Nejnovější komentáře

„Technicky náročná, popularizační kniha, která i přes obtížný výklad dokáže mnohému naučit i odnaučit. Autor balancuje na hranici populárně naučné a odborné literatury, takže čtenář laik záhy jistě narazí na nějaký ten termín, který vyžaduje hlubší znalost oboru, no a pokud nad ním mávne rukou a pokračuje s odhodláním dozvědět se víc, zjistí že odborných termínů přibyde, zřetězí se, nakupí a na konci kapitoly sezná, že čtení nepřináší takový požitek, na jaký je u populárně naučené literatury zvyklý. Nutně pak vyvstane otázka, zdali jen autor postrádá popularizační cit, nebo je dané téma natolik komplikované, že ani není možné, plně uspokojit běžného čtenáře populárně naučné literatur. Za co naopak musím chválit, je autorova schopnost včas v textu upozornit na to, jaké informace jsou čistě spekulativní, jaké jsou případně testovatelné, či jaké se v současné době teprve testují. Co dodat, kniha se nečte snadno, ale i tak si lze po přečtení udělat docela slušný obrázek o tom, kde se v současné době věda ohledně poznání příčin vzniku života nachází.“... celý text
— Adam84

„Dobré, avšak tak nějak "obvykle" dobré, žádný "wow" efekt se však u mě nekonal - 3,5*. Na DK aktuálně 91% od 118 hodnotících.“
— Hella

„Je to pár týdnů zpět, co jsem se nechala zlákat na čtení Čtvrtého křídla. Tato kniha vládne sociálními sítěmi a je nespočet čtenářů, kteří si tuto knihu zamilovali. A i když nejsem zrovna milovník fantasy, rozhodla jsem se, že si knihu musím také přečíst. A byla jsem nadšená, unešená! Boží kniha, boží zápletka, všechno dokonalé. Tudíž, když jsem zjistila, že vyjde druhý díl, koukala jsem ob den na anglickou verzi knihy a přemýšlela, zda se do ní nepustit, abych konečně věděla, jak příběh bude pokračovat! Ale konečně jsem se dočkala české verze! Příběh se tentokrát rozjížděl trochu pomaleji, než jsem byla zvyklá z předchozího dílu, ale upřímně mi to vůbec nevadilo. Naopak mě to trochu nahodilo zpátky na celkovou atmosféru příběhu. Těšila jsem se na Xadena a Violet, na to, jak se bude jejich příběh vyvíjet dál. I když to jde trochu pomaleji, než jsem čekala, je to takové hezké a při každém jejich vzájemném pohledu čtenáři buší srdce a čeká, co se bude dít. Je to taková ta hezká náklonost, která Vás zahřeje u srdce. Xadenova opatrnost a ochota budovat jejich vztah správně mě úplně odrovnala. “... celý text
— Jane2016

„Na druhý díl Čtvrtého křídla jsem se moc těšila, a tak jsem se do něj pustila téměř okamžitě, jak se mi dostal do rukou. Naštěstí jsem teda četla v podobě e-knihy, jinak by mě z té bichle bolela ruka ještě teď. Druhý díl začíná přímo tam, kde první díl skončil. Bohužel první polovina knihy mě nijak zvlášť nebavila, trochu se to zlepšila zhruba od poloviny knihy a posledních zhruba 150 stran se už četlo téměř jedním dechem. Kniha končí velmi zajímavě, ale asi skrz to, kolikrát jsem četla, že závěr je úplně neskutečný a šokující, tak mě to nijak moc nedostalo, asi jsem čekala nějaký více šokující konec. V prvním díle mi chvílemi přišlo, že je tam romantiky až moc, v tomto se bohužel moc společných chvil Xadena a Violet nedočkáme (myslím to obecně, nejen těch postelových chvil) a chybělo mi to tam. Na druhou stranu nechybí komunikace s draky, která je boží a v tomto díle je se o dost víc zapojí také Andarna, což jsem moc ráda. Kromě hlavních hrdinů a draků jsem byla velmi ráda, že jsme se opět shledali se starými známými – Rhiannon, Ridocem, Sawyerem, Jesinií a dalšími, ale byla jsem také ráda za nové postavy, z primánů zejména Sloan a Aaric a velkým přínosem byla postava Cat. Mně se první díl líbil o něco více než druhý, tak uvidíme, jak na tom bude díl třetí. Třetí díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat. Hodnocení: 4,25*/5*“... celý text
— Lovana

„Dobře vybudované stoupající napětí“
— Hobo

„Celkem svižné rozhovory, ale jak už mám něco načteno a naposloucháno, tak to pro mě vesměs nepřineslo nic nového. Navíc se autor vlastně všech vyšetřovatelů ptá na stejné věci a období a oni odpovídají celkem stejně. A třešničkou pro mě byla věta ve smyslu - chcete vědět víc, poslechněte si náš podcast. Jo, tak přesně proto čtu tuhle knížku, Mirku, dík! Nejvíc mě asi bavil rozhovor s členem zasahováno týmu a se soudním lékařem, to pro mě bylo zas něco nového. Tak doporučuji ke čtení spíše těm, co ještě k tématu nemají tolik nastudováno.“... celý text
— Verrrunka

„Tenhle díl s Herculem nepovažuju až za tak zdařilý, opět se opakuje ten samý vzorce na okruh podezřelých, tentokrát mě ani ten motiv nijak extra nenadchl… Postavy mi dost splývaly. Samozřejmě to bylo velmi čtivé a svižné, ale brzy bude zapomenuto.“... celý text
— Verrrunka

„Jsem velká fanynka Petera Maye, i když mě několikrát zklamal, vždycky ten náš vztah trochu opravíme, já si vzpomenu na naše začátky a všechno mu odpouštím. Tentokrát se mu to myslím docela povedlo, mám k tomu jen dvě výtky a to - proč to musí bejt zas stárnoucí detektiv, co si táhne spoustu sraček z minulosti, a - proč zas příběh z budoucnosti a o tom, jak bude tenhle svět v troskách? Já tyhle fikce do budoucnosti pak moc ráda nemám, ale tentokrát mi to až tak na nervy nelezlo naštěstí. Takže celkem fajn detektivka s trochou spiknutí. ;-)“... celý text
— Verrrunka

„Krátká knížka o manipulaci, gaslightingu, ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, protože všechny postavy pro mě byly hrozně toxický, celý se to tak divně táhlo a rozčilovalo mě to. Pak to začalo nabírat konečně trochu spád, ale přestože že téma jako takový je hrozivý a zneklidňující, osud Daniely mě vlastně nechával úplně chladnou, úplně mi to nesedlo a obavám se, že za pár měsíců tuhle knížku vypustím úplně. Na druhou stranu tenhle román považuju za jeden z těch, který budou pro čtenáře hrozně individuální a jen záleží jak moc se to dotkne vás osobně. Takže zkuste :-)“... celý text
— Verrrunka

„Strávili jsme spolu měsíc…. … a byl teda pekelně napínavej! Já to asi píšu u každého dílu, ale tohle musí člověk buď milovat nebo nenávidět, jinak by se těch skoro 1200 stránek těžko četlo. A mě to teda baví fakt mrtě, ty spousty detailů, několik vedlejších dějových linek, mraky postav, promyšlený děj. Několikrát jsem si myslela, že už jsem na to přišla a samozřejmě že nic. V poslední třetině už ty indicie byly jasnější, ale tady si člověk nemůže být jistý ničím. A i když tím hlavním tématem to nebylo úplně něco, co by mě zaujalo, tak fakt obdivuju svět, který se autorce povedlo vytvořit.“... celý text
— Verrrunka

„Knihy o cestování mám ráda, hlavně ve stylu "beru bágl a jdu", a tak jsem ráda, že se ke mně dostala i tato, okořeněná navíc tím, kdo ji napsal. Přiznám se, že Che Guevaru jsem až dosud znala hlavně jako Jméno, jež jsem sice občas někde zaslechla či zahlédla jeho podobiznu, ale víc mi tato Osobnost neříkala. Nikdy ale není pozdě se něčemu přiučit či doplnit mezery ve vzdělání. Touto knihou se to změnilo jen lehce, neboť se jedná spíše o příběhy z cest a občasné úvahy autora, ale podnítila můj zájem dozvědět se víc o samotném Che. P.S. I mě trochu zarazil doslov, neboť si myslím, že tak, jako u všeho, by si měl každý udělat názor sám. Nemám nic proti závěrečným stručným shrnutím, naopak, ale měly by obsahovat pouze fakta. Hodnocení, názory, kritiku či obdiv bych nechala na samotném čtenáři.“... celý text
— Calinda

„Tohle mi spíš nesedlo, ten styl psaní, jak je to neosobní a hrozně strohý. Rozhodně zajímavá sonda do doby, kdy byly ve Francii zakázané potraty, jak se to řešilo jinak, jaké myšlenky a pocity může mít žena, která nesmí rozhodovat o vlastním těle, ale celé to na mě bylo až zbytečně racionální a nějak to nedokážu navnímat. Takže nositelka Nobelovy ceny mě tentokrat neoslovila“... celý text
— Verrrunka

„Po velmi dlouhé době jsem se vrátila k téhle sérii a bylo to dost příjemné shledání. Čtivá detektivka, dvojka svéhlavých detektivů, jak už to tak v severský krimi bývá, mrtvoly, krev všude kolem, tohle vám proste klidný spaní nezařídí… Jen mi tentokrát přišlo, že tu bylo rozjeto moc dějových linek, aby byl čtenář zmaten, a neodhalil všechno hned, a ne všechny linky byly dotažení do úplného konce, nebo byly zbytečně rychle odbavené.“... celý text
— Verrrunka

„Tuhle knihu už jsem četla před lety (jako ostatně spoustu dalších od autora). Teď jsem se k ní vrátila a je to prostě skvělé čtení.“
— LenkaKa

„Kniha by byla naprosto super ,kdyby byla zkrácená na polovinu.cely dej byl zbytečně natahovaný a chvílemi dost nudný.“
— pegasek

„...o pedagogice něco málo vím, ale o Marii vím až teď. Zajímavé čtení o tom, jak se prosadila mezi mužským pokolením. Alespoň něco se jsem se dozvěděla. Trochu jsem čekala, že, že informace o jejích praktikách budou více podrobné.“... celý text
— VladkaBU

„(audiokniha) Knize by slušel jiný název a jiná obálka. Nosným tématem nebyla ani tak vnoučata, ale vztah mezi Danielou a Radkem... což mě potěšilo. Myslím, že pro mnohé ženy je to skvělá inspirace, jak odejít z nelehkého vztahu s manipulativním macho debílkem. Nakonec jsem ale byl rád i za ty zážitky s vnoučaty. Zavzpomínal jsem hlavně na krásný věk 2 až 4 let svých dětí, který byl plný objevování, všetečných otázek, úsměvných mouder a plného prožívání přítomného okamžiku.“... celý text
— m.zirhut

„Krásné, milé, pohlazení po duši. Lucie Pernetová má krásný hlas, který příběhu naprosto sedl. Historizující romantika, dobré mravy, etiketa, vysoké postavení, cudné dámy, pánové gentlemani, krása. Samozřejmě jsou součástí také klepy, ale ty byly snad v každé době a tady je to psané tak, jako stydlivé chichotání, ale nic zlého ani zákeřného. Potkáme se tu i s traumatem z dětství, které ovlivňuje další životní cestu, nicméně i tady je jasně vidět, že když k sobě máte toho správného člověka, tak se zdá, že nic není nemožné. Pastva pro uši, rozhodně doporučuji, stejně tak, jako seriál na netflixu.“... celý text
— okeey

„Jak bývá dobrým zvykem, po velké akci je potřeba lehce odpočinkový díl. A není to na škodu, dvanáctka je hodně vtipná a zároveň se blíž podíváme na vyšší Měsíce. Opět jsem se bavil a jsem zvědavý, jak se vysekáme z finálních stránek.“... celý text
— Atlantis

„Třetí kniha autorky a opět výborné čtení. Tentokrát jsem měla trochu problém se začíst a v první polovině jsem se místy i trochu nudila, ale druhá polovina ta už jela jak po másle a ani mi nepřišlo, že má kniha tolik stran. Bavilo mě prostředí, kdy jsme sice byli opět v době druhé světové války, ale podívaly jsme se na toto období zase odjinud, já jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla i něco z historie 2. sv. války, ale z úplně jiného soudku. Velmi se mi opět líbila poznámka autorky na úplné konci knihy, což mám u těchto „válečných“ knih inspirovaných skutečnými osobami, místy a událostmi velmi ráda. Líbilo se mi střídání minulosti a „přítomnosti“, tak jako to bylo i v předchozích knihách autorky (já toto střídání dvou časových rovin mám obecně hodně ráda), jen v jednu chvíli mi přišla ta „historická“ linka příliš natahovaná. Byla jsem zvědavá, jak osudy všech třech žen dopadnou a kdo je ten „padouch“. Ať žijí Šílení kloboučníci! Hodnocení: 4*/5*“... celý text
— Lovana

„Ať vás neodradí tloušťka knihy. Příběh se velice dobře čte, srozumitelně vás seznámí s osobností lidských dějin, Mojžíšem. Dostanete se dál k pochopení, k porozumění výkladu Bible.“... celý text
— sadlo

„Konečně jsem se dostala k pokračování téhle série. Pokud si dobře vzpomínám na první díl, pak bych druhy hodnotila jako ještě lepší. Tak strašně mě to bavilo, ze ani nevím jak se to stalo a už jsem na konci. Člověk má v hlavě plno otázek a jen čeká a doufá, ze se v tomhle díle dočká vysvětlení. Bylo to napínavé, smutné a krásné zároveň a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.“... celý text
— snilek.holka

„Skvělá kniha. Četlo se to samo, ikdyž ta doba byla těžká a i osudy lidí v ní nelehké, nedalo se přestat číst. Určitě doporučuji a těším se na Svatojánské ořechy.“... celý text
— 99jana99

„Knihu jsem si objednala ještě předobjednávkou a nelituji.Je dosti objemná ,není to záležitost na dva večery- je nabitá dějem a vzhledem k tomu,že paní Krnáčová si v politice "užila "své ,věřím ,že místy je děj reálný.Jinak politiku fakt nemusím!“... celý text
— knihomolka525

„Na druhý díl této série jsem se moc těšila, první díl mě hodně bavil a oblíbila jsem si jak hlavní hrdinku Keiru, tak její kamarády Masona a zejména Zoe. A taky kočku Daisy. Druhý díl je stejně čtivý jako první, stránky utíkají samy. Příběh plynule navazuje na první díl a rychle jsme vhozeni do děje. Líbí se mi prostředí hřbitova a malého městečka. Tentokrát mi kniha přišla méně mrazivá než první díl (možná proto, že v prvním díle jsme ještě nevěděli, co můžeme čekat). Jsem hodně zvědavá, jak se to vyvine s Keiřonou minulostí, protože o ní stále nic moc nevíme. Tady jsem čekala, že už se v tomto díle dozvíme něco více. Tak uvidíme, co další díl. Pokud jde o duchy v tomto díle, tak jsem tušila, kam to celé směřuje, ale vůbec mi to nevadilo. A skvělý byl Tony Lobell. Mně se o malinko více líbil první díl, ale i tento je skvělý. Rozhodně si tedy přečtu i další díl, už teď se na něj moc těším. Hodnocení: 4*/5*“... celý text
— Lovana

„80% Sára zachytila Reesův pohled a nesměle se usmála. "Reesi...ehm, jak se vlastně jmenuješ křestním jménem?" "Kyle." "Kyle," pokračovala chvějícím se hlasem," nebýt tebe, tak bych už byla mrtvá. Já...chtěla bych ti poděkovat." Reese jí pohlédl do očí. Je to jen obyčejná holka, opakoval si. Cíl, který je potřeba bránit. A pak, aby si udržel vnitřní rovnováhu, dodal nahlas: "Je to jen moje povinnost." __________________________________________________________________________________ Perfektní odpočinkové hodně akční sci-fi čtení. Potřebovala jsem se po Pečovateli od Mo Hayder nějak odreagovat a knížka to splnila dokonale. Přiznám se, a budu asi vypadat divně, z filmu Terminátor jsem viděla jenom začátek a ten se shoduje s knihou. Ubírám jednu hvězdičku, protože nejsem na takový typ hodně akčních knih, ale určitě ji doporučím.“... celý text
— ArwenAragorn

„Audiokniha.Velmi průměrné a brzo zapomenuté.“
— vekkr

„Poutavý příběh dvou žen, jejichž osudy se prolínají skrze nalezené deníky. Karolína, hlavní hrdinka, je nezaměstnaná žena hledající nejen smysl života, ale i své místo v něm. Na tuto cestu se vydává, když přijme nabídku zpracovat deníky Magdalény Škroupové, ženy z minulosti, jejíž životní příběh ji začne nečekaně ovlivňovat. Jedním z hlavních motivů knihy je propojení minulosti a přítomnosti prostřednictvím psaného slova. Deníky, které zpočátku vypadají jako pouhé dětské stížnosti a běžné denní záznamy, se postupně rozvíjejí v hluboké vyprávění o lásce, ztrátách, nevěře a překvapivých odhaleních. Tímto způsobem autorka ukazuje, jak silně může být současný život ovlivněn minulými příběhy a jaké emoce a myšlenky mohou deníky v lidech probouzet. Příběh Magdalény je emocionální cestou, kterou sledujeme nejen skrze její rozhodnutí vzít si muže, kterého miluje, ale také skrze její boje s rodinnými konflikty a osobními tragédiemi. Magdaléna se musí vyrovnat s násilím a zradou v jejím životě, které ji nakonec přivedou až k hranicím lidské vytrvalosti a zoufalství. V těchto momentech je kniha skutečně dojemná a hluboká, protože ukazuje silné lidské emoce v situacích, kdy se zdá, že se svět kolem hrdinky hroutí. Lenka v knize také zkoumá otázku identity a toho, jak člověk může objevit své skutečné já prostřednictvím konfrontace s minulostí. Karolína při zpracovávání deníků postupně odhaluje nejen život Magdalény, ale také svůj vlastní pohled na lásku, rodinu a osobní volby. Kniha je zajímavým originálním dílem, které kombinuje prvky psychologického románu s historickými detaily, čímž vytváří bohatý a vrstevnatý příběh. Co se týče stylu, Lenka píše velmi čtivě a přístupně, což činí knihu atraktivní pro široké spektrum čtenářů. Jazyk je přirozený a emoce působí autenticky, což nám umožňuje ponořit se snadno do příběhu. Napsáno perem je příběh o síle lidského ducha, o lásce, ztrátách a o tom, jak můžeme nacházet sami sebe prostřednictvím příběhů druhých. Lenka ukazuje, že minulost nemusí být zapomenuta, ale může být nástrojem pro lepší pochopení naší současnosti a budoucnosti.“... celý text
— lucie.svobodova

„Po jedenástich (jedenástich!) dieloch filmového Hellraisera sa Clive Barker zobudil a povedal si, že by možno bolo fajn napísať (literárnu) dvojku. Ehm! Ale dobre, okej, rešpektujem, prečo nie. Barker vždy bol skvelý spisovateľ, ktorý to so slovami vedel ako málokto. Problém, ktorý som s ním mal, bol „len“ v tom, že na jeden jeho výborný text v priemere pripadalo päť, ktoré boli buď zlé, divné, alebo ma proste nebavili. Nejeden raz predstavovali vcelku výrazný odklon od čistého temného hororu, čo je poloha, ktorá mu podľa mňa vždy sedela najviac. Podobne, ako Laird Barron, i on akoby sa hororovo nudil a tak neustále hľadá úniky, prieniky a experimenty. Práve kvôli tomu nepatrí medzi mojich najobľúbenejších autorov. Osobne mi to pripadá ako škoda. Ak má niekto talent na nejaký žáner, mal by som na ňom neustále pracovať a zlepšovať sa v ňom. Nie ho hádzať znudene cez palubu. OK, dosť kecov. Keď Carcosa vydala knihu s podmanivou obálkou Šarlatová evangelia, povedal som si, že ju musím mať, pretože novela The Hellbound Heart (Hellraisera z nej urobili až filmy) patrí k tomu najvýstavnejšiemu, čo kontroverzný pán Angličan počas svojej kariéry splodil. Po prvých stranách som nadobudol zmiešané pocity. Ako keby som stretol bývalého kamaráta, s ktorým som v minulosti veľa prežil, ale nerozišli sme sa v najlepšom. Postupne som sa však do toho dostal a bol som čoraz spokojnejší. Medzi najlepšie horory roka to určite nezaradím, ale inak je to fajn žánrovka. Postavy ma však nebavili, ani zápletka. Len hra so slovami, atmosféra a niektoré scény. I z toho dôvodu som váhal, či nedať len 2*, ale ono je to fakt dobre napísané. Len vás to tak nejak nebaví čítať. Z textu na nejednom mieste cítiť istú pohodlnosť. Reťaze párajú ľudí doslova na kusy v najlepšej barkerovskej tradícii, ale horor sa za desaťročia posunul jednak iným smerom a jednak OK, dajte si do textu páranie ľudí reťazami, ale nesabotujte si ho sami útrpnými hláškami, že daná obeť úpenlivo zavila od bolesti. Ak by mi reťaz utrhla polovicu tela, asi by bola moja reakcia iná, než že úpenie od bolesti. Alebo: osoba je brutálne fyzicky zmasakrovaná a sekundu nato o sebe premýšľa ako o „zřídil mě přímo ukázkově“. Ja si teda naozaj neviem predstaviť, že by ma niekto zmlátil takmer na hranicu života a smrti a premýšľal by som o danom akte takýmto pohodičkovým spôsobom. Toto je strašne pohodlné, Barker sa už zjavne ani len nesnaží vymyslieť niečo nové, pozrieť sa na krvavú tému z menej očakávaného (a teda osviežujúceho) uhla. Alebo je proste odtrhnutý od reality a nachádzanie pravdy v texte ho už absolútne nezaujíma. Niekto nám tu skrátka buď zaspal dobu, alebo spohodlnel, však Clive? Za mňa stratil svoj vnútorný hlas, ktorým kedysi hypnotizoval a elektrizoval davy fanúšikov. Ale stále je to dobrý remeselník. Len už proste nerozpráva príbehy, ktorými by ma dokázal uhranúť. Na začiatku som sa neodkázal v správny čas naladiť a potom, nuž, potom mi ten vlak ušiel a ako to už v živote býva, na niektoré veci bolo proste už neskoro.“... celý text
— Ivan Kučera

„Jsem za půlkou a vzdávám to. Neskutečně vyhajpovaná kniha, na kterou si za dva roky nikdo nevzpomene. Strašně jsem se na ní těšil. Vypadalo to jako téma přesně pro mě. Čekal jsem pomalejší děj, něco ve stylu Jonathana Strange a pana Norrella. Ale tohle má do tý chuťovky hodně daleko... Lidé to tu v komentářích přirovnávají k Naslouchači. S tím to má společné to, že se spolu s hlavním hrdinou dozvíte o fungování magického světa ze školní lavice prakticky frontální výukou. Učitelé vám to prostě před tabulí vysvětlí... A pak to tu srovnávají čtenáři s Harry Potterem, ale s tím to má společného jen to, že je to o "britském školství" magie. Rawlingové svět je mnohem komplexnější, imaginativnější a někdy i náznakovější. Tady je to všechno černobílé, nalajnované a magie tam prakticky není. Těch pár příkladů, jak funguje, je málo. Nic se tam ani neděje. Větší a zajímavější dobrodružství prožijete, když se pustíte do etymologického slovníku. Souhlasím se všemi výhradami, které tady popisují čtenáři přede mnou. Knihu opouštím v 19. kapitole (z 31) a měl jsem to udělat už dřív. Ale já prostě chtěl, aby mě bavila... Nepovedlo se.“... celý text
— R47