Gastrochemik
komentáře u knih
Zazi v metru
Raymond Queneau
Nazdar loupežníci,
ta Zazi je teda drzá nestydatá koketa a možná je i trochu hloupoučká. Ale jak říkal jeden kamarád, to bude tím, z jaký je rodiny. Podle toho, jestli jste sviňák nebo fízl, čekáte, jak se to vyvine. Jenže ono si to prostě jen tak frčí a najednou je konec. I když je to vlastně o ničem, bude mi Paříž, co má válku ještě v krátkodobý paměti a život v ní je jako na divadle, doprdele chybět.
Pravdivé příběhy
Lúkianos
Nazdar loupežníci,
rozhodl jsem se, že udělám výjimku a napíšu komentář, i když jsem knihu ještě nedočetl. Za prvé si myslím, že mě v ní už nic nepřekvapí a za druhé by mi k tomu stačilo vystupovat cestou do práce v Letňanech a ne už na Vltavské. Tak teď sedím v zaměstnání. A protože mě čekají samé otravné úkoly, do kterých se mi nechce, raději píšu tohle hodnocení a pak se asi zamknu na hajzlíku a tu brožuru dorazím.
Upřímně jsem se těšil, jak využiji znalosti z hodin starořečtiny na gymnáziu, ale ukázalo se, že by se hodila spíš amfora vína. A také se ukázalo, že jsme se za ty skoro dva tisíce let vůbec nezměnili. Pořád nás zajímá chlast a ženský a smějeme se blbostem. Koneckonců Lukainos byl prý hvězdou tehdejšího stand upu.
Nicméně abych to plně docenil, potřeboval bych hlubší znalost děl z jeho doby, ze kterých si tam prý utahuje. Je to něco jako když vám teologové tvrdí, že některá Ježíšova podobenství mají charakter židovské anekdoty. Že je Bůh masochista a že když si udělal výlet na zem v lidském těle, nechal se hned z kraje obřezat, to víme. Že by ale třeba křížové výpravy byly plné humoru?
Zjevně to dělá ten historický odstup. A ten mi také brání dát plný počet hvězdiček. Protože jsem to četl střízlivý, dávám tři. Dokáži si ale představit stavy, kdy bych ještě jednu přidal.
Cesta do hor
Filip Šilhan
Nazdar loupežníci,
s lezením koketuji už přes dvacet let a někdy v dobách, kdy mi bylo všechno jasný a ještě mi nerostly vousy, jsem tuhle knížku četl poprvé. Tyhle časy a naivní začátky mého lezení se tak nějak mlhavě prolínají, proto možná budu v následujícím hodnocení mírně zaujatý až patetický. Jenže číst to po těch letech bylo stejné, jako vzpomínat na první lásku. Tak mi to prosím odpusťte.
Titul určitě doporučuji i lidem, kteří s lezením nemají vůbec nic společného. Je v něm tolik života a upřímnosti, že to snad ani není možný.
Zajímavé bylo, že jsem si ze svého prvního čtení celé ty roky pamatoval některé věty a pasáže a teď jsem se utvrdil v tom, že doslova. Tak moc se mi ta knížka zaryla pod kůži. A jsem za to rád.
Filku, věřím, že až se vyškrábu za tebou tam nahoru, že si podáme ruce, protože tak to po úspěšném výstupu má být. A taky doufám, že ti tam chodí tantiémy, protože tvoje slova a myšlenky získaly takovou váhu a cenu, že se raději ani neptej, za kolik jsem tu knihu koupil. Manželce jsem to raději také neřekl.
Skeptikové a těšitelé
Umberto Eco
Nazdar loupežníci,
určitě se tu najde pár takových, co tuhle knihu museli číst povinně do školy. Odpovídá tomu i skutečnost, že výtisk, který mi jistý internetový prodejce podšoupnul jakože ve stoprocentním stavu, měl spoustu odstavců podtržených tužkou. Nejčastěji těch skoro nic neříkajících.
Já to ovšem četl dobrovolně. Chtěl jsem si připadat chytře, až budou lidi v tramvaji koukat, co to louskám za svazek místo hraní Tetris na mobilu, čemuž se věnuji obvykle. A taky jó. Úplně do mě vstoupil pocit intelektuální nadřazenosti, kterým nejspíš trpěl i samotný Eco, když ty úvahy sepisoval. Sice tam takové postoje objektivně kritizuje, ale nějak to tím smrdělo, až mě to začalo srát. V jeden moment to ale zachránil tím, že komixy Peanuts prohlásil za umění. Má kliku skrček jeden a já tak můžu dát čtyři hvězdičky z pěti.
S Matyldou po Indu
Jaromír Štětina
Nazdar loupežníci,
tuhle knížku jsem hltal víc než gyros ve dvě ráno. Osobní zkušenost s vodou, zimou ve spacáku a čajem na ohni se při čtení hodí. Tělem vám pak projedou nejenom emoce, ale i známé pocity a více vás to vtáhne do děje. Pokud vám tyhle zkušenosti chybí, doporučuji si pro ně jít před tím, než S Matyldou po Indu otevřete. Protože pak už se vám dost možná nebude chtít. Ale kdyby náhodou, tak nebojte. Třeba na Ohři vlny sedm metrů nemají.
Každopádně tahle knížka vlastně ani není cestopis. No formálně ano, nicméně její přesah je značný. Kdo má rád sociologii, filozofii a přestřelky jak z Vinnetou, ten si přijde na své. Dávám plný počet i přes to, že vydání, které jsem sehnal, postrádá tak patnáct stránek. Za to některé jiné má dvakrát. Napište, klidně vám je prodám.
Velký sešit
Agota Kristof
Nazdar loupežníci,
Velký sešit mate názvem. Tenký brožovaný výtisk přečtete v cuku letu. Částečně kvůli počtu stránek, ale hlavně proto, že tuhle knížku je fakt těžké odložit. Zakousne se do vás jako kulka, kterou se možná nikdy nepodaří vyjmout. Protože tahle kniha svým jazykem hraje na tu nejhlubší strunu, o které možná ani nevíte, že ji v sobě máte. Ale kterou spolehlivě objevíte za války.
Ta je tady vyobrazená v naprosto obnažené podobě. Příběh na mě působil spíš jako metafora její nelítostné krutosti, než že by mi nějak záleželo na tom, co se stane s hlavními hrdiny. Svému terapeutovi volám hned zítra.
Dávám čtyři hvězdičky z pěti, protože plný počet dávám jenom hezkým knížkám. Tahle je sice fakt dobrá, ale hezkého jsem v ní nenašel skoro nic. Na druhou stranu možná právě proto stojí za to si ji přečíst.
