esma komentáře u knih

Mileva Maricová se narodila v nesprávnou dobu, dnes by již mohla svou situaci zvládnout bez větších problémů. Není těžké si představit, že pravidla té doby nebyly pro nás holky nastaveny rovnoprávně, takže ani její nadání a talent, které očividně Alberta Einsteina okouzlily nejvíc, nezabránil rozpadu jejich manželství. Skloubit vědu, děti, domácnost a svého v jiných sférách se pohybujícího manžela bylo nad její síly, on dokonalý asi nebyl, pokud si přečteme i jiné zdroje. Dnes můžeme pouze konstatovat : vše odvál čas, jenom jeho časoprostor zůstává.

9 30.04.2018

Na pozadí příběhu polsko-židovské rodiny se autorka vrací k době našich rodičů a potažmo některých z nás. Jak zmiňuje PetK, tento příběh z Polska se mohl stát v Čechách a já jenom dodám, že systém, který ochuzuje své občany o možnost svobodného rozhodování o čemkoliv a vměstná je do nevábných koridorů přežívání, nemá geografické hranice a je jedno, jestli se jedná o východní nebo jiný blok. Jedinec má schopnost si "pomoct" : k bytu, k postavení, k přijetí dítěte na školu... , ale je zde cena, kterou za to platí. A v první řadě to bývají morální hodnoty.
Není to čtení veselé, byť Iveta Mikešová se snažila a její překlad je skvělý.
V závěru se mi zdálo, že tam je už těch dramatických událostí přespříliš, ale ke čtení doporučuji.

9 29.04.2018

Katsushika Hokusai, kterého Velká vlna zdobí obálku této knížky, je uznávaný japonský malíř a dřevorytec. Z jeho obrázků se line krása, technická dokonalost, poklid a harmonie. Spojíte si to s japonskými zahradami a javory a šálkem dobrého čaje a jste plní japonské poezie. A pak se začtete do této knížky a čtete o lidech. Lidech prostých, milujících život a mír a pak o lidech pokřivených, produkujících tak obrovské zlo a destrukci, že vás japonská krutost vyděsí jak malé dítě. Jestli za to může izolovanost této země ležící na vzdálených ostrovech nebo jejich mateřské mléko bylo jiné, faktem je, že políbit vlastní dítě na ulici není společensky únosné, sebevraždy jsou standardem v případě selhání a nedodržování pravidel, empatie, soucitění a nabídnutá ruka luxusem, nechvalně slavné kamikadze má snad srovnání pouze se středověkem.
Děj románu se sice odehrává v přítomnosti - je zde popsáno zemětřesení v Tichém oceánu s důsledky ve Fukušimě, také jedenácté září v NY, které změnilo svět, ale jsou zde i vzpomínky na druhou světovou válku a jako všechny válečné romány i tento vás emocionálně nemine. Každá z postav má svůj příběh a ty nakonec vyústí v poselství : jsme pouze dočasné bytosti, potkávají nás ne zrovna jednoduché události, neubližujme si navzájem.
Není divu, že Ruth Ozeki sklízí za svůj román Hledání přítomného okamžiku veliký úspěch, je úžasný.

9 03.04.2018

Prokrastinací zavání můj projekt : Likvidace knihovny po starých rodičích. Prohrábnu jednu z mnoha krabic, něco vyberu, přečtu a pak s omluvou vracím zpět. Naposledy tuto šedesátiletou knížku Bumerang. Není tedy o současné Austrálii (určitě už má všechny mapy zdigitalizované, varovné systémy fungují a chlubí se dokonalými IS), ale má vůni dob minulých-neminulých, kdy ještě lze vnímat osobité kouzlo země než všichni začali používat stejné mobily a obdivovat stejné superstars.
Austrálie této doby zaujme svou jinakosti, vychází z jiné geografie a z jiné kultury a důsledky nestandardního osídlení se na ní také podepsaly. Knížka čtivá i zábavná (pokud si odmyslíme know how bílého muže ve vztahu k domorodcům) a určitě by mohla být v portfoliu těch, co se do této nádherné země chystají.

9 11.02.2018

Letošní sezonu přímých přenosů zahájila MET operou Vincenza Belliniho Norma (zpívala ji Sondra Radvanovsky). Tato opera je velmi dramatické, hudebně nesmírně krásné dílo, ale na operních scénách nebývá často z důvodu extrémní náročnosti na vokální technickou kvalitu hlasu. A Maria Callas právě v této roli excelovala. Její životopis v podání Anne Edwardsové je skutečně spíše statistika toho, co, kde a kdy zpívala a kdo a co o ní napsal, tak už to v životopisech bývá. Pravdou ale je, že její skutečný život formoval její hlas, který sama vnímala jako samostatný fenomén a psala ho s velkým H. Byl (a díky CD je) mimořádný rozsahem i zbarvením. Hravě dokázala měnit jeho výšku, držet dlouho vysoké tóny, dokázala ve vypjatých rolích dramaticky synchronizovat svůj hlas se slovy, gesta s pohybem celého těla. Své role nejenom zpívala, ale i hrála, v tom byla ve své době originální. A to byl její přínos do interpretace oper, právem ji říkali la Divina - božská. Ti, co milují operu, si určitě váží fakt, že díky Marii Callas se znovu do operních domů dostala úžasná díla všech mistrů bel canta.
V knížce se lze dočíst i o jejím občanském životě, na rozdíl od toho hudebního byl spíše tristní. Přestože její soprán tolika generacím zprostředkoval nesmírně hluboké hudební prožitky, sama moc šťastná nebyla. Letos uplynulo 40 let ... neměla ani 54 let ... odešla a vše si vzala sebou do hudebního nebe ...

Příběh Evity Perónové nelze vnímat bez doby, ve které žila. Popis politické situace v Argentině má v knížce svůj význam. Evita si získala národ svými aktivitami v sociální oblasti, kde všemožně pomáhala chudým a nemocným lidem, navštěvovala je v jejich domovech, jedla s nimi, dotýkala se jich, dávala dary a oni ji milovali. Také ji nelze upřít úsilí na poli prosazování práva žen, už v r. 1947 získaly volební právo. To, že sama žila v přepychu, je dnes u obdobně postavených osob standard. Co mi ale připadá velmi kontroverzní je, že jako manželka a politická partnerka svého muže Juana Peróna ( byl prezidentem v letech 1946-1952, tj. v období po skončení 2. světové války ) byli hlavními představiteli své země, země, která se neštítila po válce poskytnout úkryt asi pěti tisícům nacistů, i takovým jako byli Mengele a Eichmann. V knize je popsán jejich podíl na převodu majetku třetí říše do Argentiny. I dnes se objevují obrázky s Evitou ověšenou šperky, které byly válečnou kořistí. Otázkou zůstává, nakolik byla nevědomá a nakolik mohla ovlivnit to negativní, co už bude navždy spojeno s jejím životem. Ale kdo jsi bez viny, znáte to ...

9 18.12.2016

Rodinná historie vyprávěná skrze snovou dětskou fantazii děvčátka, které chtělo být klukem. Žádné velké drama, přesto se Pirkko Saisio podařilo to tápání a nejistotu vykreslit velmi živě. Svůj skrytý význam má určitě i zvláštní název knížky, ten matematický rébus, který předesílá, že mezi mámou, tátou a holčičkou, která chtěla býti klukem, je více společného, takže zbývá jenom čekat na pokračování Helsinské trilogie.

8 24.08.2024

Prostředí provoněné kuchyně, otec a syn a sám život, který jim připravuje nesnáze a nedorozumění. Ale jak to v pozitivních knihách bývá a v životě má být, ztracení se vracejí a pomýlení procitnou.
Ve srovnání s Pianistkou je to kniha o lidech, jejichž na první pohled obyčejný život je nám bližší.

8 23.03.2024

K Jiří Weilovi mě přivedl Laurent Binet, konkrétně jeho kniha HHhH. Našla jsem si i další podrobnosti o tom, za jakých okolností Jiří Weil psal a hlavně proč musel přepisovat svoji knihu. Poválečná doba omezování a vytváření tvrdých mantinelů dostihla i jeho jako spisovatele.
Je otázkou, jaký by byl román, kdyby do jeho psaní nezasahovala cenzura padesátých let.
Na střeše je Mendelssohn vypadá na první pohled úsměvně : najít na střeše Rudolfina tu správnou sochu. A že jich tam je! Proces identifikace se udál v době protektorátu, kterou Jiří Weil popisuje z pohledu všech svých postav, těch, kterým šlo o život, ale i těch, kteří život nemilosrdně brali. Takže nejde jenom o kamenné sochy...

8 11.02.2024

Na první pohled spořádaní představitelé střední vrstvy a na ten druhý stačila jedna zádušní mše a Ian McEwan si povzdech : „tak málo toho jeden o druhém víme“
Asi bychom měli dodat naštěstí.

8 20.10.2023

Už jsem psala, že Drago Jančar je výjimečný autor, tyto povídky jsou toho (dalším) důkazem. Úplně mě přikovaly k židli. K jakémukoliv námětu : reálnému nebo smyšlenému dokáže dát nový rozměr a přiřadit nové souvislosti.
Nemůžu než doporučit.

8 07.06.2021

Zvláštní, že i přes strach ze psů mi nevadí o nich číst a zamilovat si je. Jako v této knížce, kde byl Zrzounek nápomocný teprve čtrnáctiletému Travisovi (v době nepřítomnosti svého otce byl odpovědný za svou zbylou rodinu). Travis byl pracant a nemusím dodávat, jak to zvládl.
Příběh je tak vzdálen od současného obrazu našich elektronických dětí, ale lidská houževnatost a invence přetrvá (věříme) bez ohledu na technický civilizační nános…
Ilustrace Mirka Hanáka jsou nádherné, proto přikládám malé video s ukázkou jeho umělecké tvorby, abyste se také potěšili a zavzpomínali, protože byl neoddělitelnou součástí knížek našeho dětství.
https://www.youtube.com/watch?v=EI56LWbNM4c

8 25.03.2021

Chvílemi se mi to zdálo hodně vtipné, chvílemi už méně, ale pořád netuším, co bych si já osobně s tím … být či nebýt … počala.
Ale Payne mě nakonec tím předposledním odstavcem nachytal !

8 23.01.2021

V knize jsou dvě linie : rozsáhlejší, přírodovědní, týkající se léčivých bylin. Druhá linie je osobnější. Čteme příběh ztracené, nemocné, osamělé Anny, kterou něco skříplo a neměla dost síly se odrazit ode dna.
Pokud mám říct pravdu, moc jsem s autorkou nesouzněla.

8 27.12.2020

Daniel Mason začal psát svou knížku v době svého barmského studijního pobytu, Barmu měl tedy načtenou a nastudovanou měl i její historii.
Co souvisí s dějem knihy je obecně koloniální politika, britsko-barmské války a nabytí nezávislosti v roce 1948. Časově jde v knížce o období v pořadí třetí války s britskou armádou. Dnes se Barma považuje za jednu z nejchudších zemí světa.
Nehledejte ze strany Daniela Masona žádné řešení, není politolog, není historik, je ale určitě velmi inteligentní a kreativní, který z toho, co vnímal, dokázal poskládat velmi snový, neuvěřitelný příběh o lidech, kteří … krásnou hudbu měli přinést do míst, kam jiní mají v úmyslu jenom vozit zbraně … Hudba měla být sjednocovacím médiem pro ty, co byli v této cizí zemi cizinci a těmi, kteří zde žili, ale válčili mezi sebou tak, jak to v kmenových společenstvích bylo zřejmě od nepaměti člověka.
Tím hudebním motivem autor knihu velmi zatraktivnil, bohužel, vojenské konflikty se nedají řešit ani hudbou Johanna Sebastiana, i kdybychom si to moc přáli. Ale knížka je přesto velmi dojemná.

8 30.10.2020

Edinburgh resp Skotsko mám na prvním místě v cestovním plánu, jenom musí být ta virová potvora odejita. Teď v předstihu si vystačím s knížkami a zrovna tato byla velmi sympatická. Paulu Millarovi se podařilo přiblížit nám tuto zemi z pohledu Čecha, který zde žije, takže ví, o čem píše a také ví, co nás – jeho krajany - bude zajímat. Prokládá to vtipnými poznámkami, tak se i zasmějete.
Líbilo se mi, jak si Skotové sestavovali Sedm divů Skotska, tedy co podle nich je v jejich zemi nejvýznamnější a nejsymboličtější (vybrali si most v Edinburghu). Mužská část mé rodiny (nepřizvaná) sklouzla k jejich slavné whisky, ale pokud mi pomůžete, děvčata, přehlasujeme je a budeme volit jejich skilty ?

8 11.09.2020

Dělám inventuru ve vlastní knižnici … a natrefila jsem na tuto knížku. Je moc hezká a vhodná jak pro ty, co začínají a chtějí se o umění dozvědět více, tak pro ty, co teď řeší zlomky a příslovce. Pojďme dětem zprostředkovat to, co viděly o dovolených, co souvisí s tímto zdobným uměleckým směrem. Možná jste byli v Barceloně a obdivovali Sagradu Familii, možná v Praze a viděli Obecní dům, znáte plakáty Alfonsa Muchy, máte doma hrníček nebo kalendář s obrázky Gustava Klimta, děti z Opočna by měly znát Františka Kupku, vždyť tam má svůj rodný dům.
Knížka je vhodně rozčleněna podle oblastí, kde secese probíhala : na poli uměleckých řemesel, architektury, také interiérů, pronikla do malířství, sochařství. Jsou zde uvedeni jejich nejdůležitější představitelé. Tento dynamický, dekorativní, na geometrické tvary bohatý umělecký směr se podle slov autorky vyvinul ... jako protest proti masovému průmyslovému zboží a proti zhrubnutí vkusu … ale každá nová generace umělců se chce odlišovat, chce zaujmout, vymezuje se proti tomu, co už bylo. A tak secese zakotvila v Evropě s touhou zkrášlovat.
A my máme možnost tu krásu objevovat a obdivovat.

Ten přesah z osobní bolesti do bolestí světa je markantní, ano, i takhle to běží v dnešním světě, kde už tolika let marně hledají recept, marně ...
Přes výpověď autorky (knížka vyšla v r 1982) doporučuji trochu aktualizace o tom, jak to vypadá v této části světa dnes.

8 26.03.2020

Výběr knížky není překvapivý, v rámci přenosů z MET je na programu opera Agrippina
od George Friedricha Händela. Citace z knížky v souvislosti s uvedením Agrippiny v Benátkách v roce 1709/1710 : … posluchači si vedli jako šílení. Byly to bouřlivé pochvaly, výkřiky : Viva il caro Sassone! Třeštění, které se nedá vylíčit. Velkolepost toho slohu je omráčila, jako když do nich hrom uhodí...
Romain Rolland velkého německého skladatele popsal všestranně : od momentu, kdy jako nadané dítě zaujal, od osmnácti křižoval velká německá a zejména italská města, (vlašskou hudbu obdivoval a propagoval a pro Italy byl zase tím ... il Sassone famoso…) , až nakonec zakotvil v Anglii, kde prožil největší část svého života (přijal i státní občanství). Pobyt v Anglii se dá zkráceně popsat : přes různé pletichy a nepřízeň mocných vytrval a zvítězil. Z lidských vlastností mu určitě nechyběl soucit s bližními, Mesiáše resp. výtěžek z jeho provádění byl určen pro opuštěné děti, v závěti nezapomněl na chudé muzikanty. Konec jeho života ovlivnila naprostá ztráta zraku.
Byl velmi produktivní, tempo, kterým psal svou hudbu bylo závratné, improvizační dovednost také. K jeho charakteristice patří i výrok … byl plný hudby .. a výčet jeho děl to jen potvrzuje.
Autor životopisu nebyl jenom spisovatel, byl především hudebním historikem a kromě Händela se věnoval i Beethovenovi, v hudbě obou nachází mnoho společného. Pro Beethovena bylo Händelovo dílo inspirací. Možná je ta podobnost zřejmá i u Händelově Sarabandě a 2. věty 7. symfonie Beethovena ?
Rollandovou profesi je v knížce znát. Je nabita informacemi podloženými zdroji, poznámky jsou na každé straně. Neopomenul popsat dobovou hudební atmosféru měst, kde se hudba provozovala. Věnuje se i ožehavému tématu imitace cizích myšlenek, která je vlastně nadčasová. Není nezajímavé, že první copyright na ochranu hudebního vlastnictví je z doby 1709… A jedna úsměvná poznámka na závěr : pokud se chtěl muzikant stát varhaníkem, dostal s varhany i vdovu nebo dceru (povinně).

V roce 1685 se narodili dva muzikanti : Georg Friedrich Händel v Halle a Johann Sebastian Bach v Eisenachu - pouze 200 km od sebe s rozdílem pouze jednoho měsíce a zase cituji : oba tito Sasové přinesli německé hudbě prvenství, které trvalo nejméně stopadesát let, protože na ně kontinuálně navázali další velikáni vídeňského tria (Mozart, Haydn, Beethoven).

Alex má pravdu, tuto knihu bychom neměli míjet. RPW velmi umně a citlivě vystavěl příběh na postavách plných nenaplněného života a z toho pramenícího smutku a zklamání. Vše spěje k dramatu, které každou postavu staví do konfrontace s tím, jestli to, jak žily, bylo současně to, o čem snily a každá z nich se s tím musí porovnat. Někdo to vzdává, někdo procitne a nalezne přetržené pouto a Cassie, kvůli které byl celý příběh napsán, nám přiblížila onu sílu citu, kterému se říká láska.
Na přebalu knížky se uvádí, že Robert Penn Warren (1905-1989) je jedním z největších literárních osobností Jihu Spojených států, kromě toho dostal Pulitzerovou cenu i za poezii. Vliv té poetičnosti je v knížce znát.

8 08.09.2019