Janadvorackova
komentáře u knih
Most sebevrahů
Taylor Adams
Nebylo to vůbec špatné. Většina děje se odehrává během cca tří hodin na mostě. Lena řeší smrt své sestry, policajt k tomu má vlastní názor, v kraji zuří hnusný větší požár, který se k jejich pozici na mostě blíží. Ve vzduchu je napětí a popílek z ohně. A hromada otazníků. Chvíli to vypadá na jednu verzi, pak se zase "něco" objeví. Napětí by se nedalo krájet, ale strouhat možná jo. Jednou z výhod příběhu jsou rovnoměrně rozprostřené ingredience. Akce, strach, napětí, smutek, nejistota, očekávání, nebezpečí, různé puchy a představy, jak asi vypadá tělo mladé ženy, když spadne z padesáti metrů. Prý moc dobře ne...
Hra o přežití
David Urban
Tak to byl hutný příběh. Moje záliba v jistém druhu masa vzala za své :).
Né, kecám.
Ztrácejí se děti, ale dokud se nenajde dívčí nožka v hezké botce, policie nemá co dělat. Zato pak mají frmol.
Indicie čtenáře a vyšetřovatele vedou nějakým směrem. Líbilo se mi, že i když jsem od určité chvíle tušila nějaké možnosti, dlouho jsem nevěděla, která z nich je ta podstatná.
A ten konec... paráda.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Trochu jiný svět, dá se říct "za humny."
Nebo úplně stejný "o kus dál?"
Dumala jsem o vzdálenostech, podivnostech, pověrách a pravdách. O stejnosti a jinakosti. O snech a obyčejných slavnostech.
Něčím mi to bylo blízké, ale ta pověrčivost člověčí mi vždycky trochu vadí.
Pěkný příběh, dík, že jsem mohla nahlédnout.
Legendy české fantasy
* antologie
Konkrétně tyhle novely jsem dosud nečetla, ale autory a jejich světy znám.
Rozmanitě sestavená sbírka.
Štěňata vlků byla nejlepší. Ostatní zdárně za nimi.
Tchyně
Sally Hepworth
Skvěle napsané postavy Lucy a Diany.
Spíš než tím, co si dávají najevo navenek, zaujmou věci nevyslovené.
A kolikrát právě ty utvářejí vztahy...
Pekingský rozparovač
Peter May
Jack rozparovač v Číně :). A užívá si stejně jako svého času v Anglii.
Příběh je prostě klasický - vraždy, popis pitvy, ten nemůže chybět, interakce mezi těmi dvěma.
Furt to funguje a dobře se to čte.
Krysí ostrov a jiné povídky
Jo Nesbø
Nechápu ta nízká hodnocení. Povídky jsou totiž opravdu dobré.
Kdo od autora detektivek čeká stopro vždycky detektivku, je praštěný. Autor fakt není povinen psát to, co se od něj čeká, ale naopak překvapí odlišením od zaběhnutého, což se ve sbírce dost povedlo.
Je vidět, že ať sáhne na jakýkoli námět, umí s ním pracovat.
Pištec na bráně k západu
Jaroslav Mostecký
Mám k tomuhle příběhu, hlavně k tomu konci, prostě zvláštní vztah. Co na to říct :).
Ti nepohřbení
Kristina Haidingerová
Už protože byla naše česká kotlina, respektive příběh jisté šlechtičny předlohou pro vůbec nejznámější upířinu všech dob, je snad úkolem každého aurora fantastiky dalších pár krvesajů oživit a v případě autorky pro jistotu raději nepohřbívat. Její upíři jsou trochu jiní, což se mi zamlouvá. Kulisy jejich tajemného původu a krásy severské krajiny, kterou autorka i navštívila, dodaly celku jistou krásu.
Kristina svůj příběh rozvíjela dlouho a audiokniha se mi z verzí, které jsem měla možnost číst, zamlouvala zdaleka nejvíc.
Deník zvěrolékaře: Můj život nejen se zvířaty
Jaroslav Morávek
Tak on to byl doktor zvířecí i lidský :).
Úsměvné historky z praxe mě snad nedokážou nebavit.
Jen zvířátek bylo málo.
Devět nocí
Zuzana Strachotová
Mám ráda dystopie, moc.
Zaujal mě už první díl, i když některé výhrady k chování Sery bych měla už tam.
Ovšem ve druhém snad zblbla, nebo co. Proč se skoro třicátníci chovají jako náctiletí? To příběhu hrozně škodí.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Příběh v sobě má víc sdělení, kterých by si snad ani Klára nevšimla. Nebo možná jo, protože její všímavý a detailní pohled na věc mě okouzlil.
Konec jsem předvídala... bohužel.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Chce to nejen umění takový příběh napsat, ale i ho přečíst.
Ačkoli chápu sdělení, jeho vzpomínky mě nebavily.
Jenomže jinak to napsat nešlo, takže je to spíš moje chyba.
Vrstva ticha
Vilma Kadlečková
Při druhém čtení snad ještě kvalitnější zážitek než při prvním.
Jak je to možný... :).
Kdo na kamenný trůn
Ludmila Vaňková
Ze druhého dílu jsem měla stejný zoufalý dojem jako z prvního.
Nedokážu odlišovat stejnojmenné postavy, protože za nimi nestojí zapamatovatelné příběhy. Celek působí velkolepě a historicky, ale bohužel chybí mi osobní podání.
Příběh mladšího bratra
Ludmila Vaňková
Přemyslovská historie a počátky království mě bavily ve škole. Nějaké ty staré pověsti a různé příběhy trochu přiblížily dobu. Přednášky a domněnky krásně dokreslily atmosféru těch vzdálených staletí. A paní Vaňková byla děsně zapálená, uměla psát a tvořit detailně.
Na mě až moc, i když ona nemůže za to, že se každý druhý jmenoval Vratislav, Bořivoj a Soběslav. Těch bylo. V průběhu čtení se mi proto hlavně mužské postavy hrozně pletly.
Ale příběh, včetně romantických příměsí, byl parádní.
Toulavý autobus
John Steinbeck
Autor umí vytvářet nesympatické postavy.
Příběh je lenivě obyčejný. Vleče se a ubíhá. Je běžný a ve své jednoduchosti možná pěkný.
Ale vlastně ničím nepřekvapí.
Nebeské pastviny
John Steinbeck
Nebeské pastviny jsou mozaikou příběhů různých lidí, kteří žijí a umírají na tomtéž místě. Některé byly silnější, jiné obyčejné. Ale všechny měly co říct.
Pláň Tortilla
John Steinbeck
Je mi to líto, ale hrdinové mi byli doslova odporní. Jejich život a osudy mě nezajímají a celek na mě působí spíš jako výsměch slušným lidem.
Fakt jako lemplové, ochlastové a vyžírky mě míjejí.
Kdybych neměla pocit, že kniha má působit odlehčeně, až vtipně. Kdyby to mělo být bráno vážně - jako sonda do spodiny. Ale ani ten dojem jsem neměla.
