hannina komentáře u knih
Čtení pro stárnoucí ženy. Ale docela dobré čtení. Vyrovnávání se se smrtí matky a hlavně její jaksi dodatečné poznávání a pak vlastní život skoro šedesátileté Xenie, která je alter egem autorky, v období, kdy se jí zrovna moc nedaří a je v čase korony uklizená na chalupě na venkově. Její vztahy zejména s dcerami a vnoučaty, taky s mrtvou maminkou a taky tak trochu s jedním chlapem, názory, úvahy, činy..... Za mě částečné souznění, k zamyšlení a i inspirace.
Životy tří nekonvenčních silných a odvážných žen se v jednom okamžiku až romanticky protnou. Nejedná se však o žádnou červenou knihovnu, naopak o velmi realistické, dobře vystižené příběhy, které zasáhnou....obzvlášť ten Smity a Lality, pro nás naprosto nepředstavitelný.
Vyslechla jsem jako četbu na Čro a královsky jsem se bavila. Skvělé podání Zuzany Slavíkové!
Ferda a Charlotta, voda a oheň, kamarádky i sokyně..... se spolu s dalšími mladými lidmi vydávají na některými vysněnou, pro jiné racionální cestu do Palestiny.... Není to žádný výlet, neboť se píše rok 1940 a Ti, kdo cestu přežili a ještě chtěli, se do Palestiny dostali až po válce.... Osudy hrdinů knihy rozvinula autorka do reálné události, kterou zažili skuteční uprchlíci do Palestiny. Vycházela z vyprávění pamětníků zachyceného v rámci projektu paměti národa. Zajímavé a poučné bylo i nastínění mocenské politické šachové hry s osudy těchto lidí. Autorku určitě nespustím ze svého hledáčku...
Tomáš Volf - kriminalista a Eva Černá - soukromý detektiv - tak to jsou ústřední postavy. Každý vyšetřuje něco jiného, až se jejich případy prolnou. No tak nečetlo se to špatně, potřebovala jsem trochu odlehčení, což bylo splněno. Autor je prý králem českých detektivek, což jsem já tedy nepoznala, ale fakt je, že jsem přečetla jedním vrzem.
Únos dvou problematických dívek vzbuzuje v provinčním městečku kontroverzní reakce. Nicméně vyšetřování ustrne v mrtvém bodě. Po třech letech se jedna z nich objeví, bohužel bez známek života a vyšetřování znovu ožívá, přičemž vstupuje na scénu klinický psycholog Joseph OLoughlin. Prostě psychothiller jak má být. Posledních 50 stránek šlo vše stranou a musela jsem to dočíst....
Amandě se v jejím nádherném životním období naprosto nečekaně obrátí život vzůru nohama. Absurdně tragickým způsobem přichází o svého manžela Benjamína a v důsledku této události i o dítě. Naprosto paralyzovaná žalem se uchýlí na samotu do starého domu, kde se jí časem po malých krůčcích podaří překonat žal a depresi a pomaličku se vrátit do života. Krásné, velmi poetické, v mnohém inspirativní...
Na začátku všeho byl slib. Slib umírajícímu otci, že ten jejich mlýn nedají. Což svérázní, nadmíru silní a mlčenliví bratři Franta a Karel beze zbytku splnili. Je to vlastně takový zrychlený příběh celé vesnice 20 století. Psáno jednoduše, čtivě, ale téměř bez jakéhokoliv ponoru do nitra byť alespoň těch dvou hlavních chlapů.
Záznam reflexí a sebereflexí některých dětí a manžela zmizelé staré ženy a také samotné zamyšlení se oné zmizelé skládá mozaiku o životě a vztazích jedné obyčejné korejské rodiny. Autorka barvitě popisuje běžný každodenní život rodiny na korejském venkově v období po válce. Všechny děti z této rodiny odešly žít svůj dospělý život do Soulu a maminka, která se jim plně obětovala, zůstala sama (tedy s manželem, který někdy byl a někdy ne). Ty děti nejsou zlé, matku mají rády, jen ve víru života trochu zapomínají. Musela jsem si chvilku zvykat na způsob psaní v du formě, ale asijská autorka a děj zasazený do asijského prostředí mi po dlouhé řadě evropských knih přinesl nevšední čtenářský zážitek. A také pokyn k zamyšlení....
Tak si to představte. Jednoho krásného dne se u vás objeví nějací lidé, seberou vám děti a strčí je do různých internátů či podobných zařízení nebo je dají k adopci. A vy ty děti pak třeba už nikdy neuvidíte. A ony samy se neukotveně potácejí v životě. O těchto traumatech, které se týkají i její rodiny, autorka, taktéž terapeutka, v této knize píše. A také sama o sobě o své cestě ....
Mladičká Sally uteče ze svého života. Potká Lis, již starší ženu, která se nevyptává a poskytne jí zázemí u sebe na statku. Pomalu nenásilně ji zasvěcuje do svého způsobu života, což Sally přináší trochu úlevy od dosavadních trablů. Obě však mají velmi zraněné duše a jejich sbližování je pomalé a plné nedorozumění. Smutné, poetické.... krásné čtení.
Klavírní virtuos Richard onemocní ALS. Tato nemoc náhle přetne jeho dosavadní způsob života a spojí jej znovu s jeho bývalou ženou, která o něj začne pečovat. Kromě sžíravé každodennosti takto nemocného člověka, jenž je vylíčena tak, že ji cítíte, má příběh další vrstvy, v nichž jde o smíření a odpuštění - napravení vztahů s těmi nejbližšími. A také jsem si při čtení pro dokreslení atmosféry pouštěla v příběhu zmiňované skladby....
V Mariině hlavě jedou vzpomínky, přeskakují, nerespektují časovou ani žádnou jinou osu a postupně odhalují, co je ta Mary zač, co se to vlastně stalo, že je z ní člověk zmrzačený na těle i na duchu..... Četlo se mi to o dost lépe, než Lapači prachu, byť tématicky je to taktéž hodně psycho. Autorčin styl psaní ve velmi osobitý a je i pro hlavu čtenáře občerstvující a procvičující proložit ty svěže psané příběhy takovýmto textem.
Tak zas budu skládat puzzle, neb jsem sáhla doprostřed série, jejímž hrdinou je detektiv Josef Bergman. A docela zajímavý díl, kdy se děj odehrává na holandském ostrově. A jak to tak v životě chodí, vrah není psychopatický magor, ale obyčejný člověk, kterému se zhroutil jeho sen. A navíc ta ostrovní atmosféra....
Přesně takové detektivky mám ráda. Prosté akčních scén, honiček, střelby, bouraček a potoků krve, i když trochu té krve tam přece jen teklo. Jde spíše o tragický psychologický příběh vyprávěný formou detektivního románu, který rozkrývá nadějný empatický policajt a úspěšná spisovatelka.
Když je nejhůř, máte několik možností... drogy a alkohol, nervové zhroucení nebo puťák na 1000 km. Poslední možnost si vybrali manželé Raynor a Month, když přišli o všechno a Month získal CBD - zákeřnou nevyléčitelnou nemoc a vydal se tak i na cestu umírání.... Raynor popisuje vlastní životní zážitek, kdy cestou ze zoufalství získali s Monthem naději... Přiznávám, v poslední třetině jsem trochu přeskakovala, ale kniha je to veskrze obohacující.
Povídky, jejichž společným tématem je sebevražda. Není to zrovna čtení, které v současné divnodobě potěší duši a povzbudí, ale je to ze života, žádné vykonstruované psycho.....
Anna do rodiny přibyla z pečlivě prozkoumaného zárodku, aby mohla své starší sestře ze sebe dát to, co jí zrovna zachrání život. Je jí 13, když se vzbouří proti požadavku darovat ledvinu a rozpoutá soud se svými rodiči. No nakonec je to stejně trochu jinak, než se původně zdálo, ale kostky jsou vrženy a otázky položeny..... V krátké době druhá kniha od J.P. a rozhodně nekončím.
Všednodennost rodiny, která se má dobře. Otec trochu víc pracuje, matka se trochu víc stará o děti a o domácnost,.děti tak trochu rozmazlené, ale fungující v rodičovských pravidlech. Rodinný život běží v zajetých kolejích, až se jeden člen vychýlí z trasy ..... zltla jsem to nadvakrtát. P.S. ten všednodenní život líčí tak, že tu atmosféru, to napětí,to co se děje ve vztazích v té rodině, to si prostě odcítíte....
Román o tanci, divokých devadesátkách a hledání sama sebe... aneb kterak se Miřenka chtěla stát baletkou... není to ucelený příběh, jsou to fragmenty ze studentského života dítěte - dívky, která si jde za svým snem. A po osmi letech úspěšně zakončeného studia už nechce být baletkou. Autentické, syrové. A nemohu nezmínit v knize obsažené ilustrace Jana Mika.