Jorgito komentáře u knih
Těžká četba, hodně těžká, není tam ucelená linearita příběhu, občas se v tom zamotáte a připadne Vám to, že v Norsku musí mít všichni depresi, svérázný psychologický příběh hrdiny spisovatele, kterému se snad vše rozpadá a životem jen tak bloudí
Nemohu si pomoci, ale takové knihy mě baví. Žádná dějová hitparáda, trošku psycho, hodně snových podsekcí, trošku melancholie, smutku, neukotvení. Příběh ze Sicílie, mladá a bezdětná žena topící se v přízracích minulosti a zmizelého otce. Závěrečná pasáž už je hodně silná katarze. Za mě super.
De Vigan je za mě totální a globální superstar literatury na úrovni, No a já jsem četl až nyní ve druhém vydání..přestě ne stylu Pouta a Vděk...krátké kapitoly, nedlouhá kniha...sociální problematika dívky/ženy na ulici v příběhu z pohledu nikoli dětinské ale za to geniální třináctileté IQ nadprůměrné Francouzky ze střední třídy...čtyři hodiny a přečteno....opět opakuji, Vigan je nejlepší úlovek Odeonu
Kánon scifi literatury - Ano..91% - Ne..je to prosté scifi, nikoli o hrozbě z/ve vesmíru..na SŠ bych to dal povinně ...ale má to své meze
Výborné, Kundera se vším všudy, jeho definice "směšnosti" je na hranici zoufalství, absurdity, nesnesitelnosti, ironie atd...trošku "macho" přístup, hlavní postavy muži střelci, kterým se snad stačí jen na dívky podívat a mají to "v kapse"..někdy to ale neustojí psychicky ani morálně, povinná četba
Těžká četba, nějak se toho slilo více dohromady od postmoderny, absurdity až po existencialismus, Kundera si definuje román sám o sobě, dekonstruje všechny zažité formy a to může mít dopad na čtivost, toto nebylo úplně ono, bohužel
Toto edici Světová literatura chybí - hodně knih je UK, Germany, France - možná více této španělsky psané prózy. Ke knize samotné - paráda - od poloviny to hltáte stránku za stránkou (přečteno za večer), dost morbidní podoba Venezuely..paráda
Opět mistrovsky napsaný krátký román z francouzského pera, tentokráte alokován do kanadského Montrealu, je to zachycení osudu člověka, kterému ve výsledku nezůstane nic, ani ten čokl, melancholie na druhou...svižné, možná lehce předvídatelné
Psáno z pohledu ex-levicového zapálence, na kterého se permanentně usmívalo štěstí, než přišel fatální závěr, vše posazeno do kontextu historie francouzských prezidentů a častého plivání na USA, velmi dobrá kniha, čtivá, Francouzi prostě a jednoduše romány umí
Jednoduše, ocenění od Guardian nedostane každý....velmi silný příběh na pozadí kombinace psychologického románu, vnitřní i vnější emigrace, Polska doby poválečné a revolučních 80. let a do toho, pro Poláky, docela aktuální téma homosexuality...pecka..to se povedlo
Bohužel v konkurenci spoluobčanů De Vigan a Michel Houellebecq je Noiville, a její první český překlad, pohou třetí ligou francouzské oblasti, taková předměstská soutěž v Paříži (sorry za sportovní přirovnání)...konec knihy už je vyloženě hloupý rádoby americký Hollywood...
Dosaďte si sami něco za barbary - historii kolonií, diktátorské režimy a nebo klidně Games of Throne....velmi čtivá kniha, kde pro mě byly nejlepší ty psychologicky psané pasáže hlavního hrdiny, nikoli samotný příběh, ten byl lehce předvídatelný...ale začal jsem v 16:00, skončil v 23:50, opravdu to dáte jedním tahem, lehoučce napsáno, minimum postav, ovšem není to top
Asi zatím nejtěžší četba od Kundery - prolíná se tam několik příběhů a rovin, někdy to jde dokonce do autobiografie, vše s odkazem na pomyslnou nesmrtelnost lidé obyčejných i neobyčejných (spisovatelé a umělci obecně) ...hodně těžká četba, ale takto asi má vypadat existencialismus v literární podobě aneb návrat k bytá jakožto hlavní filosofické veličině namísto jsoucna
S Kunderou je to asi jak s Jágrem, vy tušíte, že všechno není super, ale lešího jsme prostě nikdy neměli..o Kunderovi to platí dvojnásobně, on je náš top spisovatel, co udělal i díru do světa...sedm krátkých próz je zatíženo existenciální tísní, filosofie existencialismu převedena do literární podoby ve světové úrovni...často Vám to potrhá nervy a rozebere na atomy zevnitř, ale tato kniha je dalším důkazem výjimečnosti autora
Jednoznačný kandidát na knihu roku 2020 v rámci Odeonu, přečete to za tři hodiny, je to skoro ve stylu filmové střižny, odkud Vám postupně vypadají všechny dějové linie postav a zůstane jen jedna, extrémně silný motiv bez zbytečné psychologizace postav, stručný popis, až morbidní, máte-li žaludek na poválečné téma, hned koupit
Nějak mi ten autor nesednul, je to až místy neuvěritelná fraška o korupci, kuplířství atd..je to opravdu obrázek Číny?...nevím..není to moc čtivé pro nás Evropany odkojené stanardní románovou formou..strašně moc jmen a úředních rolí..líbí se mi ale jak ve všech románech se pije, dokud nepadneš :)
Extrémně silné vyprávění starce ve věku 90. let, ale vitality třicátníka, pan autor a hlavně pan překladatel, protože přeložit ty ironické perly do češtiny je kumšt...tento auto se nikdy neomrzí
Potěší, neurazí, neohromí, na druhou stranu psáno úplně v jiné době a kontextu, na kvality dramatu na pocty Diderota to nemá ani náhodou, ale i tak stále top na české scéně
začnete a vy zdatnější i dočtete, ale není to úplně ono pro běžného evropského čtenáře, je to fraška, nebo je to opravdu realita Číny, už to bylo zdlouhavé, hromada postav, čínské reálie...rozhodně ale to chce zkusit
krátké drama do vlaku na dvě až tři hodiny, ale obrovská perla, nikdy jsem nečetl něco ve stylu dramatu v dramatu a tam to je pravidelné, jednoznačný přesah knihy Diderota do současných dnů a ten jazyk je přímo skvostný, současná mánie kolem Kundery tomu dodává punc, ten pán věděl, jak své knihy prodat - vit předmluva a doslovy