Dela111 komentáře u knih

Pětice povídek v této sbírce více než místo propojuje utrpení a příkoří, které hlavním hrdinům způsobily historické události. Propojení je velmi volné, nejzdařilejší je motiv tří dětí. V první povídce u Jakuba žijí, v závěrečné se tři děti chystají k němu vydat.
Povídky čtu ráda, tyto mě však moc nezasáhly. Některé příběhy jsou trochu lepší, některé mě neupoutaly, takže hodnotím jako průměr.

54 01.11.2023

I druhá humorná kniha s hlavním hrdinou Alexandrem je podařená. Je plná zábavných situací a nadsázky. Je tu spousta vtipných přirovnání a úsměvných slovních spojení.
Alexandrovo rozhodnutí v závěru knihy může sice působit trochu neuváženě, ale zároveň také maximálně svěže. Případné pokračování, které bych jen uvítala, by ani tak nebyl problém. Každý člověk může změnit názor a udělat nové rozhodnutí, například se vydat jinou cestou či se naopak vrátit ;-).
Tentokrát jsem smíchy nevybuchovala jako u předchozí knihy, ta byla pro mě lepší, ale pořád je to veselé a pohodové počtení, které si zaslouží 5* a doporučení.

54 26.10.2023

Tento thriller si z mého pohledu víc jak 1* nezaslouží, přesto ale hodnotím 2*. Jednak je třeba uznat, že i přes ubohý děj jsem to dokázala dočíst a hlavně musím ocenit jistou originalitu rozuzlení a to v tom smyslu, že tak pitomé vymyslí skutečně málokdo :-o.
Jediné, co si z knihy odnáším, je rozladění ze ztráty času četbou takové hlouposti.

54 23.08.2023

Buď v pogodě je druhá sbírka příběhů Sandry a jejího "taty". Ve vyprávění svých vtipných příhod ze života se střídají. Já jsem opět dala přednost audioknize načtené samotnou autorkou a Janem Kanyzou, který čte zážitky pana Pogody.
Kniha je plná úsměvných historek, které se některým stávají častěji než jiným :-). Pogodovi určité situace prostě přitahují ;-).
Výborný relax.

54 24.02.2023

Tragikomické povídání připomínající "dobu prvních digitálek, céček, riflí dráždivého názvu wildcat a východoněmecké skupiny Puhdys". Vzpomínky na dětství v 70. a 80. letech na maloměstě jsou zde zachycené s nadhledem dospělého a absurdní situace vykreslené s inteligentním humorem.
Audiokniha je nejen výborně načtená, ale občas zazní i skladby, které příslušnou dobu přesně připomenou. Právě za toto luxusní audio, jehož poslech byl velmi příjemným zážitkem, přidávám hvězdičku, takže je to za 5*.

54 20.11.2022

Venkovská románová kronika napsaná krásným stylem, mnohdy až poetickým jazykem. Na pozadí dramatických událostí první poloviny 20. století sledujeme osudy několika obyvatel malého východočeského městečka a především jedné rodiny. Zlomové historické události výrazně mění jejich životy. Děj se odvíjí postupně od roku 1918 do roku 1946.
Paví hody přináší příběh o žití v nelehkých časech, o síle rodinných pout, o síle kořenů, které poutají k určitému životnímu místu. Jde o pomalu vyprávěný jímavý příběh, kde převažuje melancholická atmosféra, který však svojí silou dokáže čtenáře zasáhnout.
Souhlasím s dřívějšími komentáři, že tato kniha nesedne každému, tento styl vyprávění potřebuje své čtenáře.
70%

54 09.09.2022

Z lásky k Praze je poutavě napsaná autobiografie talentovaného kreslíře, režiséra a producenta Gena Deitche, který svůj profesní život zasvětil animovanému filmu. A byla to právě láska k němu, která tohoto Američana na konci 50. let minulého století přivedla do Československa. Stačilo deset dnů a potkal tady jinou lásku, osudovou, takovou, která mu převrátila život vzhůru nohama. Rozvedl se a šel za hlasem srdce do země, kde se žilo složitěji. V Praze zůstal až do konce života, více než šedesát let. Tady mě hodně pobavilo, jak si před cestou do Prahy vymínil, že ve smlouvě musí být výslovně napsáno, že tu nebude déle než deset dní... ;-) To jistě před cestou neznal naše přísloví "odříkaného chleba největší krajíc" :-)
V knize autor líčí s nadhledem trable Američana v socialistické zemi, která jej i přes svou problematičnost okouzlila. Popisuje i svá setkání s některými našimi zajímavými umělci.
Gene Deitch se netajil tím, že nebyl žádným bojovníkem za lidská práva a svobodu. Chtěl zde žít, a proto se nijak neangažoval proti tehdejšímu režimu. Život tady mu usnadňoval americký pas a to, že byl stále zaměstnancem americké firmy.
Kniha je skutečně prodchnuta láskou a to nejen k Praze. Tato autobiografie je především vyznáním lásky k ženě, pan Deitch musel svoji druhou manželku nesmírně milovat.

54 19.08.2022

Skvělé! Rok v ráji přináší nejděsivější a rozhodně nejlepší survival dobrodružství jaké jsem četla.
Osm účastníků reality show si má vyzkoušet konec světa na vlastní kůži. Má to být jakýsi sociální experiment, při kterém má skupina lidí žít téměř rok sama na odlehlém ostrově. Vybraní jsou samozřejmě tak, aby konflikt na sebe nenechal dlouho čekat, takže se to celkem brzy zvrtne. Ta nejinteligentnější a zároveň nejslušnější členka týmu, která si na ostrově chtěla jen odpočinout od osamělého života, který doma vedla, je brzy vyloučena ze skupiny, stává se terčem kolektivní nenávisti a posléze dokonce něčím jako lovnou zvěří.
Tohle je survival jak má být, rychlá jízda s pořádnou porcí napětí, nechybí překvapení a nezklame ani závěr. Něco málo mi sice přišlo nedomyšlené a také nedostatečně vysvětlené, ale příběh mě tak bavil a upoutal, že to při celkovém hodnocení odpouštím a pomíjím. Kniha mě dokázala tak pohltit, že jsem ji nemohla odložit a dala ji na jeden zátah.
---
"Trýznit mě a odstrkovat, to byla kromě spekulací o naší chmurné budoucnosti jediná zábava, kterou jim ostrov nabízel. Jistě, tu knihu potřebovali, ale ve skutečnosti nechtěli, abych jim ji dala. Potřebovali záminku, aby mě mohli nenávidět, aby ze mě udělali nepřítele. Kdybych jim příručku odevzdala, zítra by si našli něco jiného. Nic by jim nestačilo, protože pokud by neměli koho obviňovat, pomlouvat a stigmatizovat, neměli by jak ventilovat svůj strach. To všechno jsem si v tu chvíli uvědomovala a cítila jsem velké obavy."

54 07.08.2022

Říct, že tohle není ničím nové, není úplně přesné. Výstižnější je, že tady máme řádně profláknutý stokrát ohraný námět a navíc je to celé předvídatelné, ale čte se to dobře.
První zhruba polovina knihy je slabší, děj je pomalejší. Druhá část je už živější a napětí houstne. Ani závěr není překvapivý, ale je nejlepší z celé knihy. Oceňuji, že autor dal přednost reálnému zakončení před nějakou mírnou líbivou verzí.
Asi největším plusem je čtivost. Nebylo tady nic, co bych nečekala a přesto mě to bavilo.
70%

54 22.06.2022

Neobyčejně silný aktuální příběh. Jen nechápu, proč autorka látku na dva romány nacpala do jedné knihy?! Tady jsou minimálně dva silné náměty, přičemž opuštění toho prvního v druhé části knihy může některé čtenáře dokonce zklamat. To neznamená, že druhá část je horší, jen se prostě děj soustředí na něco naprosto jiného, co si ale zaslouží také pozornost, nejlépe celou samostatnou knihu.

První část knihy je volně inspirovaná skutečnými událostmi a zážitky autorky. Je to příběh o tom, co zažívají uprchlíci v nové zemi, jak se sžívají s cizím prostředím, jazykem, jinou kulturou a zvyky. Hostitelská země je tu vykreslena jak z pohledu dítěte, tak i dospělého. Kniha obsahuje i několik pasáží, které se věnují přímo válečnému konfliktu v bývalé Jugoslávii.
Nečekaný zvrat někde za polovinou promění příběh v knihu s úplně jiným námětem, ale je to taky silné téma, poutavě napsané.

Ačkoli to vůbec nebylo záměrem autorky, kniha vychází v tu nejvhodnější dobu. Před válkou na Ukrajině k nám v současnosti prchají statisíce lidí a my se můžeme lépe vcítit do jejich potřeb, pocitů a snažit se je více pochopit. Je potřeba jim pomáhat, ale zároveň z pochopitelných důvodů nečekat vděk. Vzhledem k tomu, co zažili a s čím vším se musí vyrovnávat, budou u nich převažovat pocity ukřivděnosti, nespokojenosti a úplně jiné vnímání běžných životních situací.
Ani autorka v této knize rozhodně netrpí nějakým přehnaným vděkem, naopak spíše do Čechů několikrát docela dost šije a mnohdy neobjektivně. Vlastnosti nebo zvyky několika jedinců či určité společenské vrstvy totiž nemusí platit pro celý národ. Také mě docela zarazila a mrzela úvaha o tom, že jsme vypočítaví - navíc v souvislosti se Sametovou revolucí... Člověk si může myslet co chce, ale tohle bych do knihy o obyvatelích země, kde jsem našla druhý domov, nikdy nenapsala. Zkrátka i přes hezký název, v této knize o nás celkově moc pěkného není.

Sametový domov je působivý román, napsaný vyzrálým literárním stylem a pochopitelně velmi emotivní. Přestože bych přivítala první námět rozepsaný ještě dál a na další náměty jinou knihu, k přečtení doporučuji. Dozvíte se nejen něco o pocitech přistěhovalců, což je napsané dobře a já to upřímně oceňuji, ale i další věci, například to, že za nepřizpůsobivost jisté menšiny může dle názoru autorky bílá většina a také pár nelichotivých novinek o české povaze. Vždy je přínosné přečíst si, jak nás vidí někdo jiný...

54 13.06.2022

Námět cestování v čase je můj oblíbený, ale tady jsem se do poloviny knihy hodně natrápila a dokonce uvažovala, že knihu odložím, což téměř nedělám. Zápletka je skvěle vystavěná, bohužel první polovina mě nebavila a navíc mi vadila ta spousta zbytečných technických výrazů. Ovšem druhá polovina už má grády, tam se příběh rozběhne a je to skvělé počtení. Konec je výborný, to snad ani lépe napsat nešlo.

Nejde tu o cestování v čase ze současnosti zpět do minulosti, jak je tomu ve většině knih. V tomto příběhu naopak hlavní hrdina přichází z 22. století do dnešní doby. Dělá jen to, co by na jeho místě dělal téměř každý a právě tím je nesmírně sympatický. Neexistuje totiž překážka, kterou rodič nezdolá kvůli dítěti nebo se o to aspoň bude stále pokoušet...

Celkově je to zajímavý sci-fi příběh, napínavý a zároveň s kapkou romantiky. Kdybych měla hodnotit zvlášť obě poloviny, tak první by byla stěží na 2*, zato druhá na 5* :-).
70%

54 11.06.2022

Kniha Šepot včel přináší spletité vyprávění s prvky magického realismu.
Příběh se odehrává v Mexiku na začátku 20. století a vypráví o životních osudech jedné rodiny, která odolala španělské chřipce, jíž se dostalo v knize velké pozornosti, i světové válce. V rodině vyrůstá a zároveň ji chrání i nalezené tajemné dítě obklopené rojem včel...
Přestože většinu děje tvoří popis obyčejného života na statku, jde o nadmíru poutavé vyprávění napsané s lehkostí a zároveň malebným stylem s poetickým nádechem a celá kniha je velmi čtivá.

Šepot včel přináší příběh o lásce k rodině, zemi, o krásném pevném přátelství, o víře a laskavosti, ale i o vražedné nenávisti.
Tato kniha bude po dočtení dlouho doznívat a troufám si tvrdit, že patří k těm nezapomenutelným :-).

54 22.04.2022

Tady bude můj komentář a hodnocení mezi ostatními vyčnívat jak bílá vrána, ale děj založený jen na vražedném běsnění vidím jako jednoduchou blbost, tohle mi u thrilleru nestačí. Vybuchuje tu nespočet bomb, stříká krev, praskají kosti a zranění a mrtví se fofrem hromadí. Je to sice šílená adrenalinová jízda, ale všeho moc škodí a toto je přepálené, o uvěřitelnosti nemluvě.
S hlavní postavou a její dcerou se těžko soucítí. Jordan se chová jako arogantní sebestředná kariéristická nána a dcera je vykreslená jako takové to rozmazlené přechytralé dítě, jehož komentáře neodpovídají věku.
Děj je přehledný, ale také předvídatelný. Pachatele známe téměř od začátku, překvapivý není ani konec, vše dopadne tak, jak se dá očekávat. V závěru nechybí pár patetických proslovů a teatrálních gest.
První díl předchozí trilogie se autorovi povedl (další už pravda méně), a proto jsem doufala v něco lepšího. U thrilleru očekávám zajímavý děj, chytrou zápletku, překvapivé momenty, inteligentní dialogy, oceňuji propracovanost po psychologické stránce. Nic z toho tady není.
Toto je ideální ke zfilmování, byl by z toho akční film jak vyšitý - se spoustou bomb, střílení, krve, mrtvol a nenáročný na pozornost diváka...

54 13.04.2022

Propast má chytlavý námět, děj se navíc odehrává v Tatrách, takže kniha těží z popisů krajiny. Na začátku příběhu tak měl autor v ruce silné trumfy, bohužel nejen že je nevyužil, ale nudným opakujícím se dějem je spíš zahodil.
Hlavní hrdina příběhu je nespolehlivý vypravěč, nese si pořádné trauma už z dětství. Jeho boj s "voláním prázdnoty", kdy se v něm pere vůle žít s chutí umřít, je příliš natahovaný, popisy různých podobných halucinací mne postupně přestávaly bavit. Tohle celé by fungovalo lépe jako povídka, tady je námět natažený do nezáživného děje.
Vzhledem k tomu, že se tu najde pár postřehů k zamyšlení, hodnotím na 50 %. Hvězdičky se na DK rozpůlit nedají, musím zaokrouhlit a tentokrát to bude dolů. Toto je spíš podprůměrné.

54 06.04.2022

Hrobař je jiný než "Sráčská" trilogie. Mimo pár momentů to není zrovna úsměvné čtení, natož aby vyvolalo salvy smíchu, ale je to čtivě napsané.
Hlavní hrdina teprve téměř ve středním věku zjišťuje, oč vlastně v životě stojí nejvíc. Na podobném životním rozcestí se může ocitnout každý, takže není těžké ho pochopit. Na to nemusí být člověk členem rockové kapely, aby provedl x přešlapů a podělal si život. Tady se ovšem hlavní hrdina dává dohromady a "léčí se" s pomocí místního hrobaře...
Na stylu, kterým autor píše, je znát, že český jazyk nejen ovládá, ale má jej rád.
70%

54 24.03.2022

Známé "o nás bez nás" prý vzniklo na základě této události, každopádně to k Mnichovské zradě sedne naprosto přesně.
Britský historik P.E. Caquet v knize Zvon zrady vynikajícím způsobem sepsal skutečnosti o odporné zradě spáchané na Československu v roce 1938 jejími tehdejšími spojenci. Ve snaze zachránit sami sebe před válkou nás zbaběle a nesmyslně obětovali. Jejich zrada se nakonec krutě vymstila i jim.

Autor nepřichází s nějakým emotivním zpracováním, naopak popisuje jen fakta. Přesto popis těžkého rozhodování našich politiků a především tehdejšího utrpení lidí, jejich vztek, bezmoc i nekonečný smutek dokáže podobné emoce u mnoha Čechů stále vyvolávat. V historii naší země zůstane tato událost navždy jednou z těch nejtragičtějších, nejbolavějších.

Historii bychom měli znát a to nejen proto, že by neměla být zapomenuta, ale dá se z ní poučit a právě z této události bychom se měli hodně poučit a mít ji stále na paměti.
Pokud máte zájem dozvědět se o Mnichovské dohodě z roku 1938 více než jen stručná fakta ve škole, doporučuji tuto knihu, je výborně zpracovaná.

54 14.01.2022

Pokud je tato kniha skutečně částečně autobiografická, tak zvolený název napovídá, že se autor rozhodně nebere nijak přehnaně vážně a umí si ze sebe udělat srandu.
Knihu tvoří jednotlivé povídky, ale všechny mají stejnou hlavní postavu, takže jsem to vnímala více jako kapitoly, než jako povídkovou knihu. Hodně pobaví čtenáře, kterým podobné vyprávění sedne. Někomu dokonce může popis stagnujícího přežívání hlavního hrdiny přinést i určité uspokojení, že někdo může žít hůř než on ;-).

Příběhy sráče mě zpočátku nebavily a říkala jsem si, že tento mimořádně osobitý styl vyprávění současně s námětem knihy potřebuje své čtenáře a já mezi ně nepatřím. Postupně jsem se ale začetla a přibývalo situací, které mě pobavily. Naprosto vynikající byla poslední povídka, kde hlavní hrdina absolvuje pracovní pohovor na místo umývače nádobí.
70%

54 27.12.2021

Tato kniha je většinou čtenářů přijímána kladně, ale pro mne není. Autor se evidentně snaží o humorné podání příhod z lékařského prostředí, ale na mě to působilo jen jako křečovitý až trapný pokus o vtip a nezachránily to ani občas použité vulgární výrazy. Naopak sem nesedly. Většinou jsem to vnímala jako jednu velkou stížnost na těžkou práci lékařů, kteří musí do práce dokonce i o Vánocích...
Nemůžu říct, že bych se u prvního dílu zrovna válela smíchy, to určitě ne, ale přestože to bylo takové průměrné čtení, i tak byl mnohem lepší než tento.
Příjemné či vtipné vyprávění si představuji jinak.

54 15.12.2021

Tento příběh je založený na skutečných událostech. Tento příběh není pravdivý. Je to autobiografická zpověď. Je to mystifikační próza. Můžete si vybrat...
Autorka si tady pohrála nejen s literárními postavami, ale i se čtenáři ;-).
Ačkoli má hlavní hrdinka se spisovatelkou některé věci společné - vzhled, profesi i něco z rodinného zázemí, já si rozhodně vybrala tu druhou variantu, fikci.

V této knize je myšlenka, zda jsou lepší a pro čtenáře zajímavější příběhy, které vychází ze skutečných událostí nebo ty fiktivní, pro autorku zásadní. Pro mne je tohle celkem zbytečná otázka a mám na ni jasnou a jednoduchou odpověď - nejlepší jsou ty, které jsou výborně napsané :-).

Podle skutečného příběhu je román o spisovatelce, která dobrovolně postupně předá své nové kamarádce veškerou moc a kontrolu nad svým profesním a částečně i nad osobním životem, protože potřebuje mít chvíli klid. Vždyť její kamarádka se jí ve všem tolik podobá, takže proč to nevyužít...
Zpočátku nevinný děj se postupně mění v hodně emotivní a napínavý příběh.

Tato kniha je o přátelství, o stalkingu, o ovládání, o paranoii. Je to psychologické drama s mrazivým koncem.
Celé je to jako číst deník o jednom zvláštním přátelství a mně nějakou dobu trvalo než jsem se začetla. Nebavilo mě to hned od začátku, tomuhle vyprávění jsem přicházela na chuť postupně, pomalu, a proto hodnotím na 70%. Za přečtení tento příběh ovšem stojí.

54 28.10.2021

Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už dávno, ale nebyla k sehnání, proto mě nové vydání moc potěšilo. Knihy Delphine de Vigan jsou pro mne skvosty, takže jsem se do četby pustila natěšená jako malé dítko na Vánoce ;-) a skončila jako dítko, které pod stromečkem nenašlo to, nač se moc těšilo :-(. Jsem asi jsem jedna z mála, kdo není naprosto nadšený.

Autorka se tady inspiruje svým životem, zachycuje obraz své matky, jejíž život byl převážně temný, plný ztrát, nemocí a sebedestrukce. Využívá k tomu i svědectví dalších příbuzných. Knihy s takovým námětem čtu ráda a uznávám, že napsat osobní zpověď v takovém případě není jednoduché. Příběh je podán jako retrospektivní vyprávění, které je psané stylem něco mezi biografií a románem a právě toto mně tak úplně nesedlo. Děj je spíše popisný, chybí tu přímá řeč, která by jej oživila. Jsou knihy, kde mi absence přímé řeči nevadí, ale tato k nim nepatří. I přes ten silný námět mi to díky takovému zpracování přišlo bohužel nezáživné a nevyvolávalo to u mne ani emoce, které by se tady daly čekat.

Neříkám, že kniha je špatná, jen jsem tady postrádala ten úžasný čtenářský zážitek jako u ostatních knih Delphine de Vigan.

54 08.09.2021