Book.Krys
komentáře u knih

Je to moc krásné a jemné vyprávění psané tak, jak umí vyprávět jen indické duše vyznačující se zvláštní hloubkou. Dojala jsme se na konci. Dojala jsme se na začátku. Je to jedna z nejlepších knih, které se mi v poslední době dostaly do rukou.


Krásná forma, kvituju, že je vyprávěn příběh tímto stylem. Moc jsem si čtení užila, i když to bylo smutné.


Kniha nebyla špatná, ale hlubší dojem ve mně nezanechala. Téma gashligtingu, kvůli kterému je kniha vyzdvihovaná bylo zpracované už hodněkrát. Mimo jiné Prachettem. To mě bavilo o kapku víc.


Je to podmanivé a kruté, text je nerytmický a člověk se v jeho slovech cítí nepohodlně, ale tak to má u takových textů být.


Vládne slovu, absolutně. Popisuje vtřní pochody nás všech nesmlouvavě a laskavě zároveň. Skláním se nad takovým uměním.


Vlastně velmi analyticky popsané dospívání tak, jak jsme se nad ním ještě nezamýšleli, nebo aspoň já. Bravo Giordano, bylo to skvělé.


Tahle dáma umí psát strhujícím způsobem i u téhle bichle mi příběh utíkal před očima.


Dozvěděla jsem se toho z této knihy hodně. Líbil se mi postoj autora vůči rodičům. Velice střízlivý s ničím se nemazal. Forma knihy mi ale jako celek nevyhovovala, špatně se mi četla.


Klasicka vztahovka o lidech, kterym neni 20. Takze to je osvezujici, najednou mate k tem postavam trochu bliz.


Bavilo mě nahlédnout do dopisů, které si Felice radši vzala zpátky a schovávala je skoro až do své smrti. Kafka byl hodně svůj, fascinující osobnost. Dopisy baví ale asi i kvůli své bulvárnosti.


Je to příběh bez invence. Nemám ráda knihy, které jsou psané podle mustru a nepřinášejí nic nového.


Až příliš povrchní. Gró té knihy je, že se jedna mladá žena chce stát dirigentkou, ale nikdo jí nevěří. Věří jen sama sobě. Nakonec se jí to podaří, musí ale překonat pár peripetií souvisejících s muži, bez jejichž peněz by se dirigentkou nemohla stát. Pak to končí.
Přitom by bylo mnohem zajímavější začít vyprávět ten její příběh právě v momentě, kdy diriguje ve velké hale a myslí si, že je na vrcholu. Protože pak už následoval jen strmý pád a popsat jej, by mohlo být psychologicky moc zajímavé. To se nestalo, je to šestáková novelka.


Skvělá kniha. To je tak osvěžující číst něco tak odvážného, kde nic nedává smysl, ale nakonec vlastně ano. Kde si člověk vymyslí vlastní svět, ale není to fantasy. Autor odkazuje ke Kafkovi. Nesnaží se ho ale napodobit, to nejde. Ale i tak píše dobře a každý si v té jeho alegorii najde něco, co ho pálí.

Šesták odráží v k nize dnešní dobu. Používá zrychlený styl psaní. Poukazuje na povrchnost, a to především tou ekologickou. Vše souvisí se vším. Čtete, přeskakujete stránky, protože je na každé to samé, ale to nevadí. I taková je doba. Je to experiment, který se povedl. Příběhu, který si budete pamatovat, se ale nedočkáte.


Kniha má rozhodně své kvality, ale já nejsem cílová skupina. V porovnání s Heřmánkovým údolím, je kniha o dost plošší, postavy jsou mi vzdálenější a připomínají mi svými myšlenkovými pochody dívky z šestákových románů pro náctileté z devadesátek. Ale jak píšu, já nejsem cílvoá skupina, jíž je kniha určena...


Lea Ypi píše tuto knihu jako reportér vzpomínající na dětství. Má daleko k románu i klasickým memoárů , protože nemá příběh, nejde do hloubku, neukazuje podstatu lidského bytí. Nepodává ani široký kontext o životě v Albánii. Jde o směsku informací typu "do front jsme místo sebe dávali kameny"...


Ta kniha mě odrazovala svou anotací. Je košatá s prázdná, to nepsal dobrý markeťák.
Ta kniha je ale naštěstí dobrá a mám radost, že jsem ji dostala k narozeninám. Hrdinům jsem držela palce a ještě teď nad jejich počínáním přemýšlím.


Hezky napsaný a ucelený stručný text o hledaní ženy, o které se toho moc neví. Líbilo.


Spousta otázek, spousta pobídek k zamyšlení a žádné odpovědi. Tahle kniha vás nutí si je hledat sami. Každý text čte jinak, v tom je kouzlo téhle knihy.
