jan8470 komentáře u knih

(SPOILER) Moc nechápu, proč do tohohle projektu Argo šlo. V Kosmasu říkali, že rozkaz zněl "Vydejte mangu. A volba padla na Dívčí válku. Nevím, školy nemám a autor je prý historik a v husitství se vyzná, ale že by Žižka zamordoval Mikuláše z Pelhřimova? A prokop Holý jako plešatý prelát? Zikmundova žena se taky nejmenovala Barbara. No nevím nevím. Stejně tak si překladatel plete slovo svatost a svátost, o tom že by přijímání pod jednou způsobou bylo pití vína, je taky hloupost. Myslím, že co se historické věrohodnosti týká, vyrovná se Kóiči Óniši Petru Jáklovi, ba ještě ho v mnohém předčí. Příběhově je to trošičku lepší než Jáklův film. Vlastně jde o příběh válečné siroty, která se přidá k právě se formujícímu Husitskému vojsku. Ale v podstatě je to taková pohádka, akorát to není moc pro děti, scény znásilnění malých holek nejsou pro děti nejvohdnější.
Dceři to dávat číst nebudu, vyrostla na Kláre Smolíkové a jejích knihách Husité a Husův dům a ty jsou historicky mnohem věrohodnjší a pro děti vhodnější a zábavnější. No a já se budu držet Sapkowského a jeho Husitské trilogie. Je to sice fantastika, ale mnohem zábavnější a historicky věrohodnější.

4 06.06.2023

Hlubiny jsou města antologií, která nejen že splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že dala Epocha tomuto projektu zelenou.

4 21.05.2023

Dočteno. Sérií Lovci monster nepolíben jsem k původní české sbírce z univerza Lovců monster přistupoval trošičku s despektem. Jo, zaručila se za ní generálka Monika Slíva, editorsky jí kočírovali Martin Fajkus za časopis Pevnost a Jakub Mařík jakožto překladatel původní série. Přinejmenším tohle mě mělo varovat, že půjde o návykovou záležitost. Sakra, jak já ty lidi teď nenávidím (protože si budu muset dokoupit celou sérii). Je to výborný. V podstatě jediná fakt slabší (přesto dobrá) povídka je přímo od Larryho. Spíš je to ale tím, že prostě nezná ty naše domácí monstra a vlastně ani reálie. I když Prahu navštívil. Jenže dál už to má jen a jen vzestupnou tendenci. Hejkalové, bludičky, bezhlavý rytíř, vodník. Prostě z oblud si může každý čtenář vybrat co si bude přát. Každá povídka se odehrává jinde a byť je modus operandi u většiny povídek stejný (vyskytne se průšvih, tým Lovců vypátrá kdo to způsobil a pak obludu sejme) každý z autorů to pojal trochu jinak a skvěle. Za mě je naprosto nejlepšejší povídkový duet Míša Merglová a Martin Paytok Barák za všechny prachy und Jak zacházet se strašidly. Ale Hejkalové Jakuba Maříka jim směle hýkají za patama. Já bych tuhle taškařici přirovnal ke své srdeční záležitosti kterou je Kladivo na čaroděje O krok před peklem. Ale tady jsem nenarazil na jedinou vyloženě blbou povídku. Correia může být spokojen. Čeští autoři mu rozhodně ostudu neudělali a zahraniční fanoušci série nám mají co závidět.

6 29.04.2023

Nápad udělat z Geralata poztulného rónina není špatný, v podstatě i Usagi (hrdina komiksové série Usagi Yojimbo) se občas utkal s nějakou tou příšerou a že jich v Japonské mytologii je. Takže ten posun do Japonska je v pohodě. Problém je ovšem příběh. Ten je na rozdíl od příběhů ušatého rónina plytký a bez pořádné dějové linky. Geralt prostě jen pátrá po tajemné sněžné ženě. A kdyby to nebylo naznačeno v anotaci, ani by člověk nevěděl, proč ji hledá. To se čtenář dozví až na samém konci knihy. Mnohem zajímavější jsou ovšem příšery, se kterými se na své pouti utká, a jejichž informacemi nabytý bestiář najdeme na konci knihy. Rafal Jaki se tedy se scénářem moc nevytáhl. Naštěstí je tu ještě Hataya jehož kresba není úplně marná. Ale ve srovnání s prací Inko Ai Takita která ilustrovala komiks Manga Jókai: Děsivé pověsti z Japonska působí nevýrazně. Z celé knihy tak nejvíce zaujme krásná obálka a již výše zmíněný bestiář Mathewa Mayera.

4 29.03.2023

Železné srdce disponuje dobře vykresleným historickým pozadím a ve své druhé části skvěle vygradovaným pátráním. Jeho největší předností jsou však postavy, o jejichž život se budete bát. Těžko knize něco vytknout. Příběh je oproti Hladové smečce mnohem propracovanější a vyprávění plynulejší. K hrdinům si najdete vztah velice lehce a snad jen zbytečně protahovaný závěr knize trochu škodí. Naopak vyprávění z pohledu Haralda jí dodává na autentičnosti. Místy si dokonce budete připadat jako byste hráli hru Kingdom Come: Deliverance. Citelně jsem však postrádal mapu Paříže.
Pokud máte rádi detektivky Juraje Červenáka, nemůžete s novou knihou Martina Sládka sáhnout vedle. Připravte se však spíše na Sherlocka Holmese než na Ragnara Lothbroka. A vlastně ještě jedno velké plus Železné srdce má. Lze ho číst, i když neznáte předchozí autorovu tvorbu.

3 13.03.2023

Lepší než Gaimanova Severská mytologie.

5 10.02.2023

Krev není voda.
Musím říct že docela chápu proč tahle knížka čekala na vydání tak dlouho. Přitom má na první pohled všechno kvůli čemu máme knihy Petra Heteši rádi. Sympatického hrdinu který má slabost pro dobrý chlast a hezké holky. A také průšvih do kterého se dostane a který je vlastně docela originální. Nicméně kniha nemá zrovna vyvážené tempo. Navíc je to lehce překombinované. Jako kdybyste smíchali tři koktejly do jedné sklenice. I humoru ubylo. Za Barcelonu ovšem přidávám hvězdičku na víc.

7 27.01.2023

H.G.Wells Ostrov Dr. Moroua - Adaptace Ted adams a Gabriel Rodríguez - Comics Centum.
Když si kreslíř Zámku a klíče odskočí z Lovecraftu.
Začnu tím lepším. Výtvarná stránka je naprosto dokonalá a z mnohých scén čtenáři běhá mráz po zádech. Rozměry (šířka: 212 mm výška: 325 mm) knize sluší, stejně jako pevná vazba se sametovým potahem a parciálním lakem. Hodně zajímavá je galerie v druhé části knihy. Ta obsahuje celý příběh v perokresbě bez textu, tak jak ho Rodríguez původně nakreslil. Stejně tak je zajímavý rozhovor obou autorů tohoto komiksu. Bonusy, kterým patří vlastně celá polovina knihy, byť jsou zajímavé, některé čtenáře moc nepotěší. Ale vraťme se k příběhu. Adamsův Scénář doznal oproti předloze značných změn. Nejde tu jen o pohlaví člověka, který na ostrově ztroskotal. Na rozdíl od Wellsovy knihy je trosečníkem žena. (Dosadit do role trosečníka ženu je sice osvěžující nápad, ale až na několik drobných střetnutí s Montgomerym skoro nevyužitý.) Ale jde především ořezání už tak krátkého příběhu až na kost. Komiks v podstatě zachycuje pouze ztroskotání Ellen Prendickové, aby hned přešel ke kratičkému naší hrdinky s ostrovem a jeho obyvateli, a během pár stran dost uspěchaně odvyprávěl příběh vzpoury. I na komiks je to hodně zkratkovité. Poselství příběhu však naštěstí zůstalo i tak nezměněné. „Je to ostrov plný zvířat, ale myslíte snad, že tam venku je to lepší?“
Výtvarná stránka 90% scénář" 60% Celkový dojem 80%

3 11.01.2023

Kniha s podivným názvem a se znepokojivě záhadnou, ale krásnou obálkou z dílny Milana Popelky.
Mysteriózní thriller s hororovým nádechem. Hlavní hrdinkou je pětadvacetiletá Matylda, která pracuje jako fotografka luxusního zboží pro firmu Wersent. Jenže na první pohled pohodová práce s nadmíru slušným platem se záhy po jejím zaběhnutí ve firmě začne postupně měnit v noční můru, stejně jako její pracovní náplň. Co jsou zač její zaměstnavatelé Alex a Sajn? Proč místo focení orientálních čajů začnou po Matyldě chtít fotit mrtvoly zavražděných dětí? A jak to všechno souvisí s její vlastní dávno zapomenutou minulostí? Pátrání po pravé totožnosti jejích zaměstnavatelů a odkrývání stop vedoucích až k vlastním hrdinčiným kořenům zavedou mladou fotografku až na samý pokraj příčetnosti. Příběh vyprávěný v ich-formě je nesmírně sugestivní a čtenáře po pár stránkách vtáhne do děje. Svozilová dokáže perfektně budovat a čím dál více prohlubovat tíživou atmosféru a hrdinčin strach a beznaděj umí dobře prodat. Stejně jako mystickou stránku věci. Protože tohle je příběh o síle slov, a kořenech mýtů a náboženství. Kdybych měl v souvislosti s touhle knihou zmínit jiné autory, tak by to byl asi Dan Brown a Miloš Urban. Ale zatím co Šifra mistra Leonarda se belhá vyšlapanými cestičkami, Kain jde svou vlastní originální stezkou. Tak snad tedy Santiniho Jazyk. Jenže ani ten nesahá Svozilové po kotníky.

7 11.01.2023

Conan z Cimmerie IV.
Darebáci v domě.
Louinet tuhle na první pohled komplikovanou taškařici o vícenásobné rivalitě a velkém opičákovi pojal dost tradičně a tak je i Thak věrný knižní předloze. Martinello pojal kresbu renesančně a celé to připomíná komiks Borgiové. To mi ke Conanovi moc nesedí.
Hodina draka.
Román o spiknutí proti králi Conanovi a příliš velkých ambicích je poměrně spletitý a neuměl jsem si představit scénáristu, který by ho dokázal rozumně převést do komiksové podoby. Blondelovi se to až na jednu či dvě dějové zkratky podařilo dokonale. Sécherova neskutečně realistická kresba vtáhne čtenáře do děje a nebýt místy až příliš tmavých stínů v nichž se některé panely utápí, bylo by to takřka dokonalé dílo. Tohle by byl skvělý film.
"Nad tímhle teď vládneme? Nad říší popela a krve? Nad královstvím mučení a pláče? O tomhle jsme snili Amalriku?"

1 05.01.2023

Další splácení komiksových dluhů.
Conan z Cimmerie Svazek I.
"Divošství je přirozený stav života. civilizace je nepřirozená. civilizace je jen souhra náhod. Nakonec vždycky zvítězí barbarství."
Tři dnes již klasické povídky.
Černý kolos
Conan nikdy neměl rád čaroděje, ale tady se s jedním střetne rovnou na bitevním poli. Scénáři asi ani není co vytknout, pomalý skoro hororový pěkně konrastuje s následným dějem. Tulhoatova kresba mi dost sedla a bitevní scény v rudé barvě i černé pozadí nočních scén má své kouzlo.
Královna Černého pobřeží
Alaryho skoro až Saudkovská kresba mě nijak neurážela, trochu jsem postrádal nějaký rozumný přechod mezi soubojem v džungli a děním na lodi. Morvan tady scénář trochu odflákl.
Za černou řekou
Nejlepší adaptace v tomto svazku.
Gabella perfektně vystihl nejen "zálesácký tón" téhle povídky, ale i její poselství. Jeanova kresba je skvělá a zvlášť Piktové a noční scény jsou naprosto boží. Jen mě trochu zarazil Conanův irokézský účes.

4 05.01.2023

Lady Mechanika 3.
Třetí svazek přináší dva příběhy které jsou zábavné, nicméně o minulosti Lady Mechaniky nám kromě několika málo náznaků neprozradí nic.
Ztracenci z West Abbey. I takové skvostné jakým je mechanika City má svou chudinskou čtvrť a své problémy. Ztracenci jsou poměrně přímočarým detektivním příběhem, v němž sympatický detektiv Singh společně s naší hrdinkou pátrají po únosci malých chlapců. Zajímavé bylo zapojení jistých židovských prvků.
La Dama de la Muerte je pro změnu jedním z příběhů v němž se Lady Mechanika do cizích krajů, konkrétně do Mexika. Svátek mrtvých je po výtvarné stránce pastvou pro oči, nicméně příběh který je variací Sedmi statečných je velice prostinký. Technická udělátka se tentokrát nekonají. I třetí kniha si zachovává opulentní výtvarnou úroveň a vlastně i scénáře ačkoli spíš průměrné dokázaly člověka udržet v napětí a vzbudit emoce.

04.01.2023

Trošku zamrzí že dvojka nenavazuje na jedničku a to ani kratičkou zmínkou. Zatím co intro v němž se zúčastníme jedné lovecké výpravy ve Švýcarských Alpách nám ukazuje že si i Lady Mechanika musí na živobytí nějak vydělávat, hlavní příběh je ryzí dobrodružnou jízdou ve stylu Indiana Jonese. Zavede nás do nitra černého kontinentu a je to cesta plná nebezpečí a soubojů. Navíc jde nejen o záchranu hrdinčiny adoptivní neteře, ale především světa. Co bych příběhu vytkl je především holčička Winifred, která se chová až příliš dospěle a rozumně. A také to, že jedna z hlavních záporaček prostě bez jediného vysvětlení zmizí. Naopak jako plus vidím pestrou sbírku atraktivních prostředí a postav v nich žijících. Pouštní kmeny, kmen válečnic, tajné spolky. Prostě paráda. Samozřejmě i tady toho nebyla spousta dořešena a vysvětlena. ale já se obávám, že to už je takový Benitezův nešvar kterého se asi nikdy nezbaví. Kresbě nemám co vytknout.

1 03.01.2023

Podrazy v podrazech jiných podrazů. Nejvíc mě bavila povídka Lidé Černého kruhu. Výtvarně asi nejvíc Zamboulské stíny. Naopak šrafování v povídce Lidé Černého kruhu dělalo v kresbě dost čurbes. Rudé hřeby jsou klasika, ale kresba mi připomínala starého Kruana z ABC. Takže zas takový zázrak to výtvarně nebyl.

5 01.01.2023

Ambiciózní a hodně svérázné pojetí slavného příběhu. Existencionální drama vyprávěné více z pohledu tří věčných sudiček jejichž osud s osudem théna z Cawdoru svázán úplně jinak, než bychom očekávali. Na první i druhý pohled zaujme zajímavá kresba Štěpánky Jislové a Lukáše Komárka využívající například i divadelní kulisy. Více než Shakespeara v tomto příběhu hledejme pátrání po tom co určuje naše osudy a formuje naše cesty. Komiks asi neosloví každého. Každopádně jde však o zajímavý autorský počin.

22.12.2022

Skvělý závěr Delavské trilogie

2 21.12.2022

Chcete vědět jak se žije na Zemi , nebo alespoň v bývalé České republice pod nadvládou emzáků? Tak se tam vypravte s kapitánem Moravcem a jeho partou splnit deset posledních přání dědka Vodičky a vyzvednout mrtvou schránku. A co vás čeká? Westernový souboj na nože, ultimátní hospodská rvačka, honička ve slumech ve stylu Indiana Jonese, trocha těch pop kulturních odkazů, hrstka patosu, hodně dějových zvratů a ještě mnohem víc. A to vše v kulisách které vám připomenou život v Protektorátu a Komunistickém Československu. Místy vám bude běhat mráz po zádech, jindy se budete chechtat, ale bavit se budete zaručeně. Je to jízda která vás nenechá vydechnout. Těch tři sta stran jsem zhltl za půl noci. Kristýna Sněgoňová vtiskla již dávno Legii ducha humanismu a toho se drží i zde. A to aniž by vyprávění sklouzlo k moralizování a nudě, nebo ztratilo spád a čtivost. Za mě stejně skvělý díl jako Amanda. akorát škoda těch několika málo chyb v logice.

8 21.12.2022

Nepíše se mi to vesele, ale tahle kniha je v podstatě jen dunící kov a zvučící zvon.

2 08.12.2022

Já jsem se do Velvet zamiloval a rozhodně si ji přečtu znovu. Brubaker v ní dokázal, že dokáže skvěle vyprávět nejenn příběhy kriminálníků či samozvaných mstitelů. Nakladatelství BBArt tedy patří dík za další skvělý komiks do sbírky a nezbývá než se těšit na mistrův první scénáristický počin, příběh Soukromého detektiva Jacka Harrimana Místo činu.

6 26.11.2022

Tohle není recenze, ale v podstatě vyznání lásky autorce a jejím knihám.
„Když jsem se vzbudila, bylo to s pocitem, že si lidstvo zaslouží druhou šanci. Že mu ji musíme dát.“
Svého času bylo pro mě Město v oblacích totálním zjevením. V recenzi jsem o něm tehdy napsal : Sněgoňová si pohrává s dystopií, hororem i žánrem postapo a to v originálním světě, který je nejen funkční, ale také velice přitažlivý a originální. Zároveň v něm však nechává žít, trpět a bojovat hrdinu, který je čtenáři až děsivě blízký. A ačkoli je Město v oblacích v mnoha směrech velice temnou knihou, všechny zmíněné ingredience okořeněné navíc velkou porcí perfektně vygradované akce z něj dělají velký čtenářský zážitek. A to jsem nezmínil opravdu krásnou obálku Žanety Kortusové. Jeden z nejlepších postapo románů za poslední dekádu. A sním svůj Pip – Boy pokud to není pravda.
O Zemi v troskách jsem napsal jen pár vět, ale stojím si za nimi i teď.
Je to jakoby Město v oblacích bylo divadlo, ve kterém se probudíš a myslíš si, že je to celý svět a pak někdo způsobí požár a ty vyběhneš ven a zjistíš, že venku je celý širý svět. Dlužno dodat, že komplexní a perfektně fungující svět. Stojí za to se tam vrátit a zažít ho s jinými hrdiny a jinak.
Teď jsem dočetl Svět v bouři.
Tak především jde o více než důstojné završení celé trilogie. Představoval jsem si, že nějak pojede v té linii, kterou načala v závěru předchozí knihy a z počátku to tak i vypadalo. Bylo by to logické a nejspíš by to byl dobrý příběh. Ale (stejně jako v předchozí knize) nás po pár stránkách vzala úplně někam jinam (ano, zdravíme Island), aby nám představila další část svého světa. Že vše ve finále dokázala propojit, tak, že do sebe děje všech tří knih dokonale zapadly, je velké vypravěčské mistrovství. Nevím, co mě na téhle knize nadchlo víc, perfektně propracovaný svět, akční scény, mistrovský jazyk, práce s emocemi hrdinů? (Protože to nejsou jen papírové postavy sloužící autorčině hře se čtenářem.) Asi všechno dohromady. A navíc Čapkovský humanismus, který je Kristýně Sněgoňové vlastní a který dokázala vtisknout i do příběhů ze série Legie. Přitom autorka sama ví, že si svůj svět musíme zasloužit a nedává svým hrdinům nic zadarmo. Město v oblacích pro mě bylo svého času na poli postapo v podstatě zjevením. Dnes můžu říct že trilogie Města je nejlepší postapo které kdo z českých autorů doposud napsal.
Já jen tiše doufám a modlím se ke všem literárním božstvům za to, aby pro Kristýnu Sněgoňovou bylo psaní vždycky především radost z vyprávění příběhů a nikdy se nestalo pouhou povinností.
S úctou a pokorou. Věrný a nadšený čtenář.

6 22.11.2022