timelady
přečtené 1203
Tahiti v hlavě
2019,
Miroslav Olšovský
Zakoupila jsem si na základě silnýho hypu na sociálních sítí a jsem zklamaná. Občas mě zaujala nějaká strofa, ale strofa následující moje zaujetí smetla ze stolu. Škoda.... celý text
Eskejp: Na útěku z kanceláře
2017,
Jiří Charvát
Mě tak neuvěřitelně baví Charvátův existenciální pohled na svět! Trochu doufám, že jednou veřejně prohlásí "Viděl jsem Sysifa a byl šťastný." Pecka!
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
2000,
Allan Pease
Je to vtipný. Historky jsou vtipný. Přirovnání jsou vtipný. Jen bych to nebrala jako zdroj důvěryhodných informací - s ohledem na to, že od vydání uplynulo 22 let by dost věcí založeno na tehdejších nejnovějších studiích bylo jinak, kdyby se kniha nyní "aktualizovala". Taky mi tam dost věcí nesedělo a chybělo. Mozek může a ženy sice funguje jinak, ale ne kvůli odlišnýmu naprogramování, ale pod vlivem hormonů. Stejně tak žena nemá ovulaci 21. den cyklu, ale o 7-10 dnů dřív. Pokud tedy její cyklus není delší, nicméně za učebnicový příklad bych to nevydávala. Každopádně to bylo vtipný. Místy teatrální, ale pořád vtipný.... celý text
Příběhy sráče
2013,
Jaroslav Irovský
Je to sice bez pointy a nějakýho hlubšího smyslu, ale ne všechno musí v sobě obsahovat prozření a porozumnění smyslu života (kterej stejně je, jak už lidi vědí, číslo čtyřicet dva). Kdo to má pak pořád číst a vyznat se v tom, žejo. Autenticita mě ba (což taky velmi často užívám jako výmluvu pro svoji lenost se malovat). A autenticita v literatuře o to víc - prostě člověk se narodí (au), pak umře (jupí, žejo) a mezitim se prostě něco děje a my se z toho snažíme nezbláznit a udělat si to aspoň trochu snesitelný (moc děkuju Francouzům za tuhle veřejnou promluvu po dvou projetých světových válkách). A to je přesně důvod, proč tyhle knihy čteme. Je to upřímný, otevřený a taky vědomí toho, že někdo další mimo nás má den na číču je pro nás lidi velmi povznášející a osvobozující. Byť nějaká číča je trochu větší a otravnějí jak druhá, ale co na tom, já ty čtyřnohý chlupáče mám ráda. Pro trochu naděje jsem si do života přivedla Fulghuma a Szczygieła, pro uzemnění zase Schopenhauera a Nitztscheho a pro trochu reality Bukowskiho, Krchovskýho a nově dle všeho také knihy Irovského. Mám ráda tu diverzitu života.... celý text
Popel a slast
2004,
Kateřina Rudčenková
Tohle šlo tak pěkně systematicky z kopce. Zprvu knihy jsem se vcítila do autorčiny bolestivé duše, která se na pár okamžiků stala až hmatatelnou, nicméně ve druhý třetině jsem svůj pohled změnila na pocity ublížený malý holčičky. Peotika se vytratila, prožitky se staly monotónní. Nejvíc mne zklamala poezie v próze na úplným konci knihy. Pokud se teda jednalo o poezii v próze. Chápu závěrečnou chaotičnost, nicméně zastávám názor, že i chaos coby umělecký dílo měl mít nějakej vnitřní řád. Ten mi tu chyběl. Nicméně, ať nežeru, jedna věc mě vskutku poznamenala - jsi se. Jako fakt? Nevím, jestli kniha prošla korekcí, pokud však ano, stojí za pováženou popřemýšlet o změně korektora.... celý text
