Eslem komentáře u knih

Je vidět, že autorka moc dobře ví, co je v kurzu (od postapa a la Naslouchač až po young adult andělské trendy), a pokusila se z toho umíchat koktejl, který ale nemá patřičné grády.
Potenciál světa je promrhaný na úkor dokonale spárovaných protagonistů andělské telenovely. Děj bych shrnula tak, že postavy spolu někam putují vesměs po dvou, a ty, které se spolu ještě nestihly vyspat, se konečně dočkají. Mít za hlavního záporáka naprostého ubožáka není zrovna čtenářsky vděčné a celá ta božská tragikomedie plná okřídlených démonů a duší mi k danému světu pasovala zhruba stejně jako ten odpudivý indián na obálce. Škoda, že se autorka nespokojila jen s čaroději a radši pořádně nerozvinula motiv modikerů. Nemyslím si, že je tento díl horší než ten první, zklamání spočívá spíš v tom, že vyšel tak nějak nastejno.

3 22.05.2021

Po jazykové stránce celkem povedená kniha, která mě zpočátku bavila svým humorem. Po zhruba třetině knihy se však dobrý dojem začal vytrácet. Opakovaný děj postrádal napětí, původně příjemně ironické a vtipné interakce přešly do předčasného a směšně vážného cukrování a celkově převládly sebezpyt a mravokárnost. Proměny chování a vzájemných vztahů postav působily skokově a nepřirozeně a celý děj se odvíjel jaksi trhaně (tu a tam jsem měla dojem, jako by chyběly celé odstavce). Ve zkratce, postrádala jsem ucelený vypravěčský styl a um.

3 09.03.2021

Autorka má docela příjemný způsob vyjadřování, navzdory tomu se ale kniha nečetla vůbec hladce a v necelé polovině jsem jí dala sbohem. Jednak mě opakovaně mlátil výraz papá, který z úst dcery kováře vyzníval naprosto nepatřičně, ale ještě častěji jsem lapala po dechu při každém logickém kopanci; některé měly sílu prorazit i vypnutým mozkem. I na YA poměry byla nesmyslnost konání postav a fungování světa extrém. Když přičtu klasicky ufňukanou a současně hrozně statečnou hrdinku s nezajímavou osobností, vyjde mi jen další kniha, která si nezaslouží svou obálku.

3 30.01.2020

Moje první setkání s autorkou a velice příjemné překvapení, které mi dalo vzpomenout na Padesát odstínů tymiánu nebo Les mytág. Přesně takhle si představuju YA knihu vydanou nakladatelstvím, které si zakládá na kvalitě.

3 08.04.2019

I na poměry dívčí YA hodně slabé - autorka dokonce vůbec nezvládla ani standardní milostný trojúhelník. Už jenom existence čtyř monosezónních království nebyl úplně dobrý nápad - možná mi uniklo nějaké vachrlaté vysvětlení (tři čtvrtě knihy jsem totiž spíš prolistovala), ale předtím, než zmrzly a staly se oblíbenou delikatesou, ty bobule v Zimním království dozrály jak? Se Skleněným trůnem bych vůbec nesrovnávala - má sice příšernou hrdinku, ale dějově je to úplně jiná liga.

3 24.11.2018

Tak bohužel, s tím, jak se M. Burdová snaží psát dospěleji, její díla postupně ztrácí kouzlo, nemluvě o tom, že stále stejné nápady se donekonečna louhovat prostě nedají (posun od Fragmentu ke Klice byl varovnou předzvěstí). Dcera hvězd je naivní dark fantasy, u níž je od začátku patrné, že bude trpět nepromyšlenou přeplácaností. Na rozdíl od předchozí podobné tvorby však postrádá čtivost, která by čtenáře knihou protáhla až ke konci (vzdala jsem zhruba na straně 50). Za mě labutí píseň MB a opravdu mě to mrzí - doufala jsem, že se po Snížkovi zvládne vydat trochu jinou cestou. * za úvodní hon na lidi.

3 25.09.2018

"Muchovská" obálka moc pěkná, atmosféra belle epoque skvělá, schopnosti okřídlených koček nebo rekonstrukce z paměti zrcadel zase ospravedlňují přesah do žánru fantasy. Zápletka však byla dost chabá, výroky postav občas vypůjčené (nechuť dívat se na Eiffelovku tuším od Maupassanta), dost bylo i nelogičností a překladatelských přešlapů. Jen pro úplnost, čeští vydavatelé načali tři různé série tohoto autora, tak by mě zajímalo, jestli aspoň jednu z nich dokončí...

3 28.12.2016

Asi nejpůsobivější začátek knihy, jaký jsem kdy četla - ve vzduchu nad přesličkovým lesem visí bouře, v bažinách se povalují obří ještěři a nad tím vším si na terase soukromé kosmické lodi vybavené slušným barem vysedává konzul a hraje na klavír. Jako bonus pak stromoloď Yggdrasill, teslovníky, nabroušený Štír a pro fantazii děsně dráždivé Hrobky času. Jenom škoda toho, že všechny příběhy začínaly tak od lesa - místy se opravdu dost táhly. Pro mě ale rozhodně lepší než Duna - radši přečíst Cantos zhýralce Silena, než poslouchat přemoudřelé Herbertovy mudrlanty...

3 30.10.2015

Působivá kniha s potenciálem zaujmout i čtenáře, kteří ke sci-fi zatím cestu nehledali a všem knižním církvím se tuplem vyhýbali. Pod parádní obálkou se skrývá pěkný kus práce s jazykem a střípky, které zvolna odkrýváme, dávají tušit velkolepou mozaiku příběhu. Při veškeré propracovanosti pár výhrad mám, s umístěním děje do 27. století autorka trochu přestřelila a místo citování Pána prstenů (jo, je to nadčasová klasika, ale způsob, jakým se u Sarumana kdekdo hned chytá, působí dost nevěrohodně) se z fantastiky radši měla inspirovat slovníčkem pojmů. Některé pasáže mi navíc přišly až lehce stupidní – obyčejně se týkaly Hildebrandtovic hovorů s příznačně pojmenovanou Pinkertinou, která působí jako umělý doplněk s telecí aurou sběračky míčků, co nakrátko uhnala slavného tenistu. Ženské hrdinky celkově mají co dělat, aby v součtu zvládly to, co jeden kapku umírající, ale přesto dokonalý muž v gerdánském hedvábí sám…

Dostihová tematika přehledně zakotvená v historickém kontextu a podaná svižným a vtipným jazykem.

3 14.07.2014

Kombinace kočka-Pratchett měla být bezkonkurenční, ale tohle očekávání tak docela nenaplnilo.

3 05.07.2013

Maková válka funguje jako solidní historická YA fantasy s minimem romantiky, ale o moc víc toho nenabízí.
R.F. Kuang se jako vzorná školačka pokouší převyprávět dějiny, ale kontrast mezi opisy z jiných děl a její vlastní invencí je propastný, takže se potácíme mezi citacemi z Umění války a úsměvnou šikanou na sinegardské akademii. Aby kniha působila věrohodně a postavy unesly tu realistickou nálož krve a brutality vypůjčenou z dějepisných učebnic, nesměly by v první řadě působit jako parta zpovykaných teenagerů.

2 09.12.2024

Na knize můžu ocenit opravdu jenom námět. Pravidla zdejšího světa jsou kostrbatá a nedomyšlená, autorčin popisný styl extrémně nudí a popkulturní odkazy nemají žádný šmrnc. O Britech se vyjadřuje jako nějaká přihlouplá raná UI a hlavní postava budí dojem, že Londýn viděla nanejvýš jako turistka. Romantická linka mezi papírem šustícími postavami se taky řadí k nejhorším, na které jsem v YA narazila.

2 30.06.2023

Pointa už mě jednou dokázala mile překvapit, ale tohle je přesně ten typ šuplíkové četby, která by se neměla dostat dál než ke kamarádům. Spíš než knihu připomíná základní level nějaké hry, kde vám všechny artefakty v pravý čas náhodou spadnou do klína a kde si můžete bez potíží nakráčet do regentova harému nebo věže vrchního mága a domoct se svého směšnými výhrůžkami.
V kostce se jedná o neohrabaně napsanou směs všemožných klišé a krkolomných zápletek, což naplno vysvitne hlavně v poslední třetině, kde autorka jen ledabyle přisypává různé tvory a postavy, a místo aby děj nějak gradoval, mění se v nezáživnou všehochuť.

2 10.03.2022

Nebudu se rozepisovat, ale tohle má k dospělému HP u policie stejně daleko jako Škola černé magie do Bradavic. Autor vůbec nedokázal vykreslit atmosféru Londýna, spíš jsem měla dojem, jako by mi předčítal z mapy. Ani občasná trefná poznámka nevyvážila zbytek té ukecané nudy.

2 20.04.2021

Další z hromady knih, které jsou sice napsané ucházejícím jazykem, ale postrádají jediný zajímavý a aspoň trochu neokoukaný nápad. Hlavní postavy nejsou nesympatické, ale to je víceméně všechno, co můžu pochválit. Nezdá se, že by kniha byla řazená mezi YA, a tím pádem jí nemůžu odpustit ani halabala vystavěný svět s naprosto odbytou technickou stránkou a směšně působícím kolísáním mezi snahou o aplikaci reálných biologických zákonitostí a kouzlením s plazmovými koulemi a různými (ne)fyziologickými přeměnami. K tomu Opové, Aréna, příbuzenské vztahy jako z telenovely, jednoduchý děj s papundeklovou vesmírnou stanicí a jakousi generickou planetou, kterou autorka vydává za Zemi...
V rámci YA se kniha nejspíš přibližuje průměru, ale pokud doufáte ve víc, namísto fialové dostanete spíš nudnou šeď.

2 09.04.2021

Po jazykové stránce docela příjemné čtení, ale to je víceméně všechno. Děj je předvídatelný a jediný, kdo se v něm úplně ztrácí, je sama hlavní hrdinka. Autorka si sice usnadnila práci ich formou, ale je skutečně otravné sledovat děj očima někoho, kdo nemá žádnou osobnost a nanejvýš je schopný cítit lítost nebo strach. A protože i hlavní záporačka je nenápaditá a naprosto tuctová, musí chudinku Elloren šikanovat a trápit naprosto každý, od vlastní tety až po posledního kuchyňského poskoka. Občas mám vážně pocit, že většinu YA hrdinek píše přes kopírák jeden jediný autor.

2 08.03.2021

Vzdala jsem po necelých třiceti stranách. Jedná se o škvár nejhrubšího zrna, kde se neuměle vrší jedno klišé za druhým. Anotace sice vyznívá docela varovně, ale i tak jsem knize dala šanci, protože občas forma obsah zachrání. Bohužel, i styl psaní je opravdu zoufalý - jako by se autorka Harlequinek rozhodla, že si vyzkouší napsat nějakou fantasy. Určitě jedna z nejhorších knih, jaké se mi kdy dostaly do ruky.

Pestrá žánrová směs apokalyptických povídek, od klasického postapa až po sci-fi.
Někdy stačilo variace na soutěžní téma (apokalypsa osobní, živelná nebo ve smyslu zjevení) vyjmenovat (Téma je apokalypsa), jinde se je podařilo i obsáhnout (Dotyk motýlího křídla). Klasické zombie postapo je zastoupeno Návratem post. otce - logicky sice drhne a chabou pointu navíc vyzrazuje už v názvu, ale je velice zručně napsané.
Čistě osobní apokalypsy na mě působily prvoplánově a nezanechaly výraznější dojem (měly to těžké, protože jsem srovnávala s Rubinovou liečbou a podvědomě nejspíš i s Flowers for Algernon); výjimkou bylo hodně zdařilé řemeslné provedení Konce emocí. Osobně se mi moc nelíbily Mýtina (po slibném začátku se vyvrbila v otravně napsanou skoronovelku spíš jen protahovanou než dramatizovanou opakujícími se momenty) a Krajina Háďat (několik halabala smíchaných obehraných motivů s vyústěním do ztracena).
Nejrozporuplnějším kouskem byl bezesporu Nezvaný host. Na jednu stranu příjemné jednohubkové fantasy osvěžení, na druhou se mi nechce věřit, že by se „pod čarou“ nenašlo nic lepšího než scénka s čarodějem Gandalfem a párečkem natvrdlých teletubbies.
S přihlédnutím k tomu, že se jedná o soutěžní sborník, je celková úroveň povídek velmi dobrá a zdají se vyrovnanější než v předchozích dvou ročnících.

2 07.02.2020

Už Ydris mě stihl přesvědčit, že epika v podání začínajících českých autorů bývá spíš nabitá tragikou, a když si odpustím komentář k siláckému prohlášení o české Hře o trůny, Ollo mi nejvíc ze všeho připomnělo Tolkienovy Nedokončené příběhy: jako kdyby někdo bez znalosti souvislostí sepsal autorčiny poznámky. Ve zkratce, HKK vůbec neumí budovat vztahy ani napětí, přičemž dobrý dojem z popisů kazila většina dialogů, zejména v podání těch, které vydávala za padouchy. Nemůžu ale říct, že by mě její jazyk vysloveně iritoval, tedy až na tu bezohlednou fantazii co se týče jmen. Například elfský milovník cáno Raina byl pro mě pohromou po všech stránkách. Celkově jsem knihou proplula naprosto bez emocí; ani ta romantická sebevražda mě nějak nedojala...

2 28.06.2019