000nugatovej komentáře u knih

Enquist je spisovatel s velkým S. Po vynikajícím románu Hamsun tato historická eskapáda. Lakonický jazyk. Na pozadí dramatických událostí z dánských dějin spousta otázek.
Může dobro zvítězit nad zlem? "Nástroje dobra určitě vybírá ďábel. A ten vybírá ty šlechetné, kteří se umějí bát. A když dobří neumějí zabíjet a ničit, pak je věc dobra ztracená." (str. 236) "Možná sní naivní sen o tom, že čistota je možná. Možná že se nechce nechat zašpinit mocí. Možná se mu to podaří, odolat špíně moci, nezabíjet, neničit, nehrát velkou mocenskou hru. Že zůstane čistý. A právě proto byl Struensee odsouzen k záhubě." (str. 120)
Je možno činit dobro pro jiné, a při tom vlastně s nimi nepočítat, neptat se jich? Co když k němu nedozráli? Co když ho vlastně nechtějí? "Na okraj stránek své doktorské práce nakreslil lidské tváře. Bylo v nich něco důležitého, na co zjevně zapomněl. Je třeba vidět mechaniku, a přitom nezapomenout na lidské tváře. To je ono?" (str. 249) Vše je tak složité...
A další a další otázky. Enguist je spisovatel s velkým S.

1 16.07.2022

Kvůli množství postav a rozbíhavosti témat se nečte nejlehčeji. Přesto - stejně jako při prvním čtení před mnoha lety - mne znovu okouzlila pihatá, hubatá, pravdivá Robina... (Jsem to já jak za mlada...)

12.07.2022

Poněvadž jsem komentoval předcházející romány u jejich samostatných vydání, platí toto povídání pro Válečného pilota.
Zajímavý vhled do uvažování válečného pilota, resp. (jelikož nejsou všichni váleční piloti stejní) do reflexí Saint Exupéryho, hledajícího důvody svého marného boje: "Počkám do noci, bude-li mi dáno ještě žít, a projdu se trochu po hlavní silnici, jež vede naší vsí, zahalen do své milované samoty, abych v ní objevil, proč mám zemřít." (str. 271).
A nalézá východiska: "Nasadil jsem v tom dobrodružství své tělo. Celé své tělo. A nasadil jsem je pro ztracenou věc. Dal jsem vše, co jsem mohl, do pravidel hry. Aby se stala něčím jiným než pravidly hry. Získal jsem právo cítit se v rozpacích, až se mne teď za chvíli bude major vyptávat. Totiž právo být účasten. Být spjat. Přijímat. Dostávat a dávat. být něčím více než sebou samým. Dospět k té plnosti, která se ve mně tak mocně dme. Pocítit tu lásku, kterou pociťuju ke svým kamarádům ... " (str. 352)
Ač je pilotem (v té chvíli) prohrávající Francie, té Francie, jež je pro autora synonymem civilizace v boji s nacistickým zlem: "Nedostává se nám slov, kterými bychom ospravedlnili svůj pocit vítězství. Ale cítíme svou odpovědnost. Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědný i zoufalý." (str. 360)

12.07.2022

Klasika s ukázkami básní známých francouzských básníků. Trochu mne překvapil styl průvodního slova, čekal jsem od Chudáka Leliana :-) zasvěcenější úvahy.
A tak byl pro mne objev zejména v ukázkách z poezie Marceline Desbordes - Valmorové. Některé verše mají i v té omezené citaci sílu: "Střez se, ať nevzbudíš psa, který v boudě spí, / on nepoznal by, žes to ty, / a na mne pověděl by všechno mojí matce." (str. 63) A nebo (i s Verlainovými mezikomentáři: Matka! "Kdykoli hubuju synka, po straně pláču." A když pak jde syn do školy, jaký strašlivý výkřik! "Ó dětská čistoto, co nevidět tě zničí!" (str. 64)

2 12.07.2022

Dobojováno, dočteno. Chvílemi zdlouhavé, nejasné, ke konci se všechny motivy skloubily dohromady. To jo. Chtěl jsem si - jak to dělávám u detektivek a thrillerů - trochu relaxovat. No ... Teď se ale těším na normální literaturu!

S Gerritsen jsem se jako český čtenář seznámil díky jejím (kvalitním) detektivkám. Jenže - zdá se mi - se autorka začala v poslední době vracet ke svým původním žánrům: červená knihovna, náznak erotické literatury, duchařina a nakonec trochu i ta detektivka. Gerritsen sice umí psát, ale tohle fakt nemusím...

4 06.06.2022

Grossman (v českém překladu) popáté. A popáté jiný. Jiný, a opět úžasný. O lásce tak velké, o zradě (tak velké, že bolí i na tu dálku), o ideálech - velkých a nepochopitelných, o životě, který se s vámi tak nevyzpytatelně zahrává!

6 04.06.2022

Martin, snílek naplněný touhami, kterým sám nerozumí. Vydal se na cestu, ač neví, kam vlastně vede. Potřebuje to - jít tou pěšinou někam a možná nikam, stát nad propastí přitisknutý ke skále a zakoušet ten zvláštní pocit ... A ta představa, co o něm budou vyprávět jeho přítel Darwin, nedostižitelná Soňa, milující matka a jeho pragmaticky protivný, švýcarsky úzkoprsý strýc!
A do toho všeho Nabokovův jedinečný mámivý styl. Čtu ho rád.

1 21.05.2022

Pestrá škála námětů od hororových příběhů po krátké příběhy, to vše zarámováno líčením severské přírody. Velmi příjemné čtení

3 13.05.2022

No, co na to říct? Dám autorovi ještě jednu šanci? Uvidíme ...

01.05.2022

Silná poezie.
Občas minimalistické (skoro staročínské) obrazy:

"Coosaknockaun

naprostá nehybnost
jedné malé loďky probleskovala
blízko útesů
na vrcholu záhadného moře

jsem outsider" (str. 121)

Jindy působivý milostný vzkaz:

"Záhada kterou nechci nikdy vyřešit

záhada kterou nechci nikdy vyřešit
na horizontech tvých očí
v těch mlhavých prstech v jemném oddálení
na rtech a nepoložitelných otázek ta záhada se zmítá kolem tebe
tragická a nedefinovatelná jako vlasy ó vyhlídky

na déšť ozvěny přes oblaka
nechci tě zachraňovat před tvým osudem
který se právě - a ghrá - stává mým vlastním

naším! myšlenka je radost
a v tvém hlasu temné stromy
plodí listy pro další listy

zkusím tě vkolébat do sebe jako řeka
odvrátit svým životem všechny noční chmury o pádech
a tanec temnoty chlad

něžně si tě přitáhnout jako spící dítě
do náruče kde můžeme snít spolu." (str. 79)

A k tomu vysvětlivka - a ghrá = galsky ó milovaná

Ostatně oslovila mne hned první báseň výboru - Předmluva, kde Egan používá svůj básnický vynález - dva sloupce vzájemně se podporujících veršů, který funguje jako znásobená ozvučná deska. Úžasné ...

Končím povzdechnutím z básně Pojďme:

"tak takhle to míjí?
tak přesně to míjí?" (str. 66)

2 30.04.2022

Byl jsem zvědavý, jak se autorka popasuje s velkým očekáváním, které ve mně vyvolala Příběhem služebnice. Nezklamala (hlavně zajímavým závěrem a svědectvím, že všechny nesmyslné diktatury jsou časově omezené), ale ani tak úplně nenadchla ...

1 28.04.2022

Hamsun génius. Střih - a jeho Norové. Hamsun manžel. Střih - a jeho Marie, hledající místo na slunci. Hamsun otec. Střih - a jeho nešťastné děti. Hamsun zrádce. Střih - a jeho Norové. Hamsun zoufalý. Střih - Hamsun čekající na spravedlivý trest.
Úžasné jak obsahem, tak formou.

3 23.04.2022

Pomalé, přesto čtivé. A pak na konci akce, která nicméně souvisí s vedlejší zápletkou, která vás provází ve více románech této dvojice a přesto ji opět nerozpletete. Možná někdy příště ....

18.04.2022

Zběsilá kosovská jízda v zemi, kde má autor "chuť popadnout lopatu a hrábě, vyhrabat otce z hrobu a říct mu: Proč jsi, ty zrádce, utekl a nechal mě ve světě plném blbců?" a hádat se s matkou a ptát se jí, " proč mě porodila na tomhle zatraceném místě, kde se mi všichni snaží vykopat hrob." (str. 108)
Ta jízda je trochu pozérská, neboť "nikdy by mne nenapadlo, že někdo bude nadšený z toho, že někdo jiný píše, zejména ne dnes, kdy je mnohem pravděpodobnější potkat klokana než čtenáře." (str. 14)
Ta jízda je trochu bezvýchodná, jelikož tvůrci (i Shakespeare) jsou v lecčems podobni "Bohu, který je schopen udělat vše, jen ne zachránit své výtvory." (str. 117)

1 18.04.2022

Překvapivý závěr s Barbarottim, který sám rozhoduje, co je třeba dotáhnout až k trestu...
Nesser stárnoucí. Detektivky jako prostředek k úvahám nad životem a tím, co je v něm podstatné a co je třeba přijmout bez strachu a vymlouvání. "Ona už přestala porovnávat svůj život s životy jiných." (str.292)

3 09.04.2022

"Všechno je v pohodě." (a to dokonce třikrát na str. 302)
Není! Chytit se za ruce s bráškou! Utéci! Před vším, i před motýly!
A hele, de Vigan, neokusilas sama na sobě tu zrádnou slast zrušení svého soukromí (sebeodhalování) v tom svém Podle skutečného příběhu?
A hele, Nugatovej, nejsi tak trochu ve stejné pasti na této platformě taky? Digitální stopa...
Dokonalé, aktuální, bolestivé...

5 06.04.2022

Patos zrozený z étosu.
Exupéry shromažďuje příběhy, v nichž dokládá své přesvědčení, že se jako letec podílí na všelidském snažení, že přikládá "svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět." (str. 171 v souboru Pode mnou země). On se totiž "Člověk plně projeví, teprve když měří své síly s nějakou překážkou." (str. 145) Oznamuje čtenáři, že objevil základní paradox lidského bytí: " Zajistíte-li někomu živobytí, aby se mohl věnovat tvůrčí práci, zleniví, dosáhne-li dobyvatel vítězství, zpohodlní, a jestliže štědrý člověk zbohatne, stane se z něho skrblík." (str. 246) "Jenom když se hlíny dotkne duch, může stvořit člověka." (str262)

2 04.04.2022

Prosté, jednoduché, krásné (včetně grafické podoby).
- Teda, řeknu ti - chvílemi možná banální a infantilní.
- Ale to z Tebe, čtenáři, mluví skepse a možná i hořká zkušenost.
- Pokus se dívat na svět normálníma očima, třeba očima malého dítěte...
Ach.
Jak by to bylo krásné kdyby ...
kdyby atomy uvažovaly jako (normální) lidé ...
kdyby lidé všech ras uvažovali jako (normální) lidé ...
kdyby (normální) lidé byli moudří jako skřítkové z planety Ňú ...
(Kdyby!)

3 02.04.2022

Čtivá sága, epos o životě tří generací a jednom putujícím genu. Příběh o hledání sebe sama. A také působivé story o Detroitu.

3 02.04.2022