het2 komentáře u knih

Nikdy bych si nemyslel, že nedočtu knížku do Alastaira Reynoldse, ale tohle mi prostě vůbec nesedlo a nebavilo mne to. Možná se na rozhodnutí to zhruba ve třetině odložit projevilo i to, že jsem četl v originále (jako většinu jeho knih), a přece jen je to náročnější než číst (dobrý) překlad a času je málo a lepších knih spousta.
Tahle prostě tak nějak celkově nefunguje. Případ, který Panoply vyšetřuje je nezajímavý a záporák je Vám jasný hned na začátku. Vztahy mezi trojicí prefektů jsou divné. Obzvlášť to platí pro dvojici Sparver a Thalia, chvílemi to vypadá, že k sobě mají blízko a jsou přátelé, a za chvíli máte dojem přesně opačný. Tom Dreyfus byl divnej vždycky, takže žádná změna. Obvyklé Reynoldsovy omračující nápady a vize si protentokrát vzaly dovolenou. Tohle je bohužel jen špatně napsaná a nudná detektivka s předem jasným pachatelem v naprosto nevyužitých kulisách jednoho z nejzajímavějších fiktivních vesmírů vůbec. Místo ohromení, úžasu, napětí, zvědavosti a tak, mne celou dobu provázel jedinej pocit - bylo mi to celé úplně jedno. A to je prostě špatně. Na "Prefekta" (první román ze série) to nemá ani nahodou a třeba o "Odhaleném vesmíru" se nemá cenu ani bavit, to už je úplně jiná liga.

5 24.06.2024

Norri má pravdu, je to dárek, kterej jste si nepřáli.
Je to drsný (hlavně první dvě kapitoly) a je to zlý. Má to sílu a myšlenku (dost tomu pomáhají ty doprovodné texty). Je to perfektně nakreslené. A při čtení Vám nebude dobře. Pokud máte děti, pak už tuplem ne.
Ale je to taky jednoduché a celkem předvídatelné. Ve srovnání s podobně laděnými "Ozvěnami" nebo třeba geniálními filmovými "Prisoners" to nemá šanci obstát. 3,5*

5 22.05.2024

Parádní kresba, zajímaví hrdinové a solidní příběh, který zatím více otázek vyvolá než zodpoví. Citáty z Kanaánské bible jsou cool.

5 24.04.2023

Výrazně lepší než Šmehlíkova románová prvotina "Slyšet jeleny zpívat", kterou kromě přepáleného závěru zabíjelo hlavně příliš velké množství vyšetřovatelů. Tady je hlavní hrdinka jasná - komisařka Sára Norenová ... teda pardon Laura Ara :D Nicméně je to prostě Sára Norenová z vynikajícího seriálu Most, Šmehlík si jí sice přejmenoval a ze severské blondýnky udělal snědou tmavovlásku, ale to je tak jediný rozdíl.
Případ sám je jasně inspirovaný případem vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky (včetně jeho celospolečenského dopadu), nicméně nebyl by to Šmehlík, aby do toho nepřimíchal zvráceného sériového vraha a témata jako zneužívání a sexuální násilí. Bohužel identitu "Porodníka" s přehledem uhodnete nejpozději někde za polovinou (po příjezdu chorvatských policistů). Autor si toho asi byl sám vědom a tak na konec přibalil pár překvapení, ale ve finále to působí až moc překombinovaně.
Byla tam nějaká snaha o přesah (politika vs. morálka) a opravdu hodně se mi líbily postavy těch starých matadorů (policejní prezident Svoboda, generál Provazník) a jejich interakce s vyšetřovateli. Parádní byla Lauřina vzpomínka na jejího trenéra a následný rozhovor. ("Víš co opravdu bolí? Bezmocně přihlížet.")
Napsané je to prostě dobře. Takže jo, za rok dva, až vyjde pokračování, asi mu dám šanci... 3,5*

5 16.01.2023

Solidní jednohubka z Hellboy univerza. Ústřední příběh točící se kolem pokusných jaderných výbuchů je takové obyčejné béčko, ale těch pár stránek, které se točí kolem mladičkého Hellboye, má sílu, obzvlášť ta poslední stránka.

5 13.03.2022

"A když se Ti na prahu zjeví ďábel, slabý a s nastaveným hrdlem, měl bys ho podříznout."
Tak jo, tohle se povedlo. Po dlouhé době hodně slušný příběh z Hellboy/Ú.P.V.O. univerza, který není součástí hlavního dějového oblouku. Po zajímavém začátku a poviné seznamovačce s jedněmi z prvních agentů Úřadu, která je fajn, jsme měl lehké obavy, aby se z toho zase nevyklubalo jen další ždímání značky. Trošku to tam zhruba v půlce spěje, ale ta poslední pátá kapitola je skvostná. A to jak scénáristicky, tak po výtvarné stránce. Musím říct, že už mne Mignola dlouho takhle příjemně nepřekvapil. 4,5*

5 23.05.2021

Je to špatné, ale už je to konečně za mnou. Z počátku to byla jedna z mých nejoblíbenějších komiksových sérií, aby se nakonec propadla skoro na dno.
"Rudé království" opět začínalo dobře, skoro jsem doufal, že se tahle série vykoupí. Ten nový globální konflikt roku 1925, kdy na jedné straně stojí Rudé království a na straně druhé zbytky evropských národů tomu dává správný říz. Jenže... je to celé opět hrozně předvídatelné. Baltimore je jako postava pořád špatně napsaný (oproti minulé knížce jsem měl zase pocit, že se pod jeho maskou skrývá úplně jinej chlápek - něco jako doktor Who), a ten konec je tristní. Vlastně je skoro stejně trapný, jako to citoslovce "PÍÍÍCH", které ten obrázek, jež má být vyvrcholením celé ságy provází. Pro mne zatím jsou dva poslední díly Baltimora komiksové zklamání roku, ale i přes to zkusím být v hodnocení objektivní a pochválím hezkou kresbu a občas monumentální bitevní scény a doktora Rosse (i když mi nějak uniklo, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo). 2,5*

5 05.03.2021

Další "Křídla" a další zklamání. Ani ta první nebyla žádná pecka, ale kvalitativní propad je znatelný. Tohle je snůška průměrných, bídných a místy až prachbídných povídek, mezi kterými se sem tam objeví kvalitní kousek. Žánrově to osciluje od klasických lovecraftovských pastiší až po věci, které s ním a jeho pojetím hrůzy vlastně nemají moc společného. Ale nějak se ten Joshi živit musí, že :) Jelikož jsem se detailněji rozepsal u jednotlivých povídek, spíš si položím otázku, proč já to vůbec ještě čtu.
A hned na začátku se přiznám, že první důvod je Kiernanová. Ja jí prostě miluju. Ze svojí lásky k její tvorbě se vyznávám u každé její povídky, tak se nebudu opakovat. Mám spoustu jejích věcí v originále, ale v překladu Milana Žáčka si jí vždy rád přečtu. Ale zrovna její povídka je tentokrát trochu slabší.
No a druhý důvod je hledání. Hledám v těch většinou neznámých jménech někoho, kdo mne dokáže ohromit, překvapit, vystrašit či okouzlit. Inu, co si budem nalhávat, je to těžká práce :D ,ale minimálně dvakrát se to v téhle sbírce povedlo. "Utváření fraktálů" je skvělé a po Samu Gaffordovi se prostě musím podívat. A pak Wade German a jeho báseň "Tradice". Zbožňuju weird poetry a hlavně C.A.Smithe a German se mu blíží. Jeho "Dreams from a Black Nebula" už mám doma a je to výborné. Bez "Křídel 5" bych na něj možná nikdy nenatrefil, takže to nakonec stálo za to. Ale další "Křídla" už si nejspíš přece jen nechám ujít. 2,5*

5 19.02.2021

Naprosto úžasná kresba, ale bohužel v součtu naprosto průměrné, místy až hloupoučké (ale bez onoho brakového kouzla), příběhy. Snaha navázat na Barbara Conana od Roye Thomase prostě nevyšla. Nemá to kouzlo a tenhle Conan nemá jiskru. Lehce nad průměrem je úvodní "Karmínová čarodějka" a "Ten, který přežil". Možná ještě "Zvíře v kleci". Asi bych udělal líp, kdybych si tohle jen prohlížel, protože nakreslené je to fakt skvěle...jinak nic. Ale co, o to víc jsem rád, že mám v knihovně 15 svazků sebraných "Chronicles of Conan" (bohužel pár posledních se mi stále nedaří sehnat).

5 05.02.2021

Ouch. Tohle bylo špatné, sakra špatné. A já vů* si to koupil hned dvakrát (originál na kindlu a české vydání). Ale po pořádku. The Luminous Dead se poslední rok celkem pravidelně objevovala ve sci-fi/horrorových žebříčcích či doporučeních a zápletka (osamocená průzkumnice v tajemném komplexu mimozemských jeskyních, jejíž jediným spojením se světem tam nahoře je její operátorka sama skrývající nejedno tajemství) působila zajímavě. Rovněž ty odkazy na "Anihilaci", kterou zbožňuju, mne nenechávaly v klidu. Tohle bude pecka. Jauvajs. To jsem si tedy naběhl.
Všechny zajímavé nápady autorka vystřílí na prvních 50-100 stránkách. A ty jsou fajn, nutí vás to číst dál a dál, jenže pak se to celé nějak zvrtne a zbylé tři čtvrtiny knihy se omezí na nudné a stále se opakující dialogy a situace. (následuje minispoiler) Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu. Moje matka, Tvoje matka. Zrůda jsi, ale miluju Tě. Dochází mi baterie. Umřu.... A pořád dokola a nejen v přeneseném slova smyslu.
Musel jsem se nutit, abych to dočetl. A to se mi stává málokdy. A vlastně toho lituju, měl jsem to odložit a šmytec. Možná jsem až příliš příkrý. Vlastně mi vztahová dramata nevadí, naopak. Ale musí to být dobrá dramata. A navíc, když se něco tváří a prodává jako sci-fi horror, byl bych rád, kdyby to sci-fi horror byl. Alespoň maličko. O tom, že všechno to tajemno vyšumí vniveč, ani nemluvím. "Anihilace". Jistě pane... To teda ani náhodou. Kdyby to mělo o 100-150 stránek méně, alespoň to ohodnotím jako průměr, ale sakra... o té nefunkční geologii a dynamice jeskyní, absurdních lezeckých postupech a situacích a pletení jeskyňářů, lezců a horolozeců (sic!) ani nemluvě (to jde ale asi na vrub překladatele). Má to teda hezkou obálku...

5 01.11.2020

Autorská sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana přináší průřez jeho povídkářskou tvorbou z posledních pár let. Většinou se jedná o povídky posbírané z různých literárních soutěží, kde se často umístily i na příčkách nejvyšších. A nutno hned na začátku říci, že zcela po právu. Autor působí jako vypsaný profík a ne jako někdo, komu právě vyšla první knížka. Bez problémů dokáže střídat jak náměty, tak styly, a jeho povídky jsou originální a často s překvapivými pointami.
Obsahově lze knížku rozdělit na příběhy od pražské kriminálky ("Tři opice", "Krvavý rok" a "Panenky"), exkurze do jiných literárních světů (Holmes, Poirot) a zbytek. Přičemž první tři zmíněné povídky převyšují ostatní nejen rozsahem, ale i kvalitou. Ani ty ostatní nejsou vůbec špatné, ale právě povídky z pražské kriminálky, se mi líbily nejvíc. Je to prostředí, které autor důvěrně zná a které mu dle mého sedí nejlépe. A hlavně prostředí, které nám dokáže skvěle přiblížit. Obrovské plus je právě v líčení reálných policejních postupů a situací. A přestože náměty povídek jsou na naše poměry relativně divoké a leckdy i drsné, tohle je drží pevně při zemi a příběhy působí zcela uvěřitelným dojmem.
A jen doufám, že se se šéfem výjezdovky Edou Braunem a ostatními nesetkáváme naposledy. Protože tohle se mi četlo fakt dobře...
(podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)
(Jo, a musím dodat, že autor je můj kamarád a lezecký parťák, ale prosil mne, abych byl při hodnocení přísný a nebral si servítky. Tak jsem si je nebral, ale nedostatky v jeho tvorbě se hledají fakt těžko. A pak taky samozřejmě, když lezem, drží ten druhej konec lana, že jo :D )

5 12.08.2020

Pojďme si na rovinu říct, že pokud hledáte pokračování "Temného léta", "Zimní přízrak" jím není. Možná se ani neodehrává ve stejném světě, možná jsou to jen světy, které leží někde vedle sebe a na čas se prolnuly. Pokud čekáte horror, budete rovněž zklamáni. Horrorových propriet se tu pár najde, ale vlastně o ně nejde. "Zimní přízrak" je ze všeho nejvíc mysteriozní drama. Drama velice osobní. Je to příběh o ztrátě, o vině, stárnutí, (ne)naplnění života, o hledání sebe sama. A v téhle rovině to funguje skvěle. Po všech těch rozladěných ohlasech jsem k četbě přistupoval bez velkých očekávání, ale vlastně je to teď jedna z mých nejoblíbenějších Simmonsových knih (jakkoliv je jiná než vše ostatní, co napsal) a její hrdina mi přirostl k srdci, víc než bych na začátku čekal. 4,5*

5 23.06.2020

Přestože jsem dal absolutní hodnocení asi jen polovině povídek, celá sbírka si ho rozhodně zaslouží. A "Ilustrovaný muž" spolu s "Temným karnevalem" vystrnadil z mojí knihovny "Kaleidoskop", který jsem miloval, ale řada povídek z něj se mi nelíbila (nevystrandili ho tedy zcela, jen se přesunul z domova na chalupu:) ) Důvod je na snadě. Podle mne jsou právě tady ty nejlepší Bradburyho sci-fi povídky (pecky jako Město, Astronaut, Savana a další). Těch skutečně dobrých chybí jen pár (třeba moje oblíbené "Čekám"). A hluchá místa tu vlastně nejsou. Vlastně mi nesedla jen "Míchačka na beton", ale možná je to překladem, musím si jí přečíst ještě v originále. A jenom se mi potvrzuje, že raná tvorba řady velikánů žánru je prostě nejlepší. Možná ještě nejsou tak vypsaní, ale srší nápady a imaginací. A s Bradburrym je to stejné jako s Martinem nebo třeba Kingem na poli horroru.

5 08.06.2020

Nikdy bych nevěřil, že zrovna Wannsee bude můj adept na comics roku (zatím), ale je to tak. Syrová lekce z lidské krutosti, bezcitnosti a zbabělosti. Lekce o tom, jak se dá skoro bez emocí během dvou hodin rozhodnout o vyvražedění miliónů lidí. A jestli se už nějaká emoce vyskytne, pak je to radost z dobře odvedené práce a netrpělivost, kdy to všechno uvedeme do chodu. A v neposlední řadě i lekce o tom, že comics, není jen pro zábavu, ale dokáže zpracovat a podat i velice těžká témata. Pro srovnání, film Conspiracy (česky Konference ve Wannsee), který popisuje stejné dvě hodiny, je také skvělý. Skvělý je i Kenneth Brannagh v roli Heydricha, ale pořád je to "jenom" Kenneth Brannagh v roli Heydricha. V comicsu to JE Heydrich - zlo bez špetky citu. Je to těžké čtení, ale je třeba, takovéhle věci číst a nezapomínat. A v takřka encyklopedickém závěru o vile na břehu Wannsee a osudech mužů, kteří se tam na ty zmíněné dvě hodiny setkali, čeká i malé zadostiučinění - jeden tmavý obrázek a na něm dva padáky rýsující se proti noční obloze. A pod nimi siluety mužů, Gabčík a Kubiš. 5*

5 03.10.2019

Po Trhlině moje druhá Karikova kniha. Opět skvěle napsané. Ze začátku se trochu nabízí srovnání s Kingem a jeden by si skoro myslel, že si přečte takovou slovenskou variaci na To. Jenže Karika je mnohem přímější a nemilosrdnější a nebojí se místy až krutých scén (nejen k postavám, ale i ke čtenáři samému). Stejně jako v Trhlině exceluje hlavně v popisu neznámého a nepochopitelného. Jeho zimní les na úpatí Čebratě je stejně znepokojivý, tajemný a cizí jako Blackwoodovy nekonečné písečné zátoky ve Vrbách. V těch pasážích, kde si hrdina sám sobě přikazuje "Nehledej v tom smysl!", je Karika nejsilnější. Naopak lehce selhává, když se pokouší tomu, co se děje dát nějaký řád a pravidla. Naštěstí tahle snaha bere ke konci za své a autor Vás v šíleném tempu žene vstříc překvapivému finále.

5 22.06.2019

Blackwooda mám rád, jeho Vrby jsou jedna z mých nejoblíbenějších povídek/novel a Vyšehrad je vydal česky v dobrém překladu a krásné úpravě, pokud máte možnost, tak si je sežeňte.
Od tohoto paskvilu, který vznikl strojovým překladem a nejspíš bez jakékoliv redakce se držte dál, stačí si na webu přečíst ukázku. Věty nedávají smysl, a když ho už náhodou dávají, nemá to s Blackwoodem nic společného, ten jeho podmanivý styl psaní, to okouzlení spojené s mrazením v zádech, to tam prostě není. Doba, kdy AI překlady nahradí lidské překladatele, asi nevyhnutelně přijde, ale zatím je to ještě sakra daleko, a čeština navíc není jednoduchý jazyk. A tenhle paskvil nemá s literaturou nic společného.
(vydání v "překladu" Terezy Novotné hodnoceno na základě ukázek dostupných na webu, samotné Vrby a Wendigo si v originále (nebo vydání od Vyšehradu) zaslouží absolutní hodnocení)

Blackwooda mám rád, jeho Vrby jsou jedna z mých nejoblíbenějších povídek/novel a Vyšehrad je vydal česky v dobrém překladu a krásné úpravě, pokud máte možnost, tak si je sežeňte.
Od tohoto paskvilu, který vznikl strojovým překladem a nejspíš bez jakékoliv redakce se držte dál, stačí si na webu přečíst ukázku. Věty nedávají smysl, a když ho už náhodou dávají, nemá to s Blackwoodem nic společného, ten jeho podmanivý styl psaní, to okouzlení spojené s mrazením v zádech, to tam prostě není. Doba, kdy AI překlady nahradí lidské překladatele, asi nevyhnutelně přijde, ale zatím je to ještě sakra daleko, a čeština navíc není jednoduchý jazyk. A tenhle paskvil nemá s literaturou nic společného.
(vydání v "překladu" Terezy Novotné hodnoceno na základě ukázek dostupných na webu)

Tak se budu opakovat. Barrona mám fakt rád, jeho povídky zbožňuju, ale tohle je prostě jen skvěle napsaná nuda. Příběh se posunuje odnikud nikam a ta nosná linka je tak maximálně na povídku. Celou dobu jsem se do toho nemohl začíst, souvislý děj to nemá a dát v kuse víc jak dvě kapitoly bylo utrpení. Je tam pár napínavých míst, pár skvělých obrazů či zajímavých úvah a dialogů (Gene), ale v součtu je toho hrozně, hrozně málo. Překlad tradičně výborný.

4 08.05.2023

Začátek je fajn. Kopání prázdných hrobů a to povídání okolo a vzpomínání má sílu. Možná proto, že je Baltimore většinu času "mimo záběr". Štve mne čím dál víc a štve mne, co s ním Mignola s Goldenem udělali. Kvalitativní sešup započatý v "Rudém králi" bohužel pokračuje a je to znát hlavně po přesunu do Cařihradu. Mignola už vykrádá sám sebe. Nebo ho možná vykrádá Golden. Ať tak či onak, ve výsledku je to jedno, tohle jsme četli už mockrát, jenom místo Rasputina tam máme madam Blavatskou... Trochu to zachraňují vedlejší postavy. Pana Kidda a doktora Rosse jsem si fakt oblíbil. Už se těším, že to "Rudým královstvím" skončí. Ve zlepšení už nedoufám.

4 04.03.2021

Čteno v originále. Hodnotím všechny 3 díly tohoto dějového oblouku (30-32) pohromadě, jednak k sobě patří, jednak jsem je přečetl najednou..

Blížíme se do finále. Konec celé série nás nezaskočí tolik, jako čtenáře původní sešitové řady, kdy ho nikdo nečekal a o to údernější byl. My už víme. Ale i tak s každou stránkou napětí houstne. Byla to dlouhá jízda. Začal jsem číst v originále před mnoha a mnoha lety a tehdy jsem si nedokázal představit, že a jak tohle jednou skončí. Nevědel to ani Kirkman, jak sám v závěru píše. Postupem času, ale začínalo být znát, kam ta dlouhatánská cesta směřuje. A také nevyhnutelnost některých osudů. Spolu s tím, jak na troskách starého světa, vzniká svět nový, je jasné, že ač po něm touží, ne všichni by v něm dokázali najít klid. (následuje možný spoiler) A stejně jako v Sedmi statečných, kdy na konci Chris a Vin mluví o tom, že tohle už není jejich svět a nebo možná ještě lépe v Jezdci do neznáma, kde na konci Shane odchází, aby se vrátil do srdce žhavého Západu, musí nakonec odejít i sám Rick Grimes...
Epilog, odehrávající se s odstupem mnoha let je pak dokonalým završením celé série. A já si teprve teď uvědomuji, že mi už teď všichni chybí, jak ti, co se ztratili někde cestou, tak ti, co došli až na konec. A je mi jasné, že za pár dní začnu zase hezky od začátku... 4,5*

4 13.06.2020