Nejnovější komentáře

„Mám ráda podobné knížky. Kdy s postavami hledáte i svoje kořeny a říkáte si, že to máme skoro všichni stejné. Také bychom se chtěli vyznat v tom, co chtějí ostatní. Ale je to těžké, když nevíme ani my, sami, co vlastně chtít. Někdy stačí jenom přijmout realitu. To, co nám život nabízí. " Silvii se v pátém patře na předměstí zdálo o chatě, ledovci a svahu vedoucím na Felik. Nešel před ní žádný vůdce družstva. Ani Fausto, ani Pasang, ani žádná stopa, kterou by už někdo vyšlapal. Ale ona přesto znala cestu. Kráčela po tom svahu sama a zarážela mačky do zledovatělého sněhu, cepín udával krok, nohy měla silné a sebejisté a už se blížila ke svému ztracenému městu. Svět patří tomu, kdo si ho vezme."“... celý text
— Clara_C

„Pro další setkání s Hemingwayem jsem zvolil vzpomínkovou knihu na jeho pobyt v Pařízí ve dvacátých letech, kdy z vyznění vyplývá, jak byl v té ohromné chudobě šťastný – což je s podivem, vzhledem k tomu když s ostatními umělci Ztracené generace hodoval v kavárnách a restrauračkách a lemtal v putykách. Tak nějak to spíš vypadá z velké části na zbožné přání než autentické vzpomínky, za mě průměrná záležitost, Orwell o Paříži uměl lépe – 55 %“... celý text
— danny_21

„Moc se mi líbil už první Phyllidin příběh, ani druhý mě nezklamal. Inspirace Agathou Christie je nejen přiznaná, ale hlavně velmi příjemná - letmé odkazy k Agathiným knihám se mi moc líbí. Kdybych měla najít nějakou hnidu, možná by pan inspektor nemusel být tak smířený s faktem, že je při vyšetřování jen do počtu, ale na funkci to nemá vliv. Ani na funkci rostlináře. :) Zkrátka já jsem hodně spokojená, doufám, že autorka trpí grafomanií. :)“... celý text
— Modrina

„Podle zdejších komentářů jsem čekala větší legraci. Knížka se mi líbila, ale byla sušší, než jsem si myslela. Komentáře postav byly fajn a někdy i dost vtipné, ale nebylo to psáno tak, abych při čtení nahlas vyprskla smíchy. Celkově moc fajn, romantická linka celkem uvěřitelná, děj a zápletka trochu pokulhávaly, ale jinak moc fajn a můžu vřele doporučit. Přečtu i další díl.“... celý text
— Tesset

„Tohle mě baví (i když i tady bylo pár slabých míst) a těším se na další díl.“
— PeM

„Slaboučké a předvídatelné.“
— Izu

„Jedna z nejkrásnějších kuchařek, co jsem kdy četla, ryze česká, dýchá z ní úcta k jídlu, k tradicím, návrat ke kořenům, láska k rodnému kraji. Moc milé je rozčlenění knihy do čtyř ročních období, krátké povídání ke každému receptu, ozvláštnění kapitolkami o rukodělném umění předků... a fotografie jsou opravdu nádherné. Mám ji vypůjčenou z knihovny, ale už jsem si ji objednala, abych ji měla ve své sbírce kuchařek. :-)“... celý text
— Hanina61

„Už jsem četla román zasazený do KLDR (Syn správce sirotčince_A. Johnson). Svědectví v této knize potvrdila, že je "všechno" možné. Takže to, co se mi zdálo přitažené za vlasy, je běžná realita v lidově demokratické republice. Moc zajímavé. Děkuji a budu ještě pokračovat dalším autorčiným titulem.“... celý text
— Jaru79

„Jsem spokojena. Par vyhrad mam k milostne lince (dostane od Gabea SMS a o dve stranky dal si stezuje, ze na nej nema kontakt, neustaly popis jak je uuuuuzasny, zpocatku sem mela dohem, ze je tak o 15 let starsi, nebo obrat Gabea o 150° nezajima me, nezajima a lup, je to laska myho zivota). Presto to byla krasna kniha, ktera pohladila. Popis Japonska, rodiny Haruko, generacnich rozdilu Japoncu i exkurz do fotografovani, za kterym vidim spoustu resersi. Ve svem ranku kvalitni kniha.“... celý text
— Sandalkar

„70% - Moje nadšení z předchozího dílu bohužel trochu opadlo. Tentokrát jsou divné děti na prázdninách s Milinými rodiči na chalupě a hlavní zápletkou je jejich rozhodnutí nalézt majitele podivné kočky, která se zatoulala na jejich práh. Hned zpočátku mě nicméně zamrzelo, že ze čtyřky z minulé knížky zbyli jenom dva hrdinové, protože "s Frantou už se nekamarádíme" (hraje jenom videohry) a Katka sice zpočátku přítomna je, ale jako úplně zbytečná postava, která po jedné návštěvě koupaliště s ohledem na postoj ke svojí tloušťce hned zase z chalupy odjede. A tak k Mile a Petrovi přibydou naopak dvě děti ze sousední chalupy - "normální" Luisa a její lehce (asi) autistický bratr Eliáš, který nedokáže lhát ani porušovat pravidla (zejména ta, která nastavila jejich maminka). A sice to postavy nejsou špatné, jenže na rozdíl od staršího Franty a Katky jsou zhruba ve stejném věku jako Petr a Mila, takže se ještě víc stírají rozdíly ve způsobu, jakým uvažují (knížka je opět psána v ich formě z pohledu střídavě všech dětí). Ono obsahově to samozřejmě rozdílné je - Petr se pořád bojí příšer (a asi je taky gay - tohle byla u relativně ještě malých dětí vsuvka tak trochu na sílu), Luisa chce hlavně něco zažít (protože jinak je pořád upíchlá doma se svým bratrem a v rámci nastavených pravidel), Eliáš se nechce pouštět do ničeho neschváleného a Mila je s tou svojí umanutostí, s jakou se stará o zvířata a lidí jsou jí naprosto šumák, už daleko za hranicí otravnosti. Jenže ten jazyk, jakým si ve svojí hlavě přemýšlejí, mi připadá prakticky nerozlišitelný a často jsem se přistihla, jak se vracím v textu ke jménu toho, kdo právě "mluví", protože z ničeho jiného to místy, kdy se řešily neutrální věci, patrné nebylo. Nakonec mi tedy vlastně nejpropracovanější a nejvíc uvěřitelné přišly postavy staré majitelky kočky paní Machové, která se po návratu z vězení straní ostatních a tak nějak se už chystá umřít (a tím víc lituju, že jsme se o jejím příběhu dozvěděli jenom náznaky), a také Luisiny a Eliášovy manipulativní matky, která si svoje strachy o děti řeší jejich citovým vydíráním - ta je napsaná skvěle.“... celý text
— evismaior

„JAKO TYGR VE SNĚHU je prvotina jihokorejské spisovatelky. Hlavní postavou je mladá dívka JADE, která je prodána svou rodinou do školy pro kurtizány. Zde se seznamuje s dívkami LUNOU a LOTOS. Učí se zde dovednostem pro svou budoucí práci. Později se setkává s chlapcem DŽUNG HO, mezi nimiž vznikne přátelství. Džung Ho se zapojuje do revolučního hnutí, Jade pracuje jako umělkyně. Sledujeme vývoj postav od jejich mládí až do dospělosti. V románu vystupuje mnoho dalších postav např. kapitán JAMADA, který pracuje pro japonskou armádu, ale který se mi líbil svým chováním, chlapec jezdící s rikšou HAN ČCHOL aj. Čtenář se dozví informace o historii Koreji a její okupaci Japonci a následné rozdělení na Severní Koreu a Jižní Koreu. Mezitím jsou nepokoje zoufalých obyvatel a revoluce. V knize se nacházejí různé legendy. Je otřesné, jak některé dívky v mladém věku musejí pracovat jako prostitutky a také jsem obdivoval Džung Hoa, jak se v mládí protloukal, jak se dalo a pracoval na sobě, aby se naučil číst a psát. Kniha se četla dobře. Je to pomalejší čtení a na knihu si čtenář musí najít čas. Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG. Kniha je rozdělena do 4 částí. 1. část se odehrává v letech 1918 – 1919, druhá část v letech 1925 – 1937, třetí část v letech 1941 – 1948 a čtvrtá část v roce 1964. Autorka v Poděkování napsala: "Tato kniha nemá prosazovat vítězství jedné ideologie či země nad druhou, nýbrž zachytit a vyzdvihnout lidskost, kterou máme všichni společnou. Utrpení nezná hranic a všichni lidé touží po míru a zaslouží si ho." Citáty: Všichni mají sny, ale jen někteří lidé jsou snílci. Ti, kteří nejsou, a těch je o poznání víc, vidí svět, jaký je. Potom existuje pár snílků, kteří nahlížejí na svět podle toho, jací jsou oni. Měsíc, řeka, nádraží, zvuk deště, dokonce i něco tak všedního jako ovesná kaše se změní v cosi jiného, mnohovrstevnatého. Svět působí spíš jako olejomalba než fotografie a snílci neustále objevují skryté barvy tam, kde ostatní pozorují jen vrchní odstín. Ti, kdo snít neumějí, se dívají skrz brýle, snílci naproti tomu hledí přes hranol.“... celý text
— Marekh

„"Podle literatury by se mohlo zdát, že sesterský vztah je učiněná procházka růžovým sadem, anebo naopak peklo. Ono je to ve skutečnosti neustále obojí." Velmi vydařená sonda do vztahu dvou sester-dvojčat i (ve vzpomínkách) do jejich dětství s matkou samoživitelkou. Zdánlivě poklidný příběh začíná od poloviny dostávat nádech něčeho fakt temného v pozadí. Po dočtení mne až mrazilo. Těžko napsat víc aniž bych prozradila.“... celý text
— Miro67

„Krátká skautská brožurka, která je plná tipů a rad. Dozvíte se, kdy, kde, jak a pro koho chystat jaké typy ohňů. Je to takové hezké shrnutí. "Zapaluji oheň dobré rady. Ať jasně svítí, aby každý, kdo v jeho kruhu promluví, měl na mysli jen prospěch nás všech!" "V: Co očekáváš od života? R: Dobré i zlé - jsem připraven." "Rosteme, když zapřeme sebe." "Naši svěřenci budou mít větší lásku k oddílu, ve kterém pracují, jednou vás možná pozvou k ještě krásnějšímu táboráku, než jaký jste připravili kdysi vy jim."“... celý text
— KaLiBi

„Kniha se mi libila, akorat mi asi nedala odpovedi, na ktere jsem cekala. Kazdopadne dekuji za toto tema,ze se o nem konecne mluvi.“
— Safrika

„Při čtení se mi v hlavě neustále objevoval obličej současného vůdce a jeden slogan, který říká, že přežírání může zmenšovat oblečení. Je to docela drsné čtení, u kterého si uvědomíte, že lidi z těchto režimů jsou daleko lépe než my připraveni na případné katastrofy. Dokáží přežít tam, kde by mnozí z nás rychle podlehli. Poučná kniha, která ale milovníky minulého režimu jen těžko přesvědčí.“... celý text
— Česneksmedem

„I když moc na cestopisy nejsem, toto bylo příjemné vyprávění s milými ilustracemi, doplněné pěknými fotkami. :-)“
— Lucissia

„Tohle bylo tak hezke cteni. Bylo tam vsechno. Presto mam od autora radsi jeho povidky.“
— Líba.z.hor

„To bylo tak krásné, až mě mrzelo, že je konec . Kateřina a Katka… dělí je od sebe 400 let, ALE jednoho rána se probudí každá v těle té druhé. Ocitají se tak v úplně neznámém prostředí, kolem sebe mají věci, kterým nerozumí a o cizích lidech ani nemluvě. Jaké to asi musí pro Kateřinu být, vzbudit se do moderního světa plného “vychytávek. Asi podobně šokující jako pro Katku, která se ocitla v 16. století, právě bez těch vychytávek. Ale za to vedle neomaleného manžela. Jak jste již pochopili, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, kdy v každé žije pochopitelně někdo jiný. Kateřina v 16. století a Katka v současnosti. Hned v úvodu jsme svědky hádky Katky a její kamarádky Báry. Katka se opije a její kamarádka ji musí odvézt domů. Hádka ji mrzí a myslí si, že následující den si to s Bárou vyříkají. Navíc ji čeká velký den - nástup do nové práce. To však nikoho ani v nejmenším nenapadne, že je to poslední noc v jejím bytě. Ale na jak dlouho? Mezitím se v druhé časové linii trápí Kateřina. Není totiž vůbec šťastná ve svém vztahu s Janem, který se chová jako hulvát. Jednoho dne ji sestra poradí, ať vyrazí k čarodějnici a doufají, že Kateřině čarodějnice pomůže. A tady už asi všechny napadá, co se stane. Ano, děvčata se probudí každá v těle té druhé a začíná to pravé dobrodružství a rozplétání tajemství. Která z nich to má lehčí? Poradí si s nástrahami, které jim tato změna přinesla do života? Vrátí se ke svým původním životům? A budou se k nim chtít vůbec vrátit? A co nám tento komplikovaný příběh odhalí? Obě hlavní postavy mi byly sympatické, nezbývalo tedy nic jiného, než jim fandit, aby vše dopadlo dle jejich představ a byly obě šťastné. Najdeme zde vše - od nějaké té akce, zvratů v příběhu, romantika nesmí chybět , až po komické chvilky. Lucka má svůj styl psaní, který je čtivý, poutavý a mohu říci, že se mi moc líbí. S jakou lehkostí celý příběh napsala je až neuvěřitelné.“... celý text
— lucie.svobodova

„Milá útlá knížka s ještě milejšími něžnými ilustracemi o tom, že každému z nás se přihodí minimálně jedna nepříjemnost denně (většinou i více, však to znáte). Malý jezevec je z toho nejprve nešťastný, ale pak se dokáže přes to přenést a pomoci i jiným...“... celý text
— gabra03

„Já nevím, ale myslím si, že tyhle elaboráty se snad ani nedají označit jako literatura. Jedna hvězdička za to, že to třeba může někomu pomoci...“
— Jana283

„Série S láskou díl 5. nám představuje svět ze zákulisí londýnské opery v příběhu, kde to jiskří od začátku nejen mezi hlavní hrdinkou a jejím vyvoleným, ale i sněhem, který padá z nebe, aby nám dal andělský polibek. Tohle bylo opravdu vtipné čtení. Mezi Tilly a Marcusem to žhne od samotného začátku a je to i vtipné. Jak já jí velmi dobře rozumím, že si netyká s počítači a věcmi kolem nich. Dokonce se mi v životě kdysi dávno stalo i něco podobného, co se ve finále dozvěděla o svém snoubenci, když ho jak se říká nachytala na švestkách. A že jsem byla ve stejném šoku jako ona. Marcus se tu díky tomu projevil jako opravdový muž a tím získal další plusové body. Zkrátka a dobře, tohle bylo opravdu super čtení, které mohu jen doporučit.“... celý text
— Medvědářka

„Celá série se mi četla výborně a konec to, jak se často stává, nezkazil, přestože tam zůstala vrátka pro nějaké možné volné pokračování. Supr oddychovka.“... celý text
— lomihnát

„Skvělý thriller...za mě překvapující vývoj, pořád jsem přemýšlela a vymýšlela různé dějové linky, ale že to dopadne, jak dopadlo?! O to víc mě kniha bavila...závěrem jsem jen čekala, že se Shelby dozví, kdo je její biologická matka.“... celý text
— petula22

„Tak tadyten díl byl.. uf. Krása. Sedím tu a nechávám doznívat. Silný a úchvatný. Děkuji za to.“
— mignon

„Fantastický příklad introspekce a reflexe nad vlastním životem. Máte-li rádi filozofické otázky a často se zamýšlíte nad existencí, smyslem života a vlastní individualitou, pak doporučuji všemi deseti! Čapek zde zkoumá, co to vlastně znamená vést „obyčejný“ život a jaké hodnoty a zkušenosti s tím přicházejí. V první části se retrospektivně díváme na dětství a dospívání hlavního hrdiny, díky čemuž můžeme lépe pochopit jeho současné já. Druhá část je více filozofická, plná hlubokých úvah. Kapitoly jsou seřazené chronologicky, jazyk je jednoduchý a velmi precizní, a tak jde čtení jako po másle. „Monolog je hrozná věc, trochu jako sebeničení, něco jako přetínání pout, která vás vážou k životu; člověk, který vede monolog, už není jenom osamělý, nýbrž je vyřaděn nebo ztracen.“ (Tady si jen dovolím dodat, že utápět se ve vlastních myšlenkách a pocitech je často sebedestruktivní, ale občas také ohromně úlevné a seberozvíjející). Za mě patří knize 100 %.“... celý text
— dasa6360

„Moje první přečtená knížka od této autorky. Velice zajímavý nápad, vzhledem k tomu, že jsem moc nevěděla, co budu číst, tak mě myšlenka dvou realit překvapila a nadchla. Líbí se mi myšlenka a postavy. Muž na obálce mi připomíná herce Fingera. Ke každé realitě bych měla spoustu otázek, které autorka nedořešila. Což mi přišlo škoda. A jedna taková nejasnost, myslela jsem, že Židé si na hrob květiny nenosí.“... celý text
— tittanie

„Byl jsem jako Hujer, který jde ráno do práce. Píchne si na vrátnici, dojde až na točnu lokomotiv, ta ho otočí a on při neustálém čtení, zažraný na 100%, projde znova vrátnicí a ocitne se před fabrikou. Včera jsem to měl stejně, byl jsem přilepený k řádkům a za ten den jsem jen na cestě do práce přečetl 100 stran tohohle šílenství. To, že jsem nechtěl dělat nic jiného a každou volnou chvíli jsem věnoval čtení mi jasně řeklo, že tohle mě baví a je to po dlouhé době topovka. Detektivky mě nikdy moc nelákaly, ale před pár týdny jsem dostal strašné nutkání si nějakou přečíst a ideálně pak tu severskou. Rozhodoval jsem se mezi Harry Holem a Mikaelem Blomkvistem a zvolil jsem myslím dobře. Pamatoval jsem si jeho a Lisbeth ksicht z filmu, který jsem před pár lety viděl a i když se popis v knize trošku odlišuje, tak jsem si ho tam pořád dosazoval. 500+ stran bylo nabitých zajímavými popisy a to doslova. Tolik specifických produktů, které nám Larsson popisuje (od počítačů IBM po gramofony, tedy převážně technické produkty), dodává detaily, vás prostře musí vtáhnout do děje, až vás ovine severský vítr. Potěšilo mě, že kniha není až tak drsná v tom smyslu, že nebudete při čtení neustále zhnuseni tím, co hlavní záporák vyvádí. Ono, to samozřejmě je hrozný, ale fokus knihy je spíše na detektivní práci a skládání skládačky než na patlání se v ohořelých kostech. No nic, nebudu spoilovat, přečtěte si sami. Zajímavé je, že kniha vyšla posmrtně, respektive autor to napsal, umřel na infarkt a pak se z toho stal bestseller. To nase*e :-)“... celý text
— Koza3

„V této sbírce jsou jen tři povídky. Povídka Bezcitní je akční honička za únosci, kteří se nerozpakují využít dítě k politickým účelům. Hlavními protagonisty jsou korunní princ Michael a Judith, která v předchozí povídce utekla společně s dalšími ženami z fanatické Masady (70 %). Válečný akt je pak snahou jednoho muže podvést Havenskou vládu a při tom tento podvod přežít. Tahle povídka mi přišla dost nezajímavá a o něco se zlepšila až na konci. Smím prosit je naopak skvělou povídkou odehrávající se těsně před začátkem série o Honor Harringtonové, kdy Honor se jako komandér zastaralého torpédoborce rozhodne zúčtovat s otrokáři ve Slezské konfederaci, a to navzdory tomu, že z politických důvodů může být z námořnictva vyhozena. Po povídkách pak následuje technické pojednání o zbraňové technice Honoverse. Pro čtenáře libujících si v technické hantýrce tohoto světa zajímavé počtení, pro ostatní něco, co lze bez výčitek zcela vynechat.“... celý text
— Hadati

„Netradiční sci-fi, do kterého jsem měl potíže se začíst. Hodně se tu řeší mimozemské náboženství, které evidentně bude hlavním kamenem celé série. A to mi moc nesedlo. Hlavní lidské postavy mi pak přijdou dost jednostranné. Lucas se neustále chová hodně arogantně a povýšeně, Pinky je nesmělý roztřesený uzlíček nervů, až se divím, že se dožila tak vysokého věku a nespáchala sebevraždu, Fiona je pak sobecká fanatička myslící jen na své vlastní cíle. Žádná postava mi tak nepřirostla k srdci a důraz na jejich negativní vlastnosti mi po nějaké době začal vadit. Je něco divného na tom, když více pochopení mám pro jednání některých mimozemských postav, než pro jednání lidí. Po přečtení jsem nabyl dojmu, že celá tahle kniha je jen zdlouhavým úvodem do celé série, kdy to nejdůležitější se odehrává až na posledních 50 stranách. Na jednu stranu jsem zvědav, kam bude dál tenhle příběh směřovat, ale na druhou stranu si nejsem jistý, zda jednání hlavních postav snesu v tomhle duchu v dalších pokračováních, když už teď mě štvou.“... celý text
— Hadati

„Kniha začíná krátkou povídkou, kdy Sharpe je nucen bránit s malou jednotkou přechod přes most. Samotný román je pak to samé, ale v daleko větším měřítku. Nejprve se zde řeší porážka armády dezertérů, aby to následně přerostlo v obranu průchodu průsmykem, kdy proti němu stojí několikanásobný nepřítel. Sharpe zde využívá nejen svého bojového umění, ale také velké vynalézavosti, aby nepřítele zdržel, než se k němu dostane pomoc. Povinná milostná vsuvka tentokrát nebyla tak dlouhá, aby se stala otravnou. A pokud vás to při čtení názvu knihy ještě nenapadlo, objeví se zde Sharpův zavilý a podle svých vlastních slov nesmrtelný nepřítel. Tentokrát mi ale přišlo, že nebyl využit tak dobře jako v jiných dílech.“... celý text
— Hadati