džej komentáře u knih

Jedním dechem! Úsporná novela, která ale nenechá na pochybách, že de Vigan opravdu umí. Čtyři postavy se míhají příběhem, intenzivně sdělují pocity, ty starší z nich (Hélene a Cécile) občas komentují životní "pravdy". Ve srovnání třeba s Radkou Denemarkovou jde de Vigan stručněji a tvrději k podstatě, nabízí pohled, kam může zajít lidská lhostejnost, jaké meze má v manželství oddanost a hlavně, jak nesmyslná je střídavá péče o dítě v případě, kdy se rodiče na sebe nemohou ani podívat. Skutečně silný, na dřeň jdoucí příběh.

19 18.08.2018

Něco tak nádherného jsem už dlouho nečetla!

16 11.06.2023

Mrzí mě, že jsem dala na zdejší vysoké hodnocení a knihu koupila. Mistrovské dílo? Pro mě ani náhodou. Autor velmi zkušeně využívá populární téma k tomu, aby se rozepsal o životě gaye, ve kterém náhoda střídá další. Patrně čeká, že čtenář si mezitím neuvědomí nesmyslné a hlavně neuvěřitelné situace - například chlapa, o kterém se neustále mluví jako o neskutečném obrovi - a ejhle jeho bezvládné, mrtvé tělo dokážou do auta donést a naložit padesátiletá žena a chromý, o holi se belhající muž. Nebo autor koncem knihy zapomene, čím byl onen obr zabit, a tak píše o "zbrani", kterou v textu předtím nechal rozlomit, a obra zabil něčím jiným. Aby toho nebylo málo, odvádí od jinak čtivého textu (protože jediný souhlas = román se čte velmi lehce) obrovské množství překlepů, hrubých chyb a špatně přeložených slov.
Takže... pokud vám toto všechno nevadí a chcete si užít sáhodlouhé vyprávění o příkoří vůči gayům a bigotní zlovůli v poválečném Irsku, jděte do toho. Posledních sto stran jsem už nemohla, předvídatelný závěr se konal a dávám chatrných 70%.

11 10.05.2020

Děsivé? Šílené? Kdeže... a neřekla bych, že třicátníci jsou jasná cílovka, myslím, že i starší generace to dává, aspoň ve svém okolí vidím, že ano. Od Johna Boyne jsem četla Skrytou zuřivost srdce, která mě zdaleka tak nenadchla (naopak, leccos mi tam vadilo - např. logické lapsy uprostřed a na konci příběhu). Tohle bylo aktuální, trefné + vtipně vykreslené situace, opravdu se nedá odtrhnout :-)

10 28.01.2023

Nerozumím tomu, že někdo hodnotí Schlinkovy povídky jako odpad. Přece... když mi něco nesedne, neznamená to, že je to špatné? Proč raději nehledat chybu v sobě? Zřejmě je k těmhle krátkým příběhům a úvahám o rozhodnutích dobré přistupovat, až když má člověk něco odžito. Ale prohlásit je za odpad jen kvůli nesympatičnosti postav? A musí kniha nutně "ubíhat"? Ach, CarolC...

8 10.04.2023

Nesouhlasím s komentářem, který v útlé knížce Jany Šrámkové nenachází příběh. Nejenže v ní je, ale navíc jak zapsaný! Časové prolínání, melancholie dospívání, která přetrvává i v pozdějším období, hledání a nalézání. Vnitřní svět Veroniky je tak úžasně bohatý, že mi působilo obrovské potěšení, že jsem v něm mohla pobýt alespoň pár hodin (než jsem novelu dočetla)!
Nádherný zážitek!

8 14.01.2014

Nejobsáhlejší román, co jsem kdy četla, problémy politické i duchovní krize rakouské společnosti na počátku 20. století řeší na příkladech několika hlavních postav... především však Ulricha, který nemá ty "správné" vlastnosti, s nimiž by se zařadil mezi ostatní ze své vrstvy.
Nejvíc se mi líbil až třetí díl, kde Ulrich hledá a částečně nachází vztah ke své sestře Agátě. Pokud máte rádi filozofující autory, kteří se zamýšlejí nad otázkami lidské existence a s tím spojenými problémy společnosti, můžu jen doporučit.
80% dávám proto, že některé epizody byly zbytečně rozvláčné a celkově bych spíš byla pro sevřenější formu.

8 12.01.2014

Slepá mapa se čte rychle :-), mně ale styl knihy nesedl. Podvědomě jsem možná srovnávala s nedávno přečteným (také dějově rozsáhlým) románem Andronikové (Zvuk slunečních hodin). Možná proto mi připadalo, že ve Slepé mapě se používá zbytečně "racionální" výrazivo = celé je to trochu moc popisné, což na mě působilo až poklidně a ploše. A přitom takové téma! Třeba otázka spolupráce s STB, nebo někdejší udání manžela a svatba s člověkem, na kterého Anežka donáší... nevím, ale právě tyhle části jsem kvůli nedostatku přímé řeči vnímala odtažitě, měla jsem problém textu uvěřit :-(

8 05.09.2013

Přestože je v knize nemoc hospodyně přítomná téměř na každé stránce, nezastře, že se v textu jedná o pocity odcizení obou mladých manželů, kteří jako by stále hledali čím naplnit svůj život. Stylisticky vytříbené! Zachycené tápání dvou dospělých ve mně ale také vzbudilo pocit, že se v současné době - nejen ve společnosti, ale i ve vztazích - řeší více pseudoproblémů.

7 06.07.2018

Zajímavé příběhy lidí z jedné londýnské ulice, ráda jsem se k nim vracela a navíc skvělé postřehy o životě obyvatel tohoto města. Jen doslov je podle mě nepatřičný, tak málo se týká obsahu knihy a tak moc chce poučovat :-(

7 21.02.2018

Hájíček má (podobně jako Balabán) talent vyjadřovat věci prostě a zároveň přidat takovou drobnokresbu lidských pocitů a postojů, že jeho povídky zcela vtáhnou do atmosféry venkovského života . Po přečtení jeho textů jsem měla podobné pocity jako po zhlédnutí českého filmu Divoké včely. Hájíčkovy povídky nutí k zamyšlení, osudy postav z mysli hned tak nezmizí. Nejvíce jsem na příbězích asi ocenila autorovu snahu zachytit a porozumět lidským charakterům, touhám a ideálům (možná spíš iluzím o světě).

7 05.07.2013

Pestrost povídek je jedním z mnoha kladů této útlé sbírky :-) Je zřejmé, že osobní zážitky tvořily inspiraci pro mnohé z nich, nejvíc se mi líbí poslední příběh: Světlušky. Určitě doporučuji! S osobitým vhledem autorky a laskavým humorem se ostatně můžete setkat i v dalších jejích knihách, které rozhodně stojí za přečtení!

6 12.03.2023

Ačkoli mě kniha hodně zasáhla (hlavně závěrem), s hodnocením jsem váhala - spíš 90 než 100%. Přitom je skvěle vymyšlená a předkládá řadu otázek. Z minulých knih, které jsem od DV četla, jsem si o autorce vytvořila názor a najednou - pokud bych se měla ztotožnit s jednou verzí pohledu či výkladu příběhu - by se její obraz výrazně proměnil. To mi vadilo, stejně jako příliš depresivní tón valné části knihy. Nicméně je na každém, čemu (= jakému vysvětlení) v závěru knihy dá přednost... právě tahle nejednoznačnost je podle mě mistrovský tah, a tak jsem nakonec ťukla i na pátou hvězdu :-)

6 24.07.2016

Naprosto úžasný styl, jsem zasažená všemi sedmi příběhy náctiletých protagonistů, tak věrohodně líčené, s hlubokými pravdami. Autorka mě strhla svým umem citlivě pojmenovat a uchopit problémy, které z dětského světa vyženou lásku. Směr, do kterého se vyvine epilog, je z úryvků intermezz čím dál zřejmější, což ale nevadí - stále je o čem uvažovat. Skutečně mistrně napsané!

6 07.05.2016

Útlý svazek dává nahlédnout do korespondence obou umělců, sleduje rozvíjející se vztah mezi nimi. Dobové texty a komentáře doplňují, co je v dopisech leckdy jen naznačené, Přes generační rozdíl jsou zachované dopisy plné upřímnosti, souznění a hlubokého přátelství. Tak vzdálené dnešnímu smskování a tak úžasně čtivé a čisté!

6 05.04.2015

Nádherné... před chvílí jsem dočetla... Určitě znáte ten pocit, kdy si člověk po přečtení pár desítek stran říká, jo, tak tohle je fakt dobrý, výjimečný, jen aby to vydrželo (= aby to autor nestrhnul jinam). VYDRŽELO TO! Úchvatný text, ačkoli částečně náročný po odborné stránce (neurologické termíny). Zhruba v polovině soudržnost trochu narušily - možná jen pro mě - ne právě věrohodné dialogy Webera a jeho ženy, nicméně v krizi se tahle dvojice chovala daleko uvěřitelněji, než v situacích předchozí pohody. Taky autorova slabost pro broskvovou barvu byla nepřehlédnutelná :-)
Oslovil mě popis přírody Středozápadu USA, chování a přeletů jeřábů a taky společenských změn po útoku na Dvojčata... Každopádně nádherný příběh, s nečekaným rozuzlením a s tak úžasným pochopením pro vše, co je v nás nepochopitelné :-)
Rozhodně víc než 100%!!!

6 24.07.2014

Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)

6 26.10.2013

Knihu jsem si koupila na knižním veletrhu, kde jsem se zúčastnila i jejího uvedení oběma autorkami. Paní ChP působila velmi upřímně. Přesně taková je i její kniha. Vzhledem ke svým životním zkušenostem s ní v řadě postřehů i komentářů souhlasím. Tím pro mě z její knihy vzniká záznam pocitů, které jsou mi blízké, záznam mouder, která bych lépe neřekla (a to umím česky :-)). Mám jednoduše radost, že jsem se nespletla a že se k Životu na laně určitě ještě někdy vrátím = už jenom pro ty milé pocity spřízněnosti, ženské vnímavosti a pochopení.

6 04.06.2013

Tak jsem dnes na IG četla citát od F. Kafky: "Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás."
Patrně ne u každého čtenáře dokáže Úterní poledne prorazit led, nicméně u mě se to povedlo, text ve mně doznívá od včerejšího večera. A souhlasím s předchozími komentáři, ano, chce to odvahu i nadání autora, aby se všechny podoby emocí přetavily do celku, který dává smysl... i když na některých místech nenechá čtenáře bez otázek.

5 03.08.2024

Teorie podivnosti mi byla doporučená, a tak jsem ji zkusila - první strany mě trochu zaujaly, ale pak jsem se čím dál víc do čtení nutila jen kvůli zvědavosti ohledně vyústění. Závěrečný dojem: patlání se v pseudoproblémech, banality povýšené na něco, o čem je "nutné" podat vyčerpávající info, když v ději nevím, jak dál, přidám další bizarní sen, a nakonec módní berlička - kvantová teorie. Proč Ada popisuje fyzikální jevy, kterým díky své profesi nemůže rozumět a vskutku nerozumí? Jediná věta, které jsem se v závěru knihy zasmála, se týkala zrušení ústavu, kde Ada pracuje a kde se "vědci a vědkyně" zabývají tolika "zajímavými" projekty. Ironie života? Ne, skutečně ne... za mě 2 hvězdy, ač to tady v komentářích kolem hýří superlativy...

5 29.12.2023