Ctenar1202 komentáře u knih

Jaké to je vyrůstat v dětském domově a neznat svou minulost? Jaké to je být vydán napospas životu a poprat se s ním? Co vše musí člověk podstoupit, aby se uchytil v dnešním dravém světě?

Rudolf Král je český spisovatel, který nám v knize Raci v hlavě líčí příběh Mikuláše, který nezná své biologické rodiče, protože jako malé miminko byl odložen do dětského domova. Jenže je mu 18 a tak musí opustit brány tohoto ústavu a snažit se co nejlépe začlenit do společnosti. Jak moc mu to jde či nejde nám autor barvitě líčí. Miku, jak si nechává říkat, zažívá i v dospělém životě kotrmelce a prokousává se životem jak jen to jde. Dostane se až mezi několik lidí, kteří jsou členy mafiánského gangu.

Souběžně s příběhem Mikuláše čteme o Nestorovi, který prožívá hrůzy první světové války, a když už si myslí, že se blíží lepší časy, tak se mu celý život sesype jako domeček z karet. Sledujeme tak jeho putování Zakarpatskou Ukrajinou, kdy se mu do života připlete malá dívenka, sotva pětiletá, které dá jméno Taryk. S nimi prožijeme v knize téměř celé dvacáté století a je to čtení velice bolavé, ale i úsměvné, magické a plné naděje.

Nestor, Taryk a Miku. Zdánlivě spolu naprosto nesouvisející příběhy. Autorovi se povedlo skvěle vylíčit jednotlivé postavy a máte pocit, že jste se do příběhu přenesli i vy. Procestujete s postavami spousty měst, schováváte se v lesích, dokonce se dostanete do cirkusu, ale taky ochutnáte hnusné mazlavé bahno zákopů a hrůzu z okolo znějících střel.

Příběh je skvěle vystavený a získá si vás, pokud mu věnujete opravdu pozornost a čas. Lidské osudy vás chytí za srdce, ale musíte být pozornými čtenáři. Zjistila jsem, že knihy z Nakladatelství Vyšehrad jsou čtivé, hodně čtivé, ale taky velice náročné. Přesto je budu doporučovat všude, protože toto jsou přesně ty knihy, kdy dostanete na sto procent kvalitní příběh.

5 20.11.2022

Smolaření. Říká vám tento termín něco? Já věděla zhruba o co se jedná, ale díky této knize jsem získala vědomosti o činnosti, která za desítky let téměř vymizela. Smolaření je totiž způsob získávání pryskyřice z jehličnatých stromů, která se nadále zpracovává a používá v mnoha odvětvích. Autorka si dala velkou práci ve studiu tohoto oboru, aby nám čtenářům dokázala zprostředkovat, jak moc těžká práce to byla.

V knize seznamujeme s Rae Lynn. Mladou ženou, která se přes nepříznivý osud dostane až do pracovního tábora, kde vykonává tuto fyzicky náročnou práci. Potká zde i Dela, který se z obyčejného dělníka vypracoval na předáka a ukazuje podřízeným, že i mezi nadřízeným a podřízeným může být lidský přístup. V táboře na zpracování pryskyřice totiž jinak vládne krutost a trestání za sebemenší chybu.
Rae Lynn a Del se snaží vyrovnat se svou minulostí a smířit se s osudem, který je jim určený. Čteme tak srdcervoucí příběh plný odhodlání, napětí a lidské houževnatosti.

Příběh se mi moc líbil. Od začátku jsem sice tušila, jak asi skončí, ale přesto mi to tentokrát vůbec nevadilo. Od první stránky jsem se do knihy ponořila a jen nerada jsem ji odkládala. Navíc autorka dokázala postavy, prostředí a život vylíčit tak barvitě, že jsem měla pocit, jako když jsem přímo v dění.

6 14.11.2022

Autor slibuje autentické vyprávění z prostředí, kam se běžný smrtelník nepodívá. Já se opravdu těšila na dramatický příběh, ale nestalo se tomu tak. Postavy pro mě byly vykreslené naprosto plytce a bez nějakého většího vnitřního poznání. Vyprávění bylo nemastné, neslané a já knížku dost často odkládala, protože když už se začalo něco dít a chtěla jsem se dozvědět podrobnosti, autor skočil v tématu někam jinam a nebo rovnou o několik let dopředu. Chápu, že popsat čtvrt století života je hodně, ale mě to v příběhu nesedlo. Byla však ke konci scéna, kdy jsem napětím ani nedutala, přesto v porovnání s celou knihou to bylo málo. Na konci mi však zbylo i pár otázek a po dočtení poslední věty následovalo jakože cože?

Možná bych byla s příběhem spokojená jako náctiletý kluk. Takto jsem ráda, že jsem si ji přečetla, mohla si udělat vlastní názor, ale vím, že mi příběh nesedl a očekávala jsem něco naprosto jiného.

12.11.2022

Autorka Jana Poncarová je česká spisovatelka, která se zabývá převážně skutečnými událostmi a životy lidí. Já bych vám dnes ráda představila její zatím poslední knihu s názvem Herečka: Múza první republiky.

Kniha je o životě talentované české herečky Jarmile Horákové. Ta od dětství toužila po tom stát se herečkou a stát na prknech, která znamenají svět. Herectví pro ni bylo vším a ač byla ještě dítě, byla k sobě tvrdá a disciplinovaná. Učila se texty a tvrdě dřela, aby se jednou dostala na divadelní scénu a mohla lidem ukázat své herecké umění. A povedlo se jí to. Milovala divadlo a film a naprosto mu podlehla. Vše, i soukromý život, šel stranou. Velice ráda si psala své pocity, myšlenky a vzpomínky do deníku.

Druhá významná žena v knize je Olga Barényi. Toto jméno vám možná nic neřekne, ale jedná se o pseudonym herečky a hlavně spisovatelky Aloisie Anny Voznicové. Ta se v knize věnuje psaní divadelní hry Herečka, která má být právě o životě Jarmily Horákové. Olze se totiž do rukou dostane Jarmilčin deník a ona se rozhodne nenechat upadnout v zapomnění její příběh.

Autorka dokázala bravurně vykreslit dvě tak naprosto odlišné postavy. Jejich pocity, dravost a odhodlanost v dobách ve kterých žily. Mezi Jarmilou a Olgou nás dělí v knize 20 let. Jarmila byla mladá a plná života s mnoha sny, ale bohužel osud tomu chtěl jinak a zemřela velice mladá a to ve 23 letech. Její poslední týdny života jsou v knize vylíčeny s neskutečným citem a měla jsem slzy v očích. Jarmila mi jako osoba přirostla velice k srdci a přiznám se, že jsem si o ní hledala na internetu další informace. Bohužel jich moc není. A je to škoda.

Proto jsem velice ráda, že autorka napsala takto nádhernou knihu, která je dějově sice smyšlená, ale opírá se o reálné události. Knížku doporučuji přečíst všem milovníkům historie, ale vlastně i všem ostatním, kteří si prostě chtějí přečíst kvalitní příběh, který ve čtenáři zanechá hlubokou stopu.

4 07.11.2022

Já musím smeknout před autorkou, protože jsem netušila, že držím v ruce tak moc čtivou knihu. Od prvního písmenka si mě získala a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Vztahový propletenec a chování postav mě bavilo. Rozhodně bych takové vztahy nechtěla mít ve vlastní rodině, ale jsem naprosto přesvědčená, že se to stát může a pak se rodina otřásá v základech.

5 06.11.2022

Co se vám vybaví, když slyšíte jméno Richard Ramirez? Ano, sériový vrah, který byl obviněn z 13 vražd, 5 pokusů o vraždu, 11 znásilnění a 14 vloupání. Ano, docela vysoké číslo na jednoho člověka. A abyste se dozvěděli o jeho životě, vraždách a osudu po odsouzení víc, tak si o něm můžete přečíst knihu s názvem Richard Ramirez-Night Stalker od Philipa Carla.

Richard Ramirez. Člověk, který se zapsal do dějin jako sériový vrah a ač je téměř 10 let po smrti, tak nás jeho život a činy nadále fascinují, znepokojují a znechucují zároveň. Kde se v něm vzalo to zlo a nenávist? Ty sklony k násilí? V dětství? Či se takto člověk narodí? Těžko říct...každopádně Richard byl sériovým vrahem řádícím v 80. letech 20. století. V roce 1989 byl uznán vinným z 13 vražd, 5 pokusů o vraždu, 11 znásilnění a 14 vloupání. Jeho soudní proces sledoval celý svět. Lidé ho nenáviděli, ale paradoxně se našlo spousty žen, které se do něj zamilovaly, psaly mu dopisy a představovaly si s ním intimní vztah.

Richard vyrůstal s pěti sourozenci a rodiči. Otec měl násilnické sklony a byl na děti velice tvrdý. V dospívání se sblížil se svým bratrancem, který se vrátil z války ve Vietnamu a barvitě Richardovi líčil, jaké brutality tam zažíval a sám dělal. Ovlivnilo Richarda i tohle? Možná...

Knížka je docela silná, má 576 stran a je opravdu obsáhlá. V první čtvrtině se dozvídáme o vraždách a o tom, jak se snažila policie Richarda dopadnout. V druhé čtvrtině čteme o jeho dětství, dospívání a celkově rodinných vztazích a tato část mě bavila asi nejvíce. Následuje soud, který byl opravdu, ale opravdu zdlouhavý, úmorný a v některých věcech naprosto nepochopitelný. Porota pojídající popcorn při rozhodování o Richardovo vině či nevině mě opravdu pobavila. Každopádně byla tato část knihy pro mě zbytečně dlouhá, navíc se v ní objevilo neskutečné množství jmen, která se mi pletla a nebo jsem absolutně netušila kdo to je. Poslední část byla čtivější a velice se mi líbil rozhovor Richarda s autorem knihy. Ano, čtete dobře. Autor se osobně s Richardem setkal a to dodává celému rozhovoru větší sílu.

Pro všechny, kteří mají rádi True Crime, knížku doporučuji, ale připravte se na trošku zdlouhavější část při soudním procesu. Jinak jsem byla z knihy nadšená a samozřejmě si o Richardovi ještě googlila fotky a na Wikipedii se o něm dozvíte velice podrobné informace.

1 05.11.2022

Devadesátky. Období poslední dobou hodně skloňované, protože lidi rádi vzpomínají a nechtějí zapomenou na roky, kdy jsme se stali samostatným státem a žilo se nám prostě skvěle. A tak je to i v knize, která nás zavede na přelom roku 1992-1993, kdy vznikne samostatná Česká republika. Novinář Daniel, který je hlavní postavou této knihy, odlétá na ostrov Tenerife, aby zde sepsal reportáž o životě a tradicích místních lidí. Těší se, jak se mezi novináři vyšvihne svými skvělými fotografiemi a článkem. Daniel je takový sebestředný namachrovaný týpek milující sarkasmus, ale ne vždy je zcela pochopen svým okolím. Jeho přítelkyně Veronika je vylíčena jako infantilní hloupoučká slečinka. Nebo aspoň mě to tak přišlo a fakt jsem nad jejími dopisy, které posílala na Tenerife pro Daniela, žasla.

Danielův pobyt na ostrově je všechno možné jen ne práce. Slibuje si, jak bude fotit a psát. Ač se snaží, tak cesta k sepsání reportáže je trochu trnitá. Potkává zde partu několika lidí s kterými se spřátelí a prožívá s nimi několik společných dní, kdy se vzájemně poznávají. Jasně, Daniel je chlap a má své potřeby, ale fakt mi svým chováním lezl na nervy. Jak utržený ze řetězu. Líbilo  se mi však zamyšlení všech přátel nad tím, jak bude naše republika vypadat za třicet let. To bylo místy i velice úsměvné. Třeba v názorech na mobilní telefony a nebo internet, který byl zrovna v plenkách.

Jelikož je autor psycholog, tak dokázal skvěle vylíčit povahy a chování jednotlivých postav. Závěr se mi moc líbil, ale ráda bych o Danielovi četla dál a ač mi chvílemi lezl krkem, tak jsem si ho přeci jen v něčem oblíbila. Jako kamarád na pokec super, ale chlap pro život, nikdy.

3 30.10.2022

(SPOILER) Osudy jedné rodiny ve 20. století shrnula v dramatickém příběhu. S Emilkou prožijeme celý její život. Radosti, starosti a každodenní život je na stránkách velice čtivě vylíčen. Emilka nám roste před očima a my s ní prožíváme její vývoj v samostatnou ženu, která by ráda prožila šťastný život. Emilka a její blízcí jsou vystaveni mnoha problémům a snaží se s nimi vyrovnat co nejlépe. Žít jako slušní a pracovití lidé a mít kolem sebe milující rodinu.

Já měla bohužel problém s tím, že v příběhu bylo moc úmrtí. Nevím, proč autorka nechávala zemřít tolik osob. Však dramatičnost lze napsat i jinak. Jakmile se na pozadí objevila nějaká postava, tak jsem si hned říkala, že na následujících stranách zemře. Věřím, že každá rodina má svůj osud napsaný, ale zde mi to přišlo opravdu na sílu. Jinak se mi příběh celkem líbil, ale myslím si, že brzy zapadne mezi knihy, které jsem četla, pamatuji si nádhernou obálku, ale obsah ne. Až na ta úmrtí.

5 26.10.2022

Královských rodin je v Evropě víc, ale upřímně, která má největší pozornost? Ano, ta britská. A v knize můžeme sledovat historii této rodiny od konce 19. století až po současnost. Postupně se přes 377 stran dostaneme až k informacím o současných členech rodiny. Takže o Williamovi, Harrym, Catherine a Meghan. Ano, i Harry a Meghan jsou zde zmíněni, Co zmíněni, je jim věnováno docela dost stránek a mě to neskutečně bavilo. Autor se snaží zůstat nestranný a to se mi líbilo. Čtení v knize je zpočátku, nebo aspoň pro mě bylo, lehce těžkopádné. Než jsem se srovnala se všemi daty a nahuštěnými informacemi, tak jsem si chvílemi připadala jako na hodině dějepisu. Ale byla to předmluva, takže jsem se těšila na samotný příběh a s ním jsem velice spokojená.

Knížku doporučuji všem. Jak znalcům královské rodiny, kteří si tímto mohou oprášit trochu znalosti, tak i těm, kteří vědí, že někde na severu žije kdosi, kdo kraluje...opravdu dostane velice ucelený soubor informací podaný čtivou formou. Jediné, co mě opravdu mrzí, že v knize není ani jedna fotografie. Ty by se rozhodně hodily. Na konci knihy je královský rodokmen od Královny Viktorie až po děti Harryho a Meghan.

1 22.10.2022

Hraničáři. Takový pojem vám asi nic neřekne. Stejně jako HPO...mně to taky nic neříkalo. HPO je zkratka pro Hraniční poruchu osobnosti. Je to opravdu zlá a nevyzpytatelná nemoc a může se u člověka projevit kdykoli. Lidé, kteří touto nemocí trpí mají pocity bezvýznamnosti, pochybují o sobě, o své existenci, prožívají pocity prázdnoty a nicoty. Sebepoškozují se a někdy to vede až k sebevražedným pokusům. Je to dá se říct, nová nemoc. Dřív by se o takových lidech říkalo, že jsou prostě divní...bohužel nejsou, oni za svou nemoc nemohou. Strašně s ní bojují, ale než si blízká rodina něčeho všimne, než vůbec může dojít k nějaké psychiatrické léčbě, trvá to i roky. A někdy je pozdě...


V knížce je uvedeno 22 příběhů lidí s HPO. Některé jsou vyprávěny přímo jedinci, kteří HPO trpí a některé vypráví rodič. Připravte se na to, že některé příběhy jsou opravdu srdcervoucí. Opravdu hodně. Nečekala jsem, že mě až takto knížka semele. Nejhorší jsou samozřejmě ty, vyprávěné pohledem rodiče...

Říkáte si určitě, že když se budete o své dítě aktivně zajímat, že tu nemoc poznáte. Nepoznáte...Rodiče těch dětí v knize s nimi mluvili, zajímali se, dělali pro ně první poslední a stejně...nedokázali pomoc. Ano, spouštěčem bývá horší dětství, nebo otřesné vzpomínky na cokoli, ale není to pravidlo. Je to prostě tzv. rakovina duše...Je to knížka plná bolesti. Ale i naděje, protože někteří lidé tam vypráví o svém úspěšném boji, ale je to běh na dlouhou trať. A je smutné, že se najdou i někteří lékaři, kteří tuto nemoc stále zpochybňují...

Knížku doporučuji přečíst všem, ale upozorňuji předem, že to není lehké čtení.

2 10.10.2022

Příběh se mi moc líbil. Zavede nás nejen do filmového zákulisí, ale provede nás hereččiným osobním životem. Líčení pocitů a myšlenek ve spojitosti práce x rodina. Ta dilemata, která se jí honila hlavou, aby dosáhla svých cílů. Přiznávám, že mi chvílemi lezla na nervy a říkala jsem si proboha, jsi slepá a hluchá? Ale to k celému příběhu patřilo a sedlo. Pro mě bylo hodně těžké vidět, jak jí byla kariéra přednější než syn....ale chápu, že to chtěla celé dělat hlavně pro něj, aby se měl dobře...jenže opět...za jakou cenu?...

(SPOILER) Jiří Ventluka sepsal smutný a těžký příběh jeho dcery Eriky. Popisuje nám v něm hodně emotivně a upřímně, co vše jeho dcera vydržela v boji s nemocí o které u nás dosud nikdo neslyšel a na celém světě jsou snad jen tři lidé, kteří trpí dysplazií lymfatického systému.

Erice se jednoho dne stane úraz a je převezena do nemocnice, kde se postupně dozvídá horší a horší diagnózy, které ji a celou její rodinu naprosto ochromí. A jelikož si lékaři nevědí rady a jsou bezmocní, rodiče se obrací i na možnosti alternativní léčby a Eriččin tatínek vyhledá i pomoc u šamanů. Obrací se na pomoc u zahraničních lékařů. Chytají se prostě každého stébélka. Ale Erika se jim ztrácí před očima... Sledují, jak se lékaři snaží v boji se zákeřnou nemocí, ale je to ode zdi ke zdi. A snaží se opravdu? Nechtějí pouze uchlácholit rodiče v tom, že bojují a snaží se Erice pomoci?

Knížka je celkem útlá a já ji přečetla za jedno odpoledne, protože ani nechcete přestat číst. Do očí se vám derou slzy, když se dokážete alespoň trochu vcítit do toho, co prožívají rodiče nemocného potomka. Je jedno, že už je dospělý. Stále je to vaše dítě. Tatínek popisuje i negativní zkušenosti s léčbou a přístupem personálu. Boj s větrnými mlýny, hra o čas. Dny, kdy se zdá, že je vše na lepší cestě a pak veliký pád dolů. Bezmoc, beznaděj a jen bolest.

07.10.2022

(SPOILER) Knihu Snoubenky smrti napsal Jean-Christophe Grangé. Francouzský spisovatel a scénárista. Asi nejznámější je mezi čtenáři jeho knížka, která byla i zfilmovaná a to Purpurové řeky. Já měla možnost si přečíst ještě nevydanou knížku s názvem Snoubenky smrti. Její vydání je naplánováno k 25.8.2022

Evropa se nachází na pokraji války. Je zmítaná nepokoji, ale nacistické manželky nic nepociťují. V klidu se scházejí v berlínském hotelu a užívají si život bohatých paniček. To však jednoho dne skončí. Na scéně se objeví tajemný vrah, který tyto bezstarostné dámy vraždí. A co víc, vždy je ošklivě zohaví a nechá ležet.

Poznáváme tři vyšetřující osoby, které se setkají, aby přišly na kloub těmto vraždám. Je to psychiatrička Mina von Hassel, která je navíc velice bohatá a má vliv na spousty lidí. Franz Beewen, který patří ke gestapu a je nemilosrdným a tvrdým člověkem. A jako posledního poznáváme Simona Krause, který pracuje jako psychoanalytik. Tito tři lidé se pustí do vyšetřování.

Příběh není jen o vraždách. Je velice rozvětven a dozvídáme se informace např. o životě homosexuálů v této době. O výrobě masek, které zakrývali obličeje vojáků znetvořených v 1. světové válce. Autor nás navíc velice napíná než se dozvíme, kdo ženy vraždí. Ale vůbec ničemu to nevadí, protože příběh je psaný brilantně bez jediného hluchého místa. Ač má kniha přes 600 stran, tak vám stránky pod rukama ubývají rychle. Vyústění příběhu se mi líbilo. Nebylo to nesmyslné či zbytečně natahované. Co si mě však naprosto získalo, to byla poslední část knihy, která obsahovala vzpomínky tří vyšetřovatelů. Zahrnovala takové informace, že se mi tajil dech.

Pokud máte rádi rozvětvené thrillery, kdy do poslední stránky netušíte jak vše dopadne, tak tuhle knížku si rozhodně musíte přečíst.

(SPOILER) Každý obyvatel má svoji minulost, své tajemství a my poznáme několik z nich. Příběh je zasazen do první poloviny 20. století, kdy nejdřív sledujeme život za první republiky, poté hrozbu druhé světové války přes kterou se přeneseme až do odsunu Němců. Je to kus naší historie podaný prostřednictvím několika postav, které žijí své tvrdé životy. Jednou za čas se obyvatelé městečka Horní Jelení sejdou, aby i v dobách nouze uspořádali hostinu či oslavu s názvem Paví hody. Baví se, jsou rádi, že jsou spolu živí a zdraví a představují si, že jedí pávy...K tomu se nám odkrývají osudy několika postav, které jsou více a méně bolavé. Spíš více. Navíc můžeme sledovat jednotlivé charaktery postav a říkat si, aha, tak tohle bych já udělal/a neudělal/a jinak. Ale jak bychom se zachovali a co vše bychom obětovali v těchto přetěžkých dobách se nedozvíme, protože tyto roky jsou naštěstí pryč...

Autor na knize pracoval dva roky. Dva roky historie a lidských osudů. Přesto se mu musím velice omluvit, ale knížka pro mě byla oříškem. Obrovským. Od začátku jsem se s příběhem prala, protože mi nesedl styl psaní a navíc se v knize skáče v letech a mně to dělalo v hlavě chaos. Ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, bohužel. Navíc i košaté věty plné přirovnání a odbíhání pro mě byly tentokrát spíš rušivé. Pár scén se mi však při pohledu na knihu vybaví vždy. Například jedna opravdu děsivá s novorozencem. To mi téměř vypadly oči z důlků.

To, že mně příběh v knize nesedl, ale neznamená, že by nebyla hezká. Ona je, ale je psaná prostě náročněji a tak se připravte na to, že si některé pasáže budete muset přečíst třeba dvakrát než pochopíte pravý význam.

(SPOILER) Marjánka je malá dívka, která žije klidným životem se svojí maminkou a tatínkem. Těší se na školní rok 1989/1990. Maminka je zaneprázdněná, tatínek se věnuje chovu králíků a tak jí na otázky, které se jí v hlavičce rodí, odpovídá dědeček vinař a dědeček malíř. Je to obyčejná rodina z jižních Čech. Přijde revoluce a najednou Marjánka zjišťuje, že jsou rodiče nadšení, že se smí tam, kam se dřív nesmělo a může se mluvit o tom, o čem se dřív taky nesmělo. Ona sama se se všemi životními změnami vyrovnává dětským způsobem. Rozhovorům rodičů nerozumí a tak si je vykládá po svém.

Na knížku jsem se opravdu hodně těšila a přišlo veliké zklamání. Žádná z osob mi nepřirostla k srdci a navíc mi to vyprávění přišlo opravdu bez emocí, hloubky a příběh šel mimo mě. Nevyvolával žádné emoce. Teda kromě naprostého a neomluvitelného přešlapu, kdy autorka v knížce uvádí po úmrtí jedné osoby, že pánové z pohřební služby popřáli upřímnou soustrast. Jako, to pardon, ale to se prostě nesmí žádnému autorovi stát. Soustrast se nikdy, opravdu nikdy nepřeje. Já jsem si dělala přímo do knihy i poznámky k větám, které mi přišly naprosto nelogické. Například ta, kde je napsáno, že mezitím co si maminka zapínala řetízek, tak tatínek stihnul vykouřit tři cigarety....pardon, ale cože? No, nic, opět se mi zvedá tlak. A štípání do zadku jako projev lásky mezi rodiči mi taky přišlo podivné. Štípání vidlemi...přesněji...já tu nechci ale moc prozrazovat, protože kniha teprve vyjde. Mně osobně se příběh bohužel nelíbil. Na druhou stranu musím uznat, že postupným čtením jsem poznámek psala méně a ke konci byl příběh již čtivější. Přesto si mě nezískal. Taťána Medvecká ke knize po dočtení napsala, že brečí jako malá holka a je jí hezky hřejivě u srdce. Já tyto pocity bohužel neměla.

(SPOILER) V knize Musím tě zradit poznáváme chlapce Cristiana, který se jednou chce stát slavným spisovatelem. Často sní o svém budoucím životě ve svobodné zemi, ale představa, že bude navždy žít utlačován je děsivá. Jednoho dne je osloven tajnou policií s důležitým úkolem. Sledovat svého kamaráda, který má kontakty s USA a donášet na něj. Nakonec je donucen donášet i na vlastní rodinu a zjišťuje, že lidem v jeho městě se nedá věřit ani nos mezi očima. Je zmatený, vystresovaný a bojí se, že i jeho spolužáci a kamarádi patří k lidem, kteří donášejí informace tajné policii na něj.

Doma se jeho dědeček snaží chytat v rádiu nelegální vysílání a dozvídat se alespoň zprostředkovaně nějaké nové zprávy o politickém dění na území Evropy. Taky si přejí žít v demokratickém státě a mají pocit, že se toho nikdy nedočkají. Dědečka navíc navštíví tajná policie, když nikdo z ostatních členů rodiny není doma...

Celý příběh v knize je plný odvahy, odhodlání, ale i bolesti a smutku. Donutí vás vyhledávat si další informace o Ceauşescovi a jeho příšerném vedení země. On sám se zahrnoval luxusem a bohatstvím. Lid v Rumunsku trpěl, umíral v chudobě. V roce 1989 však přišlo vysvobození a tolik vytoužená svoboda. Ceauşesco za svoji vládu zaplatil životem, protože byl on i jeho manželka zastřelen.

Markéta veškeré informace podává s lehkostí a velikou otevřeností. Přesně tak, jak by se to mohlo líbit školákům a dějepis by pro ně nebyla nuda spojená s drilem letopočtů a nicneříkajících jmen s nudnými holými fakty bez vysvětlení souvislostí. Musela pročíst spousty a spousty materiálů, novinových článků a navíc do knihy připojila i několik příběhů s pamětníky což udělalo celou knížku ještě víc autentickou. V této knížce opravdu nečekejte hromadu dat, ale svižně vyprávěné příběhy, které vás osloví, vyděsí, překvapí. Já jsem si několikrát při čtení říkala, sakra, jak může moje maminka říct, že za komunistů bylo lépe...vždyť to byla drsná doba a nejspíš se opravdu časem ty vzpomínky natolik zkreslí, že si člověk vezme jen to lepší a toho za komunismu moc nebylo...já jsem byla malá a pamatuji si jen prvomájový průvod.

Odbočka v lesích je knížka plná napětí od prvního do posledního písmenka. Parta přátel se rozhodla, že letos nepojede na žádnou zahraniční dovolenou, ale zůstanou v Česku. Jeden z nich vymyslí a naplánuje pobyt v Beskydech. Má vše do puntíku připravené, zajištěné ubytování a tak jednoho dne on a jeho pět přátel sednou do dvou aut a vyráží směrem na ranč. Těší se na skvěle strávený čas. Po cestě se však začíná kazit vše a mezi lidmi se projevuje netrpělivost, podráždění. Rozhodnou se, že si cestu k ranči zkrátí přes les....mají přece mapu a jedou proboha jen do Beskyd, ne na konec světa...jenže to se přepočítali. V lesích, které jsou hluboké, tajemné a děsivé jim vypoví službu první auto. Všech šest se do jednoho nevejde, takže se rozdělí a část přátel plánuje dojet na ranč a sehnat pomoc...

Děsivé, tajemné, a znepokojující líčení všeho, co jednotlivé postavy v lese potkává vám nedovolí přestat číst. Cítíte mrazení v zátylku a napětím ani nedutáte. Známe to všichni, že ve strachu vidíme nebezpečí všude. A v lese, navíc neznámém a hlubokém se veškeré vnímání nebezpečí ještě zvyšuje. A když v něm zůstanete sami? Ještě horší. Představivost a psychika neskutečně pracují...

Navíc se mi moc líbilo, že ač na dovolenou jede parta kamarádů, kteří se znají spousty let, vládne mezi nimi jistá rivalita, která se projevuje právě v okamžicích, kdy jsou odkázaní jeden na druhého a zjišťují, jak by se zachovali v kritických situacích.

8 02.10.2022

Spousty a spousty úžasných receptů, které vás lákají k snězení daného jídla už jen z fotografií. Navíc je u každého receptu podrobný postup s mnoha dalšími tipy. Mě osobně zaujaly např. čočkové kuličky, květáková boloňská omáčka a různé druhy pokrmů z tofu, které naprosto zbožňuji. A protože jsou veganské potraviny bohužel stále mnohem dražší než ty běžné, tak si můžete doma vyrobit vlastní sojové mléko či jogurt. Vám, kterým chutná seitan (já osobně jsem si k němu cestu nenašla), tak je zde tip na seitanové závitky s náplní z jedlých kaštanů a kyselých okurek.

Myslím si, že i člověk, který se stravuje masem a živočišnými mléčnými produkty zde najde tipy na skvělé recepty. Místo tofu tak použije třeba kuřecí maso.

Já jsem z knížky nadšená, protože je v ní 123 veganských tipů a hlavně návody k uvaření či výrobě veganského jídla jsou srozumitelné a lehce pochopitelné.

30.09.2022

(SPOILER) Nečtěte si anotaci. Je v ní řečeno vlastně všechno. Pokud máte rádi náročnější témata a příběhy, tak tuhle knížku rovnou vynechte. Je od začátku, opravdu od samého začátku naprosto předvídatelná v ději. Navíc psaná tak jednoduše s dialogy, které mě osobně rozčilovaly a říkala jsem si, jestli opravdu takhle spolu mluví náctiletí a poté dospělí lidé... Konec mi přišel uměle natahovaný a vadilo mi, že si dva dospělí nedokážou pořádně promluvit, ale místo toho před sebou utíkají. A pokud Tate měla tak obrovské tajemství, které se nikdy nikdo nesměl dozvědět, tak proč ho proboha říkala klukovi, kterého znala pár dní? Ne, opravdu jsem nechápala myšlenkové pochody hlavních postav. Nechci moc zabíhat do podrobností a něco vám zde vyzradit, ale aby se osmnáctiletá dívka divila, že jednadvacetiletý kluk měl už sex a pak skočila šipku do postele (ano, přímo tak je to napsané v knížce ) a on se za ní vyšplhal (jak se šplhá do postele?!). Celkově ta slovní spojení mě iritovala.

Slibuji, že od autorského dua, které vystupuje pod jménem Christine Laurenová už opravdu nic číst nebudu. Ne každému se prostě její tvorba líbí. Já jí dala druhou šanci, ale bohužel, moje očekávání nenaplnila.

1 30.09.2022