azur komentáře u knih
Kniha je protkána metaforami, které jsou mnohdy těžko pochopitelné. I když je dílo krátké, stručné a bez příkras, čekala jsem od toho víc. Nešokovalo mě to. Nevzbuzovalo hlubší emoce. Samozřejmě je smutné a zvrácené, že se podobné situace odehrávají a více, než si myslíme.
Na tohle téma se mi více líbila kniha Svolení.
Tíživé, smutné čtení. Ale nutné. Bylo mi malého Thea hrozně líto za to vše, s čím se musel vyrovnávat. S otcovou depresí, matčiným odporem k bývalému manželovi. Jeho řešení nebylo tím nejlepším, bylo až mrazivé, když vezmeme v úvahu, že měl 12 let.
Do toho sledujeme Cecilii, matku Theova kamaráda Matthise. Ta řeší své problémy na terapii. Nejprve se dozvídáme, že trpí samomluvou. Jednoho dne však objeví manželův koníček. Píše vulgární, rasistické, misogynní příspěvky do různých fór.
Učitelka Helene znovuprožívá své traumatické dětství a projikuje tyto zážitky do jednoho ze svých žáků. Její péče byla pojmenována jako obsese.
Kniha je sice tenká, ale obsahově se vyrovná i obsáhlejším dílům. Ukazuje, že rodiče ne vždy myslí na svého potomka.
,,Jak konkrétně bude člověk prožívat zármutek, když mu někdo zemře, nevíme, dokud to nenastane."
,,...smutek vám říká, že je po všem, ale srdce se ozývá , že není. Váš cit vůči zesnulému neochabuje, jen se ho smutek snaží zahnat do minulosti. Srdce se však brání, že je pořád tady."
Autorka se v tomto krátkém útvaru svěřuje se smrtí svého otce, kterého milovala. Jak se to přihodilo najednou a nečekaně. Naskýtá se nám možnost sledovat komplikace způsobené covidem i vypořádávání se se zármutkem a žalem. Autorka velmi citlivě, jemně a láskyplně popisuje vzpomínky na svého otce i reakce své vlastní dcery na její zármutek.
Kniha je opravdu taková jednohubka, která dokáže pomoci lidem, kteří nedávno také přišli o blizkého člověka.
Všechny tři povídky mají společné téma, jak již z názvu vyplývá, zabývající se vztahy mezi ženami a muži. Dynamikou vztahů v nichž muži nevycházejí jako ti úspěšní. Ať už se jednalo o Caitha a jeho vztah s nejmenovanou Francouzkou, která nakonec odvolá svatbu a nařkne ho z misogynie, spisovatelku, která tráví dva týdny v rodném domě Heinricha Bölla, kterou svým až nevhodným chováním zatěžuje neznámý Němec anebo ženu, která je zvědavá, jaké je podvést svého manžela, ovšem tento čin se jí úplně nevyplatí.
Povídky ,,Antarktida i ,,Pomalá, bolestná smrt jsou svou atmosférou až znepokojivé. I přesto jsou kouzelné, jak už to Keeganová umí.
Moc krásný a inspirativní příběh 3 žen z úplně odlišných prostředí. Všechny se však svým způsobem postaví proti společenským očekáváním a pravidlům.
(SPOILER) Opět velmi kvalitní příběh silných žen.
Malka řeší problematický vztah mezi ní a adoptivní mámou. Myslí si, že ji nemá a nikdy neměla tak ráda jako její biologické syny. Ina má o Malce mínění, že je bezcitná a ráda si zahrává s city mužů, především u Petra je o tomto přesvědčena.
Celou knihou se prolíná téma mateřství - ať už při hledání Malčiny biologické mámy, tak postupné smiřování se s ještě nenarozeným dítětem. Malka díky rozhovoru s Bohem pochopí, že aby se stala dobrou mámou, nepotřebuje najít tu svou biologickou.
Zároveň se seznámíme i s Alicí, ta je úspěšná 40 letá zubařka, která je manželkou Romana, sochaře. Alice ví o Romanových úletech, ale neřeší je. Spolu se snaží o dítě, ale i po umělém oplodnění Alice dvakrát potratila. Je jim sděleno, že chyba je na Romanově straně. Alice začne uvažovat o adopci, prvně se manželovi reakce bojí, ale ten o dítě také stojí. Když se dozví, že čeká dítě s Malkou, nabídne jí, že se dítě po narození převezme do péče a Alice si dané mimino jen adoptuje, bude to pro obě strany lepší a rychlejší.
Kniha byla velmi dobře zpracovaná od začátku až do konce. Je psána svižně, chvílemi i ironicky. Už teď se těším na volné pokračování - Běsu.
Útlá knížka, která toho nabízí opravdu hodně. Už jen samotná forma dialogu mezi Petrem a jeho „vetřelcem v hlavě" je náramně čtivá.
Petr trpí OCD a trpí nutkáním provádět mnohdy až šílené rituály (např. úvodní scéna s parfémem), které se den ode dne stávají šílenějšími. Jak už mnozí tuší, nedopadne to úplně nejlépe.
Tato povídka je přínosná, jelikož o tématu OCD neznám moc jiných děl. Přínáší nám pohled nemocného, vnitřní boj s tímto „vetřelcem". Konec mě trochu překvapil a bylo by určitě zajímavé, kdyby byl příběh delší.
Příjemná kniha, která poslouží všem lidem trpící úzkostmi. Najdete v ní několik velmi zajímavých a přínosných informací. Kniha může dopomoci i k pochopení těchto stavů, takže doporučuji i všem, kteří se o úzkostech a úzkostných lidech chtějí dozvědět něco nového.
Co mě akorát trošku při čtení rušilo, byly překlepy a menší chybky.
Román, po kterém mám rozporuplné pocity.
Sledujeme běžný život doktorky Lucie. Ta pracuje jako anestezioložka v běžné nemocnici a také v zařízeních Vysněná smrt a Posterus. V tom prvním se zaměřuje na lidi, kteří chtějí zemřít, jak již název vypovídá. Posterus se zabývá zamrazováním těl.
Lucia se tak setkává například s Tottim, zvukařem slyšícím hlasy nebo Kassuem, který se přidal k jakési revolucionářské skupině.
Ve světě se také rozšířila nová epidemie - nemoc tzv. bludné staroby. Ta způsobuje tuhnutí končetin, zpomalení metabolismu či řídnutí kostí. Luciina kolegyně věří, že choroba byla vytvořena záměrně.
Ve městě se šíří zvěsti o neznámém svítícím čmelákovi. Spekuluje se, zda je to špionážní tah anebo jen přírodní úkaz. Co to však reálně je, se v knize nedozvíme.
Také máme možnost nahlédnout do nitra Narovi, který je synovec Lucii a přemítá nad existenci duchů, nad hinduistickými přednáškami a v neposlední řadě nad tím, že by se chtěl stát spíše rostlinou.
Na knize se mi líbila obálka a dělení kapitol, jelikož měly ideální délku. Mnohokrát mi přišlo, že kapitoly byly spíše náhodné povídky než souvislý příběh. Upřímně kapitola ,,Nová bakchanálie" byla až nechutná.
Autorka v díle předkládá úvahy. O smrti. O životě. O existenci duchů. Kniha je chvílemi podivná, chvílemi sarkastická. Ovšem zda jsem si něco uvědomila anebo odnesla, to se asi říci nedá. I tak jsem ráda, že jsem měla možnost v knize listovat, věnovat jí čas a poznat finskou literární tvorbu.
Nell je 35 letá doktorka kartografie. Její otec Daniel, slavný a renomovaný kartograf, ji před sedmi lety nechal vyhodit z Newyorské vědecké knihovny, kde oba pracovali. Důvodem byl incident s ,,harampádím". Nell objevila nezkatalogizovanou krabici, v níž byla i na první pohled bezvýznamná automapa z roku 1930.
Právě po oněch sedmi letech ji však rodinný přítel Swann zavolá a ona se dozvídá, že její otec je mrtev. V šuplíku jeho stolu objeví v kožených deskách mapu, která jí zničila reputaci. Nechá si ji a snaží se objevit důvod, proč ji měl otec celou dobu u sebe schovanou.
Postupně odhalujeme příběh z doby, kdy byli Nelliny rodiče na vysoké škole, její matka založila skupinu a začali si říkat Kartografové. A právě její matka (spolu s jedním členem) koupila onu automapu. Zjistili něco, co se zdá být nemožné. Stalo se z toho velké tajemství, které je nakonec stálo jejich přátelství.
Nell se však podaří všechny zase spojit a zjišťuje, jak to bylo doopravdy se smrtí Tamary, její mámy. Je ale opravdu po smrti?
Upřímně neměla jsem od tohoto románu velká očekávání. Zezačátku mi trochu vadilo, že se některé fráze opakovaly (např. právě ten incident s ,,harampádím"). Chvílemi mi kapitoly přišly zbytečně dlouhé. Děj sledujeme z pohledu Nell, Felixe a poté různých členů Kartografů, kde se v podstatě přenášíme do minulosti. Felixovi části mě moc nebavily. Jinak je ale kniha docela dobrý thriller s kapkou fantasy.
Konec mě poměrně překvapil, nečekala jsem, že to dopadne takhle, ale vlastně to byl happy end :)
I přes své rozporuplné recenze mi kniha přijde jako milý, odpočinkový román. Příběh je o lásce, rodině a přátelství.
Přestože se podle názvu může zdát, že se začteme do každodenního chodu knihkupectví a hlavní hrdinové budou trávit čas výhradně zde, je tomu jinak. Pro všechny protagonisty má tento malý obchůdek spíše velkou duševní hodnotu. Takako k tomu dospěje až po čase a i díky tomu si spousty věcí uvědomí.
Sledujeme hlavní hrdinku, která se po rozchodu a odchodu z práce stěhuje za svým strýčkem, který vlastní knihkupectví. Zpočátku si o strýci myslí své , avšak poměrně rychle naváží hlubší vztah. Takako, která prvně nenáviděla pach zatuchlých knih a nevěděla o nich vůbec nic, dokonce začne knihy číst a propadne jim.
Je zde však jedna záhada - náhlý odchod strýčkovi manželky, která se po několika letech znovu objeví. Takako se s tetou začíná sbližovat. Ovšem dojde k ještě k pár zvratům.
Kniha je takovou pohodovou „jednohubkou", zasmějete se nad ní, ale možná i zamyslíte. Velmi se mi líbí i přebal knihy, leč se bohužel v příběhu nevyskytly žádné kočky:)
Kniha obsahuje několik velmi krátkých povídek, které jsou místy až absurdní. Zároveň se u knihy i nasmějete, pokud holdujete černému humoru. Určitě bych chtěla zkusit i další díla autorky. Za zmínku stojí i práce překladatele, velmi povedená. Pokud potřebujete například oddych od náročnějších knih, rozhodně doporučuji.
Kniha je souborem povídek v žánru „finské podivno" - a lepší název již snad ani vzniknout nemohl. Celkově se setkáme se 7 jedinečnými příběhy s prvky fantasy, mají magický nádech, čtou se v podstatě samy. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Lesní lišky a Gordonův příběh.
Doporučuji všem, kteří se rádi obohatí něčím novým, nevšedním.
Bohužel po cca 90 stranách knihu odkládám. Vůbec mi nesedla úprava co se týče odstavců, dialogů a rozdělení do kapitol. Ani dějově kniha nenaplnila moje očekávání. Možná se v budoucnu ke knize vrátím, ale prozatím zůstává ,,mimo hru".
Neal Shusterman vytvořil opravdu zajímavý svět. Lidé svrhli vládu a nyní je jakýmsi řídícím centrem ThunderHead, který má své vlastní zákony a práva, překročili dokonce i hranici přirozené úmrtnosti. A proto mezi normálními občany žijí i Smrtky. Tyto osoby mají za úkol nejlépe soucitně a morálně ,,sbírat" ostatní a pomoci jim tak k věčnému odchodu. Naši dva hlavní hrdinové, Citra a Rowan, ve svých 16 letech vůbec nečekají, že by se jednoho dne takovou Smrtkou mohli stát. Upřímně o to vůbec nestojí. Jenže je tomu jinak, oba jsou přijati do učednictví. Pak ovšem nastane zvrat a jejich životy nemohou být více odlišné. Oba budou čelit morálnímu dilematu.
Obyčejně žánry young adult nečtu, ale tohle mě vážně překvapilo. V ději je tolik překvapivých zvratů, které vás přinutí číst dál a dál. Rozhodně doporučuji všem!
Nahlížíme do života 11 leté Františky, která se chce stát herečkou. Proto se celý její svět točí okolo ,,divadelňáku" a vedoucího Mirka poslouchá na slovo. Co mi přišlo smutné bylo, když Františka prohlásila, že vlastního tátu ani nezná a je pro ni cizí, když spolu přitom bydleli pod jednou střechou.
Mezi mnohdy dramatickými situacemi z divadelního kroužku řeší malá Františka i svá přátelství (proč nejlepší kamarádka Magda chodí ven s jinými dětmi, budeme už navždy nejlepší kámošky?), váhu (neměla jsem to všechno jíst, musím zhubnout do kostýmu..) , svůj problematický vztah s mámou i bratrem (bratr jí může nadávat do špekáčků, že je hnusná, ale ona se nemůže bránit, protože pak vždy zasáhne matka a je zlá), rozvod rodičů (přeci když se rodiče nehádají tak se nerozvádí) a prolínají se jí i vzpomínky na milovanou babičku Františku, po které nese stejné jméno.
Vše vidíme z pohledu dítěte a tak je jasné, že určité věci nedokáže Františka pojmenovat správně. Třeba, co provádí vedoucí Mirek. Ten nejenže manipuluje dětmi, že se nesmí bavit s nikým jiným než s lidmi z divadelňáku, že co se stane mezi nimi má zůstat mezi nimi, manipuluje také s rodiči a vlastně každým v okolí. Ti všichni si o něm myslí, že je skvělý vedoucí, který se naplno věnuje kroužku a proto nemá vlastní rodinu. Pravda je samozřejmě někde úplně jinde.
Podaří se Mirkovi činy i nadále držet v tajnosti? To budete vědět, až si knihu přečtete.
Co mě na celém čtení mr(a)zí nejvíce je fakt, že se v podobné situaci ocitlo již hodně dívek (a dětí celkově), rodiče o tom ani neví a děti si pak nesou následky až do konce života. Příběh byl velmi silný a autorka má můj obdiv za to, jak dokázala popsat tyto smutné události.
Příběh se odehrává v roce 1917 a sledujeme příběh tehdy 35 letého Friedricha. Jeho práce novináře byla právě ukončena a do bytu mu vešel neznámý muž, který se představil jako hrabě Evžen Černín. Chce se Friedricha najmout jako soukromého detektiva, aby prošetřil úmrtí Ludviky Leonhardi v klášteře u svatého Gabriela. To ještě Friedrich netušil, do čeho se „namočí" - okultismus, podivné náboženské teorie a praktiky v klášteru. Celé to vyvrcholí velmi zvláštní situací. Jakou? To se dozvíte, když si knihu přečtete.
Vyšetřování skončilo tak rychle, jak začalo. Alespoň mně to tak připadalo. Poté se Friedrich stýká s podivnými lidmi a nakonec na to i doplatí. Z historické detektivky je tak spíše historický horor. Ale námět se mi líbil, jen občas mi připadalo, že tam je až náboženských moc pojmů a teorií a trochu jsem se ztrácela. Konec byl již úplným hororem a upřímně mě překvapilo, jak se z vyšetřování úmrtí jeptišky Friedrich dostal až tam, kam se dostal.
Kniha rozhodně nebyla špatná, ale nevím, jestli se k ní ještě vrátím. Hodnocení tedy je tak 3,5 z 5 hvězdiček.
Moc mě mrzí, že má tato kniha tak málo recenzí a moc lidí jí nejspíše nezná. Skládá se z povídek z nichž na čtenáře dýchá prostředí irského venkova. Řekla bych, že kniha je až impresionistická, plynulá a svým způsobem kouzelná. Sledujeme vnější pochody hlavních hrdinů, povětšinou farmářů. Moc doporučuji i další knihy od autorky, jejich atmosféra zůstane ješte dlouho po přečtení.
Moc pěkný a přitom jednoduchý design, líbilo se mi i rozdělení do konkrétních časových období. Dozvědela jsem se nové informace a nestačila se divit, na co všechno si Američané dokaží stěžovat. Možná by nebylo od věci zahrnout více knih zakázané v Evropě, Asii nebo i v Africe.
(SPOILER) Útlá, na první pohled nenápadná kniha. Hlavní postavou je Bill Furlong, který zažívá existenciální krizi. Klade si otázky -kdo by mohl být jeho otec, jak dlouho budou se ženou jen pracovat a pracovat a mnoho dalších.
Zároveň odkrývá tajemství zdejšího kláštera - jedná se o Magdaléninu prádelnu, zařízení v Irsku, kam umisťovaly ženy, které společnost považovala za nepřizpůsobivé. Ve skutečnosti se zde odehrávaly hrůzné skutky. O tomto jsem vůbec netušila a byla jsem překvapena, že něco takového existovali i v 80. letech 20. století. A právě z takového místa zachraní Bill mladou slečnu.
Velmi povedené dílo o lásce, svědomí a pomoci a ke všemu v období Vánoc.