D_žejn komentáře u knih

Číst Pěnu dní je jako dívat se na fantaskní, hravý a neuvěřitelný film plný gorteskních obrazů a čisté lásky ke světu. Snít s otevřenýma očima.

Surreálnost textu je nutné užívat si s otevřeným srdcem a růžovými brýlemi. Pak budete lovit úhoře v potrubí pomocí pasty na zuby, řídit auto s volantem v kufru nebo si nechávat pianem míchat koktejl podle oblíbené jazzové skladby. Za vší tou imaginací, hrou a bizardními obrazy se skrývá dojemná love story Colina a Chloe. Jejich život je jako nekončící jazzový věčírek, kdy jediným problémem je, který koktejl mi piano namíchá.

Boris Vian se vedle sebe nebál postavit dva ostré kontrasty – bestarostný hravý svět a krutou všudypřítomnou smrt, který je k mání jako zboží za výlohou (a to doslova). Pěna dní je kniha, kterou nelze jen přečíst, ale musí se prosnít.

13 18.07.2022

Laureátka Nobelovy ceny Olga Tokarczuk je známá svými neobvyklými tématy i jejich odvážným zpracováním. Často v nich kritizuje stav patriarchální společnosti, akcentuje témata jako toxická maskulinita, genderová nerovnost i netečnost ke klimatické krizi.

Stejně je to i s Bizarními povídkami, 10 různých témat, prostředí, často situovaných do futuristické budoucnosti i období 17. století. Nečekejte žádnou politickou agitku, to autorka nemá zapotřebí, ale spíš drobné narážky na odtrženost člověka od přírody, reality a egoismus jednotlivce.

Bizarní povídky nejsou pro každého, otevřené konce, velká pestrost i sci-fi motivy však pozorného čtenáře odmění nevšedním zážitkem.

11 11.07.2022

Tak tohle bylo vskutku něco! Knihy s tématem druhé světové války aktivně nevyhledávám, nemám chuť čtenářsky a emočně parazitovat na neštěstí jiných a defacto všechny ty vydané svazky s názvem „povolání v jistém koncentračním táboře“ se bez respektu stávají ždímačkou na prachy.

Na smrt je trochu něco jiného – dvě dějové linie se v obřím fasciklu společně rozdělují a zase setkávají. Žid Viktor prchne včas z předválečného Československa do Ameriky, kde se s vidinou rychlého výdělku přidává k místní mafii. Od drobných poslíčkovských službiček se brzy díky svému střeleckému umu přesouvá do elitní skupiny zabijáků. Krev teče proudem, nábojnice padají s cinkotem k zemi a intriky se stávají denním chlebem. Na začátku války se Viktor musí vrátit zpět do Československa, ale nečeká na něj nic příjemného. Díky svému velkému finančnímu polštáři může na chvíli zajistit sobě, své rodině i blízkým pohodlný život, židovské vyznání ho společně se všemi ostatními Židy z jeho rodného města zavede za ostnatý drát.

V druhém narativu sledujeme Viktorova nejlepšího kamaráda Karla, který se odstěhuje do Německa, vystuduje medicínu a změní se v zarytého a oddaného nacionalistu. Viktor i Karel jsou vzájemně svázáni dlouholetým přátelstvím, láskou ke stejné dívce i společným tajemstvím z dětství. Jejich osudy se nutně musí protnout, i když každý stojí na jiné straně bariéry.

Mohla by se to být další kniha z válečného období, ale Na smrt je skvělá kombinace krimi, historie, příběhu o silném přátelství i nenávisti s věrně ukázaným obrazem toho, kam až je člověk ochotný zajít, když je vystaven nekončícímu zlu a fyzickému i psycickému teroru. Je to poctivý, lineárně se odehrávající román, bez hraní si na city nebo vysokou literaturu.

Jo a pokud nemusíte expresivní popisy násilí, Na smrt raději vynechejte. Scény z koncentračního tábora nejsou nic pro slabší jedince a fyziologické reakce na sebe nenechají

11 11.07.2022

Uf, tak tohle byl opravdu silný zážitek! Já a Kazuo Ishiguro si velmi rozumíme, i když mi jeho hutné texty občas dávají pěkně zabrat.

V případě Neopouštěj mě jde o trochu jinou love story z jedné výběrové internátní školy. Její žáci jsou od mládí bráni jako velmi výjimečné osoby, je u nich kladen důraz na rozvoj kreativity a tělesné schránky. Žijí ve vlastním universu složeném výhradně ze školy, svých spolužáků, pedagogů a školních pozemků. V této “chovné stanici” vyrůstají bez jakýchkoliv vazeb na svět venku, neznají své rodiče, sourozence ani vzdálenější okolí. Jejich “vyšší poslání” pro ně znamená velmi krutý život, zabalený do zdánlivé bezstarostné bubliny plné lží. Hutný text klade na čtenáře mnohé nároky nejen po stránce jazykové, ale především etické.

Sci-fi dějová linka zasazená do dystopických kulis udržuje stálé depresivní napětí, temnota se zaryje pod kůži a pocit prázdnoty se nevytratí ještě mnoho okamžiků po zavření knihy.

Ishigurova těžko zachytitelná kniha je plná jemných náznaků, nevyřčených vět mezi řádky i děsivé lhostejnosti k tomu, co má nevyhnutelně přijít. Kdo se na ní bude dívat z pohledu milostného trojúhelníku, bude nejspíš velmi zklamán. Kdo se ale nebude bát proniknout víc pod povrch, dostane se mu děsivé odměny.

9 02.08.2021

Pod jménem Anna se skrývá malá akvarijní rybička, která je reinkarnací malířky Olívie. Dokonaná sebevražda mladé ženy ji vrhne to kolotoče pendlování mezi domácnostmi a ona s velmi černým humorem glosuje dění kolem sebe. Živé a umně popsané postavy ožívají před očima, autorka každé z jednotlivých postav přiřkne palčivé současné téma – dívenka s matkou alkoholičkou, homosexuální pár toužící po dítěti i extrémistický otec dospívajícího chlapce. Anna/Olívie spojuje všechny postavy knihy v logický příběhový svazek, cynicky je komentuje bez možnosti jakkoliv ovlivnit jejich život.

Ze všech dějových linek vystupuje nejvíc na povrch Olíviin terapeut Adam a její matka. On se snaží vypátrat, kdo Olivíe byla a zda ve své praxi neudělal nějakou chybu, ona se potřebuje vyrovnat se ztrátou dcery. Spousta smutku a lidského neštěstí nacpaných do novely, která je sice hubená na počet stran, ale má mnoho co nabídnout. Třeba i to, že o smutných věcech se dá psát s humorem i nadhledem současně.

8 11.07.2022

Příběh autor opět situoval do svých oblíbených Jižních Čech, tentokrát do vzpomínek jednoho lékaře na prvorepublikového období plného kouře z cigaterových špiček, elegantních dam, pánů v kabátech a kloboucích… a hampejzů se spoře oděnými děvami a bordelmamá.

Nečekejte žádný laciný erotický román plný excentrických scén, ale lehký poetický příběh ve kterém se proplouvá od nejisté budoucnosti po roce 48 zpět do vzpomínek let dvacátých. Mozaika velmi uvěřitelných a plastických lidských osudů se skládá ve velmi netradičním prostředí, které tvoří originální rámec plný lásky i nenávisti, ctnosti, žárlivosti i nostalgie. Ačkoliv novela nedovoluje proniknout hlouběji do postav, čtenář si je musí zamilovat. Příběhu by slušela i dvojnásobná stopáž, těch 120 stránek je v tomto případě zoufale málo

7 02.08.2021

Životopisná publikace popisuje několik let, které autorka strávila jako vysokoškolská studentka doučující děti ve velmi ortodoxní židovské rodině. Střet dvou naprosto odlišných kultur, které mají méně spojujících prvků než těch rozdělujících, je čtivou a otevřenou výpovědí o předsudcích a toleranci.

Čtenář, který je obeznámen s fungováním, zvyky a rituály ortodoxní evropské komunity, asi nebude výrazně překvapen. Pro ty, kdo o životě svázaným přísnými pravidly a řádem nevidí jen senzaci, bude příjemně edukován. To, co se běžnému smrtelníkovi může jevit jako totální bizár, je pro jiné symbolem bezpečí vytyčením komfortní zóny.

Autobiografická kniha nabízí díky pohledu zvenčí celistvý pohled na moderní ortodoxní rodinu. Autorka se pomalými krůčky stává součástí rodiny, otevírá se jí pro jiné velmi uzavřený svět a členové rodiny s ní navazují velmi pestré formy vztahů a přátelství. Křehká rovnováha založená na konfrontaci s předsudky, vlastními představami o fungování jednotlivce ve společnosti i vzájemnému respektu k tradicím a zvykům ostatním je díky svému čtenářsky přístupnému narativu velmi svěží a otevřenou četbou.

5 13.07.2022

Jan Štifter i edice Tvář si svoje místo na českém trhu našli. Většina titulů, která v tomto „kapesním“ formátu vychází, budí pozornost u čtenářů i odborné veřejnosti.

Světlo Pauliny autor opět umístil do svých oblíbených Jižních Čech, do pohraničí i měst, nebojí se proplétat minulost i přítomnost, povídky vzájemně propojuje v jednolitý celek. Spojujícím prvkem jednotlivých povídek je právě lokalita, genius loci Sudet, vnímání historie i vztah postav ke svým kořenům.

V rovnováze se v povídkách situovaných do 20. století střídají narativy, povaha i pohlaví vypravěčů, občas se objeví nějaký ten vkusně zařazený nadpřirozený prvek. Hned úvodní Andělíčkářka vás navnadí na další více propracované povídky, závěrečná Světlo z Pauliny plná nostalgie a melancholie nenechá na pochybách, proč kniha dostala právě tento název. Prim zde hrají rodinná témata napříč generacemi i věkem, od nenarozeného miminka v povídce Rodinná sešlost, po sudetskou seniorku Lucii ze Světla z Pauliny.

Jan Štifter nešetří metaforami, košatými přívlastky, mnoha synonymy a přesto děje povídek plynou přirozeně jako studený vzduch v prázdných domech obtěžkaných nepříjemnými událostmi. Někdy zvednou srst v zátylku, jindy nostalgicky pohladí po duši. S respektem i noblesou zachycuje pomíjivost přítomnosti (Toho dne šel městem Ježíš) i krásu dob minulých (Žluté šaty).

S jihočeským krajem bývá sice nejčastěji spojován Jiří Hajíček, pokud dáte Janu Štifterovi šanci, ukáže vám tento kraj v poetičtějším světle.

5 11.07.2022

Prvotina mladé české autorky Hany Lundiakové je tak trochu Lolita naopak. Nebýt doporučení jednoho z dílů podcastu Liberatura, nejspíš bych ji ke své škodě minula.

Dospělá třicátnice, materiálně i finančně zajištěná a soběstačná, matka malého syna a úspěšná korporátní zaměstnankyně se zcela iracionálně zamiluje do pubertálního výrostka. Jejich výbušný střet hodnot, kultury i vyjadřování či sebeprezentace jiskří sexuálním napětím. Jejich vzájemný vztah je víc než na lásce postaven na živočišnosti, kouzlu zakázaného, obsesi a posedlostí. Text plný metafor, vulgarit i scén, které skutečně vyvolávají fyzické reakce graduje do sic! předvídatelného konce, ale zcela reálného.

Co je ti do toho není žádná vysněná love story se srdíčky a milostnými dopisy, ale zvrácený životní příběh, který se může stát každému.

5 07.06.2022

Mé první setkání s Helle Helle! Novelka z Paseky z úděsnou obálkou (oukej, vydáno v roce 2008, tím se to omlouvá) o nudě dánského maloměsta, síle sesterského přátelství i práci na trajektu byla výbornou volbou.

Dvě čerstvě osiřelé a čerstvě dospělé sestry, které vyrůstají bez otce a samy žijí život bez vážných vztahů s opačným pohlavím, je nejen o hledání “dospělé” cesty, ale i o nastavení spokojenosti a vlastních hranic v životě. V minimalistické novele plné zdánlivě prázdných dialogů dokázala Helle Helle načrtnout neukotvenost mladé generace. Strohý a syrový styl jednoduchých vět vystihuje línou a šedou atmosféru práce na trajektu, stejně jako stále se opakující plky mezi přáteli na cestě z Dánska do Německa a zpět. Pod slupkou všednodennosti – najíst se, jít do práce, nakoupit, posedět s přáteli – se skrývá vše, co každý z nás důvěrně zná, komplikovanost vlastních vztahů, sebeláska i věčná touha “něco” změnit.

5 02.08.2021

Velké přiznání na začátek – ačkoliv je Ken Follett opravdu literární pojem, Kavky jsou první knihou, kterou jsem od něj četla… A na dlouhou dobu i poslední.

Chápu autorovu popularitu, historická témata dokáže uchopit a představit čtenáři tak, jako by se mu před očima odvíjel napínavý film. Lineární vyprávění, málo dějových odboček, líbivé a od začátku polarizované postavy dělají z Kena Folletta mistra žánru.

Pod krycím jménem “Kavky” se ukrývá partička žen různého věku, schopností i postavení, které mají jediný úkol – provést sabotáž na okupovanou telefonní ústřednu ve Francii. Na jejich úspěchu závisí celý Den D a tím pádem i průběh pozemní invaze Spojenců v Evropě. Příběh je vystavěn na klasickém schématu. Na začátku máme jednu nepovedenou sabotážní akci, ve které se objeví ústřední záporák. Pak je nutné v časové tísni vyhledat ženy potřebných dovedností a znalostí a vycvičit z nich bojovou jednotku. Během výsadku a proniknutí na nepřátelské území dát po psychické stránce celou skupinu dohromady a úspěšně splnit bojový plán. Do toho se vypořádat s padouchem, který je ženám stále v patách a nezapomenout na trochu lásky!

Klasické, líbivé a čtivé. Pro milovníky historických románů ideální, nicméně víc od toho nečekejte. Žádný hlubší přesah ani význam nehledejte, ale jako “filmový” román Kavky fungují výborně.

5 02.08.2021

Občas je fajn sáhnout i po klasice a přečíst si o mezilidských vztazích, které se defacto po staletí nemění. Téměř sto let starý příběh pracuje s principem hate-love vztahu mladého manželského páru, do kterého ona (Kitty) vstupuje z rozumu a on (Walter) z lásky. Až nevěra a společně prožitá silná negativní zkušenost oba odhalí v ryzé nahotě a ukáže, zda jejich vztah byl velký omyl nebo se pokusí najít si k sobě cestu.

W. S. Maughan je skvělý vypravěč, který na malém prostoru dokáže rozehrát silný příběh s hlavní hrdinkou, kterou nejdříve nesnášíte a pak si ji zamilujete. Dynamický a velmi dramatický oblouk s nečekaným dějovým zvratem se zpočátku tváří jako klasická vztahovka, ale ve finále jde o silný příběh. Škoda jen, že za oním pomyslným závojem zůstává Walter a jeho velmi racionální povaha. Zasloužil by si mnohem víc prostoru, jeho vnímání manželství by dalo knize další rozměr.

4 07.06.2022

Mozaika příběhů mnoha žen afroamerického původu, které bojují nejen s patriarchátem, ale i s předsudky, gendrem, kradmými pohledy a šeptáním za zády nejen na ulici, ale i v rodině, je něco, co by si měl přečíst každý!

Autorka nám překládá na stříbrném podnose výpověď několika generací Britek černé pleti od postupné kolonializace, přistěhovávání se a asimilace na kontinent až po současnost, kdy mladé Britky naráží méně na rasové problémy, ale o to více na genderové či sociální „skleněné stropy“. 12 životních příběhů se mezi sebou vzájemně prolíná, autorka nabízí pohled matek, babiček, učitelek, studentek, umělkyň i aktivistek, které se každá po svém snaží prosadit ve světě velkých bílých mužů.

Kniha je prošpikovaná současnými tématy, nevyhýbá se ani hledání vlastí sexuality, gendery, zájem o nebinaritu nebo toxickým vztahům, které se nevyhýbají ani LGBTQ+ lidem. Hutný a čtivý text otevírá oči nejen v poloze týkající se rasy, ale především feminismu a právu vést takový život, jaký chceme. I když máme rok 2021, přesto všechno stále musí (nejen) afroamerické ženy bojovat s mysoginií a vynakládat mnohem vyšší úsilí aby dosáhly toho, co si muži berou automaticky a bez okolků. Představuje úskalí skrytého rasismu, který si často leckterý tolerantní člověk ani nemusí uvědomovat, ale zároveň vodítka, jak z toho ven, nechává na každém čtenáři.

4 07.06.2022

Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.

Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint Piranesi vědecky zkoumá, zapisuje dění v prostředí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.

Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku. Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.

Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint obývá Piranesi – věděc, popisující dění svého okolí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.

Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku.

3 18.07.2022

Tři ženy, tři dějové linie, které se dotýkají aktuálních společenských témat. Mladičká Maggie, která napíná všechny síly k cestě z chudých sociálních poměrů, naváže patologický vztah se svým učitelem. Ten tvrdě těží ze své pozice síly a postavení oblíbeného dominantního učitele. Když se ale po letech dostane před soud, bude platit nepsané pravidlo, že se má věřit oběti? Příběh jako vystřižený z českých reálií, který silně působí svým intenzivním vhledem do myšlení mladé ženy, po kterém si už nikdy neřeknete, že „vám by se tohle nikdy nestalo.“

Další dva příběhy se zaměřují na zralé ženy a jejich postavení v manželství. Nespokojená Lina, která má poměr se svoji láskou z mládí a úspěšná a emancipovaná Sloane, žijící ve zdánlivě idylickém svazku a nebojí se otevřeně akcentovat svoje sexuální touhy.

Tři ženy není kniha o sexu nebo intimitě mezi partnery, ale především o komunikaci, důvěře a přiznání si, co vlastně od vztahu čekáme. Není to žádná sexuální převratná revoluce, ale otevřená zpověď skutečných reálných postav.

3 12.07.2022

Kdo si chce “nahnat čísla” v počtu přečtených knih, může sáhnout po komiksu. Za hodinku máte hotovo, hurá, jedeme dál. To ale není případ Jednoho obyčejného léta, tenhle komiks ve vás bude rezonovat ještě hodně dlouho. Obzvlášť, pokud po něm sáhnete v létě.

Pamatujete si ještě na to období na prahu puberty, kdy jedna část vaší hlavy už řešila jak vypadá vlastní tělo, co si vzít na sebe a jak upoutat pozornost kluků ze sousedství, zatímco ta druhá polovina mysli by nejradši zůstala v bezstarostném dětství, řešila maximálně jestli jít plavat, jezdit na kole nebo se válet s kamarádkou na dece? Ústřední dvojice komiksu Jedno obyčejný léto se nachází přesně v tomhle přelomovém okamžiku. Pomalu si ohmatávají svět dospělých, pozorují ho z perspektivy hloubavější a starší Rose i hravé a bezprostřední Windy.

Obě dívky se vídají pouze o prázdninách, jejich křehké přátelství narušují konflikty mezi Rose a její mámou, hádky mezi rodiči, stejně jako nečekané těhotenství dívky z kempu. Melancholická atmosféra pomalu odcházejícího dětství s jemným pelem nenávratně ztracené bezstarostnosti je umocněna ilustrací Jillian Tamaki. Jedno obyčejný léto se řadí mezi ty knihy, ve kterých se na první pohled děje málo, ale zároveň pro každou z postav až zlomově mnoho.

3 02.08.2021

Adele, hlavní hrdinka útlé knihy V lidožroutově zahradě, je přesně ten typ člověka, kterého budete nejspíš sledovat s nechutí a kroucením hlavy. Úspěšná novinářka, krásná a svůdná žena, na kterou doma čeká manžel jak z fotorománu a malý syn. Časopisová rodinka, idylka non plus ultra! Až na to, že Adele je možná nymfomanka, možná znuděná panička, možná ji pálí dobré bidlo a nebo je třeba jen citově prázdná.

Adele podvádí manžela na každém kroku s muži, s nimiž nemá v plánu udržovat žádný další vztah, jen sex a jde se dál. Náhodné známosti střídané rychlostí vlaku, droga v podobě sexu a hledání jakéhokoliv smyslu života. Hrdinka postupně destruuje sebe, svůj rodinný i pracovní život a propadá se do bahna svých záletů. Je vůbec schopna mít ráda sebe či kohokoliv jiného? Nebo je sebedestrukce a ubližování ostatním to, co Adele drží nad vodou?

Marocká autorka žijící ve Francii Leïla Slimani se ve své prvotině pustila do pěkně žhavého tématu. Nesnaží se kritizovat nebo dávat rychlé soudy, ale jako pozorovatel přinesla příběh, který si musí vyhodnotit čtenář sám.

2 18.07.2022

Trochu jiná roadmovie je především oslavou života, přátelství a síly žen, které si ani ve středním věku nepřipadají (a nechovají) adekvátně ke svému číslu. A také o tom, že rodiče svým dětem mohou bez mrknutí oka lhát i na sklonu svého života…

Nesourodá trojice – Martha, její umírající otec Kurt a Betty, která svého mrtvého otce nikdy nepoznala, společně vyráží do Švýcarska, splnit nemocnému otci poslední přání – eutanázii na místní klinice. Černým humorem prošpikovaná jízda je plná vzpomínek i úvah o roli otců v životě jejich dcer. O otcích přítomných i nepřítomných, o těch biologických i těch náhradních. Smrtí a Švýcarskem cesta nekončí, stočí se až na malý zapomenutý řecký ostrov.

Vypravěčka Betty balancuje v období, které je v literatuře málo akcentováno, ženy na prahu čtyřicítky nejsou příliš lákavým tématem, ale přitom mají tolik co říci. Ironická až uštěpačná Betty bez servítek glosuje svoje životní peripetie, ale pod melancholickým nánosem je znatený její smutek i obavy ze stáří.

Dcery Lucy Fricke nejsou jen ironickou úvahou o smrti a umírání, ale i vyprávěním o přijetí vlastní dospělosti a odpuštění sobě samotnému.

2 18.07.2022

Skupina dětí a dospívajících, které nikdo nezná a zničeho nic začnou podnikat nálety na jihoamerické město, by mohlo tvořit kulisu pro slušné drama či horor. Děti džungle, zdánlivě ztracené a komunikující mezi sebou vlastním jazykem, se stávají trnem v oku místním obyvatelům. Pro děti symbolizují dobrodružství i příslib tajemství a především svobody.

Autor příběh retrospektivně vypráví z pozice nezaujatého ředitele odboru sociálních věcí. Text prošpikovaný úvahami, glosami, ale i novinovými články a věděckými sociologickými pracemi není až tak primárně o dětské tlupě (ostatně o jejich osudu se dozvíme hned na začátku knihy), ale především o tom, co předcházelo celé tragédii. O proměně nálady ve společnosti od soucitu po vztek a neporozumění. Upozorňuje na to, že děti jsou svébytné osobnosti jen do té doby, dokud vyhovují představám dospělých, jak by se měly chovat.

2 13.07.2022

Jeden dospělý muž, děti, manželka a milenka. Bez jmen, pojmenování i těch nejbližších, odosobněně. Šachová partie, která je důvěrně známá mnohým, nic nového pod sluncem. Nemastný, neslaný muž, bez výrazného názoru nebo vymezení se hledá v druhé rodině možnou náplň dalšího bytí. Plácá se od ničeho k ničemu, povrchní vztahy se svým okolím nedokáže přeměnit v něco smysluplnějšího. Jeho osobní bublina je izolována od okolí, práce, politika, ani city do vypravěčova kosmu nezasahují a nijak ho neovlivňují.

Lze takhle fungovat a vést kvalitní život? Splývat v toku života bez jakékoliv snahy změnit směr? Na to Přípravy na všechno odpověď nepřináší, tu si musí každý najít sám v kontextu svých vlastních životních zkušeností.

2 13.07.2022