assa komentáře u knih
Další příběh, další město, další postavy.
Erika Popravčí po odjezdu z Acher´s Peak nenachází chvilku klidu, protože monstra, která zabíjí děti, nikdy nespí. A jak se budete moci přesvědčit, jejich podoba a rafinovanost nezná mezí. Navíc je Erice v patách zabiják vyslaný Řádem svatého Jiří, tedy organizací, od které se Erika odtrhla, aby s monstry bojovala na vlastní pěst. Nejen díky tomu upadla Erika u Řádu v nemilost a jelikož představuje potencionální nebezpečí, vedení nařídí její zneškodnění.
Druhá kniha grafického románu, oceněného Eisnerovou cenou, obsahuje dalších 15 sešitů série a neztrácí nic na svém ďábelském tempu. I když byste si rádi příběh dávkovali po menších částech, touha dozvědět se, jak bude příběh pokračovat, je tak silná, že vás nutí otáčet stránku za stránkou. A náhle zjišťujete, že jste u závěrečných storyboardů, jež jsou součástí a opět milým bonusem knihy. V celém příběhu hrají prim hlavně ženy, jak v kladných, tak i v těch záporných rolích. Muži jsou zde upozaděni a zastoupeni sympatickým, nicméně ne moc užitečným šerifem a jeho zástupcem, kteří se nechávají lehce oklamat.
Opravdu jsem moc zvědavý, jak celý příběh dopadne, protože v závěru druhé knihy zjistíte, že si Erika vytvořila zbrusu nového nepřítele, který jí půjde po krku. Na čtenáře tedy čeká ještě třetí závěrečná kniha.
Tak tohle byla příjemná jednohubka. Po většinu času smutná, občas šokující, humorem moc neoplývající, i když pár vzácným momentů, které vám dokáží vykouzlit úsměv na rtech, se také najde. Životní osudy několika bezdomovců autor zasadil do jemu známého prostředí českobudějovických ulic. O to je dílo pro českého čtenáře atraktivnější. Možná vám přijde úsměvné srovnávat Václava Votrubu s literárním velikánem Johnem Steinbeckem, ale při čtení jsem si zavzpomínal na jeho díla Pláň Tortilla a Na plechárně.
I přes závažné téma a pochmurnost, která celou knihu provází, je to milé čtení s finálním pozitivním vyzněním, že nikdy není pozdě odrazit se ode dna a že by každý měl dostat druhou šanci.
Popravdě jsem se tohoto titulu trochu obával. Říkal jsem si, že to asi nebude úplně můj šálek kávy. Fantaskní svět, mluvící zvířátka, pomatený Kloboučník, mimózní kočka Šklíba a tak dále. Prostě pohádka pro dětičky. Nakonec jsem byl ale příjemně překvapen a vážně se dobře bavil, protože narkomanku Alenku závislou na morfiu jsem vážně nečekal. Té pohádkové říše je tam fakt pomálu a Alenka, z které mimochodem vyrostla pěkná ženská, se tam může dostat pouze za podmínky, že je totálně sjetá. Její dealer je však jedné noci ubodán a ona musí vymyslet plán, jak se ke svým cukrátkům dostat. Na oko se nechá dobrovolně hospitalizovat na léčení v sanatoriu pro duševně choré, kde jsou morfia plné sklady. Netuší však, že na ni čeká intrikářské a zkorumpované vedení, kterému pramálo záleží na duševním stavu pacientů. Alenku čekají krušné chvíle.
Kresba krásná, příběh svižný a i když to dle mého popisu vypadá, že je komiks na hlavu postavená zvrácenost, dílo ctí původní předlohu a dá se říci, že se jedná o důstojné pokračování Carrollova příběhu, kterému se podařilo hezky zachytit ducha dané doby.
„Kolem táborového ohně se nevyprávěly žádné historky, nezněl tu smích ani zpěv, nekolovaly láhve whiskey jako na počátku cesty. To všechno jim došlo již dávno. Nyní byly slyšet jen zvuky hladového pojídání, mlaskání a trhání masa zuby od kosti. Všude kolem sněžilo tak hustě, že svět zahalil závoj a pohltil pláč dětí kvílejících zimou.“
V polovině dubna roku 1846 vyrazila skupina osadníků (dle jména početné rodiny, která výpravu zpočátku vedla, tzv. Donnerova výprava) mířící za lepším životem z Missouri do Kalifornie. Na konci října však sněhová vánice uvěznila téměř sto mužů, žen a dětí v horském průsmyku Sierry Nevady. Další postup byl znemožněn a vyváznout se dalo až při jarní oblevě. Toť fakta jedné z nejtragičtějších epizod osidlování Divokého západu.
Dle vzoru Simmonsova románu Terror, americká autorka Alma Katsu do skutečného příběhu zakomponovala notnou dávku fikce a stvořila dechberoucí horor s prvky nadpřirozena. Když se ztratí malý chlapec a je posléze nalezen mrtvý, na karavanu padne strach. Ve vzduchu visí spousta otazníků. Byl vrahem někdo z nich? Jsou v obležení obávaných indiánů, kteří se kolem tábora plíží v příšeří noci? Nebo si na ně brousí zuby něco mnohem horšího? Další děsivé události na sebe nenechají dlouho čekat a napětí graduje.
„Zlo bylo neviditelné a bylo všudypřítomné.“
Charaktery postav jsou postupně odhalovány pomocí flashbacků z doby před výpravou. Autorka děj obohatila i o pár dopisů jednoho z členů skupiny, který se od karavany brzy odpojí, aby zkoumal kulturu původních obyvatel, indiánů chcete-li. Jak je známo, ti v době osidlování Ameriky přistěhovalci neměli zrovna na růžích ustláno a zcela pochopitelně si bránili svá území, z nichž byli systematicky odsouváni. I když se autorka snaží držet zpátky a v doslovu se od názorů některých postav distancuje, jsem rád, že naplno nepodlehla hyperkorektní době. Historické, i když negativní postoje k menšinám, ať mohou být z dnešního pohledu sebevíc nepřijatelné, k literatuře, která je založená na faktech, prostě patří.
Autorka mě také velmi překvapila fiktivní vložkou. Než jsem knihu otevřel, očekával jsem věrnou rekonstrukci celé události, o zoufalých lidech dopouštějících se kvůli přežití zoufalých činů. To se samozřejmě děje, ale kromě toho, že sledujeme skupinu, jež se nechala rozdělit malichernostmi, třídními rozdíly a lidmi, kteří si cenili osobního zisku víc než lidského života, je vše navíc okořeněno dávkou indiánské mytologie a jednoho strašlivého prokletí.
"Někteří tvrdí, že tyto typy stránek pomáhají zabránit tomu, aby lidé sami chodili a páchali hrůzné činy, jiní říkají, že gore stránky jen povzbuzují lidi, aby to chtěli zažít na vlastní kůži. Nikdy jsem tu fascinaci nechápal, ale napadlo mě, že by stálo za to ji prozkoumat v rámci fikce," uvádí v doslovu novely Virální životy kanadský autor Felix I. D. Dimaro.
Webových gore stránek existuje celá řada. Skýtají drsný obsah, jehož cílem je jedno jediné: zachytit různé druhy násilí, nejlépe pak usmrcení člověka ať už rukou bližního svého, nebo zapříčiněním rozmanitých druhů nehod. Simon Hinch, hlavní postava příběhu, po nocích vyhledává výše zmíněné situace, které nahrává na svůj mobilní telefon a následně je nabízí těmto tématickým webům. Pokud má na něco takového člověk žaludek, může se jednat o zajímavý přivýdělek. Jedné noci Simon narazí na umírajícího člověka, který je obětí autonehody. Nahrávka se stane hitem internetu a Simon si přijde na slušnou finanční odměnu. Sladké opojení z úspěchu však brzy vystřídá hořká pachuť, když se proti němu spikne elektronika a postupně ho dostává do dost nezáviděníhodných situací. Simona čeká dost hektický týden.
V pořadí patnáctá Zrnka temnoty, edice kratších děl nakladatelství Golden Dog, a opět trefa do černého (teď nenarážím na barvu pleti autora, který je nigerijského původ). Pro ty čtenáře, kteří mají hluboko uvnitř sebe skrytého maličkého psychopata, bude novela neskutečně čtivá a zábavná a příběh jim uteče jako život ze smrtelně zraněného člověka. Knihu pravděpodobně přečtou na jeden zátah, aby zjistili, jak to se Simonem dopadne a jestli je karma opravdu zdarma.
"Existuje důvod, proč se doprava zpomaluje i poté, co jsou čerstvě nabouraná auta odstraněna ze silnice.... někdy se lidé prostě chtějí dívat na smrt jiných lidí."
Michael Smith žije stereotypní život plný rutiny a nudy. Když však Enigma, jeho oblíbený komiksový hrdina z dětství, záhadně ožije, Smith se ocitne na obsedantní křížové výpravě, aby odhalil tajemství jeho nepravděpodobné existence.
Enigma je oceňovaný, průlomový, postmoderní příběh o sebeobjevování a sexuální identitě, který nutí k zamyšlení, vyprávěný v prostředí velice zvláštních superhrdinů a padouchů.
A padouši jsou tu opravdu geniálně vymyšlení. Posuďte sami. Hlava vysává svým obětem mozek speciálním brčkem, aby si plnými doušky vychutnával jejich životy.
„Mnoho primitivních národů se domnívá, že sníte-li mozek svého protivníka, přisvojíte si jeho znalosti... a Hlava tuto schopnost ještě zdokonalil. Když vysaje něčí mozek, ve vteřině prožije celý jeho život. Jeho vzpomínky, lásky, touhy, chvíle sebeprznění...“
Pravda se zas na svou oběť dokáže zadívat s tak neúprosnou upřímností, až veškeré spletité vrstvy lží a iluzí, na nichž stojí celý život dotyčného, jedna po druhé mizí a na jejich místě zůstává to, co po lžích zbývá vždycky: prázdno.
„Lži, polopravdy a klam. To na nich stojí naše společnost. Jsou jich plné církve, školy, i ústa politiků...a jsou jich plné i vaše životy. Kdo z vás si troufne tvrdit, že je upřímný? Kdo z vás nelže?“
Další v řadě je Svůdná obálka. Pokud se poddáte jejímu obětí, váš život je ztracený. Jste odesláni na neurčité místo a svůj zbytek života prožijete jen neukojitelnou touhou po znovushledání.
„Prahne po ní. Stejně jako mnoho dalších, kteří opustili svá zaměstnání, rodiny i závazky a hodili všechno za hlavu. Opustili svůj dosavadní život i vše, co do té doby považovali za důležité, jen aby našli Svůdnou obálku. Všichni byli okouzleni jejími silnými kraftovými pažemi, její nádhernou lepivostí a opojnou přitažlivostí jejího poštovního směrovacího čísla. To všichni tak zoufale touží být znovu zasunuti, zabaleni a odesláni bůhvíkam?“
A co teprve Liga designerů, která se vám v noci vloupe do domu, aby přestavěla nábytek takovým způsobem, že se vám při pohledu na jejich dílo v mozku aktivuje spouštěč a vy následně vyvraždíte celou svou rodinu včetně sebe?
Jak vidíte, Enigma je velký bizár, který originalitou opravdu jen hýří. Za zmínku stojí grafické provedení Duncana Fegreda. Na to si musíte zpočátku zvykat, ale skvěle vystihuje atmosféru příběhu. Jak stránky ubíhají, můžete spatřit určitou změnu ve stylu kresby, jejíž důvod se dozvíte v předmluvě.
Komiks poprvé vyšel v roce 1993 v osmi sešitech. Díky Comics Centru ho máte nyní k dispozici hezky v kompletu včetně předmluvy od scénáristy Petera Milligana, doslovu od výtvarníka Duncana Fegreda a více jak padesáti stránek skicáře, dosud nepublikovaných ilustrací a střípků ze zákulisí tvorby komiksu.
Náctiletá Rebeka chodící na druhý stupeň základní školy to nemá vůbec jednoduché. Díky vrozené vadě rozštěpu horního patra je do určité míry izolována od svých „normálních“ vrstevníků. Nejbezpečněji se cítí někde v koutě, kde se stává pro své okolí neviditelnou, a čte si. Světlou výjimkou je Petr, který se ji snaží před školními posměváčky chránit.
Rebeka se jednoho dne setkává s mladší dívkou, která mimo to, že je postižena Downovým syndromem, skrývá jedno velké tajemství. Rebeka se od ní dozvídá o podivných okřídlených tvorech, jež se ukrývají v bouřkových mračnech, a ze zvědavosti začne po jejich existenci pátrat. A bouře se blíží...
Karin Novotná na sebe upozornila již v roce 2022, kdy jí v antologii Červi v hlavě vyšly hned tři povídky. Nyní, opět pod křídly nakladatelství Golden Dog, přichází s útvarem delším. Jedná se o novelu, která svým rozsahem krásně zapadá do edice Zrnka temnoty zmíněného nakladatelství a stává se tak jejím v pořadí již dvanáctým kouskem.
Příběh se odehrává v kratším časovém období, je svižný a perfektně se tak hodí na jedno pošmourné nedělní odpoledne.
Autorka využívá všemožných popkulturních odkazů, ať už se jedná o netfixovku Stranger Things nebo díla jejích spisovatelských kolegyň (O dracích a lidech Terezy Kadečkové, Medvěd a slavík Katheriny Arden...), což činí celé dílko atraktivnějším.
Novela se navenek tváří jako fantasy o bájných bytostech, avšak rafinovaně ukrývá daleko hlubší příběh o vnitřní síle, odvaze a přátelství. Karin do něj zakomponovala pořádný kus svého JÁ a o to silnější dílo to je. A víte vy co? I přes krásnou ilustraci Rebeky na obálce jsem si po celou dobu čtení představoval mlaďoučkou Karin.
Knihu bych doporučil všem těm, kdo mají rádi příběhy s dětskými hrdiny, a klidně i odrostlejším dětem odkojeným právě již zmíněným seriálem Stranger Things.
June Branchová se dostala do zapeklité situace. Jejího přítele, Liama Ellswortha, unese gang zločinců z důvodů, které June nejsou známy. Vyzbrojena tajemnou vikinskou sekerou se rozhodne vzít celou záležitost do svých rukou.
Kdo již nějaký komiks podle scénáře Joe Hilla četl, ví, že jsou jeho díla plná absurdit zasazených do běžného prostředí. Košík plný hlav je první knihou řady Hill House Comics, jejíž námět Hill nosil v hlavě téměř deset let, než nakonec scénář spatřil světlo světa. Sekera, která přináší život místo smrti a hlava nešťastníka i po setnutí nadále vnímá, tu kupodivu hraje až druhé housle a celý příběh se zabývá především pátráním June po svém příteli a rozmotáváním klubka nejasností, které vede k odhalení rozsáhlé korupce na ostrově Brody Island odříznutém od civilizace nenadálou bouří.
Příběh je plný černého humoru, jež mají na svědomí uťaté hláškující hlavy obývající proutěný košík, jak již titul napovídá.
O kresbu se postaral Leomacs (pseudonym Massimiliana Leonarda), který pracoval například na sérii Lucifer.
Kniha obsahuje nejen všech sedm sešitů, které postupně vycházely od října 2019 do května 2020, ale i ukázku několika alternativních obálek a rozhovory s Joe Hillem a Leomacsem.
Nakladatelství CREW vydává takto ucelené dílo Joe Hilla v jedné knize vůbec poprvé a kdo má rád příběhy tohoto autora, je pro něj takřka povinností zařadit si ji do knihovny vedle těch od Comics Centra.
"Léto, 1873.
Ve vzduchu se vinula smrt, štiplavě a sladce, jako těžká vůně květů a špíny. Prosakoval do snění Ruth Abbott a kalil její slzy; ulpíval na plátěných plachtách, které zakrývaly vozy, a zakořeňoval v prasklinách tvrdého dřeva obrovských skřípajících kol. Pachuť ulpívala na kopytech a kůži volů a mul, kteří táhli třiadvacet vozů na západ od Independence v Missouri podél Cimarron-Cut do Santa Fe a dál."
Tak začíná kniha Sklíčenost od Lucy Taylor, nejnovější přírůstek do edice Zrnka temnoty od Nakladatelství Golden Dog.
Ruth Abbott je nucena opustit své rodné město a přidat se ke konvoji vozů mířící na západ, když se propálí její zakázaná láska k mladší dívce.
Brzy se začnou ztrácet děti a Ruth zjišťuje, že karavanu po nocích obchází něco děsivého.
Lucy Taylor dokázala skvěle vystihnout atmosféru 19. století, kdy se pustými prériemi ještě volně proháněli bizoni a strach osadníků z původních obyvatel byl všudypřítomný.
Že se autorka s ničím nemaže předvedla českému čtenáři již minulý rok svou sbírkou Vztek a další příběhy (též Golden Dog).
Sklíčenost nabízí 138 stran napětí a plíživého děsu včetně nějaké té mňamózní gore scény, které utečou jako voda.
"Mysl je křehká. Křehká jako motýl. Ztrácí se ve strachu z neznámého. Mám podezření, že mnozí v této soupravě vozů se bojí. Vidím jim to na očích, ten strach, který cítí, když slunce začne zapadat."
(SPOILER) Putování mladé ženy Ashley Carriganové a světoznámé bluesové superstar Waltera Coltranea po stopách sériového vraha Harryho, který oběma nějakým způsobem zasáhl do života. Ashley zavraždil její nejlepší kamarádku a Waltera dokonce připravil o to nejcennější o jeho život. Ano, Walter provází Ashley na cestě za pomstou jako duch. Walter navíc vlastní plášť samotné Smrti, čímž také neochotně přebírá její řemeslo, které ale dost zanedbává, a tak se stane, že lidé přestávají umírat. O plášť je však brzy připraven jedním z Harryho přisluhovačů a Smrt se vrací v plné parádě. Na čtenáře čeká cesta nabitá fantasy prvky, drsnými střety, vtipnými hláškami a filozofování o životě. Mezi dvěma hlavními hrdiny to navíc dost jiskří, takže si užijete i notnou dávku romantiky. Celý příběh je situován do Spojených států a jak název knihy napovídá, je prosycen silným bluesovým nádechem a lásce ke kočkám.
"Lidi, co maj všechno, nikdy blues nepochopí. Blues je pro trpící lidi, pro lidi, co znají dřinu a bolest, co milovali a ztratili. Blues není jenom hudba, je to terapie duše. Je to kouzlo."
I když je Dominik Fiala bezesporu schopný spisovatel a kniha je dobře napsána, bohužel mě tímto dílem moc neoslovil. Je otázkou, zda je problém pouze ve mně (dle hodnocení ostatních čtenářů nejspíš ano), ale přišlo mi, jako kdyby se toho v knize zas tak moc neudálo a byla pouhým startem nějakého většího celku. Možná to autor tak zamýšlí a v budoucnu se dočkáme dalších navazujících příběhů.
Proslulá dvojice Ed Brubaker a Sean Phillips se tentokrát zaměřili na mstitelský žánr. Příběh obyčejného mladého muže, který se v přesvědčení, že mu démon z obrazů jeho zesnulého otce nařizuje, aby pro něj zabíjel „zlé“ lidi, stává samozvaným mstitelem v červené lyžařské kukle a násilně bojuje se zlem zakořeněným v lidské společnosti.
Jak každý fanoušek Brubakera ví, z jeho pera se nerodí jen prachobyčejné komiksy s bublinami. Tohle je totiž grafický román, dámy a pánové. Vyšší liga. Autor jde daleko více do hloubky postav a příběh rafinovaně rozvíjí pomocí časových skoků v ději.
Kniha je navíc prošpikována pasážemi s úvahami, jejichž klišoidní obsah nás ničím nepřekvapí, ale pokaždé donutí se nad nimi alespoň maličko zamyslet.
Tak například:
„Svět má jeden zásadní problém. Nikdy není na nic dost času. Většinou nejsme zazobaný, takže trávíme dny činnostma, který dělat nechceme. Čímž si vyděláme tak akorát, abychom se v tom kole pro křečky udrželi. Práce. Placení účtů. Práce. Nemáte čas myslet na nic jinýho než na samotný přežití.“
Takového filozofování je v knize spousta a mezi všemi těmi střety s ruskou mafií, která se tajemného zabijáka snaží dostat, jelikož se navezl do hladkého chodu jejich kšeftíčků (a to se přece ruské mafii nedělá), si autor ještě stačí postěžovat na to, jak je všechno kolem nás čím dál tím víc na hovno.
„Skutečná válka se vede mezi bohatstvím a odpovědností a zuří od počátku naší civilizace. Bohatství si chce dělat, co se mu kurva zlíbí. A v týhle válce vítězí. A jelikož bohatství zajímá jenom výsledné číslo – zisk – nepotřebuje se zabývat budoucností. Nebo planetou. Nebo čímkoliv jiným.“
Kresby jsou jako vždy skvostné a jako již mnohokrát před tím, mě autorská dvojice Brubaker/Phillips nezklamala a opět mi potvrdila, že vše, co vytvoří, je zárukou kvality.
Již sedmou knížečkou v edici Zrnka temnoty, která se zaměřuje na povídky a novely v rozsahu kolem sta stran, je kniha Kyselé bonbony od irského spisovatele Kealana Patricka Burkeho.
Phil Pendleton se se svou přítelkyní rozhodnou prolenošit celý den v posteli. Jediné, co jí schází ke štěstí je hromada čokoládových bonbonů, pro které svého milého vyšle do supermarketu, kde Phil setkává s podivně vyhlížející ženou a jejím otravným synem, který se hysterickým křikem domáhá pytlíku kyselých bonbonů. Jeden z nich pak nabídne i Philovi, kterého nejspíš nikdo v dětství neupozornil na to, že si nemá brát bonbony od cizích lidí. Život se mu totiž náhle změní doslova k nepoznání.
Je to, co se kolem něho děje, skutečnost, nekonečný sen, z kterého se nelze jen tak probudit, nebo jednoduše přichází Phil o rozum?
Příběh mi hodně připomínal jednu z epizod Zóny soumraku (Twilight Zone). Je to napínavá, strašidelná, psychologická novela s Lovecraftovským feelingem.
Ideální četba na dobrou noc, kterou jsem dal na jeden zátah.
Kniha je vyprávěna z pohledu první osoby (převážně Blaire) a je tak slaďoučká jako všechny ty dortíky, které se v ní spořádají. Je to milá odpočinková četba pro všechny slečny, paní, dámy všech věkových kategorií a hmotností, bez přehnaných vulgárností. Sice s předvídatelným dějem, ale díky svému pozitivnímu náboji je to skvělý únik z dnešní zlé doby.
Z počátku se kniha může jevit poněkud zmateně a čtenář se pokouší orientovat ve všech těch WTF incidentech, které se dějí na různých místech po celé Americe a vůbec spolu – zdánlivě – nesouvisí.
Obživlé panenky, krvežízniví liliputi a podivný dům, který několik hlavních hrdinů svolává zpátky k sobě. Tomu všemu vévodí správce domu se svou sexuchtivou dcerou, která to má ráda do zadku. Ono by to bylo vlastně docela fajn, kdyby té holce nebylo asi tak deset let. Až jsem si z toho celého galimatyáše pomyslel, že Stephena Kinga nesrazila dodávka náhodou, když knihu při své každodenní procházce zrovna četl, ale že pod ni skočil úmyslně, aby už nemusel v četbě pokračovat. Ale pozor! To bych knize moc ukřivdil, jelikož po pár dalších stranách do sebe začne všechno hezky zapadat jako taťka do mamky, a nakonec se z toho zrodí docela pěkné hororové děťátko ala Barker.
Příběh je nápaditý a místy děsivý, tak s chutí do toho.
Právě jsem dočetl první román od Pavla Renčína, kterého jsem znal doposud pouze z kratších próz.
Román Vězněná se odehrává v českých lokacích a je inspirována skutečným případem. Ten je však namixován s hororovou fikcí a ve výsledku mi příběh připomíná některá díla Stephena Kinga, na kterého je na přebalu knihy odkazováno. Konkrétně se jedná o knihy To a Outsider.
Příběh jsem si opravdu užil a ihned jsem si objednal další dvě knihy od tohoto autora.
Pavel Tomeš je pro většinu z Vás známý z komediálních stand-up vystoupení (Na stojáka, Comedy club...). Je také autorem několika útlých knížek .
Jeho první silnou knihu Až na ten konec dobrý spojují střípky vtipných příhod a dohromady utvářejí román ze života, který ukrývá všechny slasti a strasti světa.
Pavel to navíc umí skvěle s češtinou a hrátky s ní si vyloženě vychutnává, což z knihy dělá satirický román jak se patří.
O ději se rozepisovat nebudu. Koneckonců sám autor místo anotace na klopě přebalu vložil text s vysvětlením, proč tyto popisy nemá rad.
Kniha je to vtipná, najdete zde i smutné pasáže , bohatá na děj a já po dočtení vím, že se k ní jednou rád vrátím.
Mimochodem přebal knihy skrývá hned dvě překvapení
Po přečtení autorových knih Městečko Pines Temná hmota mi bylo jasné, že i Zhroucení času bude nevšední zážitek. A bylo tomu tak a opět mám nad čím přemýšlet.
Geniálně vystavěný příběh, z kterého musela jít hlava kolem i samotnému autorovi, si pohrává s časovými paradoxy a pokroucenou realitou a není to vyloženě oddechová četba. Ale ve výsledku to vážně stojí za to a čtenář je nucen zamyslet se nad svým dosavadní životem.
Kniha je to velmi čtivá a přišlo mi, jako bych sledoval film. Vlastně se jedná o takový mix filmů Minority Report, Terminátor a Na hromnice o den více
Ano, jedná se o sci-fi, ale nijak přehnané a jen co se skoků v čase týče.
Protože, co je vlastně čas?
"Svatý Augustin ve čtvrtém století uhodil hřebík na hlavičku, když napsal: Co je tedy čas? Pokud se mě nikdo nezeptá, vím to. Pokud bych to hodlal tazateli vysvětlit, nevím to."
Telefon pana Harrigana
(Mr. Harrigan's phone)
Z počátku mi to hodně připomínalo Srdce v Atlantidě. Starý muž a chlapec, který mu po škole chodí předčítat a vypomáhat za malou finanční odměnu. Brzy se však na scéně objeví moderní technologie a příběh se vydá úplně jiným směrem.
Nechci moc prozrazovat, ale prozvánět mobil, který vyzvání na místě, kde nemůže hovor nikdo přijmout, mi přijde jako fakt originální a hodně děsivý nápad.
I když je povídka psaná jako horor, je v ní pořádná dávka nostalgie. Vyprávění příběhů s dětskými hrdiny a o dospívající mládeži z dob studií šlo Kingovi vždycky perfektně. Jako by jste smíchali Srdce v Atlantidě s hororovou Christinou. Za mě výborná povídka.
Chuckův život
(Life of Chuck)
Tak tohle byla povídka přesně podle mého gusta. To, co se zprvu jeví jako zánik planety Země, vyústí nakonec v úplně něco jiného.
Myslím, že King už hodně dlouho nic tak dobrého nenapsal. Neskutečně smutné a zároveň veliká oslava ŽIVOTA.
Nejedná se o horor!
Psáno netradiční formou, rozděleno do tří jednání.
Užívejte života plnými doušky, protože nikdo z nás neví, kolik času mu zbývá.
KDYŽ TEČE KREV
(If it bleeds)
V této novele se opět setkáváme se starou známou Holly Gibneyovou, její agenturou Právo nálezce a dalšími postavami, které nás provázejí již od knihy Mr. Mercedes. Kdo nečetl detektivní trilogii s Billem Hodgesem a následně román Outsider, možná bych doporučil počkat s novelou Když teče krev až po nich. Pokud se přece jen rozhodnete toto dílko číst, možná budete na nějakých místech tápat a zcela určitě Vám bude prozrazeno dost z knihy Pan Mercedes a Outsider.
S Holly se tu více ponoříme do jejich osobních problémů, ať už je to její ovdovělá matka, z jejichž pomyslných řetězů se snaží Holly většinu svého dospělého života vymanit či strýc postižený Alzheimerovou chorobou.
A samozřejmě tu do toho máme opět nějakého toho šmejda, s kterým se bude muset Holly a její přátelé Jerome a Barbara vypořádat.
Po Outsiderovi mi tohle přijde opět jako další epizoda z Akt X, kde se to podobnými individui jen hemžilo. Viděl bych tu možná i spojitost s románem Doktor Spánek.
Trošku se divím, že to King nevyplnil nějakou tou vatou (a všichni víme, že on to umí :-) ) a nevytvořil další plnohodnotný román s Holly Gibneyovou v hlavní roli.
Každopádně tahle zkrácená forma tomu dodala šmrnc a krásně to odsýpá s napětím až do konce.
Krysa (Rat)
Poslední povídka sbírky pojednává o učiteli jménem Drew, který má na kontě spisovatele amatéra pouze pár povídek a jeho velkým snem je napsat pravý román. Jeho dosavadní pokusy vždy skončili neúspěchem.
Jednoho dne ho však na ulici políbí múza a nápad na román je na světě. Na několik dní opouští svou rodinu a zaměstnání a vydává se do srubu ležícího hluboko v lesích, kde chce svůj sen zrealizovat.
Vše vypadá slibně až do chvíle, kdy Drewa přepadnou vysoké horečky, venku řádí hrozivá bouře a začíná se ozývat autorský blok.
Ale jedné noci se za dveřmi zjeví nezvyklý návštěvník s nabídkou, které se dá jen těžko odolat.
Klasická kingovka, která má pěknou atmosféru, ale asi mi v paměti dlouho neuvízne.
Takhle kniha mě delší dobu míjela a přišla na řadu až po Lemireově Rváči. Musím říci, že na mě Essex county zapůsobilo mnohem více.
Kniha je plná nostalgie a krutosti a smutku. Věcí, které život dokáže rozdávat po tunách. Sledujeme příběhy několika postav napříč mnoha lety a ke konci knihy se vysvětluje to, co čtenář může již v průběhu četby vytušit. Dílo jsem si vyloženě užil a i přesto, že se jedná o komiks, ho můžu přirovnat k některým dílům Johna Stainbecka. Je dobře, že u nás vyšlo kompletní vydání, včetně doplňujících příběhů a doplňujících kreseb na konci knihy. Krásná obálka, pevná vazba a příběh, ke kterému se budu rád vracet. To vše za směšný peníz. Určitě doporučuji!
I přes to, že jsem na knihu neměl moc času, tak při večerním relaxu padlo několikrát 100 stran najednou. Ta kniha se opravdu čte sama a můžu určitě doporučit. Super dialogy a postavy, které jsou pro čtenáře zajímavé už tím, že jsou to spisovatelé hororů. Pokud smícháte Osvícení od Stephena Kinga se seriálem Haunting of hill house, vyleze Vám z toho Kill Creek!