Nejnovější komentáře
Neopouštěj mě
„tuhle recenzi píšu šíleně pozdě po dočtení a je tomu tak proto, že jsem se pořád snažila si celou duologii srovnat v hlavě, ale marně. pořád jsem toho názoru, že se mi to nelíbilo, ale nevím, jak svůj názor vyjádřit, abych někoho, komu se knížka líbila, neurazila. protože na jednu stranu asi chápu, proč se lidem líbí – řeší důležité téma a někdo, kdo prožívá něco podobného jako hlavní hrdinka, se v ní mohl najít a třeba mu kniha mohla s problémem i pomoct. ale na stranu druhou mě prostě celou dobu štvalo, že spolu postavy nekomunikovaly. teď budou někteří namítat: "ale právě o to šlo, že měla strach o tom někomu říct," ale sakra! dusit všechny svoje problémy v sobě nikdy nikomu nepomohlo! no a s tímto se pojí i postava lucy, která mi v tomto díle přišla dost nereálná, protože si myslím, že nikdo nemá tolik trpělivosti jako on. týpek očividně věděl, že se se sage něco děje a čekal třeba nevím půl roku klidně jako beránek a vůbec nepůsobil, že by ho sralo, že mu sage pořád po tak dlouhé době nedůvěřuje. ale v reálu to prostě takhle nefunguje. pokud svoje strachy budete před každým skrývat a uzavírat se před nimi, oni ztratí trpělivost a vztahy mezi vámi se naruší. a je to pochopitelný, protože se budou cítit, že jim prostě dostatečně nevěříte. a v neposlední řadě mi tahle knížka přišla strašně nudná a zbytečně natahovaná. kdyby se oba díly osekaly, tak by z toho mohla klidně být jedna fajn knížka, ale protože autorka první díl utla zvratem, tak pak musela psát dalších 400 stran prakticky o ničem (děj druhého dílu by se rozhodně vešel tak na 100 stránek) jenom proto, aby jí to vyneslo víc peněz (tak to na mě působilo). a naopak konec, ve kterém je důležitá konfrontace s příčinou problému, na mě působil strašně nevěrohodně a odfláknutě, no prostě zklamání.
abych to nějak shrnula, tak za největší problém považuju tu zdlouhavost vyvolanou nekomunikací postav. takhle to vypadat nemá! a pokud se autorka snažila knihou předat nějaké poselství, tak z mýho pohledu ne úplně správně (ale oceňuju, že sage vyhledala pomoc u psycholožky!). a i když vím, že jdu hodně proti proudu, tak tuhle sérii prostě doporučit nemůžu.“... celý text
— zamilov.do.knih
Odvrácená tvář lásky
„po rereadingu to miluju ještě víc než jsem to milovala před dvěma lety, kdy jsem knihu četla poprvý. velkej podíl na tom mají ty sexuálni scénky (ty jsou fakt dobrý ó můj bože!) a těch posledních pár kapitol, kde mám podrhaný snad úplně každý slovo. a taky miluju piloty. a poslední větu. aaaaaa!!!“... celý text
— zamilov.do.knih
Ostrov lhářů
„knížku jsem četla v angličtině, tudíž i recenzi jsem napsala právě v aj a teď jsem líná to překládat, pardon :D
this book was pretty confusing. i've been kinda fazed from the very first pages but well... i didn't mind actually. the story pulled me in and even though the language barrier i understood almost everything and i kept reading really fast (so i highly recommend it for those who are insecure about reading in english, this one is pretty easy!). i liked the characters, especially the main girl character (i liked her thoughts and memories, and her feeling for gat), but i found the whole family really interesting (little detail which i appreciated: the family tree on the first page. it helped me so much not to lose in the names and relationships). and the story of the liars was just... mind-blowing. i just really didn't expect their story would end like THAT! after i found out the truth, i was staring on the pages for a couple of minutes and my brain was like: (spoiler!) "what the hell?! so that means she was talking with some kind of ghosts all the time?! or... whaaat?!" (end of spoiler).
soo yeah i still don't know what to think about the end and generally about the whole book, but i really enjoyed reading it and i liked the simple writing too. i recommend it to readers who like to be shocked and confused while reading it on the beach on the hot summer day.“... celý text
— zamilov.do.knih
Na jedné vlně
„tahle knížka pro mě byla zklamáním. ne že by byla vyloženě špatná, ale když ji porovnám s kudy ke hvězdám a když si vzpomenu, jaká jsem měla očekávání, tak prostě vím, že jsem čekala víc. byla sice čtivá a vlastně mě i bavila, ale bohužel nepřišla mi ničím extra. kudy ke hvězdám jsem četla před dvěma rokama a ten příběh si pořád pamatuju, zato na jedné vlně jsem četla před měsícem a už si pořádně nevzpomínám, o čem to vlastně bylo.
za ten nejhlavnější problém na téhle knize však jednoznačně považuju anotaci, která mi prostě zkazila celej požitek ze čtení tím, že mi prozradila věc, která mi měla vrtat hlavou po celou dobu čtení. kdybych bývala prožívala s hrdinkou ty rozpory emocí, kdy měla ráda dva kluky najednou, možná by moje recenze byla jiná. ale tím, že jsem už od začátku věděla, jak to s nima je, tak ta celá linka s dvěma kluky byla s prominutím úplně o hovně. mrzí mě to, protože postavy byly moc fajn a prostředí se mi taky moc líbilo, ale ta anotace mi prostě zkazila celej dojem ze čtení. bylo to jako by mi někdo vyspoileroval konec a já byla ochuzená o zvrat a napětí. nebýt té anotace, tak možná knihu hodnotím mnohem pozitivněji, ale takhle ji bohužel považuju za zklamání.“... celý text
— zamilov.do.knih
Instant karma
„o téhle knížce asi nejvíc vypovída to, že tuhle recenzi píšu cca měsíc potom, co jsem ji dočetla, ale už jsem ji za tu dobu stačila zapomenout. nebylo v ní totiž nic, co by mě nějak moc zaujalo. sice se mi líbilo prostředí záchranného střediska (to mi přišlo celkem originální, moc knížek s tímto prostředím totiž neznám, a roztomilý, protože come on lachtánci, tuleni a vydry!), ale jinak mi všechno ostatní přišlo takový průměrný. nezaujali mě hlavní hrdinové (a asi hlavně právě kvůli tomu se mi kniha zas tak moc nelíbila) ani romatika mezi nimi, ta "detektivní" zápletka od půlky knížky mě taky moc nebavila, protože mi celkem brzo došlo, kdo asi nakonec bude ten záporák (a měla jsem pravdu), a dokonce ani ten hlavní fantasy prvek mi nepřisel nějakej wow úžasnej (i když autorce musím nechat, že mi to opět přišlo jako celkem originální motiv) a spíš mi přišlo, jakoby ho hrdinka lehce zneužívala? (občas třeba nějaký "hříšníky" a hlavně teda quinta chtěla trestat za celkem prkotiny se mi zdálo.) ale líbilo se mi, že to mělo i ten opačnej efekt, že mohla nejen trestat, ale i odměňovat dobré skutky.
celkové si teda myslím, že instant karma není špatná kniha, ale bohužel mě ničím zas tak moc nezaujala a prostě jsem ji za pár týdnů úplně vypustila z hlavy. ale to neznamená, že by se nemohla líbit! třeba pro takové mladší čtenáře by to mohla být fajn feel-good romanťárna k moři.“... celý text
— zamilov.do.knih
Alespoň pár kapitol navíc
„pokud se vám alespoň prozatím líbilo, tak se vám tahle brožurka bude určitě líbit taky. jsou tam dvě bonusové kapitoly, úsměvný překlepy a krátký články od betačtenářů. je to prostě takový příjemný doplnění k příběhu.“... celý text
— zamilov.do.knih
Alespoň prozatím
„mi-lu-ju to!!! miluju marinu, miluju jakuba, miluju marinu s jakubem, jakuba s marinou a miluju hlavně to, jak občas udělaj nějakou blbost, ale všechno si mezi sebou vyříkají, protože ví, že komunikace je základ všeho. tahle knížka pro mě byla hotovej balzám na duši po tom, co jsem dočetla nedotýkej se mě, kde je hlavní hrdinka sage úplnej opak mariny (dusí svou minulost a problémy v sobě a svýmu partnerovi o nich neřekne, i když on by jí rád pomohl) a fakt, že marina s jakubem jsou mladší než sage a i přesto chápou, že když budou mlčet, tak se nikdy nic nespraví, je celkem crazy. oblíbila jsem si prostředí, ve kterém se alespoň prozatím odehrává, a překvapivě se mi v knížce moc líbilo i to covidový období. překvapilo mě, že jsem si na tu dobu online výuky a karantény zavzpomínala celkem v dobrém (protože jsem ji prožívala naopak dost těžce a špatně), i když mě teda fakt mrzelo, že jsem ji netrávila na samotě v lese, kde bych se zamilovala do svýho souseda. alespoň prozatím budu rozhodně doporučovat! je to totiž čtivá oddechovka se skvělými postavami, která v sobě ale zároveň nese i důležitá témata a která ukazuje, jak je důležité, aby spolu lidé komunikovali a byli k sobě upřímní. a plus je to skvělý na zavzpomínání na covidovou dobu, na kterou jsem díky čtení trochu změnila názor a nakonec ji začala brát jako dobu plnou vtipných zážitků a nových zkušeností.“... celý text
— zamilov.do.knih
Nedotýkej se mě
„1,5/5
během čtení téhle knížky byly moje pocity jak sinusovka. ze začátku to šlo z nuly, protože jsem neměla žádná očekávání, pak se to pomalinku začalo zvedat k vrcholu, potom to ale všechno začalo klesat, protože mi děj přišel zbytečně natahovanej a začalo mě to strašně nudit. pak se to ale zase začalo lepšit a já jsem jásala, že se mezi nimi konečně něco děje!!! ale pak? fíí (to nadšení padá a padá, každým slovem a každou stránku hlouběji a hlouběji) a bum (dopadlo to do nejnižsího bodu). myslela jsem si, že moje nasranost z otravnosti hlavní hrdinky na začátku knihy (vím, že měla těžkou minulost, ale doprdele kluk co za tebou sedí na přednášce ti asi před celým sálem nemůže nic udělat panebože tak se uklidni a nemel o tom na každý stránce) byla dost velká ale pff haha konec mě nasral ještě tak milionkrát víc. kdyby ta hrdinka nebyla tak naivní a posraná z každýho chlapa, trochu důvěřovala svýmu partnerovi, kterej na ni byl hodnej, kterej byl empatickej a trpělivej a neudělal absolutně nic špatně (ta jeho trpělivost stojí za obdiv, já bych to tak dlouho fakt nevydržela) a kdyby to všecko nedusila v sobě a uměla komunikovat, tak by ta kniha nemusela bejt taková bichle s nudným prostředkem a nemusela by mít absolutně zbytečnej druhej díl (o něm se vyjádřím v samostatným příspěvku). takhle ta knížka vypadá jako autorčin pokus napsat příběh s těžkým tématem, kterej byl ale podle mě pojat dost špatně (hrdinka sice vyhledala psycholožku, ale jinak o svých problémech neřekla nikomu jinýmu, třeba kamarádce nebo partnerovi, podle mě by se to ale právě těmto osobám říct mělo, protože to oni vás znají, to oni s vámi tráví většinu času a zaslouží si vědět pravdu) a prostě takhle by se problémy řešit opravdu neměly. plus to bylo hrozně natahovaný. a hlavní hrdinka mě strašně vytáčela... mělo to potenciál a když se dali hrdinové dohromady, tak to vypadalo fakt nadějně, ale konec byl pro mě prostě poslední kapka a myslím, že ho nezachrání ani ten bichloidní druhej díl.“... celý text
— zamilov.do.knih
Láska & gelato
„aww tohle bylo tak slaďoučký!!! zamilovala jsem si prostředí (florencii si přidavám na seznam míst, kam bych se někdy chtěla podívat), hlavní hrdiny, čtivost (nemohla jsem se odtrhnout!), styl psaní a celkově celej příběh. nevím, jestli se tahle knížka tak moc líbila, protože mi sedla do nálady a letního cestovatelskýho období (rozečetla jsem ji během letu do říma), nebo protože na mě působily nějaký magický síly, ale tohle byl po dlooouhatánské době příběh, který mě pohltil a nepustil. a já jsem za to tak moc ráda! tak moc ráda za ty magický síly, díky kterým jsem konečně zahnala to dlouhý období nudnýho čtení plnýho knížek, který mě nebavily. je to úžasný! milujumilujumiluju!!! sakra, hned bych si dala rereading.“... celý text
— zamilov.do.knih
Bez dechu
„uff. tak tohle byla mega divná knížka. největší problém jsem měla se stylem psaní, kterej mi absolutně nesedl a knížka se mi proto dost špatně četla, hlavní postavy mi přišly strašně stupidní (oba dva), naivní (to spíš ta holka) a nesympatický (opět oba), a na to, že v anotaci se píše o dospívání a o zvládání problémů v něm, tak jsem v příběhu našla nanejvíš to, jak v 17/18 líbat a sexovat. jakoby joo, byl tam problém s rozvodem rodičů, ten mi ale nepřišel tak dobře vyřešený (otec prostě přikáže, aby se matka s dcerou odstěhovaly na ostrov, ony jsou s tím ok a otec zároveň své dceři neustále lže... prostě hej to není správný řešení!!!), a asi tam bylo i objevování sebe sama, ale prostě to, že hrdinka bude pořád jenom chlastat a spát s klukem, kterýho zná prosím pěkně celé 3 dny!? mi fakt nepřijde jako to pravý objevení. jediný, o čem můžu říct, že se mi aspoň trochu líbilo, bylo prostředí ostrova. to ale tuhle knížku prostě nezachrání.
celkově mi na knížce vadilo hrozně moc věcí a prostě mi to všechno přišlo hrozně divný a ty nesympatický postavy příběhu vůbec nepomohly. posledních sto stran jsem četla už jenom přímé řeči, protože mě zajímal konec (kterej byl teda za mě opět strašně divnej a moji nasranost z knížky jenom zhoršil), a po dočtení jsem si jenom říkala, proč jsem naivně věřila tomu, že aspoň ten konec mohl bejt fajn. za mě je tahle knížka teda jedno velké ne, neříkám ale, že si nemůže najít své čtenáře. já vám ji ale teda fakt doporučit nemůžu.“... celý text
— zamilov.do.knih
Kdekoliv
„3,5/5
na začátek bych chtěla zmínit, že mi knížka přišla hrozně inspirovaná harrym potterem. ten obrázek koleje na vnitřní straně obalu vypadá jako bradavice (ale zas je pravda, že ty stavby ve skotsku takhle asi vypadaj no), ale hlavně ten protivnej učitel (už si nepamatuju, jak se jmenoval ups) byl prostě jasnej snape a ten spor, co měl s rodiči hlavní hrdinky, mi strašně připomínal ten trojuhelník snape x james x lily. zároveň mi přišlo, že začátek měl tempo ideální, prostředek se ale začal trochu táhnout, když ale došlo k zvratu, kde bych tu táhlost a rozepsanost ocenila a chápala, tak nee, tam to bylo jen tak zmíněno a místo toho tam byl strih "o několik měsíců později". a pak se začal blížit konec, ve kterém autorka chtěla vyřešit všechny nedořeslšený věci na co nejméně stránkách (působil na mě hrozně odfláknutě a všechno se tam dělo hrozně rychle) a poslední kapitola byla čistý klišé, u kterýho jsem jenom převracela oči.
ale abych nebyla jenom kritická, tak se mi moc líbil styl psaní (mega dobře a rychle se to četlo), hlavní hrdinové byli fajn (a celkově celá jejich parta mi byla moc sympatická!) a romatická linka mezi nimi byla taky v pohode. o moc víc se ale těším na druhej díl, kterej by měl být o jejich kámoších, kteří se už v tomhle díle dost pošťuchovali a aaa ma to být friends to lovers (a tuhle linku absolutne milujuu!), takže ten díl si rozhodně nenechám ujít!
nakonec už jen dodám, že moc doufám, že nějakej díl bude o grace, protože to byla skvělá holka a přála bych jí šťastnej konec! joo a knihu doporučuju všem romantickým duším! (musím to zakončit nějakým suprčupr doporučením žejo. )“... celý text
— zamilov.do.knih
Záhady na dosah ruky
„Klasické dänikenovské schéma knihy je v tomto případě znásobeno zaměřením na místní záhady, takže funguje nejen jako přehled domácích tajemství, ale současně jako tipy na výlety po rodné zemi pro laické záhadology. Díky tomu přidávám jednu hvězdičku nad základní hodnocení.“... celý text
— ZaS
Myšlenky
„Po přečtení jsem bohužel zjistil, že nejsem epikurejcem. Ne že bych nesouhlasil s některými myšlenkami. Jenže většina z těch, které s autorem sdílím, je obecně platných. Epikurejství, tak jak je chápu po přečtení této knihy, se od ostatních směrů liší především materialistickým viděním světa a v tom se nepotkáváme.
Nicméně kniha mi také zodpověděla jedno staré dilema. V souvislosti s natočením filmu Alexandr Veliký se rozproudila okrajová diskuze, jestli řekové opravdu praktikovali sex s mladými hochy nebo ne. Epikúros se o tom opravdu (v jiném kontextu) zmiňuje. Další hřebík do rakve antického ideálu.“... celý text
— ZaS
Rozlučka na ostrově
„Thriller to moc nebyl, spíše román pro ženy, četl se dobře, chvílemi zbytečně natahnute, na konci se zvědavosti očekáváte, kdo tedy rozlučku neopustí po svých a tipujete. Závěr růžový. Kniha na letní dovolenou. Neurazí, nenadchne. Za mě průměr.“... celý text
— Januli
Feťáci
„Mě osobně se kniha moc líbila. Je ukázkou toho, co s lidmi můžou drogy udělat a kam až je dostanou. Je to věrný obraz toho, jak je těžké si závislost přiznat. Kniha je neskutečně čtivá a jsem moc ráda, že se ke mě dostala. Nejvíc jsem fandila Filipovi a jeho Emičce.
Takové knihy by měli číst děti i rodiče, aby si aspoň trochu uvědomili, kam je závislost může dostat, že se to fakt děje a hlavně že do toho může spadnout kdokoliv z nás.“... celý text
— cornetka
Kosmonaut z Čech
„Sice je kniha celkem zvláštní dějem, filozofováním, ale ve výsledku příjemné čtení.“
— Crozz
Zulejka otevírá oči
„Nepředstavitelná země i doba.“
— jarin58
Taková, jaká jsi
„Milý příběh o ženě, která hledá sama sebe. Olivie řeší svůj nezdravý vztah s matkou, která ji nenechá žít svůj život, proto se rozhodne odejít a splnit si svůj Seznam snů, který si sepsala již jako mladá dívka. První půlka knihy mně bavila hodně. V druhé části mi připadal příběh napsaný až moc naivně a taky mně začaly štvát ty do očí bijící náhody, při kterých se Olivia setkávala se Samem. Ale celkově pohodové odpočinkové čtení.“... celý text
— Kenan
Vražda v ambitu
„Vyposlechnuto jako audiokniha. A co teda jsem zjistila, tak tištěná kniha obsahuje údajně tři příběhy, zatímco ta audiokniha, kterou jsem poslouchala, pokrývá jen jeden z těch tří příběhů. No asi si tuhle knihu budu muset půjčit ještě tištěnou z knihovny, abych se seznámila i s tím zbytkem, nebo teda nevím...
Každopádně k té audioknize. Audiokniha se věnuje příběhu mladého Oldřicha, který jako dospívající tráví čas v klášteře, kde se věnuje studiu a kde se stane svědkem vraždy v ambitu (odtud název), kterou se pak snaží vyšetřit.
Byť je tento díl řazen jako šestý v sérii, obsahově patří chronologicky spíše na začátek, protože nás přivádí na začátek Oldřichovy vyšetřovací kariéry.
Jako retrospektiva mi to přijde určitě dobrý nápad, aby se čtenář seznámil s Oldřichovými začátky. Ale musím říct, že mi to přišlo trošku slabší v porovnání s těmi předchozími díly. Uznávám, že Oldřich jako postava je velmi chytrý člověk. Ale přišlo mi dost neuvěřitelné, aby Oldřich jako mladý chlapec bez žádných předchozích zkušeností uměl pátrat s takovou jistotou, jako by už to byl zkušený vyšetřovatel. Tohle mi úplně nesedlo.
Je jasné, že se tu člověk nesetká s Divišem ani Otou - byť je mám ráda a chyběli mi, chápu zcela jejich absenci a že místo toho Oldřich spoléhá na jiné "pomocníky". Ale to mi taky přišlo trochu podivné, aby měl hnedka během pár dní v oku, komu lze nebo nelze věřit a na koho lze zatlačit.
Nakonec 2 hvězdy. Je tu pro mne několik "ale", které mi úplně nesedly. Ale v sérii budu určitě pokračovat.“... celý text
— sgjoli
Znamení rožmberské růže
„Po delší době jsem měla chuť na další díl ze série s Oldřichem z Chlumu. A jo, zas mne to bavilo.
Oldřich se tu opět ocitá na dvoře českého krále, kde musí rozklíčovat pletichaření v okolí panovníka, k čemuž se dostává zdánlivě náhodou. A nastávají mu občas perné chvíle. Opět jsem si moc užila, jak logicky ke všemu Oldřich přistupuje a nepoddává se unáhleným soudům.
Zároveň se mi moc líbilo, že prostor je zde věnován i Oldřichově manželce Ludmile, která - jak se ukazuje - není vlastně taková upejpavka, jak se mohlo zdát z dřívějších dílů. Má docela kuráž, a i když je možná trošinku v některých věcech naivní či neznalá, nebojí se vzít věci do vlastních rukou, když na to přijde.
Zápletka je celkově docela zašmodrchaná, ale vysvětlení mi celkem sedělo, dávalo mi to hlavu a patu a nemám, nač bych si nějak výrazně stěžovala. Opět - historické pozadí příběhu neumím ohodnotit, do jaké míry to je hodnověrné nebo kolik si toho autor přibarvil k obrazu svému. Ale mně osobně to nijak žíly netrhá.
Není to žádná velká literatura, co by vás položila na lopatky. Ale jako oddechové čtení nebo příběh k poslechu je to moc fajn.“... celý text
— sgjoli
Pérák
„Péráka jsem kdysi viděla jako divadelní představení v Divadle Archa a přišlo mi to zábavný. A konečně jsem se dostala k knižní předloze v audio podobě.
Petr Stančík to pojal docela svérázně. Je to divný, ale přitom vlastně docela zábavný. Což je asi zvláštní v souvislosti s tím, že se to odehrává během nacismu. Ale kdo četl, asi chápe, jak to myslím. Celkově je to svižné, místy pěkně absurdní, což mne bavilo.
Důvod, proč nehodnotím výše, je ten závěr, který mi úplně neseděl. Ale nápad a zpracování jinak mne vlastně bavily. Stejně tak mne bavilo audio zpracování tohoto příběhu.
Jestli mohu doporučit? Těžko říct, komu přesně toto doporučit. Je to hodně specifické čtení a těžko odhadnout, koho by to mohlo zaujmout. Asi nejlepší je vyzkoušet a prostě uvidíte...“... celý text
— sgjoli
Dvacet tisíc mil pod mořem
„Tuto knihu jsem poslouchala jako dramatizaci pro Český rozhlas, a byť byl příběh podle mne do určité míry zkrácen, tak mne to bavilo. Na audioverzi se podílela řada umělců - Miroslav Moravec, František Filipovský, Radek Brzobohatý, Luděk Munzar nebo Otakar Brousek.
Bavil mne moc ten příběh. Zábavné, napínavé, dynamické, plné dobrodružství. Hrozně mne bavilo, jak tu Verne nechal rozjet svoji fantazii a přišel s ponorkou, která obsahuje úplně všechno. Kapitán Nemo vybavil ponorku vším možným a bylo to fascinující, na co všechno myslel.
Nechat příběh odehrávat se v ponorce a pod hladinou se může zdát jako dost omezující, ale vůbec ne. Přišlo mi, že to Verne ten příběh uměl zaplnit.
Tohle si budu muset přečíst v plným zněním v tištěné podobě. Fakt mne zajímá, co všechno se do audiopodoby nedostalo.
Audioknihu určitě mohu moc doporučit.“... celý text
— sgjoli
Znám tajemství
„Tak trochu horor, hora mrtvol následuje po letech mlčení o událostech v jedné družině, kde mají být děti zneužívané. Vyskytují se zde tedy také psychopaté, vrazi a tak je policie včetně koronerky ve stálém zápřahu. Příběh tedy poutavý a ojedinělý v mnoha směrech. Sem tam musí leckdo nevěřícně zamrkat, ale čert to vem. Hlavně, že to není úplně mimo.“... celý text
— čef
Šach a mat
„Pro mě opravdové osvěžení, hlavně po dvou předchozích knihách :))“
— PetraN17
Co viděli sousedi
„Je pravda, že motiv a pachatel mi unikl. Asi by to jen tak někoho nenapadlo (mě určitě ne)“
— PetraN17
Nádherně krutý
„Nádhera, nemohla jsem se od knihy odtrhnout,takže jsem dala na jeden zátah.
Tru s Liamem byli dokonalý a už teď se těším na druhy díl s Killianem:)“
— anna7852
Sociologie
„Velice příjemně překvapila. Překlad nic moc, ale sociologii a různé teorie vysvětluje výborně.“
— jsemvlastovka
Polibek v New Yorku
„Polibek v New Yorku je lehkým a romantickým dobrodružstvím, které vás přenáší do světa nečekaných setkání a příležitostí v New Yorku během Štědrého dne. Příběh sleduje Charlotte, mladou ženu, která se ocitá ve složité situaci. Přítel se s ní rozešel a dokonce zjišťuje, že její let domů byl zrušen. Ztracená a bezradná na letišti, se rozhodne využít náhradní ubytování v hotelu a tím zažít svůj Štědrý den v odlehlé atmosféře. Zápletka nabízí překvapivou situaci, kdy se Charlotte rozhodne seznámit se s Anthonym, cizincem na letišti, který přijel vyzvednout svou bývalou přítelkyni. Tento nápad vytváří prostor pro romantické vzplanutí a dobrodružství, které Charlotte nečekala. Přestože vývoj událostí může být předvídatelný, autorka zahrnuje do příběhu dostatek nečekaných momentů, aby vás udržela při čtení. Máme tu vytvořený poutavý obraz města, které samo o sobě přináší romantiku a magii. Postavy jsou sympatické. Jedná se o příjemný a rychlý romantický příběh, který vás neurazí ani nenadchne. Může vám tam chybět hlubší rozvoj postav. Je to určitě kniha, u které si podle mě odpočinete.“... celý text
— Michelle13
Ústav
„Další přečtená kniha od mistra. Opravdu mistra, protože zatím to co jsem přečetla bylo skvělé. Některé kousky byly o něco slabší a některé byly super, ale zatím jsem si užívala každou knihu.
Tahle kniha je naprosto ohromující a strhující literární zážitek. Autor opět dokazuje svůj nezaměnitelný talent pro vytváření atmosféry napětí a strachu, která vám neustále drtí srdce. Příběh Luka, který je unesen a ocitá se v temném Ústavu, je mistrovským způsobem vyprávěn s nesmírným citlivým dotekem. V této strašidelné instituci autor vytváří obraz zvrácené reality, kde zlo číhá v každém koutě. King využívá svou schopnost zkoumat lidskou psychiku a přináší nám postavu, která se musí vyrovnat s hrůzou a utrpením, které by většinu z nás přivedlo k hranici šílenství. Přestože je Ústav plný strachu a napětí, autor dokáže také vplést do příběhu elementy naděje a odvahy, což činí celý příběh ještě silnějším. Stránky knihy jsou plné výstižných popisů, dialogů a vtipu, což dodává příběhu živost a čtenářskou srozumitelnost. Příběh není jen ostražitým thrillerem, ale také hlubokým a působivým příběhem o lidské odolnosti a síle. Tato kniha je opět důkazem, že SK zůstává nepřekonatelným mistrem hororu, který nám dokáže vytisknout do paměti příběhy, jež nás pronásledují i po zavření knihy.“... celý text
— Michelle13
Casino Royale
„I přesto, že je kniha jedinečným a napínavým pohledem do světa tajných agentů, hazardu a mezinárodního intrikářství tak mě to teda nepřišlo. Kniha je docela jednohubka, ale v celém příběhu se toho moc nedozvíte. Vlastně jedna věc by byla a to hraní v kasinu. Je pravda, že je to první dobrodružství agenta 007, Jamese Bonda, je tedy možné, že se vytváří standard pro veškeré budoucí špionážní romány. Autor představuje Bonda jako muže, který není pouze nesmlouvavým zabijákem, ale také sofistikovaným gentlemanem s neotřesitelným vztahem k hazardu. Musím říct, že hazardu tam bylo až přehnaně. Příběh se rozvíjí při hazardní hře baccarat, kde se Bond snaží překazit plány nebezpečného ruského agenta. Intriky, špionáž a napětí jsou zde podávány s nádechem elegance a vkusu, což dává příběhu specifický šarm. Knihu jsem četla v rámci binga a děkuji za to. Do knihy bych sama nešla, ale nevím jestli si přečtu další knihy od autora. Uvidíme co přinese budoucnost. Pokud bych to měla srovnat i s filmem tak se mi film rozhodně líbil víc než kniha.“... celý text
— Michelle13