petrarka72 přečtené 2636

Když přišli psi 2024, Scarlett Wilková

Přečteno na jeden zátah během jedné líné neděle. Která by nebyla líná, kdyby bylo možné přestat číst. :-) Příběh z Beskyd s těžištěm v poválečné době, ovšem s kořeny za okupace i dříve, až v roce 1907. Živa a Slavomil, ona podnikavá, on mocichtivý, Karel milující klid, ovečka Ludmila, Marta se srdíčkem na rtech a zraněný Ondráš. Kdo z nich se stavěl zlu a kdo si na to jen hraje? Také růžová vila, Dita a Hund Otto, samoty, kam svět dolehne jen za hodně tragických okolností, a lidi, kteří jsou vždycky jen lidi. Čí tajemství se prozradí, čí zůstane zachováno a které bude smrtící? Příběh, v němž každý sklidí, co zasel. A metafora psů na několikerý způsob... Odvyprávěno suverénně a poutavě. Takže nesouhlasím s nejmenovanou kritičkou, že "to nejlepší už Wilková napsala". "Moře" i "Chladné oči" byly proklatě dobré - ale "Psi" mi připadají jako výrazný příslib něčeho, co bude skvělé.... celý text

Lid nomádů 2023, Anna Saavedra

Jsou cestovatelé - a jsou nomádi. Ti druzí mají putování jako životní styl zastaví se, jen když narazí do zdi. Když otčina zkrachuje. Či zemře otec. Když nastane vztah, co se tváří smysluplně. Nebo jeho následky. Když člověk doputuje příliš daleko. Nebo překročí hranici. A svědkové z hotelu na bažinách se rozprchnou... Chvála pomíjivosti, lehce připomínající Tokarczukové Běguny. Bavilo mě to, díky.... celý text

Pravidla hry 2024, Neal Shusterman

Nekomfortní čtení, připomínající Kingovu Nespavost. Shusterman mívá skvělé nápady, umí je domýšlet a jeho styl je jedinečný. Bez šance mě svého času zasáhlo jako máloco, šílení kolem Smrtky jsem si užila. Tady mě to nutilo racionálně probírat svět a svou úlohu v něm, respektive svou představu o světě a svou představu o sobě s úvahou, kde se to vlastně protíná... a myslet bolí. A moc nepomáhá konfrontovat se s klukem, který přes všechno neztrácí naději (a s proměnami se pasuje se smyslem pro proporce) - možná to je tak rozčilující..? Takže díky, ale příště něco míň osobního, jo?... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Jeden z nejznámějších případů HP vůbec. To několikeré filmové (nikoli televizní!) zpracování lecčemu napomohlo. A k tomu kontroverzní závěr.

Raci v hlavě 2022, Rudolf Král

Překvapivě krásné čtení. Miku z dětského domova na přelomu tisíciletí a Nestor procházející 20. stoletím. Jaký smysl má vlastně lidský život?

Připraven sloužit 2021, Renata Kalenská

"Když má člověk jakékoli dary od Boha, třeba nadání, velké jméno, majetek, musí za to zodpovídat a podle toho se chovat." Dodejme - "O tom nebudiž pochyby". Vynikající čtení, které jsem si šetřila. Renata Kalenská se umí ptát, informovaně a empaticky. A kníže je jednou z největších osobností, které naše země v posledních sto letech měla. Nejenže sloužil, ale hlavně uměl velkoryse přemýšlet, měl neuvěřitelný přehled, měl čich na lidi, chápal chyby, ale i přednosti své i svých bližních. A jeho ilustrační historky zůstávají prostě nekonečně zábavné.... celý text

Žádost o přátelství 2020, Laura Marshall

Vcelku průměrný thriller. Ale devastační vliv pocitu viny je popsán sugestivně.

Chrám Matky boží v Paříži (komiks) 2024, Georges Bess

Impozantní dílo. Černobílá poklona chrámu Matky Boží a Hugovu romantickému příběhu s "ananké" v erbu, barvitým vylíčením zahnojené Paříže 14. století a jejích obyvatel napříč společností, od tuláků vedených Špindírou, přes komedianty, studenty, vojáky po povrchní šlechtičny. S důrazem na grotesknost popisovaného. Věnováno lúzrům s dobrým srdcem i těm, kteří za vášeň vymění duši. Děj věrný původnímu románu a nic podstatného nechybí. Zážitek.... celý text

Letnice 2024, Miroslav Hlaučo

Rozpomínání na konec světa, je pod názvem psáno... Souhlasím se čtenářem zvaným los i čtenářkou BarboraSalome. Tohle bylo mimořádně laskavé vyprávění, plné magického realismu a smutku nad unikáním dosud známého (ale komu?) světa. Zázraky všedního dne, výrazné postavy a výborné změny atmosféry. Humor přechází v napětí, napětí ve strach, strach v překvapení a překvapení v pobavení. Zkrátka - jeden z nejoriginálnějších debutů minimálně za poslední rok.... celý text

Posedlost 1994, Josephine Hart

Příběh o vášni, který mě v kombinaci se stejnojmenným filmem svého času rozsekal. Dnes ho vnímám jako kombinaci antického mýtu, noir atmosféry, autorčina smyslu pro drama - a spousty keců. "Poškození lidé jsou nebezpeční. Vědí, že mohou přežít."... celý text

Hymnus pro Lokiho 2024, Joanne Harris

Při všem potenciálu severského božstva a Šejdíře, tohle uplynulo příliš nevzrušivě. A vtipné je to asi jako Lokiho fór s kozou. Ale vizuál to má krásný, to zas jo.... celý text

Vražda Rogera Ackroyda 2011, Agatha Christie

Že tento román ACh způsobil svého času reakce přiměřené originalitě a nečekanosti základního nápadu (a to v dobrém i zlém), se všeobecně ví. Kdysi mě taky dostal, wow efekt byl nesporný (mea maxima culpa, leč bylo mi dvanáct nebo tak nějak). Teď jsem se bavila tím, jak Poirot slibuje, že zůstane v penzi a u pěstování dýní, a do toho mu to neustále šrotuje, zelenooký detektiv dokonce intrikuje více než jindy. Plejáda postav je seskládána taky pěkně a Hastingsův náhradník přiměřeně zajímavý... Ale jinak souhlasím s tím, že na mne čekají poutavější případy. Pořád je nač se těšit.... celý text

Šest procházek literárními lesy 1997, Umberto Eco

Jsem jednoznačně čtenář první úrovně, strany většinou spíš hltám než analyzuji - ale Ecovy přednášky čtu jako beletrii. Baví mě, s jakou lehkostí se prodírá literárními lesy a potkává Nervala, Dumase, Flauberta, Eliota, Prousta, Stendhala, ale také Poa, drsnou školu, Agathu Christie, Flemminga, Sua, Verna... A z analýzy, proplétání, mísení všeho vytváří koktejl, který je radost pít a vychutnávat. "Fikce se jeví jako pohodlnější prostředí než život, a tak se život pokoušíme číst jako fikci." (s. 174)... celý text

Záhadné zmizení lorda Listerdalea 2005, Agatha Christie

Ale ano, dá se to číst. Jen většinou chybí wow efekt. Všechno plyne pozvolna, tu a tam se najde břitký dialog, má to vtip. Tak ještě trochu toho klasického christieovského napětí... Ale možná jsem jen rozmazlená. ACh nastavuje svými dalšími dílky laťku sakra vysoko...... celý text

Dvanáct zastavení 1997, Jan Anastáz Opasek

Náročné čtení. Věcná, zaujatá zpráva nejen o jednom životě mezi narozením a exilem - ale také o tři čtvrtě století v katolické církvi, o společnosti, kde se primitivové stávají elitou a intelektuálové škodnou, a zejména o českém národě jako takovém. Pro mne portrét člověka, který se zajímá o lidi, atmosféru doby, je schopen je zhodnotit a zároveň chápat. Cesta od nejmladšího opata z roku 1934, schopného kněze a správce majetku, odsouzeného za vlastizradu a odpykajícího si 11 let v komunistických arestech, plnitele zednických profesí, zároveň zakladatele Opus Bonum 1972, oddaného syna a emigranta z donucení. Na většině fotek se směje... Také důležité informace o vnitřním chodu církve včetně zachycení změn přes reformy či zákony. O řádovém životě a jeho praktické stránce. Lásce k literatuře a umění vůbec. Životě v arestech. A návratu na svobodu. Díky.... celý text

Hodiny 2023, Ian McEwan

Autor mě provází celoživotně. Svět Betonové zahrady mi kdysi na střední připadal při vší vykloubenosti, intenzivním spojení lásky a smrti a dusnu nejen sexuálním důvěrně známý. Další knihy měly pro mne rozkolísanou zajímavost... A od určitého bodu jako by postupně ubíraly na temnotě, respektive přiznávaly jí v životě lidském jen omezenou sféru vlivu. Jako by autor přicházel na to, že jí lze nepodléhat, že ji lze přijmout jako životní fakt se stejným vlivem, jaký může mít rodina v širším smyslu, některá výjimečná setkání nebo okolnosti určitých rozhodnutí... Myslím, že Hodiny, mimo jiné, jsou i o tom. Mozek "přeprogramovaný" slečnou Cornellovou má samozřejmě vliv na Rolanda Bainese, určí počátek jeho dospělosti a životního směřování, ale je to vliv omezený a zdaleka ne tak deformující, jak by mohl být. A není to ani to nejzajímavější, o čem se v McEwanově zprávě o posledních desetiletích dvacátého a prvních dvou dekádách jedenadvacátého století píše... Pro mne, abych to zkrátila, jsou Hodiny román o vnitřní svobodě, k níž člověk může dospět, pokud se smíří s tím, že nic není dané - a hlavně že mu svět nic nedluží. Ošklivě zjednodušuji - ale co už...... celý text

Vražda na golfovém hřišti 2014, Agatha Christie

Druhý zaznamenaný - a výjimečně ve Francii se odehrávající případ HP. Jeden z těch překypující Hastingsovou sentimentalitou (otázka jednoho ze čtenářů, jestli náhodou jeho zranění nebylo na hlavě, mi přijde stejně vtipná jako případná). A HP je tentokrát ve svých projegech samolibosti umírněný.... celý text

Host 2024, B. A. Paris (p)

Nemůžu se zbavit pocitu, že tahle knížka drží pohromadě ještě méně než předchozí. A závěrečný cliffhanger na tom nic nezmění. Na druhou stranu - dočetla jsem.

Tváře normalizace 2019, Anna Janská

Jsou to publicistické texty - nic víc a nic míň - které do jisté míry zastaraly už mezi žurnalistickým a knižním vydáním. Je dobré připomínat určitá jména, děje, události, skutečnosti; slovníkovou příručku bych ocenila, tohle je její (maximálně) beta verze. Naprosto odpudivě normalizačně působily osobnosti Miloše Baty či Miroslava Štěpána, inspirativně Ladislava Langra nebo Eduarda Vorobjova, byť u každé z jiného důvodu... Nicméně u knižní verze medailonů a rozhovorů bych očekávala revizi, přinejmenším dodatky, dopovězení a pečlivější editorskou práci, nikoli pouhý přetisk.... celý text

Píseň L. 2024, Veronika Opatřilová

Tohle se povedlo. Píseň L. - Laurence, Laily, lesa. Příběh ze středověké Anglie, který vysoce převyšuje úroveň podobných gay romancí, zejména upřímností hledání, cudností, propojením tajemství duše a krajiny, naléhavostí - nevím přesně, jak to popsat. A současný příběh z laponských lesů, setkání staré čarodějnice-spisovatelky a akčního novináře, který změní zásadním způsobem oba... Hvozd, poezie, dravci, hlad, voda, krev, něha, oběť, vydání se na cestu... Ne všemu rozumím, ne všechna propojení jsou mi jasná, ale netrvám na tom, že všechno musí být patrné na první dobrou. Možná při příštím čtení...... celý text