hanka_reading
komentáře u knih
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Moc hezká knížka. Je až neskutečné, co všechno dokáže jedna mladá "holka" vydržet a co se dá zažít během jednoho života. Určitě stojí za přečtení.
Kláru si chce koupit každý
Heliodor Šimanik
Klára se dostala do maléru a musí rychle splatit velký finanční obnos. Kde ale tak rychle vydělat peníze? Nezbyde ji nic jiného než se stát striptérkou. Později se dostane k jinému kšeftu, kde hraje na dovolené partnerku bývalému spolužákovi. Potkává jednoho staršího týpka, který ji vlastně nakonec pomůže. Děj se zamotává a přibývají další postavy. Dost často je ve hře nahota, intimní situace a Klára jako rozvraceč vztahů - alespoň tak to na mě na první pohled působilo.
Jaká ale Klára ve skutečnosti je a co ji nejvíc trápí?
Námět jako takový nebyl špatný, taky uvědomění si svých chyb a sama sebe nebo zrcadlení našeho chování u druhých lidí. Dost ale pokulhávalo zpracování - špatně jsem rozeznávala, kdo mluví, v některých částech jsem měla málo informací, abych pochopila smysl.
V druhé půlce bylo pár zajímavých myšlenek o životě nebo vztazích, chvílemi ale bylo filozofování na můj vkus až dost podrobné a zdlouhavé. Také by to chtělo lepší práci redaktora a zapracovat na korekturách.
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Hlavní postavou je Zuzanka, která popisuje svůj život a různé zážitky - nejdříve z pohledu šestileté holčičky, která brzy nastoupí do první třídy a poté sledujeme její život postupně až do páté třídy. Pochází z židovské rodiny, hraje na violoncello a píše básničky, díky kterým utíká do jiného světa.
Spolu se Zuzkou a její rodinou se ocitáme v 80. letech 20. století v jednom malém moravském městě. Otec je režisér a moc často ho z důvodu pracovních cest nevídá. Zažijeme s ní prázdniny u babičky a dědy. Při pobytu v nemocnici se seznámí s Monikou, se kterou si několik let posílají dopisy. A vždycky po nějaké době někdo odejde z jejího života a tak se ptá - proč všichni odcházejí?
Vyprávění je autentické, včetně použitého nářečí nebo různých slov a výrazů typických pro zvolený čas. Já osobně si připomněla slovo pišingr nebo období, kdy jsme nosili kamaše.
Jak je uvedeno na obálce - je to hořkosladké a nostalgické vyprávění o tom, jak se z malé Zuzanky stává dospívající dívka, která zjišťuje, že i ti nejbližší nás opouštějí. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody malé holčičky a také to, jak ztrátu blízkých vnímala - za mě se to autorce moc povedlo.
Host
B. A. Paris (p)
Už i já si konečně přečetla poslední knihu od této autorky.
Iris a Gabriel žijí spokojený život jen do té doby, než Gabriel najde v blízkém kamenolomu mladého chlapce. Bohužel se mu ho nepodaří zachránit a jako lékař to těžce nese. Do toho se k nim doslova nastěhuje kamarádka Laure, která momentálně řeší partnerskou krizi. Jenže jak to vypadá, jen tak se domů nevrátí. Dost tím naruší jejich život, až už jim začíná lézt krkem. A do toho se Laure ztratí.
Musím říct, že i mě Laure svým chováním a vystupováním neskutečně iritovala - to se autorce povedlo, stejně jako tempo celého příběhu. Podle anotace jsem čekala trochu něco jiného, nicméně kniha byla čtivá a bavila mě - i když tedy jiné autorčiny knihy byly o něco lepší.
Nejzajímavější byl epilog. V něm je čtenář seznámen s dalšími informacemi, které vysvětlují, co se opravdu stalo. Je to pěkná ukázka toho, co je schopný člověk udělat, aby měl klid a nikdo ho neohrozil.
Vánoce v Šípkové ulici
Alena Mornštajnová
“Dostávat dárky je hezké, ale radost dělá i dárky dávat.
Chcete se už vánočně naladit? Tak sáhněte po tomto pohádkovém příběhu pro děti od známé české autorky. Dočtete se, co se stane, když Ježíšek onemocní a nestihne roznést dárky. A přitom mu chybí už jen Šípková ulice. Kdo jiný mu může pomoct než Santa?
Příběh je to hezký, roztomilý, ale i dobrodružný. Ukazuje, jak je hezké si pomáhat a to nejen o Vánocích.
A musím zmínit ilustrace od A. F. Holasové - ty jsou opravdu nádherné.
Knihu si podle mě užijí nejen děti, ale i dospělí.
Letnice
Miroslav Hlaučo
Nacházíme se v takovém magickém městečku v roce 1903, ve kterém místní obyvatelé žijí svůj život. A kromě toho mají zvláštní schopnosti - chodí po vodě, bez fyzického přičinění lámou skály, v neděli je naprosté bezvětří apod. A nikomu to nepřijde zvláštní, prostě to tak je a všem to vlastně usnadňuje život. Je jen jejich město a tam venku je svět širých rovin a pomalých řek.
Jednoho dne se sem vrací po patnácti letech Odysseus, který byl považován za mrtvého a kterému se zalíbí bratrova Julie. Je jeho návrat nějaké znamení?
A obyvatele čeká ještě další překvapení - na Letnice se ohlásí na kontrolu notáři. Teď je tedy na místních lidech, aby si “odpustili svoje schopnosti a chovali se “normálně, aby nikdo nic nepoznal.
Ze začátku jsem se musela naladit na tamější prostředí a obyvatele - přeci jen jejich schopnosti nejsou pro nás úplně normální. Bavilo mě ale sledovat, jak se vyvíjí vztah Odyssea a Julie, která doposud žila s Tomášem, jenž si ji proto nárokoval. Také rozdílné povahy a úvahy bratrů stojí za zmínku. Za mě nejlepší byla poslední část věnována návštěvě notářů, která byla místy i vtipná. Jen mi tedy bylo trochu líto, jak jeden z notářů dopadl.
Pěkné byly i odkazy na jiné texty, třeba i ty biblické. Moc mi nesedla jména obyvatel, ale zase na druhou stranu k danému prostředí se hodila.
Nečekejte příběh plný zvratů. Je to spíš takové poklidné čtení, na které je potřeba mít tu správnou náladu. A velmi kladně hodnotím obálku - ta se povedla.
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
Lucie Macháčková
O knize jsem se dozvěděla na jaře díky Magnesia Litera, kterou získala autorka za humoristickou knihu.
Je to taková knižní jednohubka, oddechovka, u které jsem se zasmála. Lucka je stand-up komička, která umí lidi pobavit, což se ukázalo i v této knize.
Vypráví nám zážitky nejen své, ale především kamarádek, a to vše ze světa svateb a vztahů obecně.
Pokud chcete něco na odreagování, zkuste tyhle historky - stojí za přečtení.
Dálnice
Lenka Potůčková
Děj se začíná odehrávat v tehdejším Československu v roce 1984. Renata jede s podnikem na zájezd do Rakouska, kde emigruje a domů už se nevrátí. Sledujeme tak, jak má její rozhodnutí vliv na životy ostatních členů rodiny - manžela Richarda, syna Marka, který už studuje na vysoké škole a dcery Simony, která má jít na střední. Každý to vstřebává po svým, ale všichni Renatu zpočátku nenávidí a nechápou její chování. Copak ji nezáleží ani na svých dětech? Celá rodina se okamžitě octne v hledáčku StB a pro ostatní jsou hrozbou.
Nečetla jsem moc příznivé recenze na tuhle knihu, ale mě se líbila. Podle mě autorka hezky popsala dobu a to, co se dělo - všichni byli víceméně rádi, že přežívají a na nějakou zábavu moc času a hlavně nálada nezbývalo. Ze čtení čiší spíš ponurost a špatná nálada, ale mě to k té době sedí.
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Je to kniha plná emocí, tajemství, ale i lásky, porozumění, ale i trablích, které mohou člověka tížit celý život. Autorka opět krásně ukázala na soudržnost a podporu ve vietnamské rodině, ale také život v Saigonu během války.
Zmínit musím krásná přirovnání a přísloví (např. chyběl jí, jako rýži chybí déšť, moři vlny, řece ryby).
Kniha mě bavila o trochu méně než Hory zpívají, ale i tak stojí za přečtení
Jako tygr ve sněhu
Juhea Kim
Kniha začíná příběhem hladového lovce, který zachránil japonského důstojníka před útokem tygra. Dále vypráví příběh několika lidí od konce 1. světové války až do 60. let. Seznámíme se s desetiletou Jade, kterou rodina prodá do školy pro kurtizány, její kamarádkou Lotus, osiřelým chlapcem Džung Ho, který se do Jade zamiluje, také komunistou Lee Mjung Bo, ředitelem divadla Ma nebo řidičem rikšy Han Čchol, ze kterého se stane úspěšný muž.
Všichni žijí svoje životy, které se nějakým způsobem vyvíjí a různě se proplétají. Na knihu jsem byla moc zvědavá, protože korejskou literaturu neznám. Příběhy to byly zajímavé, pomalejší, ale něco mi tam chybělo. Autorka mě nedokázala příliš nadchnout a nějak zvlášť vtáhnout do děje. A úplně nejvíc jsem nechápala, jak se mezi korejskými jmény objevil Piskoř - byla to sice jen přezdívka, ale mě to tam prostě nesedlo.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Bestie v uniformě
Lukáš Křišťan
Autor nás seznamuje s případem starým takřka 100 let, během kterého se neznámý pachatel vloupal na statek v západních Čechách. Tam surově zabil spící rodinu - dospělé i děti. Jedno dítě ale “přehlédl a stalo se tak svědkem celé strašlivé scény.
Mě se moc líbila zvolená forma. Autor místo klasického vyprávění předkládá výslechy jednotlivých lidí. Sice je to tak nějak bez emocí a bez napětí, ale vlastně mi to nevadilo. Vrah je odhalen poměrně brzy a jednotlivé výslechy jsou proloženy právě jeho “povídáním. Dozvídáme se něco o jeho dětství a rodinných poměrech, které opravdu nejsou záviděníhodné. Konec je věnován soudnímu procesu - za mě nejlepší část. Čtenář se tak vlastně stává účastníkem celého vyšetřování.
Celý případ je o to horší, že se opravdu stal. Takže ano, za mě stojí za přečtení.
Počkám na tebe
J. Lynn (p)
Příběh jsem poslouchala v audio podobě v podání Anežky Šťastné, jejíž hlas se mi poslouchal dobře. Díky ní mě bavila jak Avery, tak Cameron. Kniha nabízí pohled na to, jak těžké a nepříjemné tajemství dokáže ovlivnit život, jak náročné je někomu začít věřit a jak je důležité nevzdával se. A poslední část knihy nabízí i několik celkem detailních milostných scén.
Pro mě to byla příjemná oddechovka, která mě vrátila do studentských let. Nenáročný, ale hezký příběh s ideálním koncem.
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
(SPOILER) “Život může stát za houby, ale pořád tady byla čokoláda.
“Nikdo z nás nemůže ovlivnit to, co nám život postaví do cesty, ale pokud se k tomu postavíme pozitivně, budou naše životy o moc lepší.
Mina žije se svým partnerem Simonem v Manchesteru. Na roční výročí ho chce překvapit a požádá ho o ruku. To se ale nesetká s pochopením a je z toho spíš trapas. Mina se tedy rozhodne, že vypadne někam pryč. Jede za svou kmotru Amelií, která bydlí v malé vesnici ve Švýcarsku, kde provozuje chatu. A cestou tam se doslova srazí s Lukem.
Je to román pro ženy, takže se nabízí, co bude následovat. S Lukem si rozumí, je zábavný, energický, jedou na stejně vlně. Ale Mina se mu brání, protože jak říkal Simon, je potřeba mít někoho pro život, ne pro zábavu.
Nemám ráda zimu, ale podle popisu se mi ty zasněžené hory moc líbily. Bylo to pro mě oddechové čtení, které bylo mimo jiné také plné čokolády, přátelství a užívání si života. A to bylo moc fain.
Temná pláň
Andy Maslen
Pro mě to byla spíš taková průměrná detektivka s rychlým odhalením na konci. Zajímavá byla linka z osobního života.
Čtenářský kroužek na konci světa
Frida Skybäck
Je to takové nenáročné čtení. Pro mě bylo nejzajímavějších až posledních pár stran, kdy se začalo dít něco víc a děj byl celkem napínavý.
Feťáci
Eva Dolejšová
Mě osobně se kniha moc líbila. Je ukázkou toho, co s lidmi můžou drogy udělat a kam až je dostanou. Je to věrný obraz toho, jak je těžké si závislost přiznat. Kniha je neskutečně čtivá a jsem moc ráda, že se ke mě dostala. Nejvíc jsem fandila Filipovi a jeho Emičce.
Takové knihy by měli číst děti i rodiče, aby si aspoň trochu uvědomili, kam je závislost může dostat, že se to fakt děje a hlavně že do toho může spadnout kdokoliv z nás.
Živá minulost
Veronika Martinková
Ani tento díl nemá chybu. Je opět čtivý a napínavý až do konce.
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Je to zvláštní kniha, která určitě není pro každého. I tak mě ale nutila číst až do konce.
Pláňata
Petra Dvořáková
V nejnovější knize oblíbené české autorky žijeme život jedné rodiny v 80. a 90. letech. Vyprávění se střídá z pohledu věčně nespokojené matky, otce, který si rád přihne a dcery Pavlíny, která se nebojí říct svůj názor. Hádky rodičů jsou na denním pořádku. Bydlí na vesnice, žijí od výplaty k výplatě. Prožijeme s nimi převrat v 89., kdy se všichni těší, jak si polepší. Naše rodina ale brzy zjistí, že pro ne se nezměnilo vůbec nic.
Další autorčina kniha, v které moc smíchu neprožijeme. Jen si připomene realitu všedních dní a podmínky, za kterých se dříve žilo, především na vesnici. I tentokrát se na konci stane překvapivá událost, takový vzdor Pavlíny - víc prozrazovat nebudu. Nebyla to špatná kniha, ale jiné knihy od autorky mě bavily víc.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Mě ten příběh moc nesedl, nebo spíš mi byly nesympatické hlavní postavy, víc Lucka. Obzvlášť u ní bych potřebovala asi více informací, abych ji lépe pochopila.
