alekis komentáře u knih

Ne nepodobná létavici,
co probudila město spící...

Tvůj tichý pohled...
Něžný pel tvých lící...

Je z tebe prach pár hrstí zvící,
Dívko s perlovou náušnicí.

Čas, prchavý jak světlo svící,
kéž proměnil tě v holubici...

Nádherná, velmi zajímavá kniha, dokonalé popisy prostředí, skvělý příběh, který autorka vytvořila jako fikci pouze na základě obrazu. Použila dostupné informace z malířova života, ale všechno kolem vzniku Dívky s perlou je, jak jsem pochopila, zcela vymyšlené.
Všechna čest! Díky úsilí a imaginaci spisovatelky jsem se pobavila, poučila, zamyslela... a kdo ví, co ještě. Kniha mi dala mnoho. Jsem nadšená!

P. S. Nevím, proč je tato kniha zařazena do Románů pro ženy, což je myslím zavádějící. To odradí mnoho mužů, kteří by si ji možná přečetli.

14 03.07.2021

Pohoda džez... Žádní úchylové...Ani ohavné mučení obětí... Jenom jednoduché, obyčejné, většinou vesnické či maloměstské vražděníčko pro zisk, ať materiální, nebo morální.
Při čtení povídek se slečnou Marplovou jsem v duchu slyšela její hlas, jak ho znám z TV, a tam kde exceluje Hercule Poirot, viděla jsem v duchu navoskovaný knírek a všechna tajemství odkrývající bystrý pohled Davida Sucheta.
Jednoduché, obyčejné, žádný velký vzruch. A vo tom to je, přátelé. Občas je moc dobře vrátit se ke starým prověřeným mistrům detektivní literatury... mezi nimiž hvězdou z největších je paní Agatha.
Jo jo, tohle jsem si tedy opravdu užila s potěšením :-).

14 22.06.2021

SPOILER
Tato kniha mě velice silně oslovila. Prostředí, lidé, způsob života... i ta krimi linka byla neobvyklá, vyšetřuje se ukradený šamanský buben a uříznuté uši jednoho propíchnutého chlapíka. A také jiné věci, spousta toho vyjde najevo... a úchylný padouch to dostane sežrat!
Způsob psaní mi vyhovoval, všechno jde lineárně od začátku ke konci, poslední dobou jsem četla vícero knih, kde je to samý přeskok v čase... a tohle bylo takové odpočinkové.
Nemyslím si, že by všem čtenářům vyhovovalo právě toto téma, rovněž lokalita, kde se příběh odehrává a celkově způsob psaní autora. To je ostatně vidět i na hodnocení. Proti gustu žádný dišputát, ale kdo se chce víc zamyslet a o hodně víc poučit o neobvyklých věcech, nám dosti vzdálených, možná se rád začte.
Na okraj: jakožto romantická duše doufala jsem v romantický vztah, co se vyvine mezi Klemetem a Ninou... Krom toho, že se Klemet mimořádně opil, pak políbil Ninu a dostal facku, se ale nic romantického nepřihodilo...
A ještě popaměti drobná citace: Oteplilo se... bylo jen mínus sedmnáct stupňů... :-)

14 13.04.2021

Upeč dort podle Sandry Brown, není to těžké když víš, jak na to :-)!
Vraž do toho pár ničemů, co se neštítí ale vůbec ničeho. Pak mladou vdovu se synečkem, neslyšící, a jejího obětavého ctihodného tchána. Šerifa sympaťáka na penzi, co mu nedává spát starý případ mrtvé dívky lehkých mravů. Přidej jednu z hlavních ingrediencí: tajemného muže, přicházejícího odnikud... A drobného mizeru, co si myslí, že to má pevně v rukou - houby, houby, zlatá rybko! Městečko. Lidičky z městečka. Jeden ranč, pastviny, ploty, řeku, pár krav a koní... a jedno pořádné tornádo.
Co ještě..? Jéje, ještě hodně věcí je potřeba, ale hlavní je koření! Hrst vzájemných sympatií mezi roztomilým klučíkem a dospělým mužem. Velikou lžíci zamilovanosti, která se vyvíjí potichoučku, polehoučku... a nezapomeň špetku postelového mazlení, která celému dílu dodá šmrnc a grády.
A pak, když zbývá dortu už jen poslední kousek, zjistíš, že vrah... Vím, že to nesmím prozradit, byl by to SPOILER :-))! Jako kdyby většina anotací a XXL komentářů nebyly SPOILERY :-))! Haha!
No prostě, věřte mi to, nebo ne, vrah je samozřejmě, jako vždycky, zahradník!

14 17.10.2020

Ti Japonci jsou opravdu zvláštní nátury...
Proč není možné vstoupit do příběhu, samozřejmě jako divák, protože ve skutečnosti by to se mnou špatně dopadlo, a dívat se a slyšet a vnímat vůně a pachy a dotýkat se potají a nezaznamenatelně... A pokoušet se je aspoň trochu pochopit - lidi se zásadami a životními principy tolik nám cizími...
Být takovým neviditelným fantomem, který na vlastní oči spatří a porozumí, pozná zblízka a naživo všechny ty naplněné i nenaplněné lásky, všechny komplikované zákulisní intriky, neskutečné pikle a zrady, ba i ty strašné vraždy a sebevraždy, ze kterých se člověk děsem otřásá...
Vnímat, ale nesoudit veškeré ty jejich nám cizí techtle-mechtle, které se vaří pod pokličkou pro nás tolik neobvyklé a přitažlivé exotické krásy...
Nejde to, do toho příběhu nevstoupím. Bohužel.

14 14.10.2020

Ach ano, tato detektivka má pravou vůni starých časů, vůni mocnářství, a Prahy a Vídně začátku 20. století, kdy ještě svět žil podle jiných pravidel...
Detektivní zápletka podle mého soudu není až tak světoborná a jen těžko ohromí. Za vším hledej skoro vždy peníze, nebo vztahy, nebo zastydlou nenávist. Ale dokonalý popis prostředí, provedený trochu starosvětským způsobem, a neobvyklý hlavní hrdina - co víc si čtenářka může přát?
Miluji historické detektivky a tato je prostě kouzelná. A Eliáš Sattler... Pokud by šlo o knihu žánru fantasy, mohli bychom usuzovat, že v řadě jeho předků byl nejspíš nějaký pes... Má totiž, kromě jiných vlastností, pro soukromého vyšetřovatele užitečných, navíc nesmírně vyvinutý čich. Ano, Holmes má brilantní mozek, Poirot malé šedé buňky... ale čichnout k předmětu doličnému, jít po stopě a odkrýt pachatele... na to má jen Eliáš Sattler. Nezapomeňme zmínit jeho mladého přítele a pomocníka, novináře Adama Křížka...
Těším se na další příběhy :-).

14 31.03.2020

Pochmurná realita roku 1964 v Hitlerově Německu. Národem milovaný Vůdce je stále hlavou Říše, Evropa je její součástí, porobené národy svou prací přispívají k jejímu blahu, židovská otázka je definitivně vyřešena, jen kdesi na Urale se ještě bojuje a němečtí vojáci tam umírají za svou vlast.
Americký prezident se hodlá setkat s Hitlerem, přátelství po dvaceti letech po válce může být navázáno... Co ale mohou způsobit informace, o nichž dosud svět neměl tušení?
Policista March, hlavní postava knihy, v mnohém připomíná svého kolegu Bubacka z Hvězdné hodiny vrahů. Oba jsou Němci, kriminalisté a oba, řízením osudu, esesáci. Jsou to lidé, kteří ale ve skutečnosti dělají především svou policejní práci. Oba též potkávají své osudové ženy... a dál už nelze nic víc prozradit.
Každopádně, skvěle napsaná, napínavá, mnohé informace přinášející Otčina by měla oslovit i milovníky detektivních příběhů...
To, že rok 1964 v Evropě nebyl takový, jak je sugestivně a velmi reálně - při čtení jsem měla pocit, že jde o opravdovou situaci - popsán v knize, neznamená, že takovým být nemohl. Už jen okrajově - hodně mě zaujaly například místopisné údaje, názvy oblastí a měst...
Je to kniha vyvolávající, alespoň pro mě, značné zamyšlení: co by bylo, kdyby...

14 30.07.2019

Cesta má zákruty, všichni chcem natuty vyhrát tu nejvyšší sázku.
Cesta je daleká, co nás na ní čeká? Dostanem štěstí a lásku?

Chceme to nejlepší, to není hřích. Možná, že dostanem jenom mráz, sníh,
špičaté skály, co zraní nám nohy. Můžeme proklínat, či prosit bohy,

či jenom sedět a čekat na pomoc... Nebo se zapřáhnout do saní,
doufat, že v dálce stále zvon vyzvání... a chtít žít!

Jít, dýchat sluneční svit, milovat, radovat se, pomáhat, učit se
dělat cokoliv, co nás a ty kolem nás těší... prostě žít!
Než přijde noc...

Kniha je to celkem jednotvárná. Téměř celá je jen ve dvou rovinách: buď se plahočí sněhem - teda, ona si veze zadek na saních, on se plahočí a táhne ji za sebou, ačkoliv ji vůbec nezná a mohla by mu být ukradená, nebo on mluví ke své ženě - nechává jí na záznamníku zprávy o tom svém plahočení a o tom, jak ji miluje. Ve filmu je prý i sex (zdroj: komentáře na ČSFD), ale v knížce dokonce ani ten sex není! No prostě hrůza! A pak ten banální sladký konec, no prostě hrůza! A jak mohl zastřelit losa nějakým podivným lukem? Odbornice na lukostřelbu - viz níže - nám to jistě vysvětlí, to prostě nejde. Vůbec ten příběh je celý postavený na hlavu, nic takového se prostě stát nemůže, těch XX událostí, které jsou zdokumentované, jak lidé přežili nejnemožnější situace a dostali se z nich, to jsou jen fantasmagorie. Nechci bránit autora ani vyzdvihovat knihu, i když stojí za nejvyšší hodnocení, aspoň pro mě. Ale pokud to není úplný pitomec, a to asi není, když podle něj natočili i film, a to s hvězdami velkého formátu, tak je jasné, že si to nejdřív zhruba zkusil, prošel, vyzkoušel, aby věděl o čem píše. Je to dobrá kniha a to nejen pro ženy. Rozhodně to není románek na zvednutí nálady, naopak, je to na zamyšlení. To, jak Ben miluje svou ženu, to jak Ashley touží se s ní seznámit a poznat ji, tam nejsou žádné odporné postranní myšlenky a děje, je to subtilní, čisté a solidní a férové, byť je naznačeno, že by si to spolu třeba i rádi rozdali. Ten sladcebolný konec: no, lidi, co byste chtěli? Prožili spolu měsíc života, takového, jaký se málokdy prožije. Poznali se až na dřeň, došlo až na vyměšování, které autorky romancí zhusta opomíjejí zmiňovat, nejspíš jim "tahlo z kotla" jako z kanálu, byli špinaví, smrděli, možná si sem tam před sebou i uprdli, Ashley pokud vím blila, a bůhví, co ještě. Stali se jedním člověkem. Přes všechny ostatní z jejich okolí, přes všechny vazby a předcházející plány a životy - myslím, že nic jiného jim nezbývalo. Dopadlo by to jinak, kdyby... kdyby. To si přečtěte. Ale i kdyby - v reálném životě, po tom všem, by se od sebe, podle mého, už nikdy, alespoň vnitřně, neoddělili.
Je to román, je to fikce, ale věřím, že jsou mezi námi osmi či kolika miliardami lidí na planetě jedinci, kteří něco podobného zažili a vyšli z toho jako jiní (zní to blbě, ale řekla bych - lepší) lidé.
Jo, a stejně jako spolučtenářka ElenaM níže: film nechci vidět.

14 28.08.2018

K přečtení doporučuji rozsáhlý komentář níže, jehož autorem je přítel marlowe.
Doplním, či snad se budu opakovat, ale vzal to nešť, že příběhy podrychtáře Václava jsou zajímavé, ale též nenásilně poučné, je v nich hodně humoru... a také docela dost mrtvol, bohužel. Václav svádí neustálé boje s nadřízenými, se svéhlavými biřici, občas s manželkou Kateřinou, a hodně ho tíží neplánované výdaje...
Život zkrátka byl, je a bude boj. Václave! Držím ti palce!

13 14.09.2024

Už více čtenářů v komentářích zkonstatovalo, že kniha je napínavá a velmi dobře se čte. Souhlasím.
Příběh samotný je ovšem postavený na jediném pilíři: na velkém území Kalifornie přestane téct voda z kohoutků, občané rozeberou veškerou vodu balenou, rezervoáry, potoky, řeky jsou vyschlé, stav přetrvává a nastupuje Žízeň. Pak sledujeme, co to s lidmi udělá.

Známý je pojem blackout, kdy dojde v úplnému výpadku elektřiny. Toto jsem sama pro sebe nazvala waterout. Je tohle vůbec možné? Sice, moje heslo je, že možné je všechno, ale že by se v USA mohlo stát, že miliony obyvatel naráz, v jediném okamžiku, zůstanou bez vody a než odpovědní lidé a úřady situaci vyřeší, zemřou desetitisíce? Ať už následkem žízně, tak násilně, neboť nastává víceméně bezvládí, ať už z dalších příčin...

Každopádně, kniha má grády, rozhodně je sugestivní a jelikož dávno vím, že bez (pitné) vody je mnohem hůř než bez elektřiny, musím přiznat, že příběh na mě zapůsobil.
Vody je na planetě určité dané množství, nikam se neztrácí, nevypařuje se do vesmíru. Podle mého je vody dost - pokud by se využívala s rozumem. Kořeny veškerých problémů vidím ve špatné organizaci života, ale to nejde změnit, ty věci jsou dané a v každém koutě planety specifické. Základní problém, z něhož potom vyplývá nedostatek, je v nezadržitelném a chaotickém přírůstku obyvatel planety.

13 18.06.2024

Náhoda či osud občas přihraje bezradné, mezi spoustou knih tápající čtenářce, nádherně vtipnou knihu, která jí na několik dní přinese výbornou zábavičku... A ani nemusí pokaždé být ke svačině kaviár :-).
Od autora jsem znala až doteď pouze dramatický román Láska je jen slovo. Spoiler není žádoucí a tak mohu jen konstatovat, že Kaviár je z úplně jiného soudku a až na to, že se odehrává převážně v pochmurné době 2WW, je to v podstatě komedie, někdy plná omylů :-).
Thomas Lieven, hlavní hrdina knihy, prochází svým životem díky svým parádním schopnostem, ale tak trochu též se štěstím. Jiný člověk by pravděpodobně neobstál v situacích, ze kterých Thomas dokázal bravurně vybruslit...

Byl vězněn a bit a týrán. Stokrát zbohatl a stokrát o všechno přišel. Byl mnohokrát milován krásnými ženami, ale tu, kterou prý miloval doopravdy, ztratil. Pomáhal lidem v nouzi, byl ale nemilosrdný k četným padouchům, ovšem, vždycky hledal cestičky, po kterých chodí spravedlnost a pomstu nikdy nebral do svých rukou...
No, prostě takový mnoha věcí znalý Robin Hood, křížený s Jamesem Bondem a v neposlední řadě s postelovým supermanem...
V knize jsou zabudovány odkazy na historické události a místy zřejmě i reálné postavy.

V závěru se dozvídáme, že Thomas Lieven, mistr vynikající kuchyně, skutečně existoval... Nebo že by to celé byla mystifikace??!
Co vy na to, vážený autore? Jak to tedy je? Střílíte si z nás, nebo ten Pan dokonalý opravdu nakonec našel svou lásku, rozvinul svoje kuchařské umění do nebetyčných výšin... a navždy se dokázal vyvléct z osidel tajných služeb několika zemí, které by ho tak rády i v době míru využívaly jako svého agenta?
Nevím... T. L. prý žije nenápadným mírumilovným životem kdesi za velkou louží a žádná další dobrodružství nečekají ani jeho, ani zvědavé čtenáře...
Naštěstí autor ale vkomponoval do knihy i množství jeho receptů, které lze vyzkoušet a aspoň takto je možné přiblížit se mistru mnoha zvláštních umění...

P. S. Musela jsem se vrátit na začátek, abych si osvěžila, jak se vlastně T. L. stal tím, čím se stal, aniž by si to přál, protože kniha je hodně dlouhá a hodně propletená a pestrá, se spoustou jmen a událostí.
Skvělé čtení, fakt jsem se pobavila! :-)

13 29.04.2024

Souhlasím s tím, co lákavě napovídá anotace.

Bohužel, na DK tak uboze málo přečtení této velkolepé pentalogie!
Čtu podruhé, neb toto košaté, do šíře rozprostraněné dílo, je třeba si projít možná i víckrát, aby vše vyznělo tak, jak má, k úplné dokonalosti.

Samozřejmě neznám možná ani desetinu, ani tisícinu všech napsaných a vydaných fantasy příběhů. Není proto možné říci, že zrovna tato sága je ze všech nejlepší... protože zítra možná narazím na jinou, ještě mnohem lepší, nebo ta úplně nejlepší teprve čeká, až vznikne, až osloví a okouzlí...
Ale...

Těším se, až si celý příběh přečtu až do konce. Co si vzpomínám z minula, je v něm i v dalších dílech mnoho bojů a nebezpečí, a také docela hodně překvapivých odhalení.

Neskutečně skvělá věc!

13 16.02.2024

Jsou knihy, ke kterým se vracím, protože na mě zapůsobily, pobavily mě, líbily se mi. Často konstatuji, že moje paměť je krátká a mnohé kdysi přečtené odvál čas. Je příjemné si připomenout... a konstatovat, že Ráj opravdu stojí za věnovaný čas.
Takže mám opakovaně přečtenou druhou část série. Opět patřičně dramatické a se širokým záběrem. Boj pokračuje, objevují se četné nové věci a protože případné zájemce nechci připravit o potěšení z přečtení, už mlčím...

SPOILER
Tuto, podle mého humornou epizodu, která nemá mnoho souvislosti s hlavním proudem, si ale nenechám ujít a trochu ji přiblížím. Vo co gou?
Vyvrženkyně z komunity Yilané, řečené Dcery smrti, s pomocí vědkyně Ambalasi uprchnou na neobydlené území, aby tam žily ve svobodě a v pohodě. V takové pohodě, že místo aby se staraly o rozvoj svého nově vznikajícího města, spolupracovaly a zvelebovaly nový domov, tak donekonečna rozebírají filosofické otázky. Vyznávají nové náboženství a zajímá je jen toto, nic jiného... Dobrá výmluva pro jejich lenošení a nezájem. Marná je snaha Ambalasi donutit je k aktivitě.
Takto to nevyznívá moc směšně, ale mně to směšné tedy je. V třetí části příběh žvanivých lenošek (neboť všechno jsou to samice) pokračuje... :-). A pokračují i osudy ostatních postav.
Jsem si jistá, že ne každému milovníku sci-fi by se Ráj líbil. Pro mě je to ale geniální záležitost, skvěle vymyšlená a čtivě sestavená. Smekám pomyslný klobouk, autore!

13 31.01.2024

Knížka je to kratičká, což je asi její jediná výhoda, a je trochu matoucí. Vo co tady gou, Haruki?
Soudím, že autor zašel jednoho dne do knihovny, do takové, kde jsou stolky a křesla a kde se dá popřípadě usnout s otevřenou knihou v klíně...
Měl sen, který si zapamatoval, možná k němu něco přidal, a ejhle, další literární dílo je na světě!
Je to... nesmím napsat co, ať neurazím, ale dobře a rychle se to četlo. Tolik k mému ocenění :-).

13 10.12.2023

Anotace je velmi výstižná, nemám co dodat.
Přečetla jsem. Protože když čtu nějaký příběh, kde je oblíbená postava ohrožena na životě, což se mi opět stalo, musím od toho utéct, dát pauzu a číst něco jiného... Tak se stalo i tentokrát...
A tím pádem... Kdo může být spolehlivější, než Hercule Poirot? Přes pár mrtvol a neobyčejných propletenců příběh, který řeší až vyřeší, nestresuje a pobaví... A pokud je přítomna jeho přítelkyně paní Oliverová... Nemá to chybu!

Viděla jsem už dříve filmové zpracování, bohužel, a bylo mi všechno jasné. Škoda, protože je to geniálně vymyšlená zápletka, další pecka paní Christie. Takže jsem jí prominula, jak nechala ty přestárlé slony žvanit a vykecávat se zeširoka a zvysoka, ale holt, to už do příběhu patřilo...

13 20.11.2023

Souhlasím se dvěma úplně rozdílnými komentáři níže pode mnou. Encyklopedie dává 5*, marlowe 2*. Kolik asi dám já?
Atmosféra doby, aspoň jak nám ji představuje autor, je vykreslená moc dobře. Prostě prvorepublikově. To se mi moc líbilo, i to, že je do děje zasazeno několik skutečných postav a skutečných událostí.
Příběh samotný byl docela zamotaný, ale tak to v detektivkách bývá. Ovšem, čekala jsem víc od komorníka. Čekala jsem, že bude větší frajer, že bude mít bystrou hlavu, bude vtipný, víc řečný, než se nám v knize představil, a že bude mít taky sexepíl! Téměř nic z toho se nepodařilo čtenářům předvést. Je to suchar.
Snad jen krátká zmínka, že ovládá jiu-jitsu by mu mohla trochu navýšit kredit - pokud by dostal možnost předvést se v realitě. Třeba vyrvat slečnu Emily ze spárů zlotřilce. Nevyrval, neměl příležitost. Snad příště.
Nelituji přečtení, pobavila jsem se, to nepopírám. Hodnotila bych za 3*, ale pro tu hezky přiblíženou atmosféru konce 20. let...
To jsem zvědavá, jak se dokonalý komorník předvede v dalším díle :-).

13 29.10.2023

SPOILER
Knihu bych asi nikdy nevyhledala, ale po komentáři, který níže píše přítel marlowe...
Podotknu jen, že moje nadšení není tak nesmírné, román mě zas tolik nezasáhnul, ale drápek, přiznávám, byl zaťat... Příběh mi ještě stále leží v hlavě...

Nejdříve realita: styl psaní je mi dost známý, takto psávali někteří autoři a autorky v 19. a začátkem 20. století. Je v tom jakýsi rytmus, kdo má hudební vzdělání, snad by ho dokázal i přepsat do not.
V ději lze vycítit skryté tušení změny. První vydání 1935, autor jednoznačně vnímal vývoj na západ od hranic a vtělil své pocity nenápadně do knihy.

Co napsat k ději? Je to vesnický román..
Mladý muž se vrací do míst, kde prožil část raného života, vzpomíná na dětství, na rodiče, kamarády... Tím, že vstoupí do známého světa, v němž se čas už samozřejmě posunul, sice objeví změny, ale i tak dokáže do jisté míry navázat na to, co zná z dřívějška.
Román je psán v době, když ještě naplno žil selský stav, na statcích sloužili pacholci a děvečky, sedláci sem tam propíjeli zděděné či vyženěné majetky... a pod povrchem každodenního žití se odehrávaly menší či větší tragédie.

Není to veselá kniha. Nutí k přiznání skutečnosti, že existují věci osudové. K těžkému zamyšlení. K pochopení - že lidé byli, jsou a budou vždycky jenom lidmi, se vším, co cítí, konají, co k nim patří.
Má to něco do sebe... Snad, že člověk, stojící na hranici mezi světlem a stínem může spatřit i věci jinak neviditelné, utajené...

13 04.10.2023

Toto není román, je to Román.
Není to příběh... je to Příběh.

Některé názvy mě, nevím až tak proč, odrazují od čtení a tak jsem si málem, přes vysoká procenta a pochvalné komentáře, nechala ujít tuto knihu!
Ale nikdy není pozdě, dokud ještě žijem!
Jsem zvědavá, jaká bude druhá část. Doufám, že stejně dobrá, jako tato první. Ještě pořád se mi zjevují scény a scenérie, tak jak se v průběhu čtení v mojí mysli objevovaly.
Nemá to chybu!

13 26.08.2023

Ke čtení mě občas inspirují, krom jiných, komentáře oblíbených uživatelů, momentálně ten, který napsal - viz níže - Terror (ale přečetla jsem si i ostatní).
Terror to napsal moc hezky (škoda, že komentáře ke knihám píšeš dost sporadicky), já to vidím trochu jinak, i když v hodnocení se shodneme.

Příběh je to totiž celkem jednoduchý, až tak se mnou nezacloumal. Klidně mohl být napsán jako kratší literární útvar a pravděpodobně by mnoho pozornosti nevzbudil.
Ovšem, naprosto unikátním ho dělají ilustrace a v nich vložené texty. Ty ilustrace jsou prostě nádherné a příběh tak dostává úplně jiné grády!
Nenacházím, nemám slov!
Já nevyhledávám komiksy! Protože i tohle je komiks! Čtu texty, ne obrázky!
Ale...
Je to nádhera, je to krása, je to opravdu unikum! Jak prostředí, tak postavy a postavičky... A že je tam, kromě krásných dobrodružství a krásného přátelství tří kluků také skrytý smutek nad vším, koho a co odnes čas... Tak to je prosím pěkně... život sám.

Přečteno - prohlédnuto během chvíle, ale okouzlení, tuším, potrvá :-).

13 12.07.2023

Otvírá se Noční klub...
Čtenářko, neváhej, vstup!
Kolkolem tma, mlha hustá...
Příběh podle mého gusta!

Jiří Kulhánek, moje pole neorané..? Až při čtení jsem zjistila, že jsem už od něj četla Vládce strachu, protože v Nočním klubu je letmá zmínka o Richardu Adolfovi.
Vládci se mi moc líbili, i když už z paměti víceméně vypadli. A teď jsem, jak mám ve zvyku, namátkově sáhla pro zpestření a vložení mezi již rozečtené knihy po téhle perle... a jsem nadšená!
Moc jsem se pobavila a jasná zpráva - druhý díl v závěsu následuje! :-)

13 29.06.2023