ivetdos komentáře u knih
Opět takový hype v zahraničí, ale u nás takovému nadšení bohužel nedostála. A já si vždycky říkám čím to? Ztratí se kouzlo v překladu, nebo jen neumíme vnímat daná témata stejně jako v zahraničí?
Kniha je bezesporu hodně smutná. Čtete, čtete, vnímáte co se děje, ale ani to s váma nehne. Je vám jedno proč Sam umřel, jediné co, tak chcete vedět jak je možné, že se mu po smrti hlavní hrdinka dovolala a opakovaně s ním mluví. Jsou desítky zajímavých možností jak to mohlo dopadnout, ale tento konec? Jsem zklamaná. Kniha mi prakticky nic nepředala, konec byl nijaký a jediné plus vnímám to jak svižně se četla. Bohužel, tohle mi opravdu nesedlo
Jsem spokojená. Mělo to všechno, dokonce mi nijak zvlášť nevadilo, že je to tak krátké (i když klasickou knihu bych uvítala, ne že ne). Bylo zvláštní číst o místech a věcech, které znám v kombinaci s autorčiným klasickým rukopisem. Snad se dočkáme i plnohodnotné knihy.
Hledáte něco co vás dostane ze čtecí krize? Tak tohle je přesně ta kniha. Nechala jsem se zlákat, i přestože jsem ji neplánovala číst a dobře jsem udělala.
Vlastně nevím co na ni bylo tak skvělého, kromě té čtivosti :) Napjatá jsem nebyla, lehce iritující hlavní hrdinka, bylo to velmi předvídatelné, plné klišé, ale stejně mě bavila :) Někdy je prostě dobré jít do něčeho, co znáte, co už jste četli ve více knihách, co pro vás bude spíš odpočinkové než plné napětí, a i tak si čtení užijete. Tahle kniha mi opravdu sedla do nálady, i když není kdovíjak originální a překvapivá. Za mě doporučení!
Knihu Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih jsem dočetla necelý měsíc předtím, než Matthew zemřel. O to více se mě jeho odchod dotkl, protože jsem vše měla v čerstvé paměti - to jak chtěl Matty konečně začít žít. Je mi z toho smutno ještě dnes, že neměl více času, ale bohužel je to prostě tak.
Abych byla upřímná, nikdy jsem Chandlera, kterého ztvárnil v Přátelích, moc neprožívala, ačkoliv seriál miluju. Ano, měla jsem ho ráda, ale nijak zvlášť jako ostatní milovníci Přátel. To se změnilo až po dočtení této knihy. Nahlédla jsem do jeho života, který rozhodně nebyl lehký, do jeho bojů se závislostmi, méněcenností a vztahy se ženami. Matthew je zde velmi upřímný, až mě mockrát napadlo, jestli to lidem z jeho okolí, o kterých mluvil, nebylo nepříjemné. Taky mě zarazilo, proč ho jeho okolí více “nezachraňovalo, možná to ale jen tak vyznělo a jinak to asi nešlo.
Je to smutné čtení, Matty se tu hodně lituje, občas jsem měla pocit, že stále háže vinu na ostatní a za chvíli se zase obviňuje naprosto ze všeho. Naprosto chápu jeho pocity a neukotvenost v boji sám se sebou. Neměl to lehké, ale věci nejsou černobílé.
Kniha je neskutečně čtivá, prokládala jsem ji audioknihou, kterou dokonale namluvil Aleš Procházka. Četla/poslouchala jsem ji prakticky v jednom kuse a to se mi už dlouho nestalo. Do teď ji vnímám jako jednu z nejlepších knih tohoto roku. V průběhu jsem si znovu pouštěla jednotlivé díly, které v knize zmiňoval a stejně jako ostatní - už Přátele nikdy nebudu vnímat jako dřív.
Lenochod Jimmy je již druhá kniha, kterou jsem od autora přečetla a opět super zážitek. Meta se mi líbila o trochu víc, ale i tak jsem si čtení opravdu užila.
Klasický Pavel Bareš s jeho chytlavým stylem vyprávění, nepředvídatelností děje a specifickým humorem. Mimo jiné mě překvapilo, jak moc se mě některé situace dotkly a to v mnoha rovinách. Asi za to může autorův talent vykreslovat děj tak autenticky. Při čtení jsem si zavzpomínala na období dospívaní a i když jsem nikdy v žádné kapele nebyla, vplula jsem do toho jako by mi to bylo vlastní. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a i když má kniha něco přes 400 stran, přečetla jsem ji za 3 dny (na mě velký výkon).
Mělo to spád, hloubku i humor a mě výborně sedla do nálady. Proč se o ní ale nemluví víc? Doporučuju!
Obyčejné příběhy obyčejných lidí - tak bych shrnula tuto novinku od Biancy Bellové, která mi ale sedla o moc víc než její předchozí počin.
Trošku mi svým stylem (nikoliv dějem) připomněla knihu Čekání na spoušť. Stejně dobře se četla, jen mi toho upřímně (na rozdíl od Čekání na spoušť) moc nepředala. Jako by mi kamarádka vyprávěla co se stalo známému, bez nějaké zajímavé pointy. Nedokážu ani říct, který příběh mě oslovil nejvíc. Tyto “obyčejné příběhy však za mě umí jiné české autorky zpracovat lépe, s přesahem. Nebo jsem možná jen já ten přesah tentokrát nenašla, nevím
V první řadě chci říct, že tento závěrečný díl je mnohem lepší než předchozí a stojí za to si ho přečíst. Asi všichni tušíme jak tato love story dopadne, ale zvraty, které si pro nás autorka tentokrát připravila, vás asi nenapadnou. Nebo mě tedy určitě ne.
Opět tu máme plno hádek, křivd a nedorozumění, opět máme chuť oba hlavní hrdiny proplesknout, ale to jiskření mezi nimi za to stojí. Našla jsem tu několik situací, které mi přišly už zbytečné a nesmyslně vyhrocené (a natahované), ale já oba hrdiny miluju, takže jsem se přes to přenesla a i tak si čtení užila. Nečekala jsem, že autorka zakomponuje do děje jednu “věc, možná bych se bez toho obešla, ale měla tam svoje místo.
Trilogie Viníci jsou moje guilty pleasure a pokud milujete enemies to lovers linky zakázané lásky a trochu holdujete španělským telenovelám jako já, rozhodně budete spokojení :-)
Když jsem v eshopu zahlédla tuhle promakanou encyklopedii, musela jsem ji mít. A upozorňuji, že je to opravdu encyklopedie, nečekejte od toho víc. Najdeme tu nejen několik obrazových i informativních zajímavostí, ale i detailní popisy hrdinů, světa, všech bytostí, zbraní a míst. Nečekala jsem, že to bude až tak podrobné :-) Na mě možná někdy až moc technické, mužská polovička si ale určitě přijde na své. Nudit se nebudete. Naprosto nádherně, kvalitně, graficky zpracované. Miluju a doporučuju!
Ačkoliv nejsem typický čtenář detektivek, rozhodla jsem se do této vychvalované série pustit a udělala jsem dobře. Ačkoliv jsem nečetla předchozí díly série, vůbec to nevadilo, poměrně brzy jsem se do příběhu dostala, protože nás autorka pozvolně uvede do děje. Trochu jsem se bála pomalého začátku, který by mě mohl odradit, ale autorka píše tak čtivě, že mě děj rychle vtáhl.
Proplétá se tu několik dějových linek, které se na konci knihy spojí, mě osobně nejvíce bavila ta Nateova. Vyprávění je celkem svižné a pro čtenáře, který nečetl předchozí díly, přehledné. Žádné zbytečné postavy, nebo vycpávkový děj, ale najdeme tu krátké kapitoly, které mám v knihách ráda a díky kterým příběh letí.
Nejvíc se mi líbilo, jak si s náma autorka hrála, ale takovou tou chytrou formou. Když máte pocit, že víte, tak najednou přijde twist a jste úplně mimo.
Bylo to napínavé čtení, velmi originální a chytré, což mám u knih ráda a rozhodně vám ji můžu doporučit!
Znáte ten pocit, kdy vás kniha prakticky vůbec nezajímá, ale prostě vás zmanipuluje dav? :-) Tak to se mi přesně stalo s touhle knihou. Herečku neznám a ani mě autobiografie moc neberou, pokud nejde o mé oblíbence (třeba Matthewa Perryho). Ale ten název? No musela jsem ji číst
A naprosto rozumím tomu zahraničnímu hypu. Kniha je napsaná tak neskutečně čtivým způsobem, výborně zbeletrizovaný autorský příběh, že se od čtení nemůžete odtrhnout. Je to velmi podmanivé, autentické a smutné čtení. V průběhu máte chuť autorku (hlavní hrdinku knihy) obejmout a všechno jí vysvětlit.
Sice mě kniha nezasáhla tolik jako ostatní a nebudu ji řadit mezi nejlepší knihy tohoto roku tak jako ostatní, musím ale přiznat, že je velmi dobře napsaná a vyvolala ve mně nemalé emoce.
A Jennette přeji jen to nejlepší!
Musím se přiznat, že jsem měla docela problém s hlavní hrdinkou. Mně jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí lidé celkem nesympatičtí - z mnoha důvodů :-) a bohužel se to projevilo i u této knihy. Pak taky defenzivnější hlavní hrdina, než mám v romantikách obvykle ráda. Chemii mezi hrdiny jsem si ale i tak užila.
Máme tu opět nespočet klišé, ale člověk s tím tak nějak u tohoto žánru počítá, výborně jsem si u ní odpočinula. Oceňuji také humor autorky, několikrát jsem se u čtení usmívala, což se mi často nestává.
Čtenáři knihu připodobňují k Lásce po Španělsku, s čímž docela souhlasím, jsou tu určité společné rysy, za mě je ale tato novinka lepší. Méně okecávání, svižnější vyprávění a hlavně vtipnější. Boží byla i chemie mezi hrdiny. Měla jsem ji přečtenou za dvě odpoledne a skvěle jsem si u ní odpočinula. Pokud hledáte něco nenáročného, vtipného s kapkou jiskření, kniha by se vám mohla líbit :)
Předchozí autorčina kniha se mi líbila o fous víc, ale ani Pláňata mě nezklamala.
Opět se tu potkáváme s typickým stylem autorky, i když tentokrát, dle mého názoru, děj nabírá na obrátkách velmi pomalu, což mi malinko vadilo. Možná proto, že se odehrává v průběhu více let, což v knihách úplně nevyhledávám. Toxické vztahy a období komunismu autorka velmi věrně čtenáři přibližuje prostřednictvím výborně vykreslené atmosféry obyčejného života jedné rodiny. A i přesto, že tu nedochází k velkým zvratům v průběhu knihy, čtení mě i tak bavilo. Konec mě, podobně jako ostatní, trochu zaskočil, ale vlastně se nese v autorčiném obvyklém duchu. Čtení to není úplně veselé, ale tak nějak jsem to čekala.
Petra Dvořáková stále patří mezi mé nejoblíbenější české autorky a vždy žasnu, jak dokáže zpracovat těžká témata. Stále u mě vedou Sítě a Zahrada, ale i tato rozhodně stojí za přečtení, i když jsem se s podobnými tématy v několika jiných knihách už setkala.
O Aristotelovi, Platónovi nebo Sókratovi jste asi už někdy slyšeli, ale co jména jako Mary Wollstonecraft nebo Harriet Taylor Mill? Vsadím se že nikoliv a přitom to byly tak talentované ženy, těm dvaceti nejznámějším se právě tato kniha věnuje. Autorky se snaží u veřejnosti vstřebatelnou formou zvýšit povědomí o vnímání žen filozofek - a je to opravdu zajímavé čtení!
Já si ji užila, přestože jde o čtení nabité informacemi, nenudila jsem se a četla se lehce. Žádný hutný, nezáživný text, čehož jsem se trochu obávala. Některé příběhy žen mě bavily více než jiné, ale celkově jsem si čtení užila. Knihu jsem si dávkovala, proto jsem ji četla měsíc a půl, ale stálo to za to. Jak autorky uvádí, prací vyzdvihující práci filozofek je málo, a pokud nějaké jsou, často je napsaly ženy samy. Ženy jsou dějinami filozofie opomíjeny, stejně jako je stále nedostatečné zastoupení žen na akademické půdě (filozofii) a to by se mělo změnit.
V minulosti neměly ženy možnost se vzdělávat jako nyní a často se skrývaly pod mužskými pseudonymy, když se snažily světu něco předat, nešlo to jinak. Je to tristní, ale taková bohužel byla doba, proto je důležité je zmiňovat alespoň dnes. Na konci knihy najdeme dokonce seznam dalších významných žen filozofek.
Jsem na nás ženy opravdu pyšná, za co jsme se dříve rvaly a vybojovaly si svoji pozici. Velké doporučení :)
T. L. Swanová je pro mě sázka na jistotu. Inteligentní, erotická romantika, se zajímavými zápletkami, u které se nenudím a skoro vždycky překvapí. Tady tomu nebylo jinak, i když jde za mě o nejslabší díl.
Ačkoliv je autorka proslulá svými objemnými knihami, které já osobně nevyhledávám, tak je vždycky zhltnu během pár hodin, protože jsou neskutečně čtivé a naprosto mě pohltí. Tato kniha se odehrává v průběhu delšího období, čehož jsem se trochu obávala, ale i tady autorce nespadl řetěz a neměla jsem pocit, že bych se nudila, nebo bych potřebovala knihu zkrátit. Nesedl mi ale tentokrát hlavní hrdina Christopher. Celou knihu mě neskutečně vytáčel svým chováním a to jeho “prozření na mě nijak dojem neudělalo :) I tak mě na konci svýma slovama vytáčel dál :D
Doufám, že si pro nás autorka připraví další takovou sérii. Ráda se k jejím knihám vracím, rozhodně stojí za to!
Další skvost z produkce Hostu. Když jsem ji zahlédla na webových stránkách, věděla jsem, že ji potřebuju mít, i když žádné dítko doma nemám. Miluju dětské knihy a zvlášť ty božsky graficky zpracované jako je právě Vřesová můrka.
I my dospělí si můžeme vzít u této knihy ponaučení, zamyslet se nebo si prostě jen oddychnout a pokochat se krásnými ilustracemi. Přestože textu tu není mnoho, přece jen je to komiks, i tak ale má kniha co předat. Je o přátelství, strachu z neznámého i tajemstvích přírody. Autorka má také neskutečný talent vystihnout emoce i u tak jednoduchých kreseb, pracuje s dechberoucími barvami a má smysl pro jednoduchost.
Mám radost, že bude i pokračování, protože jsem nadšená od první chvíle, co se mi dostala kniha do rukou. Jsem přesvědčena o tom, že se bude líbit jak malým, tak i dospělým. Velké doporučení!
Tessa Bailey opět nezklamala. Naprosto upřímně vám ale řeknu, že první autorčina kniha Holka přes palubu se mi líbila o fous víc.
V této knize už víme do čeho jdeme, opět se vracíme do vesničky Westport, mezi postavy z první knihy, tentokrát sledujeme příběh Hanny a Foxe. Bylo to podobné jako předchozí díl, ale přesto jiné. Ano, od první strany (nebo spíš od anotace :-)) je nám všem jasné jak to skončí, ale já mám tyhle romantické oddychovky ráda. Sedla mi do nálady, i když to bylo docela pomalé a narazíme tu na mnoho klišé. Když s tím počítáte, mohla by vás kniha bavit.
Líbily se mi rozhovory hlavních hrdinů, které měly občas hlubší charakter, než u předchozího dílu, ale asi vám nezmění život :-) Na víkendové odpoledne je to však dobrá volba.
Naprosto jsem se tetelila nad stylem psaní autorky, nádherná čeština, neobvyklé slovní obraty, které čtenáře vtáhnou do děje, pohladí po duši a bude vám při čtení prostě dobře. Ocenila jsem také vstupování autorky do příběhu, ještě jsem se s tím nesetkala :) Kniha je také doplněna o jemné ilustrace, které čtení doplňují a příjemně osvěžují.
Bylo to moc milé čtení, autorka dokonale dokázala vystihnout atmosféru i jazyk. Originální, chytrý námět sázky dvou nakladatelů, zasazený do reálii Prahy v 19. století mě bavil, musela jsem si ale zvyknout na tempo. Chvílemi to na mě bylo celkem zdlouhavé a pomalé, zejména první třetina knihy, i když se četla lehce. Také mi vadilo oslovování jednou jménem a jednou příjmením, docela mě to mátlo.
Za mě spokojenost, určitě po knize koukněte hlavně vy, co rádi čtete historické romány s detektivní zápletkou :)
Víc jak 10 let se o výživu a zdraví zajímám a prošla jsem všemi těmi marketingovými masážemi všeho druhu. Chápu vědecká vysvětlení, studie atd., ale věci nejsou černobílé.
Autor se opírá o nejnovější studie a vysvětluje mýty ohledně veganství, ryb, lepku, soli, vitaminových doplňků, alergií a jiné. A ve většině s ním souhlasím, jen často říká A ale neřekne už to skryté pozadí B, bez kterého jsou informace neúplné a můžou vyznít jinak. Není to tak jednoduché, opravdu nám všem plošně v dnešní době nestačí 15 minut na sluníčku a jezení mléčných výrobků a vajec pro dostatečný příjem vitaminu D. Kdysi, za našich babiček, možná, ale v době, kdy klecové kuře nevidělo slunce, nemůže mít dostatek vitaminu D ve vajíčku a to už autor nezmiňuje.
Nebudu lhát, občas mě to “nedovysvětlení celé problematiky lehce iritovalo, protože ano, autor má pravdu, opravdu to studie nepotvrzují/potvrzují, ale nejde to brát takto plošně pro všechny. Čekala jsem trochu větší zasazení do kontextu. Chyběly mi odpovědi na několik logických otázek. Navíc nalijme si čistého vína - kdo studii platí, ten má pravdu. Neberme proto věci dogmaticky a používejme selský rozum.
Kniha je zajímavá a dobře se čte, určitě se dozvíte mnoho důležitých informací například ohledně etiket, soli, lepku. Jen vždycky myslete na to, že tak jednoduché to není.
Kniha o práci revizora? Tomu říkám originální kousek. A bavila jsem se moc.
Překvapilo mě, jak dobře je kniha napsaná, neřekla bych, že ji nenapsal vypsaný spisovatel. Je tedy útlounká, má necelých 110 stran, ale velmi dobře se četla, nenudila a pobavila. Je lehká, svižná a vtipná. Ocení ji zejména Brňáci, protože autor často zmiňuje ve svých povídkách přímo cesty a zastávky, kde se dané události staly, to mě na knize bavilo asi nejvíc, protože jsem si to dokázala dobře představit. Ale nebojte, kniha určitě pobaví i zbytek republiky, jde často o bizarní situace a zážitky, které s cestujícími autor zažil. Je to až k neuvěření, jako z filmu. Není to vůbec jednoduchá profese a rozhodně jsem na ni změnila po dočtení svůj názor.
Tohle se opravdu povedlo, určitě se po knize mrkněte, rozhodně stojí za pozornost
Co se škádlívá, to se rádo mívá na tuto knihu sedí perfektně. Mám tento styl romantické linky ráda, ale tady mě šíleně odrazovalo od čtení to rozvleklé tempo. Mimo to, jak já chtěla hlavní hrdinku Linu proplesknout :-D Tedy většinu času. Jinak mám španělskou náturu ráda, ale ty její nekonečné myšlenkové pochody jsem těžce nedávala a občas přeskakovala, hlavně ke konci knihy, kdy si prostě NECHTĚLA přiznat jak to všechno je.
Aaron zase naopak na mě byl až moc dokonalý a samotný konec knihy přeslazený - a to já snesu hodně :-) Chemie mezi nimi opravdu nechyběla, to se mi líbilo, jen já asi potřebuju trošku reálnější vývoj postav. Prvních 100 stran jsem často knihu odkládala, prostředek jsem hltala a konec jsem dočítala s očima v sloup. Nerozumím moc tomu nadšení mezi čtenáři. Kniha nebyla špatná, ale je tu plno jiných, které mě chytly mnohem víc.