. Postavy byly nezajímavé. Jejich rozhovory byly divně vykonstruované. Ne, ani studenti řečtiny nedávají do každé věty, kterou pronesou výtažek z Homéra. Nakonec jsem se v tom plácala asi 2měsíce, než se mi konečně podařilo zdolat i poslední stránku. Posledních 100stran už mě i docela bavilo, překvapil Henry. Přesto pro mě nakonec kniha byla spíše velkým zklamáním. Možná jsem byla ve špatném rozpoložení, ale už jsem četla o dost lepší dark academy příběhy.“... celý text
— Honey0105

„Strom čarodějnic od Eleny Collinsové od Eleny Collinsové je knihou, která mě zasáhla svou hloubkou a emotivností. Příběh Seleny, zoufalé malířky z Manchesteru, která po bolestivém rozchodu hledá útočiště v chatě Trnka, mě okamžitě pohltil. Na první pohled idylické místo v malebném Somerset však brzy odhaluje svá temná tajemství. Selena, která prchá před svým vlastním žalem, se ocitá uprostřed záhadných jevů a hlasů minulosti, které ji volají zpět do temné historie domu. Elena Collinsová mě uchvátila svou schopností propojit dvě časové linie. V roce 1682 žila v této chatě Grace Cotterová, mladá žena s touhou po lásce a rodině. Její příběh je dojemným a tragickým obrazem života v 17. století, kdy byly ženy často nespravedlivě obviňovány a pronásledovány. Grace, která se učila léčivým praktikám od své babičky, čelí nebezpečí kvůli pomluvám a předsudkům, které nakonec vedou k jejímu tragickému osudu. Když jsem četla o tom, jak se osudy Seleny a Grace proplétají, nemohla jsem se ubránit slzám. Selena se stává klíčem k odhalení tajemství chaty Trnka a pomoci Graceině duši najít klid. Atmosféra knihy je prosycená nadpřirozenými jevy a doteky magie, což mě vtahovalo stále hlouběji do děje. Autorka kombinuje historickou fikci s prvky nadpřirozena, a její detailní popisy přírody a prostředí dodávají knize živost a autentičnost. Postavy jsou vykresleny s takovou hloubkou a lidskostí, že jsem s nimi snadno soucítila. Grace je zobrazena jako silná a odhodlaná žena, která se nevzdává ani tváří v tvář nebezpečí, zatímco Selena představuje moderní ženu hledající útěchu a smysl po traumatickém zážitku. Jejich příběhy, i přes staletí, která je dělí, jsou propojeny a vzájemně se doplňují. Čarodějnický strom je nejen příběhem o lásce a ztrátě, ale také o hledání spravedlnosti a uzdravení. Elena Collinsová nás zve na cestu časem a ukazuje, jak mohou být osudy dvou žen propojeny přes staletí. Tento nádherný a napínavý příběh mě zanechal s pocitem naděje a vírou v to, že láska a odvaha mohou zvítězit i přes všechny překážky. Kniha zůstane v mé paměti jako silný a nezapomenutelný zážitek.“... celý text
— MoniMonika

„Gamebook zaměřený na souboje s minimem (předvídatelného) příběhu. Tento dlouho očekávaný gamebook je pro mě spíše zklamáním, protože gamebooky čtu kvůli příběhu a ne házení kostkou (kdo má rád souboje, hraje radši videohry).“... celý text
— tomas256

„Přečteno za chvíli, pomalu plynoucí detektivka, uvěřitelný příběh. Úplně něco jiného než překombinovaná severská krimi. Mně se to tedy líbilo hodně. :-)“... celý text
— Lucissia

„Zatim nejlepší kniha od Ládi!“
— biskin

„Klasický autor jehož někdo jmenoval do triumvirátu Asimov - Clarke - Heinlein. Podařilo se mi sehnat první české vydání z roku 1994 této knihy. Nevím zda to bylo prvním překladem nebo skutečně zastaralým originálem, ale tato kniha mi posloužila jen jako vhled do poválečných vod sci-fi plné kostrbatých vět a nedokreslených obrazů. Ve srovnání s druhy v triumvirátu to bylo velice slabé a spíše než příběh mi to přišlo jako poznámky o útěku dlouhověkých na jinou planetu s vloženými, ne úplně povedenými, dialogy. Kniha je krátká takže za dva dny se dala přečíst, budu však doufat, že další jeho knihy budou lepší.“... celý text
— Hall3006

„Nevím, proč jsem si to koupil. Prostě jsem zas jednou bezcílně bloumal knihkupectvím, koukal se okolo, možná tehdy už i měl pár knih v ruce, které měly odejít se mnou.... A zahlédl jsem Syna černého meče. Láska na první pohled? Ne. Ale něco mě asi zaujalo. Většinou jsem velmi vybíravý, chodím víceméně na jistotu (oblíbené autory), ale nějak jsem si řekl, že tuhle knihu chci. Aniž bych znal autora, aniž bych si přečetl anotaci, aniž bych prostě tušil, do čeho jdu. Možná právě proto mi pak ale kniha ležela doma snad dva roky. Dokonce jsem i koupil druhý díl, aniž bych ji přečetl... protože jsem si říkal, že mě to beztak bude bavit a tudíž budu potřebovat i druhý díl. Jenže pak vyšel třetí... já ještě stále nezačal s prvním dílem... třetí jsem nekoupil. Co když vůbec nepřečtu ani ten první? První jsem konečně přečetl. Sfouknul jsem to velice rychle, nemohl se odtrhnout... Zajímavý svět, zajímavá hlavní postava. A co se mi taky hodně líbilo - postavy se chovají logicky! :D Někdy mi přijde úplně na facku, když někdo něco neřekne, co by ušetřilo 4 kapitoly nedorozumění a kravin. Je fajn nějaké to drama navíc a napětí a tak.. ale ne tím, že se postavy chovají jako idioti! :D Takže velké plus. Velmi se těším na další díly.“... celý text
— Highlander

„První jsem přečetla Savage Trilogy a zjistila jsem, že jsem přeskočila sérii Mount Trilogy, tudíž pokud o knize přemýšlíte, tak doporučuji je číst ve správném pořadí, jelikož se jedná o stejné postavy. Savage Trilogy navazuje na sérii Mont Trilogy a pokud to přečtete ve špatném pořadí jako já, tak víte do čeho jdete:) a většinu postav již znáte. Tato triologie pojednává jak vyplývá z názvu o Lachlanu Mountovi, jak postupně získává srdce své vyvolené, je to kniha z podsvětí a nevládne v ní dobro, ale je to velmi příjemná jednohubka, kterou doporučuji začít číst jen pokud máte všechny tři díly. Čtivá, nebezpečná, poutavá erotika.“... celý text
— Dasa1313

„Co k tomu říct.. po dočtení třetího dílu mám v životě tak nějak prázdno a chybí mi to, chybí mi být součástí tohoto příběhu. Chybí mi Bishopův deník. Ano, asi se mi první díl líbil nejvíce, ale to je prostě ten wow efekt, který už podruhé přijít nemůže, ale to nemění nic na skvělém, napínavém a čtivém příběhu. Jen opravdu doporučuji nezačít číst tuto sérii, pokud nemáte všechny tří díly. Dle různých recenzí jsem čekala, že bude příběh dosti zamotán a budu se v něm ztrácet, to mi nepřišlo, ale bylo mi hrozně líto Sama, kterému jsem od začátku věřila, stejně tak, jako jsem od začátku nevěřila Sarah Wernerové. Ve třetím díle se toho odehraje spousta, proto je dosti těžké knihu odložit, asi od půlky, kdy do sebe všechny střípky začnou zapadat a začne se utvářet celý obraz, je až nereálné knihu přestat číst. Hlavně pokud jste stejně jako já netušili, co na konci přijde. Wow! Opravdu nádhera, pohlazení po čtenářské duši:), dlouho jsem nebyla tak nadšená a spokojená.“... celý text
— Dasa1313

„Klidně mě tu ukamenujte, ale někdy prostě člověk potřebuje uplně vypnout a tato knižka že ideální. Je uplně jedno, jestli se přečte celá kniha najednou nebo třeba jen jedna stránka - prostě podle aktuální nálady a situace - žádný plány, prostě pohoda. Vtipy jsou ve stylu : blondýna sedí u lékaře a ten jí říká ,,napíšu Vám recept" a pacientka se podiví ,,Vy taky rád vaříte pane doktore?":D 90%“... celý text
— Martin82

„Inspirativní příběh o snaze a odvaze změnit svůj život. Autorka si v životě prošla mnoha nelehkými cestami, ale vždy se snažila jít dál. Každý z nás asi ví, že život není jen procházka růžovým sadem a přináší nám různé příkoří, překážky, trápení, ztráty a mnoho dalšího. To se nevyhnulo ani autorce, musela vyrovnat s opravdu množstvím těžkostí, od ztráty rodičů, přes znásilnění po nedostatek peněz a nemoci. Pro Editu přišel zlom v životě, když se ocitla v Bolívii (tam samozřejmě také zažila některé z těžkostí), kde pomalu začala nabírat na sebevědomí. Začala si budovat “nový život - stala se z ní úspěšná módní návrhářka, podnikatelka a také maminka. V knížce se s námi podělí o tuto svou životní cestu a předává nám své poznatky, které ji pomohly překonat nelehká období, zvýšit sebevědomí, najít samu sebe a dosáhnout vnitřního klidu. Knížku bych rozdělila na dvě části - 1. část je životopisná a autorka nám popisuje čím vším si musela projít. Tento popis bych si sama za sebe představila více detailnější, byl však bohužel trochu strohý. Druhá část byla motivační, která se mi líbila paradoxně o poznání více. Snaží se nám předat spoustu myšlenek, nad kterými se jistě stojí zamyslet a uvědomit si základní věc - Nikdy se nevzdávej a jdi si za tím, čeho chceš dosáhnout. Ne, nikdy to nebude hned, cesta nikdy nebude lehká, ale celé je to o tom, nevzdat to a nenechat se odradit.“... celý text
— lucie.svobodova

„Knížku jsem četla postupně, s přestávkami. Kdybych ji četla v jednom tahu, asi by moje dojmy byly silnější. Je to moje první přečtená kniha od tohoto proslulého autora, která údajně není pro něho typická. Nemohu říci, že by mě zrovna uchvátila, ale četla se dobře a četla jsem ji ráda, zkusím i další od MH. Na příběhu Jeda Martina lze dost vnímat vyprázdněnost našeho světa. I když hrdina dosáhl závratného kariérního úspěchu, bohatství, lásku krásné ženy, přátelství, zdá se, že nic z toho v něm nevyvolalo hlubší citová pohnutí, radost, vše přijímá tak nějak s ledovým klidem, odosobněně. Jakoby tu nebylo nic, za co má cenu bojovat, co si lze v životě užít. Ani ten druhý pól, kterým je bizarní vražda, s Jedem nijak zvlášť nepohne. Vztah k jeho otci je též zvláštně povrchní. I když k sobě na sklonku otcova života jakoby najdou cestu, stejně končí emoční vyprázdněností jako dva cizí lidé, chladně a odevzdaně. Problémy moderní doby tu jsou nastíněny i okrajově, v subtilnějších detailech mezi řádky. Otec bydlí ve velkém domě, který stál kdysi v prestižní čtvrti, postupem času se však okolí změnilo v místo, kam se nedá s jistotou bezpečně dopravit, ten dům zůstal trčet obklopen nepřátelským územím s přistěhovaleckou komunitou. Na sklonku života se Jed vrací do domu po prarodičích na venkov, kde je vlastně též paradoxně cizincem. Vetřelec ve vlastní zemi, tam kde má člověk své kořeny? Návrat, za kterým by mělo stát jisté prozření se tak mění spíše ve frašku. Koupí pozemek a nechá ho obehnat zdí, zarůst zelení. Kniha dějově hezky plyne a vše se zdá v pořádku, ale není.“... celý text
— Scarefish

„Pěkná kniha, fotografie úžasné, je vidět, že tento styl se přibližoval a fungoval v první republice pokud se dají ještě někde na půdách sehnat mödní časopisy této doby.“... celý text
— maryzka

„Dal jsem si po přečtení den pauzu, abych se opravdu ujistil, že to byl taková pecka.... a ano byla. Kresby a grafické zpracování v komiksu to je dokonalost sama o sobě no a příběh a celková pointa není taky žádné béčko..To, že konec je víceméně otevřený (ve stylu domysli si sám, jak to vlastně celé dopadlo) to mi vůbec neva. 2 další krátké příběhy jsou taky originální. 95%“... celý text
— Martin82

„Jenna se těší na nový život a práci na ostrově ve Skotsku, kde bude jezdit s pojízdnou knihovnou. Uzavřela jednu kapitolu, kdy si až pozdě uvědomila, jaký je její bývalý partner a teď je ráda, že se ho zbavila a dostala novou šanci. Seznámí se s novými přáteli a obyvateli městeček, která navštěvuje. Také s rodinou svého šéfa Daniela, který se na statku stará o malou neteř. Jeho počáteční odtažitost se díky osobnosti Jenny postupně mění. Koncept je podaný jako u první knihy autorky, kterou jsem četla a váhala jsem, jestli nedat méně hvězdiček, protože už to působí trochu jako opakování (bod ubírám za pro mě někdy naivní jednání postav).“... celý text
— KatieKuli

„Noo, docela dlouho jsem přemýšlela, co si o knize vlastně myslím. Za mě byl příběh poutavý, čtivý, dobře napsaný, nakonec i celkem originální, ale vadila mi hlavní hrdinka. Teda - začala mi vadit asi posledních padesát stránek a koncem knihy mé sympatie, které ještě zbyly, úplně pohřbila. Jasný, je to pilotní díl, snad se to ještě nějak rozjede (což autorka vesměs nastínila na úplným konci), a proto taky dávám čtyři hvězdičky.“... celý text
— anonym02

„Musím se přidat k řadě rozporuplných pocitů, které zde vyjádřili již jiní čtenáři. Ze Sudetenlandu jsem byla upřímně zklamaná. Patrně za to nemohl toliko autor, jako má očekávání. Pokud jdete do čtení s tím, že se jedná o průměrnou detektivku, věřím, že vás kniha nezklame. Kniha však v různých recenzích byla nálepkována žánrem alternativní historie/scifi a v mých naivních, bláznivých představách jsem ji začala srovnávat s Mužem z vysokého zámku. Hodně mimo. Knize by stačilo označení "dobová/historická detektivka," alternativní na ní nic moc nebylo (tedy dokážu si pravděpodobnost děje v reálu představit i bez základní premisy, že v ČSR dle knihy došlo pouze k částečnému odsunu Němců). Zápletka za mě také taková průměrná, ne příliš strhující. Prostě nějaká vražda, nějaké staré křivdy, postupně odhalujete, kdo to s kým kdy pekl a pak nepekl a samozřejmé nechybí náznak nějaké té lásečky. Škoda. Zůstanu asi u Kotlety.“... celý text
— Danka_z_Ovy

„Autorka umí psát, to bezesporu, ale znovu se nemůžu zbavit dojmu, že jiný autor by tohle téma dokázal uchopit lépe. Jestli něco v literatuře opravdu nenávidím, tak jsou to konce bez odpovědí, což ale není autorčina vina. Bohužel ve mně ale díky tomu zůstala hořká pachuť. Co mělo být to překvapení, o kterém Oliver mluvil? S kým tak rozčileně telefonoval? Nepřítomný výraz a křečovitý úsměv před domem v mlze? Co bylo v kůlně? Samé otázky, žádné odpovědi. Když už mě autorka donutí fandit hlavní postavě jenom proto, abych se na konci vlastně nic nedozvěděl, přijde mi to trochu jako výsměch čtenáři. Možná trochu přehráním, ale... Chápu, že autorka asi zamýšlela tajemný konec, ve kterém si každý najde to svoje, ale já jsem zklamaný.“... celý text
— JerryDexter

„Čtivá cenná životní zpověď. A tak šel čas, z naivních představ do brutálního skutečna. Jako scénář pro zmapování jiných pohledů na porevoluční vývoj. Kdo nehraje, nenakazí se vášní pro hru. Štěstí je výjimečný pocit ze zážitků, z těch zlých je ten, přeživší. Život tvarující charaktery. Zdařilé dílko, bravo.“... celý text
— Jaruš7

„Parádní oddechovka. Nesmíte ji brát moc vážně. Prostě hrůzostrašná pohádka, která nemá jiný cíl než v rámci žánru pobavit. To splňuje dokonale. Jo a je fakt nechutná.“... celý text
— Medovnice

„Nedokážu odhadnout, jestli bude pro mladé čtenářky, kterým je příběh určen, lákavé šachové prostředí. Přeci jen šachů si zde užijeme opravdu hodně. Jako jemná romantika to jinak funguje dobře.“... celý text
— alzbeta4340

„Příjemné letní čtení s očekávaným vývojem a opět plný krásných popisů italského pobřeží a korunované popisy jídla, drinků. Myslím, že po mírném propadu u knížky z Francie se tohle zase trošku zvedlo. Aspoň v rámci možností žánru.“... celý text
— MarceD.

„Kniha mého dospívání. Ač nemá žádný dramatický děj, dodnes si ji pamatuju. Taky proto, že je v ní postava se stejným jménem jako mám já a které v té době nebylo ani náhodou obvyklé... A taky snové akvarely Mirko Hanáka... Moc hezká kniha, mám ji dodnes.“... celý text
— ddkk

„Verhulst me nezklamal. Uz svymi predchozimi romany dokazal ze umi zajimave a originalne psat. Dej knihy je trochu predvidatelny a nektere myslenky ze zivota po zivote trochu moc sladkobolne, ale jako celek roman drzi a jazykove je skvely.“... celý text
— Basti06