hermína14 komentáře u knih

Znepokojivé. Ne tím, co postavy říkají a dělají, ale jejich obavami a očekáváním. Tím, co se děje (a neděje) okolo. A hluboko pod tou špinavou stokou se leskne vlnka smířlivosti.

5 07.07.2021

Otvírala jsem ji s posměšným úšklebkem a lehce pohrdavým (ne)očekáváním. Ale je v ní hlavně láska k jazyku a veliká převeliká hravost. Ač některá slova ani nechci číst, natož vyslovit, bylo mi potěšením...a vsuvky jazykozpytců a milovníků textů jsou čirá radost.
A až se stanu "kdysidentem", u kaše si určitě opět počtu.

5 13.05.2021

Kouzlo chrleného tomu určitě chybí, ale pokud se přes to přeneseme a nejsme líní přeskákat ty nekonečné řádky bez mezipater, můžeme se kochat Svahilcovým slovním driblingem, širokým rozhledem a ohýbáním vět skoro až k prasknutí. A někdy ho v řádcích i řádně uslyšet:). A přeslechnutí odpadá...

5 02.04.2021

Dostalo se mi několika perel a třpytivých uzlíků v dosti zamotaném klubku jistícího lana. A největší síla tu nekřičí z vrcholků zdolaných hor, litrů alkoholu ani ze sektářských praktik; přichází v tichém přiznání slabostí.
"Jen se třásla, očima házela střepy a já po nich nemotorně šlapal."
"Ne vzdálenost, ale blízkost, svázaná složitými uzly, může bolet."

5 29.01.2021

Vedle sebe postavené dva světy nás přinutí mít za sympatičtější ten, ve kterém se hlavní postava cítí dobře a smysluplně, ač bez srovnání s "normálnem" soudné veřejnosti bychom ho také měli za chorý...
" S vašimi smradlavými geny si dožijte sama a po smrti si je vezměte s sebou do nebíčka."
"Mám pocit, jako kdybych RÁNO nosila někde uvnitř ve svém nitru."

5 14.08.2020

Bezradný hrdina, zoufale hledající v minulosti svou... budoucnost? Přešlapování a tápání. Křehkost povýšena chemií na bezmoc a otupělost. Ale sebeironie tomu, pravda, dodává jiskru.
"Snad se nemýlím, když lásku přirovnám k jakémusi spánku ve dvou, kam, pravda, občas pronikají kousky individuálního snu, ale který v každém případě umožňuje proměnit naši pozemskou existenci ve snesitelnou chvíli - a který je k tomu, popravdě řečeno, jediným prostředkem."
"Vypadá to, že jednoduše umíráte smutkem."

5 26.07.2020

Mohlo by se zdát, že jsou ty příběhy mírně zastaralé; leč v tom je právě jejich síla. NĚKDY člověku prospěje nechat se pomalu provést povědomými uličkami a ne se pořád zběsile honit za podivnostmi:).
Stopař, Majordomus, Zvuková skříňka a Odplata jest má s. s r.o. se povedly.

5 19.06.2020

Vypráví o druhých zaníceně, s pobavením, úctou i obdivem, popře a zesměšní sám sebe. A my najednou zjistíme, že to všechno nejvíc vypovídá o něm samotném. Nebo o nás?
"Mohli jsme ji zachránit, ale byli jsme až moc líní a chamtiví." (návrh epitafu planety)
"Jmenuju se Západní civilizace. Jsem chorobným připravovačem na válku. Přišla jsem o všechno, na čem mi kdy záleželo. Už jsem sem měla přijít dávno..." (schůzka Anonymních připravovačů na válku)

5 23.05.2020

Japonští Samotáři žijí v hrubosti, násilí a "izolaci" tak přirozeně, že se člověk od půlky knihy stává netečným. A jen otupěle číhá, čím bude trpět (netrpět) další postava. A doufá, že někdo bude šťastný..jenomže tady nikdo ani netuší, co by tak mohl chtít.

"Zdá se, že násilí je jediný způsob, jak se mnou ještě dokáže komunikovat. Snášel jsem to..."
"Ať člověk působí sebešťastněji, nikdo netuší, co se mu děje v duši..."

5 17.11.2019

Převalilo se mi hlavou napětí, mírné obavy, strach, znechucení, střízlivění a upokojení.. ale olepené pochybnostmi. O nich i o nás. A na některé scény by člověk rád zapomněl; asi se to nepodaří:).

5 09.11.2019

Po úvodní povídce to vypadalo na rozloučení, ale kvůli Bradburymu v názvu jsem ještě zkusila tu poslední...a pak pozpátku lehce se pročetla až k počátku. Někdy se vyplatí nejlákavější sousto nenechávat na konec:); v každém příběhu se mě pár slov dotklo.

5 27.10.2019

S úctou, jemností a respektem nás nechává nahlédnout do hlav jednotlivých postav, které pak pronesou jen pár slov...a to úplně stačí.

5 08.09.2019

On si z nás tak trochu utahuje, trochu ostří břitvu a já se bavím královsky a občas mi zatrne...

5 04.09.2019

Chvílemi jsem bloudila, ale pak jsem se tomu poddala a nesnažila se v těch obrazech zorientovat a hledat řád; stačilo si je promítat. Hlava a Faina to vyhrály.

5 17.07.2019

Bez těch zvučných jmen by mi zbyla obyčejná červená knihovna; hudbou a rozervaností Mistra je povýšena do načervenalé:). Pro blízké, které měl Smetana kolem sebe, bylo jistě důležitější, jakým byl člověkem ... pro nás jeho dílo. (A možná varování, že nátlakem získané nebývá to pravé...zvláště je-li to žena:).)
Chybí mi nadhled, jiskra a moudrost Zdeňka Mahlera.

5 26.05.2019

Po těch verších se krásně klouže jako po zmoklé jarní trávě a libozvučné jsou v podobě "kázání" nebo šepotání..tím zhudebněním, zdá se mi, něco jemného odešlo; hudba sama je moc hezká, mně by stačila "jen" inspirace básněmi...

5 14.05.2019

Tak moc toužíme po lepším životě, že se přizpůsobujeme i absurditám, o nichž víme, že jsou hloupé, abychom si pak se svou "minulostí" neměli co říct, přestože se nám po ní vesmírně stýská? Nebo tu hloupost přestaneme vidět, když vyrosteme? Hrůza a vůně, dětské hry a hnus vedle sebe v jedné větě fungují docela dobře místo vykřičníků...

5 08.04.2019

Co všechno může způsobit hlad a Wagner! Jemné a galantní slovní přestřelky ani nečekané reakce potenciálních obětí se neomrzí ... a v každém případě je nutné poslouchat novomanželku...?:)

5 16.03.2019

...stejný pocit, jako když dočtu báseň a ulpí z ní na mně smítko. Není tam ani slovo navíc; čistá myšlenka zabalená v přesně padnoucí sametové krabičce... jen mě dost mrzí, že nikdo teď okolo neslaví dvacetiny, neb mohl dostat trefný dárek:)

5 16.03.2019

jako když pohlédnu na obraz nebo na fotku milého místa a chci je někomu ukázat...on to uměl popsat; nemusel je přinést...

5 01.02.2019