hrebmi komentáře u knih

Kniha určitě měla vzniknout, mne ale nijak zvlášť neinspirovala. V mnohém ani nemohla s ohledem na důvody, kvůli kterým se mnozí dostali tam, kde dnes jsou.
Možná jsem to místy čekal více duchovní.
Co si odnáším:
1. Alkohol je opravdu metla lidstva.
2. Existuje vrstva lidí v každé společnosti, pro které by zavedení základního občanského příjmu bylo vysvobození. A co si budeme povídat, pro společnost také.
3. Sudety se ze své přervané německé historie už asi nikdy nevzpamatují. A přitom se to stalo tak nedávno.
4. Ženy jsou na válku připraveny lépe než muži. V krizových situacích jede chlap naplno a když mu dojde benzín, tak se schoulí a kňučí v rohu. Ženská si vše mnohem racionálněji rozplánuje.
5. Víra je přirozenou součástí lidské mysli a pokud k tomu většina z nás ve dvacátém století nebyla vedena, logicky vzniká mezera.
6. Je super, že v centru zalidněné Evropy pořád existují místa, kde se dá dlouhodobě schovat před civilizací a žít si po svém.
7. V oblasti péče o duševní zdraví čeká naši společnost ještě hodně práce.

Kniha mne ale ponoukla k tomu, že si určitě chci přečíst Palánův rozhovor s opatem Tajovským, který s ním pořídil krátce před smrtí.

19 10.02.2019

Důležitá kniha, protože jde na téma rodinné krizové připravenosti o první českou takto komplexní. Je minimálně dobré jí mít doma v knihovničce, co kdyby někdy...štěstí přeje připraveným.
Největší problém vidím v editorské práci - kapitoly od jednotlivých autorů jsou navzájem velmi nevyvážené.
Václav Cílek je zkušený psavec a je to znát. S jeho názory a pohledem nemusíme vždy souhlasit, ale je to hutné, dokáže se vyjádřit a jsou tam pro něj typické konkrétní příklady příběhů na vše možné. Zajímavý je psychologický aspekt dění v krizi a davového chování - i když právě jemu se mělo věnovat podle mého více pozornosti.
Možná to mohl rozvést více policista Lukáš Heinz, který to zažívá ve své praxi a při misích v místech katastrof. Tady jen sekunduje a je vidět, že psaní k jeho silným stránkám nepatří.
Tragický je Josef Juránek (kapitola o blackoutu) - pár informací poskytne, ale fňuká - místo na téma knihy je orientovaný na sebe a své propuštění z magistrátu, jakkoliv chápu, že po akci Blackout 2014 byl na profesním vrcholu a poté následoval sestup. Tohle měl editor rozhodně odfiltrovat a odosobnit, na to si lidé kupují memoáry a ne takovouto příručku.
Kdo naopak předvedl mistrovský výkon je František Šmikmátor ve třetí části Praktická příprava. Tolik praktických rad na jednom místě je neuvěřitelně koncentrovaná esence, která osvědčuje autorův rozhled a prostudování mnoha zdrojů literatury. Samozřejmě nemusíme se vším souhlasit, vše si pořizovat, hromadit a vyrábět. Ale v tom je síla knihy - je univerzální, pro mnohé možné scénáře, povahu, intenzitu a délku krize - vše jako pouhá inspirace.
Právě při čtení této kapitoly jsem si uvědomil, jak jsem vlastně díky mládí v oddílu a trampingu na mnohé události vybaven know how i materiálně. Připomnělo mi to slova jednoho z guru neformálního vzdělávání: "Skoro vše důležité pro život jsem se vlastně naučil mimo školu".
Kniha obsahuje i fortelné doplňkové informační zdroje: seznamy osvědčených značek, weby, literaturu.
Jedna připomínka na závěr: Překvapilo mne, že se kniha blíže nevěnuje tématu radiační havárie. Černobyl 1986, Fukušima 2011 - obě největší jaderné havárie měly jedno společné - zadržování informací veřejnosti a s ohledem na to, kolik se v jaderné energetice točí peněz to můžeme předpokládat i při příštích podobných nehodách, nehledě na jaderné zbraně, které si pořizují čím dál nevyzpytatelnější státy. Přitom autoři takovéto části by se jistě našli, odpíchnout se dá například od racionální Dany Drábové.
Při čtení příruček jsem zvyklý si důležité informace podtrhávat zvýrazňovačem - tady jsem spotřeboval téměř celou náplň - to je jasná reference na tuto knihu. Přečtu si jí ještě jednou a pořídím výpisky - to nejdůležitější know how je dobré mít v telefonu stále u sebe. A nebojte, nezačínám si po přečtení stavět kryt na zahradě, ani kupovat koně, protože fosilní pohonné hmoty dojdou.
Jenom se při případném druhém vydání (nepochybuji, že na něj dojde) velmi přimlouvám za důslednou redakční práci, vedení autorů a sladění kapitol.

10 10.08.2019

Nechci autora odradit, pro rodáky a pro místní má jistě velkou cenu. Ale jako literatura to příliš vysokou kvalitu nemá, tím se připojuji ke smutnému konstatování mnoha předchozích recenzentů. Mnoho postav, všechny vesměs ploché, někdy velmi nevěrohodně jednající, naivní zápletky stylem "to je ale náhodička" (henleinovec se skamarádí zrovinka s loketským knihkupcem Karlem Frankem apod.).
Možná by to pro někoho šlo využít jako velmi laickou ochutnávkovou "učebnici" dějepisu, ale na to je to hodně po povrchu a nesourodé. Takže lze doporučit spíše místním mladým, aby aspoˇtušili, co se kolem nich dělo v první polovině dvacátého století. Ti budou řešit děj a nikoliv výstavbu díla.

9 13.08.2022

Vivat Rudiš! Po delší době dávám nějaké knize plný počet. Skvělá forma, postavy, repliky. Esence chlapského světa v nezvykle destilované podobě.

9 12.07.2022

Přemýšlím nad hodnocením, které sbírce dala uzivatel6780. Básně to možná nejsou úplně nejpropracovanější, ale jsou dokonale a niterně spřažené s myslí autora. Jak hodnotit knihu? Podle řemeslné kvality, nebo podle účinku, který vyvolá ve čtenáři? Já volím přístup druhý a proto dávám plný počet, prožitek jsem měl velmi silný, jako u málokteré poezie.

8 16.07.2023

Komentovat historii zpětně, když víme jak dopadne, je snadné. O mimořádnosti Astrid svědčí její myšlenky psané v reálném čase bez křišťálové koule. Ten nadhled a schopnost kontextu není zdaleka samozřejmost, jakkoliv je tam zároveň patrná závislost na tiskovinách a rozhlasu, tedy médiích pevně držených mocí. I přesto, že paní Lindgrenová část války pracovala pro cenzurní službu a viděla tudíž i za oponu. Popis každodennosti je zajímavý, malé dějiny mne osobně zajímají přinejmenším stejně jako ty velké, jakkoliv jako muž bych ocenil i jiné zprávy než o dětech a konzumovaném jídlu. Ad zmínky o hostinách - neodsuzujme tady fakt, že v tehdejším Švédsku měli realtivní dostatek potravin na rozdíl od okolních zemí, kdo z nás by si to za takových okolností nedopřál - i nyní je na světě mnoho míst, kde se mají podstatně hůře, což nám nebrání si dopřávat, když je hojnost po ruce. Spíše ve mne četba knihy vyvolala úvahy nad neutralitou Švédska za války a cenu na morálce lidí, kterou za to zaplatili. Úvahy nezadržitelně vedly k našemu mnichovskému traumatu, zda jsme se tehdy měli bránit, nebo souhlasit s Benešem, že je třeba zachránit národ. O to víc sympatií mají stateční Finové, o to dojemnější je číst o solidaritě celé Skandinávie mezi sebou, do níž tehdy počítali i Pobalstké státy. Je otázka, zda dodnes trvající skrytá tvrdá rivalita (např. ve sportu) mezi Švédy a Nory nemá kořeny právě ve druhé světové válce v odlišných postojích a osudech obou zemí. Největším aha z celé knihy pro mne osobně byl tehdy ve Skandinávii jasný názor na to, co je větším zlem - zda nacistické Německo, či stalinistický Sovětský svaz. Jaká prozíravost...
Na závěr: zcela souhlas s předchozími komentáři ohledně jalových reprintů dobových článků v původním znění. Je fajn počíst si na mnoha na křídě hlubokotiskem tištěných textech ve švédštině, co se tehdy psalo. Řečeno s naším klasikem: I skladník si může přečíst Vergilia v originálu...

8 31.03.2018

Díky, že kniha vznikla. Vláčkařům a šotoušům prohloubí jejich závislost a zvýší krevní tlak. Ostatní se dozví mnoho zajímavých detailů z železničního světa. Ale že by to bylo literárně něco světoborného, to tedy bohužel ne. Chtělo to mnohem přísnější ruku redaktora. Házet autorovi na hlavu jeho nahodile během jízd psané kousky, které byly jen nekonzistentně poslepovány. A pokud to mělo být citové vyznání, také jsem již četl mnohem poetičtější.

7 10.02.2024

Kdo nekrmí s námi, krmí proti nám! Autoři jsou jistě srdcaři a o ptácích toho ví asi hodně. Ale míra militantnosti a jediný správný názor od čtení odrazují. Všichni, kdo si myslí, že se celoročně krmit nemá, jsou v lepším případě tydýti. Já si nemyslím ani jedno, ani druhé, nejsem ornitolog. Ale nelze si nevšimnout, že jakmile slezl sníh a skončily mrazy, odběr z mého krmítka se velmi snížil.
Vadí mi, že jako jediná možnost je prezentováno celoroční krmné stanoviště s dodávanou potravou a snaha o výsadbu vhodných keřů coby přirozených zdrojů potravy je rovnou šmahem zavrhnuta jako neefektivní. Na mne prostě příliš ideologické tlačení na pilu.
Pro ilustraci s.125: "Na nejrůznějších místech se dočteme, že přírodní či přírodě blízká zahrada může ptákům nahradit přikrmování. To tvrdí i biologové, od kterých by člověk očekával určité základní ekologické znalosti...".
Co si takhle založit sektu, pane Berthold?

7 14.03.2021

Neskutečný a přitom skutečný příběh. Deníková forma mně nevadila,titulky z RP (těch "velkých" novin, jak se dočtete) postupně zevšedněly a přeskakoval jsem je, asi jako většina lidí, je jich moc. Ale autor si mne naprosto získal svojí humornou formou, nejen když popisuje švejkování na obou stranách barikády, ale i hutnými shrnujícími poznámkami k právě panujícímu režimu, často skrze "životní moudrost" postaviček v hospodě. Rozhodně knihu doporučuji jako repetitorium moderních dějin české společnosti a jako povinnou četbu pro všechna polistopadová mláďata.

7 13.12.2019

Miloslav Nevrlý svým příběhem dokazuje, že kvalitní život se dal prožít i za minulého režimu a za dobrodružstvím a zbytky nenarušené přírody nebylo nutno cestovat nákladně na druhý konec světa.
Jeho poetický a mnohovrstevnatý jazyk, kterým píše, si nezadá s profesionálními spisovateli, on u toho stihnul být ještě nadšeným a zasvěceným přírodovědcem a vedoucím oddílu.
Morušky coby průvodce krkonošskými dávnými věky jsou nostalgické, ale stačí do hor vyrazit ve všední den mimo sezónu a leccos se dá stále ještě zažít obdobně. Pro Slovensko to platí snad ještě víc.

6 19.12.2021

Bohužel nemohu sloužit, ale do zástupu nadšených se nezařadím. S autorkou jsem slyšel podcast a zaujala mne, proto jsem si pořídil knihu. Ač mladá, stihla toho dost a dost, víc než by asi chtěla (rakovina, závislost...). Je super, že to vše dokázala překonat. Nesedl mi způsob, jakým je kniha psána, jak autorka zpracovává informační zdroje. Hoř pomalu je výcuc jiných knih a je to velmi kostrbaté. Navíc bobek sem, bobek tam, to mne doslova iritovalo. A vše natolik z rychlíku, že pokud se pro nějakou techniku rozhodnete k vyzkoušení, nejspíše využijete z knihy jen poznámkový aparát, abyste si dohledali původní zdrojovou informaci v dostatečné hloubce.

6 02.01.2020

Autorův jazyk není kdovíjaký, ale smekám před jeho pozorovacím talentem a schopností vykreslit tehdejší socialistickou realitu. Asi nejvěrnější obraz venkova ze všech autorů.

6 08.08.2017

Kdo prošel v mládí oddílem, tomu musí při čtení sepnout první signální, stejně jako lidem, kteří mají podrobně prochozené a milují Jizerky. U koho jde o obojí, zažije nejspíš při čtení extázi. Milé vzpomínky na dětství, já na táboře při hře s přespáváním mimo tábor také "přepadnul" zásobovací sklad a byl na mne vypsán zatykač, proto mne děj tak vtáhnul.
Jenom ta havárie letadla je tam už podle mne navíc, je to příliš nevěrohodné. Bohatě by stačilo, kdyby se Ježek po větrné smršti vrátil do tábora a byl uvítán jako hrdina přečkavší bezpečně přírodní pohromu.

4 31.07.2021

Je to podobné jako u filmů - dočesná, která se veze na vlně úspěšné prvotiny, málokdy překoná svoji matku. Tady se vzala křída o vysoké gramáži, okraje se zvětšily na maximum, takže textu stačilo minimum, navíc je cítit, že občas ždímaného až z paty. Fotky dobré, akorát já si fotoknihy většinou nekupuji, ale půjčuji k prohlédnutí z knihovny. Tady jsem měl udělat totéž...

4 19.07.2020

Zatím pro mne nejlepší kniha Martina Sichingera. Od jejího přečtení jsem si dokoupil i všechny chybějící. Až budete chtít dětem, co nezažily komunismus, přiblížit marasmus konce 80.let před tím, než "to" prasklo, máloco je vhodnější, vtipnější, s nadhledem.

4 23.10.2018

Násilnou kolektivizaci venkova osobně řadím mezi nejtěžší zločiny komunismu. Nezažil jsem ji přímo, ale když se probírám tradicí selských rodů, pevným řádem, na němž venkovská společnost staletí stála, je neuvěřitelné, že někdo dokázal během pár desítek let ten odkaz mnoha generací předků zcela rozvrátit a z centra zorganizovat něco, proti čemuž se lidé jako celek nedokázali vzbouřit. Bylo to možné jen za cenu lámání charakterů, nucení dětí, aby se zřekli svých rodičů, uzavírání lidí do sebe a zbytků své hrdosti izolované od vnějšího světa. A právě o tomto vypráví velmi plasticky tato kniha. Vůbec jsem jí neznal, a to se pídím po historii venkova a čtu kdekterou starší venkovskou prózu. Autor prokazuje velkou znalost věci, ve zprostředkování pocitů a stylu uvažování včetně onoho vnitřního puzení k hospodaření si nezadá s nejlepšími ruralistickými romány. Na rozdíl od nich je prost patosu, vše vypráví velmi komorně. I líčení zlomových okamžiků jako vystěhování ze statku nebo rozluka rodiny je popisováno velmi civilně.
Filmový svět se také snažil reflektovat násilnou kolektivizaci, má své slavné a všeobecně známé vrcholy jako Noc nevěsty nebo Všechny dobré rodáky. U knih to tak jasné není a málokdo vám vyjmenuje nějaká stěžejní díla. A i kdyby, Klánského Vyhnanství mezi nimi nebude. Vyšlo v exilu, hned po revoluci u nás v reedici s tehdy ještě slušným nákladem 25 000 výtisků, ale v porevolučním kvasu nejspíš zapadlo. A to je škoda, protože je to kniha podle mého mnohem zdařilejší, než např. Čas kopřiv takového velikána ruralistů, jakým byl Knap.

4 10.09.2018

Kdybych neznal "děj" z literatury faktu, moc bych si toho asi z comicsu neodnesl. Přeskakování děje, které tu mnohé příspěvky kritizují, není podle mne to nejhorší, je vždy uvedeno i lokací a datací, takže čtenář si to může domyslet. Co si ale domyslí mladý čtenář, zda dokáže činit rozdíl mezi rokem 1948 a 1950, toť otázka. Mnohá okénka comicsu jsou tak malá, že detaily kreseb splývají nebo z nich není nic moc poznat. Jakkoliv na comicsy nejsem žádný znalec, rozhodně už jsem viděl ty s větší výpovědní hodnotou.

3 11.06.2023

Poděkování autorovi, že přispěl k zachování detailů o životě na Vitorazsku ve 20. století a jeho pohnutých dějinách. Nebyl první a doufejme, že není poslední. Kniha totiž není strhující beletrií, i když příběhové části (návštěva u otce před koncem jeho života, pátrací návštěva v Gmündu) jsou asi nejčtivější. Není to historická kniha, s prameny zachází dosti volně a autor se nedrží striktně faktů. Nejhorší je ale celková struktura knihy, kterou si autor vůbec neujasnil předem, nikdo ho nejspíš redakčně nevedl, tady nakladatelství zcela selhalo. Mnohé věci se tam několikrát opakují, jsou na přeskáčku, kniha totálně postrádá osnovu, skáče v čase sem a tam. Nedivím se jiným čtenářům, že knihu nedokázali dočíst. Ale přesto díky, že dílo existuje. Vitorazsko aspoň nějak přiblíží současníkům. A my, kteří sem jezdíme pravidelně každý rok trávit přelom roku, jsme aspoň měli konkértní cíl silvestrovského výletu a letos jsme se prošli pláněmi bývalého Kösslersdorfu.

3 30.01.2022

Dramatický spád knize nelze upřít, jakkoliv vycpávky v podobě deníkových záznamů na 3 řádky o dnech, kdy se nic nedělo, to ruší. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetl v zátahu za jednu noc. Humor skvělý, vulgarita i pro mne chlapa mírně za hranou, paranormální jevy - komu by z pobytu na zámku nehrabalo...v té samotě jde evidentně fantazírování samo. Téma odchodu z města je pro mne osobně velmi silné, také jsem se tou cestou kdysi vydal. Podle popisu je to v případě zámku evidentně střet dvou různých galaxií - očekávaná samota v mimosezóně a Václavák od jara do podzimu.

3 12.02.2018

Reflexe národa pohledem zvenku je vždy podnětná. Vedle známé trilogie Gottland a spol. (Mariusz Szczygiel) tu máme dalšího autora s hlubokým vhledem do našeho jazyka i reálií. Vsadím se, že i v kapitole o české hospodě a pivu se většina našinců dozví přece jen něco nového. A ohromným bonusem je část shrnující historii českých zemí od Velké Moravy do současnosti na pouhých 50 stranách.

2 12.08.2024