jolii komentáře u knih

Jednou se mě kolegyně ptala, jestli jsem někdy jedla ovocné wonty. Řekla jsem , že ne, že znám jenom Velkého Vonta. A ona vůbec netušila o čem mluvím. Chápete to? Změnila jsem zaměstnání.

25 12.03.2016

Skvělá Mornštajnová, opět velmi náročné téma. Doporučuji číst od začátku velmi pozorně.

22 05.01.2025

Nezbývá, než se přidat ke kladnému hodnocení všech pode mnou. Čtivý a zajímavý příběh, těším se na druhý díl.

17 12.04.2021

Po třech dnech nad třemi díly jsem si opravdu přála šťastný konec, takže mi ten rychlý sešup k dobru fakt nevadil. To téma je mi blízké, nevyhnula jsem se nějaké osobní projekci a prostě to prožívala, myslela na prarodiče a kladla si otázky, na které od nich už odpověď nedostanu. Trilogie stojí za přečtení. Jen by si měl autor pořídit někoho více pozorného pro čtení rukopisů, neboť změny jmen u důležitých postav, občasné pravopisné chyby či chaos v ději kazí dojem.

13 05.01.2025

Po přečtení různých recenzí a komentářů jsem knihu otvírala se zvědavostí, zda budu patřit k těm, které oslovila. No, po přečtení mě trochu pronásledovala ve spánku, myslela jsem na ni i ve dne, takže ano, oslovila. Listopad 89 jsem prožívala přibližně ve stejném věku i rodinných konstelacích jako Marie, takže možná i proto. Občas už velká fabulace a přitaženo za vlasy, ale proč ne. A buďme rádi, že je to fikce. Zatím.

13 18.01.2022

Styl a jazyk, jakým autorka píše mě moc těší. Jako bych ani nečetla, jako bych jen poslouchala, jako by mi příběhy někdo přímo vyprávěl.

12 07.01.2020

Tenhle díl mi už nepřipadal tak po povrchu, jako první. Doba hrozná. A můžu si jen domýšlet, jak těžké to měli moji prarodiče, dědeček Němec a babička Češka, kteří jako jedni z mála původních obyvatel v bývalých Sudetech zůstali a jejich sousedy se stali lidé, co osidlovali opuštěné domy. V naší rodinné historii se o tom nemluvilo, nebo jen sporadicky, zakázané téma. Takže asi velmi těžké.

10 05.01.2025

Čtu tuhle knihu ve vlaku a řekla bych, že je to trochu ošemetné, neb s nemizícím mírně přiblblým úsměvem vypadám asi trochu podezřele, ne-li jak tichý blázen. Ale já si to užívám.

9 30.08.2019

Velmi, opravdu velmi pěkně vykreslené životní příběhy několika generací jedné rodiny. Začnete číst a nejde přestat.

9 18.07.2019

Jedu ve vlaku. Naproti sedí omladina, asi 4 osoby. Posílají si mezi sebou a popíjí lahev Puschkina. Tu jeden povídá: "Vole, puškin, puškin , to mě něco připomíná". Další se diví, jim to nepřipomíná nic. Tak říkám: "A co takhle Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin, dopis Táně, Já píši vám - co mohu více ...?" "Ty vole, no nemáme to nakonec k maturitě?"
V duchu jásám, lámat hůl nad naší mládeži budu jindy.

9 23.06.2016

Kdo vypoví, jak hoří, málo hoří!

9 14.03.2016

První díl trilogie. Moc jsem se na čtení těšila a ano, byl čtivý a za pár hodin u konce. Jen jsem asi čekala víc. Jako by tu bylo všechno černobílé, dobro a zlo jasně vymezené a tím pádem děj i dost předvídatelný. Ale jako obrázek té doby ve zkratce asi dostatečně vypovídající. Někdo přede mnou psal, že asi po druhém dílu nesáhne, ale to by byla škoda. Za mě stojí zato dočíst i poslední díl až do konce.

8 05.01.2025

Kniha mi leží dva roky na nočním stolku a já po ní sáhnu zrovna v době, kdy mám sešitou mandibulu. Nevěřím, že mi neporupaly stehy, smála jsem se od začátku do konce. Ách, jak osvěžující.

8 04.02.2024

No, my pejskaři musíme dát jedině pět hvězdiček.

8 03.12.2016

Sametové iluze jsou skvělé. Obzvlášť pro nás, kteří jsme onu dobu prožili ve stejném věku, jako hlavní hrdinové knihy. Dokonale jsem se vrátila v čase. A často přemýšlela, jestli doba předrevoluční byla tak nepestrá (nebo jak to mám nazvat), vždyť já tohle stejné prožila. Styl psaní, děj, zápletky i rozuzlení mě nenechaly spát. Opravdu výborné čtení. Takže v blízké době určitě sáhnu po dalším titulu od autora.

7 31.01.2022

Po letech čtu svému dvouapůlletému vnoučkovi. Ač je jinak jako rtuť, u čtení téhle knihy ani nedutá a vydrží klidně dva celé příběhy za sebou. A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát. Až přijde čas, pořešíme třeba i družstevníky.

7 08.07.2016

Vlastně nevím, co napsat. Vše už tu bylo řečeno. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla o víkendu. Celý patřil jí.

6 21.07.2019

K celé sáze chovám emoční ambivalenci. Neboť, jak praví slovník cizích slov, jedná se o "současné prožívání rozporných, smíšených a protichůdných, kladných i záporných pocitů a emocí vůči věcem, podnětům a osobám, např. sympatie a antipatie, lásky a nenávisti". A to jsem při čtení cítila.

6 19.02.2019

Tu knihu mám moc ráda. S láskou a citem vybrané básně, které je dobré číst v různých chvílích našeho života, něboť v nich lze nalézt stále něco nového, co nás právě osloví a zasáhne.

6 12.03.2016

Měla bych se učit na zkoušky. Ale copak to jde, když mám na očích tuhle knihu? Další díly jsem pro jistotu strčila pod polštář.

5 04.01.2019