eva3992 komentáře u knih
Jak už samotný podtitul opravdový příběh Rudolfa Vrby napovídá, autor nás seznámí se slovenským židem, který jako jeden z mála uprchl z tábora smrti, aby varoval svět před hrůzami, které se v Osvětimi dějí. Jeho zpráva se dostala až k nejvýznamnějším mužům té doby a ukázala světu nejtemnější tajemství holocaustu.
Rudolfa Vrbu v knize poznáme od jeho dětství, přes život během války, čerstvě po válce, až po jeho pokojné stáří. Je to příběh popisný, životopisný, je to literatura faktu, ale psána více jako beletrie. Díky tomu je dostupný pro širší okruh čtenářů.
Ač už jsem četla příběhů z Osvětimi dost, nikdy mě ty hrůzy nepřestanou udivovat. Je to nepředstavitelné a neuvěřitelné, čeho všeho byli lidé schopni. V této knize je popis Osvětimi ještě podrobnější, to, jak to v táboře fungovalo, je tu psáno více do podrobností.
Moc mě bavila část, když byl Rudolf na útěku, čím si musel projít. Nové informace pro mě byly ohledně Vrbovy zprávy, kam všude se dostala, případně nedostala a co u jednotlivých lidí vyvolala. Zajímavá byla i část po válce, kam se všude dostal a jak působil na ostatní lidi.
Jediné, co bych knize vytkla, tak to, že mi v ní chyběly fotografie. Dohledávala jsem si je sama, ale pokud by byly součástí knihy, bylo by to úžasné.
Myslím, že je dobře, že takovéto knihy vycházejí, jsou mezi námi poslední pamětníci té doby a je skvělé, že jejich příběhy zůstanou zachovány i pro další generace.
Vydejte se na cestu do Itálie, do její jižní části, až do špičky italské boty, do Kalábrie. Vychutnejte si sluneční paprsky, užívejte sílu moře, ochutnejte místní dobroty a zažijte (nejen) letní lásku.
Blanka se rozhodne, že změní svůj život. Je jí třiapadesát, třikrát rozvedená a cítí, že jí to táhne na jih. Je jím doslova přitahována, jak magnetem. Sedne sama do letadla a vyráží si splnit svůj sen. To ještě netuší, že se ji vyplní i přání, které zanechala v malém kostelíku v Tropee.
Blanka Malá je nejen autorkou knihy, ale je rozhlasovou moderátorkou a ženou, která se rozhodla vzít život do vlastních rukou. Kromě cest do Itálie, nás nechá nahlédnout do svých osobních problémů s dcerou Annou a nelehkých životních situací. Poznáme její život v Čechách i u moře.
Příběh je psán s lehkostí a s humorem, je milý i úsměvný. Nechybí tu však i dojetí a vážná témata. Psáno o životě a ze života, nejednou se tak v příběhu můžete najít sami, nebo potkáte situace, které dobře znáte.
Miluji životopisné i cestopisné knihy. Zde jsem dostala rovnou oboje. Krásy Itálie tu autorka popisuje tak, že máte sto chutí se tam rozjet a užít si slunné dny na jihu Evropy. Poznáte zde i italskou povahu, zvyky místních lidí, ale i krásná místa a sílu moře. Jelikož se kniha odehrává v nedávných letech, je tu také skvěle popsáno, jak ovlivnil Covid mysl Italů.
Samozřejmě tu nesmí chybět ani dobré jídlo. A to včetně receptů! Znáte třeba takový Pignolata calabrese? Pokud ne, tak věřte, že je to dezert, na který se Vám budou sbíhat sliny, jen o něm budete číst. Nebo dáváte přednost těstovinám? Pak si rozhodně připravte domácí Tagliatelle all´uovo tak, jak je uvařila signora Domenica.
Při čtení mi přišlo, jako kdybych Blanku znala dlouhá léta. Bylo to, jako když se sejdou kamarádky u skleničky dobrého vína a vypráví si, co všechno zažily od té doby, co se naposledy viděly.
Knížku si s sebou rozhodně přibalte na dovolenou, je to ideální čtení na léto a bude Vám milou společnicí, třeba někde u vody.
Román na pozadí skutečných událostí. Známý nakladatelský dům Ullstein, zlatá dvacátá léta minulého stolení a tři silné ženy. Rosalie se zamiluje do generálního ředitele impéria Franze Ullsteina a tím se rozjede vlak pomluv, intrik a nenávisti.
Silné ženy, knihy, móda, láska, intriky, skutečné události ano, tato kniha mě okamžitě zaujala. Kromě krásných a chytrých žen se podíváme, jak v minulém století fungovalo nakladatelství od psaní článků a textů, přes tisk knih, až po jejich propagaci. To se mi nikdy neomrzí.
Je tu skvěle vylíčeno období mezi válkami. Na jedné straně nadšení po konci první světové války, spousta energie, nápadů a elánu. Ale na straně druhé už Hitler pomalu nastupuje k moci a lidé se začínají bát, co s nimi bude dál.
V příběhu potkáte hned několik slavných osobností, namátkou třeba Alberta Einsteina. Podíváme se tak do vyšších kruhů společnosti, ale zároveň nás některé postavy zavedou i do chudých čtvrtí, kde autorka popsala bídu a nouzi.
Celý příběh by se mi líbil, ale měla jsem problém s tím, jak je napsaný. Nesedlo mi to. Na můj vkus to bylo psáno moc jednoduše, naivně, povrchně a předvídatelně. K žádné z postav jsem si nedokázala vytvořit vztah, možná jich tam bylo až zbytečně moc, a tak nedostaly prostor, který si zasloužily.
Každopádně, když budete přistupovat ke knize jako k milé oddechovce, bez velkých očekávání, věřím, že nebudete zklamáni. Já bohužel čekala něco víc.
Na dávné zločiny lidé často zapomínají, ne však Muž s dírou v srdci, toho jeden takový zločin připravil o rodinu a on se snaží, aby zlo bylo potrestáno. Mezitím, v léčebně dlouhodobě nemocných, přijmou novou pacientku a s ní přichází i něco, co je mimo chápání personálu.
Uf, tak toto je hodně silný příběh. Od prvních stránek kruté a smutné. Při čtení mi běhal mráz po zádech a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.
Zlo se v naší historii vyskytlo hned několikrát, a to v různých podobách. To v padesátých letech bohužel přišlo přímo z našich řad a co se tu dělo, je nepředstavitelné a hrůzné. Rozhodně si tuto dobu musíme připomínat a nesmíme dovolit, aby se něco takového opakovalo.
Již jsem četla několik knížek s touto tématikou, ale to, jak to autorka zpracovala ve své knize, je neskutečně silné. Prožívala jsem každou větu, bylo mi smutno, bolelo mě to číst.
Chtěla bych říct, aby si knihu přečetli všichni, aby věděli, co se tu dělo, ale na druhou stranu pozor, je to opravdu hodně drsné a zasáhne Vás to.
Kromě krutosti lidí a nespravedlnosti, je to příběh i o síle ženy, o mateřství, o stáří. Nechybí tu ani pohled do svědomí těch, kteří zlo páchali. Nejsilnější na tom je ale hlavně to, že je to podle skutečných příběhů.
Po dočtení mám plnou hlavu pocitů, ale vůbec je nedokáži uchopit, abych napsala všechno, co chci. Přečtěte si knihu sami a hned budete vědět, co se Vám tu snažím říct.
Na místo u severní zdi Ďáblického hřbitova by se rozhodně nemělo zapomenout a díky Petře Klabouchové se to může podařit
Simon, šikovný kameník, ale také velký záletník. Dožil se vysokého věku a na jeho pohřbu se sejdou čtyři jeho milenky. Vzpomínají na dobu před Simonem i po něm. Nechybí tu ani jeho manželka, která sice občas přivřela obě oči nad jeho nevěrou, ale někdy mu dokázala pěkně vyčinit.
Autorčina předchozí kniha Tři jablka spadlá z nebe se v mém žebříčku dostala mezi TOP 10 za rok 2022. Není tedy divu, že jsem měla vysoká očekávání i u této novinky. Narine opět nezklamala a předložila mi příběh plný krásných i smutných věcí.
Ocitáme se v Arménii v malém městečku, kde se skoro všichni znají. Čtyři ženy nám začínají vyprávět svůj příběh. Ani jedna neměla snadný život, každá si prošla různými nelehkými situacemi. Simon jim pomohl opět vrátit úsměv na tvář.
Kniha je krásně napsaná, tak, jak to autorka umí. Je to úsměvné i smutné a dojemné, je to tragické i krásné, je tu láska i krutost. A samozřejmě tu nechybí magie. Ta příběhům dodá vždy něco navíc a pro mě je to jako pohlazení po duši. Navíc nesmím zapomenout i na různé zvyky a pověry, které se v Arménii dodržují, to mě moc baví.
Je to psáno až povídkově. Seznamujeme se s každou z milenek. Občas se nám příběhy krásně prolnou. Je vidět, jak má celý příběh autorka skvěle promyšlený, postupně nám dávkuje ty správné historky a to, jak se to celé propojí, tak z toho dostaneme nádherný ucelený příběh.
Tři jablka spadlá z nebe pro mě byla první a asi je autorka už jen tak nepřekoná, ale její knihy pro mě budou vždy skvělé a jejich čtení mi přinese nádherný zážitek.
Příběh nás zavede do Litvy v roce 1941. Rodina patnáctileté Liny je zatčena a odvezena do pracovního tábora na Sibiř. V nelítostných podmínkách bojují o svůj život a dívka se snaží zanechávat tajné vzkazy pomocí obrázků a doufá, že jednou vyjde najevo, čím si museli projít.
Toto je skvělá kniha. Četla jsem ji v klasické románové podobě a již tenkrát mě zasáhla (ostatně jako všechny knihy Ruty Sepetys), to, s jakou lehkostí dokáže autorka psát o vážných a těžkých tématech. To, jakou si s tím dá práci, aby zjistila co nejvíce historických faktů. Pak je přenese na papír a její knihy nám přiblíží, co se ve světě dělo, jaké hrůzy se tu odehrávaly a jak se dotkly obyčejných lidí.
I když jsem tentokrát příběh znala, věděla jsem, co mě čeká, hned od prvních stránek jsem prožívala všechny pocity znovu. Při čtení mi bylo smutno a úzko a ilustrace tyto pocity jen umocňují. Skvěle doplňují atmosféru celého příběhu.
Je to příběh krutý a nepochopitelný, opět mě dojal, slzy mi tekly a já si užívala každou jednu stránku.
Ruta Sepetys je mým velkým doporučením pro všechny, a to jak v grafické, tak i v románové podobě.
Příběh nás zavede do Španělska, kde všemi uctívaný opat podlehne svodům a díky nim začne páchat hřích za hříchem. Pro svůj lepší život neváhá ani užít čar a pomoc Satana.
Tento román jsem četla v rámci výzvy Klasikomilů jako klasický horor. Podle anotace jsem na něj moc těšila, ale po dočtení se už takové nadšení nekoná.
Od začátku je tu hodně jmen, hodně postav, různé příběhy různých vypravěčů, které spolu zdánlivě nesouvisí. Hlavně mužští hrdinové se mi pletli, nevěděla jsem, o kom zrovna čtu, kdo je čí bratranec nebo strýc. V první polovině mi to přišlo hlavně jako milostný román typu má mě rád nebo nemá? Jelikož jsem před sebou měla stále více jako tři sta stran, příběh jsem musela na pár dní odložit a odpočinout si od něj.
Poslední třetina už byla akčnější, i více hororových prvků se objevilo, ale mě pronásledovalo to, že jsem stále nevěděla, kdo je kdo :-D
Nakonec to nebylo úplně špatné, ale jásat taky nebudu. Jsem však ráda, že jsem to celé přečetla a rozšířila si obzor v rámci klasiky.
Eva Smolková-Keulemansová, roz. Weilová, žena, kterou osud rozhodně nešetřil. Nejen, že přežila Terezín i Osvětim, ale život ji přinesl i další rány. Ona všechny ustála, zůstala sama sebou a dar radovat se ze života ji neopustil. Paní Eva právě oslavila krásné 96. narozeniny.
Miluji příběhy podle skutečných událostí, životopisy, knihy z období druhé světové války. V této knize jsem dostala všeho vrchovatě. Život paní Evy je neskutečný. Čím vším si musela projít je nepředstavitelné. Na druhou stranu její úžasná rodina, její krásné dětství, její práce, kterou milovala, to bylo nádherné.
Celý příběh je i skvěle napsán. Je to psáno krásně, zároveň však srdceryvně. Nejednou jsem u knihy brečela a prožívala její příběh.
Kromě něj tu máme i příběhy autorky, dozvíme se, jak se s paní Evou seznámila, jak jí bylo při sepisování příběhu a jaké myšlenky se jí honily hlavou. Rozhodně to do knížky patřilo a donutilo k zamyšlení nad dnešním světem.
V knize nechybí ani fotografie a některé dokumenty, poznáme tak paní Evu od malého miminka až po její úctyhodný věk.
Kromě toho, že je to prostě skvělá kniha, si mě získala i tím, že část rodiny paní Evy žila v mé blízkosti. Kolem domu, kde žila její babička, jezdím každý den. Možná, že i díky tomu jsem to všechno prožívala víc a bylo mi to tak nějak bližší.
Pokud máte rádi skutečné příběhy lidí, kteří to v životě neměli jednoduché, rozhodně si knihu přečtěte. Silný a krásný příběh plný bolesti, naděje i radosti.
Dokážete mluvit s rostlinami? Zřejmě ne, ale Orla si s nimi povídá celý život. Jsou pro ni jako rodina. Když do její vesnice přijde záhadná nemoc a lidé začínají umírat, vydává se Orla proti proudu řeky, aby našla lék. Na nelehké cestě ji budou doprovázet Idris a Adriana. Budou na ně číhat nástrahy a zažijí tak nejedno dobrodružství.
Moc ráda jednou za čas proložím moje knihy četbou pro děti. Mapa z listí mě nalákala svým názvem a hlavně tím, že v příběhu mluví rostliny. Miluji různé bylinky, ráda zjišťuji, na co jsou dobré. Tak když jsem otevřela knihu a zjistila, že každá kapitola začíná názvem rostlinky a popisem na co se může použít, bylo rozhodnuto, toto je kniha pro mě. A byla.
Hned od začátku je příběh napínavý, tajemný i dobrodružný. Seznámíme se s Orlou, která se ne vždycky chovala podle mých představ, ale na její obranu musím říct, že se chovala tak, jak jí to život naučil. Později jsem si ji moc zamilovala a fandila ji na její výpravě. Při čtení mi bylo hodně smutno a těšila jsem se na konec, kdy, jak jsem doufala, vše dobře dopadne.
Je tu skvěle ukázána síla přírody. A jak to už u dětských knížek bývá, je tu nejedno ponaučení hezky schované v příběhu.
Při čtení jsem kolikrát měla pocit, že ani nečtu knihu pro děti. Příběh jsem hltala stejně, jako kdyby to byla kniha pro dospělé.
Pokud si i Vy rádi zpestříte svůj čtecí okruh dětskými knihami, tato by Vás rozhodně neměla minout a já se těším, jak se bude líbit mým dětem.
Seznamte se s Garrettovými! Rodina, která vypadá na první pohled v pořádku. Možná, že i na ten druhý. Ale když se dostanete pod povrch
Klasická rodina, rodiče a tři děti. Budeme je sledovat od roku 1959 až do současnosti. Děti se osamostatní, najdou si své lásky, rodina se bude rozrůstat. Matka Mercy se po odchodu dětí z domova bude naplno věnovat svému koníčku, i když to znamená opustit manžela. Lásky i zklamání, menší a větší setkání, stesk po rodině, to vše a mnohem více najdete ve Fracouzském copu.
Rodinné vztahy to je oblíbené téma autorky Anne Tyler. Její knihy miluji, to, jak dokáže vykreslit atmosféru. Kolikrát mám pocit, že do knižní rodiny prostě patřím. Bylo tomu tak i tentokrát.
Nečekejte žádnou velkou akci, ale poklidné vyprávění z rodinného života. Někdy úsměvné, jindy smutné i bolavé. Autorka vybrala jen několik okamžiků a příběhů a díky nim si můžeme udělat obrázek rodinného života. Tušíme zde i tajemství, které by nám mohlo přiblížit, proč se k sobě chovají tak, jak se chovají.
Je to zdánlivě obyčejný příběh, a přitom tak hluboký. Probudil ve mně emoce. Donutí nás přemýšlet, rozruší nás, ale i pohladí po duši.
Najdete tu také spoustu krásných a chytrých myšlenek, tak jak to autorka umí. Číst její knihy je pro mě vždy zážitek.
Pro ty, kteří knihy Anne Tyler čtou rádi, je tato novinka povinnost a pokud jste ještě žádnou nezkusili, je Francouzský cop ideální volba pro seznámení se s její tvorbou.
Grafický román, který nás zavede do Mauthausenu v době druhé světové války. Francisco Boix, vězeň číslo 5185, se rozhodl, společně se svými kamarády, ukrást fotografie, které dosvědčují, jaké hrůzy se v táboře dějí. Chce světu dokázat pravdu a udělá pro to cokoliv.
Moc ráda čtu knihy z období druhé světové války, ale grafický román? Navíc podle skutečných událostí? Popravdě jsem si to vůbec nedovedla představit. Zatím jsem neměla příležitost si nějaký grafický román přečíst, nečtu ani komiksy, tak jsem se toho trochu bála, ale naprosto zbytečně.
Do příběhu jsem se dokázala ponořit, dokázala jsem ho prožít. Je to stejně smutné a bolavé, jako když čtu klasický román. Bála jsem se také, aby toto vážné téma nevyznělo moc povrchně, ale opak byl pravdou. Bylo to silné.
Překvapilo mě, že jsem se u čtení musela více soustředit, když jsem měla před očima text i obrázky. Ale četlo se to dobře, ilustrace jsou opravdu povedené a dokázaly na mě skvěle přenést atmosféru toho smutného místa.
Toto pro mě byl sice první, ale rozhodně ne poslední grafický román a už teď se těším, až si přečtu nějaký další (třeba V šedých tónech od Ruty Sepetys).
Padesátá léta v Československu nebyla ta nejlepší doba a místo pro život, obzvláště pak pro politicky nevhodné. Teodor je vesnický učitel, který hraje na varhany. Tento fakt mu uškodí ve zpolitizovaném procesu, ve kterém je odsouzen.
Knížky z tohoto období naší historie mám moc ráda, je to doba, na kterou by se nemělo zapomínat. Nelehký život pro slušné lidi. Navíc se děj příběhu odehrává na Karvinsku, máme tu tak vykresleny česko-polské vztahy i rozrůstající se těžbu uhlí.
Autorka skvěle popsala pocity, když je člověk ve vězení. A to jak jeho samotného, tak i jeho rodiny. Také to, jak se lidé cítí po návratu z vězení, a jak je kolikrát těžké zapojit se do normálního života.
Díky tomu, že jsem si moc pečlivě nečetla anotaci, překvapil mě nečekaný vývoj a zajímavá zápletka, kterou autorka použila v druhé polovině knihy. Do příběhu tak dala ještě něco víc (tím i naznačuji, nečtěte si anotaci ).
Kniha je psána jednoduše, pomaleji. Ze začátku mi to trochu vadilo, ale když jsem se začetla, už mi to ani nepřišlo, a hlavně pak ke konci jsem knížku nemohla dát z ruky.
Příběh, který nás donutí zamyslet se nad dobou, která nebyla jednoduchá a nad tím, jak ovlivnila nejeden život.
Kdo by ho nemiloval? Ať už jako Severuse Snapea nebo podivínského manžela v Lásce nebeské, pokaždé je to charismatický Alan Rickman do jehož života můžeme právě teď nakouknout.
Milovaný herec napříč generacemi, který si získal miliony fanoušků. Měl smysl pro humor, ale byl i krutě upřímný. Deníky si psal v podstatě celý život. Díky této knize se podíváme do jeho soukromí mezi lety 1993 a 2016. Budeme s ním cestovat, večeřet s přáteli, samozřejmě hrát, ale i dívat se na filmy a hodnotit předávání Oskarů.
Alana Rickmana jsem asi nejvíce zaznamenala v mém oblíbeném filmu Láska nebeská. Od té doby jsem si ho zařadila mezi mé oblíbené herce. Dozvědět se o něm více bylo lákavé a díky jeho deníkům jsem pronikla do jeho soukromí i niterných pocitů.
Už z předmluvy Emmy Thompson je jasné, jak skvělý a výjimečný člověk Alan byl. Pak se ponoříme do jeho deníkových zápisků, některé jsou kratší, jiné delší a s jejich pomocí si poskládáte střípky jeho života, až Vám z nich vznikne ucelený obrázek tohoto zajímavého a charismatického člověka.
Při čtení zjistíte, jak skvělý má pozorovací talent, dozvíte se jeho názory na filmy a divadelní hry a také poznáte, že byl stále na cestách. V knize jsou skvělé myšlenky, postřehy a citáty. Spoustu z nich jsem si i vypsala. Už jen díky tomu je to prostě úžasná kniha.
Navíc je krásně graficky zpracovaná, jsou tu ukázky z jeho ručně psaných deníků, fotografie z jeho nejznámějších filmů i něco málo ze soukromí.
Myslím si, že tato kniha rozhodně nesedne každému. Jsou to běžné dny, je tu spousta jmen různých lidí. Ze začátku jsem si i já myslela, že to nebude kniha pro mě, ale postupně jsem měla pocit, že mi Alan vypráví svůj život a já ho v těch denících prostě našla.
Mám moc ráda životopisné knihy, tato je podána jinak, než jsem zvyklá, ale i tak jsem si čtení užila a poznala Alana takového, jaký byl. Nahlédněte i Vy do jeho myšlenek.
Námi to končí pro mě byla nejsilnější kniha od Colleen Hoover. Dlouho ji nemohla žádná jiná překonat, dokud jsem nepřečetla knížku Vzpomínky na něj. Ta se rázem posunula na první příčky v mém CoHo žebříčku.
Kenna si odseděla ve vězení pět let za tragický omyl. Mezitím přišla o dcerku. Jakmile je propuštěna, rozhodne se ji vyhledat. Její malou Diem ji však nikdo nechce ani ukázat. Jediný, kdo stojí při ní, je Ledger. Jejich vztah se vyvine v něco víc, ale musí ho udržet v tajnosti.
Anotace, která zní vcelku běžně, zápletka, kterou dokážete odhadnout, jak se dál bude vyvíjet. Že to nezní jako skvělá kniha? Opak je pravdou! Autorka má neskutečný talent sepsat příběh tak, aby Vás naprosto pohltil, i když se jedná o zdánlivě banální situace. A tentokrát se jí to podařilo úžasně.
Emoce celá kniha je jich plná. Při čtení mi bylo kolikrát tak úzko, že jsem se chvílemi nemohla ani nadechnout. Kolikrát jsem chtěla zavřít knížku a křičet nad nespravedlností světa. Konec jsem se bála dočíst, nechtěla jsem snad ani vědět, co přijde. Ale knížku jsem neodložila a dočítala jsem ji dlouho do noci, abych zjistila, jak to dopadne.
Je tu silné téma mateřství v různých podobách. A možná díky tomu, že jsem sama matkou, to pro mě bylo tak silné. Dokázala jsem se vcítit do pocitů nejen Kenny, ale i jiných matek v příběhu. Bylo to náročné, smutné a plné bolesti. U čtení knih často brečím, ale abych brečela tolik, jako u této knížky, to se mi už dlouho nestalo.
Tentokrát to není young adoult příběh, ale věřím, že zaujme všechny věkově kategorie. Jak to jen Colleen umí, může se zdát, že je to obyčejný romantický příběh, ale je všechno, jen ne obyčejný.
Za mě rozhodně jedna z nejlepších knížek, co jsem od autorky četla.
Julii je deset let a na léto odjíždí s rodiči na maják na jednom skotském ostrově. To léto zažila nejedno dobrodružství a také málem přišla o mámu a našla starého žraloka. Nechte se unést na ostrov a prožijte s Julií to, co jinak nezažijete.
Po přečtení prvního odstavce mi bylo naprosto jasné, že to bude úžasná knížka a nespletla jsem se. Bylo tam všechno bylo to krásné, milé, dojemné, vtipné, smutné, chytré i napínavé. Nádherný text, nádherné myšlenky a prostě skvěle podaný příběh.
Při čtení se mi chtělo smát i brečet. Emoce jely na plné obrátky, a tak to v knížkách má být. Ač je kniha určena primárně pro děti, věřím, že si ji dospělí užijí ještě víc. Pokud se Vám například líbila Mojenka, tak Julii si prostě musíte přečíst.
Čekají na Vás také nádherné ilustrace a knížka je celkově krásně graficky zpracovaná, bude rozhodně ozdobou Vaší knihovny.
Určitě si knížku v budoucnu přečtu znovu a moc ráda strávím s Julií (a její kočkou Nudlí) léto na ostrově.
Jedním slovem KRÁSA!
Máte často špatnou náladu, málo energie, vrásky, akné, nadváhu nebo i závažnější problémy jako je cukrovka druhého typu a kardiovaskulární problémy? Za spoustou, nejen těchto, zdravotních obtíží stojí cukr. Ať ho sníme v jakékoliv podobě, v těle nám pak koluje jako molekula glukózy. A když je její hladina příliš vysoká, nedělá nám to dobře. Jak je možné ji kontrolovat jen podle toho jak a co jíme? Autorka Jessie Inchauspé nám přináší deset snadných triků, jak mít svůj cukr pod kontrolou.
Tato kniha mě na první pohled zaujala svou krásnou obálkou, na druhý svou anotací. Musím se však přiznat, že jsem se obávala, že to bude moc složité až lékařské. Přeci jenom je autorka biochemička a vědcům je někdy těžké porozumět. Ale bála jsem se zbytečně. Hned po pár stránkách jsem zjistila, že je to psáno lidsky, jednoduše, ale stále odborně. Text rozhodně pochopí každý, kdo se alespoň trošku zajímá o své zdraví.
Není to knížka jen pro ty, kdo se snaží zhubnout, ale pro všechny, které trápí menší či větší zdravotní obtíže, a hlavně pro ty, kteří se chtějí cítit ve svém těle lépe.
V knize najdeme tři části. V první nám autorka vysvětlí, co je to glukóza a jakou funkci má v našem těle. Ve druhé se dozvíme, jak glukóza a glukózová špička ovlivní naše zdraví a ve třetí najdeme deset kroků, jak glukózovou špičku ovlivnit.
Právě těchto deset tipů nás dovede k pochopení, jak správně jíst a lépe se starat o své tělo. Vypište si je třeba na ledničku, ať je máte stále na očích.
Jsou to všechno jednoduché návody, jak změnit své stravování. Zvládne je rozhodně každý a můžete si vybrat jen některé tipy, nebo je spolu různě kombinovat. Garantuji, že Vás kniha nakopne a hned začnete dělat drobné změny, ať už v jídelníčku nebo v pohledu na Vaše jídlo.
Nechybí tu ani konkrétní případy různých lidí, kterým tento návod pomohl v jejich zdravotních obtížích a také nám tu autorka připravila tipy na zdravé kombinace jídel.
Zkuste se cítit zase lépe jen díky jídlu!
Allis se po skandálu v televizi rozhodla opustit místo moderátorky a uniknout před světem na odlehlý fjord. Její zaměstnavatel je nevrlý Sigurd. Čekají, než se vrátí zpět jeho žena. Mezitím však jejich vztah roste a my tak začínáme oba dva poznávat a odkrývat jejich tajemství.
Musím se přiznat, že tuto knihu jsem si pořídila jen díky krásné obálce. Ani anotace mě moc nezaujala. Po dočtení musím říci, že si mě tahle knížka prostě našla.
Jen co jsem začala číst, tak hned první kapitola mě vtáhla do příběhu a já už se od knížky nemohla odtrhnout. Krásné prostředí, temná atmosféra, zvláštní hrdinové, a hlavně v textu cítíme tajemství, které chceme odhalit.
Krátké kapitoly přidávají na čtivosti, chybí zde klasická přímá řeč, ale do příběhu se to naprosto hodilo. Kromě krásné přírody tu je ukázána síla moře, a to mám v knihách vždy moc ráda.
Kniha mě rozhodně nenechala chladnou, prožívala jsem spoustu emocí. Chvíli mi bylo v příběhu dobře, jindy bych nejraději zavřela knihu a křičela. Ještě teď, den po dočtení, mi je z knihy smutno, příběh ve mně rezonuje a jsem ho stále plná.
Někdy se vyplatí dát na vlastní pocity, protože tuhle knihu jsem si prostě měla přečíst.
Když Eleanor umře, zanechá svým dětem podivné dědictví. Kousek černého dortu a zvukovou nahrávku, kdy jim vypráví zprvu nejasné příběhy, které však postupně dostanou tvar. Byron a Benny k sobě po dlouhé době budou muset najít cestu, aby mohli splnit matčino poslední přání.
Nádherná kniha, která Vás zasáhne. Neskutečné životní příběhy, nelehké osudy, obzvláště pak pro lidi s tmavou pletí a pro všechny, kteří se odlišují. Autorka čerpala z historie a o to víc je příběh smutný, neboť se něco takového skutečně mohlo odehrát.
Ze začátku se tu střídají vypravěči, doba i místo. Autorka nás napíná, přidává další indicie a střípky a čtenář si tak postupně dává dohromady ucelený obrázek. Díky tomu, ač je to jinak pomalejší příběh, jsme udržování v napětí a chceme si všechno propojit a dozvědět se víc.
Je to smutné čtení o spoustě vážných témat. Je to o rodině i lásce, o tom, jak může být doma dobře, ale i o situacích, které rodinu mohou rozložit. Je tu ukázáno postavení žen ve společnosti v průběhu času, ale zároveň tu je ukázána ženská síla. Je tu neporozumění i nepochopení, které zamíchá osudem. A samozřejmě rasismus, ať před šedesáti lety nebo dnes.
Smutný příběh s nadějí. Pokud se Vám líbily knihy typu Pět Číňanů oběšených v Idahu, Vyznání Frannie Langtonové nebo třeba Holandská vila, určitě si knihu přečtěte.
Když napětí na Korejském poloostrově roste a americký diplomat Nate Simon má zhodnotit politickou situaci, tajemná Anna mu převypráví příběh o královně Min. Strhující vyprávění o silné ženě, která pro mnoho lidí zůstává stále legendou. Nate díky tomu získává nový pohled na korejský národ.
Autor úspěšné knihy Dcera dvouhlavého draka přichází s dalším příběhem. Hned na začátku musím říct, že jsem jeho předchozí knihu nečetla. Pokud jste na tom stejně, nevadí, celý tento příběh bez problémů pochopíte i jako samostatnou knihu. Já ale po jejím dočtení rozhodně sáhnu i po předchozí knize.
Korejská historie mě poslední dobou zajímá čím dál tím víc, tato kniha přišla v pravou chvíli. Poznáme tu jednu legendu královnu Min. V knize sledujeme její příběh mezi lety 1866 až 1895. Bojovala za to, aby Korea zůstala jednotná.
V příběhu se tak podíváme na královský dvůr, ale i na korejský venkov. Dozvíme se o běžném životě, o postavení žen ve společnosti, o důležitosti rodů, ale dojde i na politické intriky. Je zde ukázáno, jak na tom byla Korea oproti jiným zemím světa, a hlavně tu jsou vylíčeny složité vztahy s Čínou a s Japonskem.
V knize sledujeme současnou a historickou linku a musím říci, že mi ta současná úplně nesedla, skoro bych ji tam ani nepotřebovala. Příběh královny Min mi však vše dostatečně vynahradil.
Zajímavé téma, o kterém toho moc nevím. Kniha mě však nalákala, abych si přečetla další podobně laděné příběhy a rozhodně svou pozornost budu směřovat do Asie častěji (tedy alespoň v knihách).
V zahraničí už je i třetí díl této série a já se budu těšit, že vyjde i u nás.
Kalmann, muž, kterého si při čtení zamilujete. Vychoval ho hlavně dědeček, a ač si ostatní myslí, že to v hlavě nemá v pořádku, on si žije spokojený život. Loví lišky i žraloky a jednoho dne najde kaluž krve. Možná je to lidská a možná patří nejbohatšímu obyvateli zapadákova na Islandu. Kalmann se připlete do vyšetřování a hledá svou pravdu.
Od této knížky dostanete thriller, ale i milý příběh. Dozvíte se o životě na Islandu, poznáte jeho krásy přírody i drsné počasí. Poznáte obyvatele, kteří drží při sobě, ale hlavně poznáte Kalmanna, obyčejného, jednoduchého člověka, který nás provede svým životem i ukáže svůj pohled na svět.
Nedá mi to nezmínit jistou podobnost s Forrestem Gumpem, však i sám autor ho v úvodu zmiňuje. Kalman je však svůj a jeho životní příběh je úplně jiný.
Tím, že se na svět díváme očima Kalmanna, všechny problémy a pravdy jsou podány s lehkostí, až se musíme i nad vážnými tématy usmát. Najdeme tu i černý humor, a tak trochu překvapivý konec.
Moc se mi líbí to, jak autor píše. Jak skládá věty, používá nádherná přirovnání, celkově příběh krásně plyne a vy se stanete jeho součástí.
Pozvěte k sobě Kalmanna a nechte se unést krásami Islandu.