Kakho-Oto komentáře u knih

(SPOILER) Příběh, ve kterém hlavní hrdinka čelí kostlivcům z "rodinné skříňky" a zároveň usiluje o mladého atraktivního vdovce, který se stará o dvouletou dceru. Větší problémy než s duchem zavražděné holky má hlavní hrdinka s vyšinutou ženou, jež si dělá zálusk na stejného muže. Román je velmi čtivě napsán a ani obsahem mě nenudil, proto nemám problém ani s udělením čtyř hvězdiček ani s doporučením knihy druhým.

1 08.01.2024

(SPOILER) Pro mě obzvláště zajímavé čtení, protože rodinu Pospíšilovu i Neheru jsem znal. Žil jsem totiž přes 30 let také v Bedihošti, byť na opačné straně vesnice než oni. Neheru jsem viděl párkrát v životě, ale tak zle, jak se na mě díval on, jen tak nezapomenu. Podle této knihy důvodem nevraživých pohledů bylo asi to, že jsem ve škole vynikal stejně jako jeho vnuk Lukáš, s nímž jsem chodil osm let do stejné třídy. Čin pana Pospíšila celkem chápu, bylo to logické vyústění dlouhodobého teroru jeho tchána. Nicméně v případě odstěhování od Nehery, a Pospíšilovi tuto možnost určitě měli (viz kniha), by se problém z velké části vyřešil. Pan Nehera by si dobře rozmyslel obtěžovat i cizí lidi, k čemuž by v případě bydlení Pospíšilů v obecní bytovce určitě došlo. Když už Pospíšilovi zůstali v domě s nenormálním tchánem a pan Pospíšil ho pak zastřelil, měly soudy vynést menší trest než 13 let. Vždyť v knize jsou uvedeny i jiné případy vraždy či zabití blízkých lidí, avšak s mírnějšími tresty pro pachatele těchto činů.

31.12.2023

(SPOILER) Poutavý příběh o mladém asiniboinském chlapci a posléze bojovníkovi, jeho blízkých a také o jeho bílém příteli. Asiniboinové bojují spolu se Sissetony a Janktony proti Odžibvejům a také proti "bratrským" Hidatsům a Mandanům. V závěru příběhu bojují všechny dakotské kmeny proti algonkinským Odžibvejům. V románu nechybí ani bělošské zlo, které představuje dávný přítel kladného bílého lovce. Osobně se mi román Za řekou ryb líbí více než slavný román Poslední Mohykán od J. F. Coopera. Knížku od Berczuka jsem nyní četl již potřetí.

30.12.2023

(SPOILER) Název je dost zavádějící, poněvadž publikace se věnuje 15 historickým osobnostem či událostem, z nichž některé patří k velice známým, mj. intrikán Oldřich II. z Rožmberka (známý i z husitské trilogie, konkrétně z druhého dílu Jan Žižka), zvolení Ferdinanda I. Habsburského českým králem v roce 1526, osobnost zrádného a mocichtivého Albrechta z Valdštejna. Příběhy o nemanželském synovi Rudolfa II. a Kateřině z Komárova jsou díky jejich krutosti a nebývalé bestialitě také poměrně známé. Osobně se mi nejvíce líbily kapitoly o vojevůdci Russwormovi (známý z filmů Císařův pekař a Pekařův císař) a Václavu Bítovském z Bítova. Oba dopadli tragicky, byť se proslavili v bojích proti Turkům (ten první), případně katolíkům (druhý z nich). Kniha určitě představuje kvalitní popularizaci české historie v období 15. - 17. století.

26.12.2023

Kniha je velmi přehledně a čtivě napsaná, navzdory jejímu až zvrácenému obsahu. Ale je to popis neuvěřitelné reality KLDR. Režim, který v této zemi desítky let funguje, nemá samozřejmě nic společného s myšlenkami komunismu formulovanými Marxem (tím však v žádném případě neobhajuji Marxe a jeho ideje), nýbrž jedná se jenom o vykořisťovatelskou totalitu vybudovanou ve prospěch malé skupiny lidí, především ve prospěch vládnoucích "Kimů". Kniha je stará skoro patnáct let a neuvěřitelný režim KLDR existuje dál. V knize se také uvádí, že nejen Jihokorejská republika a Čína mají již delší dobu větší strach z rozpadu KLDR, než z její existence...Roli v tom hraje nukleární arzenál KLDR a strach z obrovské uprchlické vlny a anarchie, jež by po pádu kimovského režimu zákonitě následovaly. V každém případě autor knihy Kim Čong-Rjul, kterému se podařilo obalamutit tajné služby KLDR, zaslouží za svůj čin i tuto knihu, kterou zpracovali dva novináři, stoprocentní respekt.

1 21.12.2023

(SPOILER) Brněnský pitaval od Dušana Uhlíře je čtivější, ale Fialův Olomoucký pitaval je zase napsán serióznějším způsobem. Některé kapitoly knihy jsou obecné a nevěnují se konkrétnímu případu, např. Olomoucká spravedlnost, Ze strany mistra popravčího, Dobrá policie a pořádek. Jiné kapitoly popisují známé historické události, mj. vraždu krále Václava III. v srpnu 1306, život a mučednickou smrt Jana Sarkandra v roce 1620 (umučen v Olomouci), čarodějnické procesy ze Šumperka a Zlatých hor z konce 17. století, nepovedený útěk Francouze Lafayetta z olomoucké internace v listopadu 1794 či kauzu lupiče a vraha Martina Leciána, popraveného v Olomouci v říjnu 1927. V jiných kapitolách se většina čtenářů dočte o zajímavých událostech, o kterých dosud neslyšeli. To platí např. pro kapitoly Cikánský výpad, Biskupotravce (kapitulní děkan Jan Philopon Dambrovský otrávil v letech 1578–1584 celkem čtyři olomoucké biskupy a další dva muže!), dále pro některé kapitoly věnované spíše „drobnostem“: pokousání řady osob toulavými psy v polovině 19. století (Pohodný ve psí), úmrtí muže při vojenských manévrech v Olomouci roku 1853 (Smrt na manévrech). Do druhého vydání knihy se dostala také trojnásobná vražda z ledna 1996, kdy Jiří Klásek zastřelil u Pohořan tři lichváře, kteří jej nehorázně vydírali. Čtenář se také dozví, že rakouská policie se soustředila v 19. století zejména na anarchisty, revolucionáře apod., zatímco kriminální zločiny byly až na druhé koleji. V revolučním roce 1848 musel K. H. Borovský odevzdat na nádraží v Olomouci palaš, jenž mu byl vrácen až při návratu z Brna (sic!). Autor uvedl i mylné údaje, např. Martin Valaštiak a Jaroslav Mézl nemohli být po válce popraveni, protože jim Klement Gottwald udělil prezidentskou milost. Píše o tom mj. Ivo Pejčoch v publikaci „Gottwaldovy milosti“, ale k panu Fialovy se tyto informace evidentně nedostaly. Údaje o popraveném protikomunistickém odbojáři Václavu Otčenáškovi (1926–1951), který při nepovedeném pokusu o přechod do Německa postřelil příslušníka Pohraniční stráže, Fiala s největší pravděpodobností čerpal ze studie Petra Jiráka, publikované v roce 2017 ve Sborníku Státního okresního archivu Přerov, přestože tato studie není uvedena v bibliografii...

1 18.12.2023

(SPOILER) Vůbec první detektivní či kriminální příběh z pera slavného Dicka Francise. Velmi dobrý a napínavý román, avšak z devíti mnou dosud čtených patří na čtvrté, či páté místo. Neztotožňuji se tedy s názory, jež tento román považují za nejlepší od Francise vůbec. Druhá polovina románu mně přišla napínavější a více strhující než první polovina. Části, kdy darebáci z Marconi-taxi nahání hlavního hrdinu, který ujíždí na koni přes pole a lesíky, je vrcholem románu. Bylo však celkem jasné, který z žokejů pomáhá ničemům. Na druhé straně hlavního padoucha jsem neodhalil. Románu „Smrt favorita“ uděluji silné čtyři hvězdičky (cca 85 %).

3 18.12.2023

Jenom takové průměrné čtení, stejně jako v případě Černé knihy, která je rovněž napsaná na základě filmu. V obojím případě se jedná o tématiku protinacistického odboje, ve Francii, případně v Nizozemsku. Ještě se musím po letech podívat na film Síla odvahy, abych zjistil, jestli je film lepší než kniha. Film mi totiž moc v paměti neutkvěl a připadl mně horší než řada jiných s podobnou tématikou. Děj románu Síla odvahy nekriticky adoruje francouzský protinacistický odboj a je místy silně přitažený za vlasy a přemrštěný. Němci jsou zde nejenom velmi krutí, ale také celkem hloupí.

1 12.12.2023

Poměrně čtivé paměti, v jejichž první části Josefa Slánská vzpomíná na společný život s Rudolfem Slánským, především na demonstrace a krátká věznění za první republiky a pobyt v Moskvě za druhé světové války. Strašnou ranou pro manžele Slánské musela být ztráta první dcery, jež byla unesena na konci roku 1943 v Moskvě. Druhá část pamětí je věnována událostem od listopadu 1951, kdy byli Slánští zatčeni. Na rozdíl od manžela nebyla Josefa popravena, ale už nikdy neměla normální život. V těžké situaci padesátých let jí podle mě pomohlo vědomí, že se musí starat o dvě děti, z nichž dcera byla dost malá. Kvituji, že vydání z roku 2018 obsahuje četné dodatky: přepis dobových dokumentů, které Slánského oslavují, respektive zatracují, dále se jedná o části napsané Liborem Svobodou a Igorem Lukešem, kteří se vyjadřují k pamětem a k době, kterou memoáry Slánské popisují.

1 08.12.2023

(SPOILER) Celkem typický román od Dicka Francise, akorát jen výrazně méně akční než jiné, které jsem četl. První část románu se odehrává v Itálii, druhá v Anglii a třetí v USA. Začátek knihy mě moc nebavil, ale nejpozději dějem z Anglie se to změnilo. Poslední desítky stran jsou strhující: hrdina románu dokáže silou vůle i za přispění štěstí přetlačit nebezpečného nepřítele a zločince. Na rozdíl od jiných čtenářů se mi však nezdá, že zločinci patřili k italské mafii. Na hodnocení románu to samozřejmě nemá vliv. 75-80 %

1 04.12.2023

(SPOILER) Od Navary a Kasáčka jsem kromě práce o faráři Drbolovi četl všechny knihy. Líbily se mi všechny, mezi nejlepší z nich patří právě kniha Gottwaldovy oprátky – poslední adresa Cejl. Většina z mužů, kteří byli v letech 1949–1952 popraveni v Brně na Cejlu, se zapojila nejen do protikomunistického, nýbrž také do protinacistického odboje. O všech případech jsem již něco četl nebo viděl už v minulosti, ale Navara s Kasáčkem přinesli i nové informace. Moc se mi nelíbila úvaha autorů v případě Bohumila Sixty, který v listopadu 1950 zastřelil dva příslušníky Státní bezpečnosti. Myslím si, že nemůže být žádných pochyb o jeho účasti v tomto případu (Kdo jiný by tajné policisty zastřelil?). Je jediným Čechem, který usmrtil více než jednoho "estébáka". Nejvíce nového jsem se dozvěděl v kauze "Křižan, Boháč" a v případě Rudolfa Pohla, jenž žil po válce v Pustiměři.

2 26.11.2023

(SPOILER) Trvalo dost dlouho, než jsem se do knihy pořádně začetl. Druhá polovina knihy se četla poměrně dobře, ale samotný příběh románu není optimistický. Muže, který se stal farářem na základě přání matky a babičky, jeho církevní kariéra vlivem vnějších okolností semlela. Tragický osud jeho "jednonoční" milenky, jejich společného syna a nakonec i samotného faráře, byť se chvíli zdálo, že s mladou Švýcarkou se dočká šťastného konce života. Nedočkal.

1 24.11.2023

Fundovaně zpracovaná publikace o dějinách Obrany národa na Brněnsku. Osobně mě mnohem více zajímá historie partyzánských skupin či některých paradesantů, ale jak napsal Kopečný: kdo nezná počátky našeho protinacistického odboje, nemůže pochopit celkový kontext odboje ani hnutí odporu v následujících letech okupace. A Obrana národa byla nejvýznamnější českou odbojovou organizací v roce 1939. Její neodhalené zbytky se pak během protektorátu soustředily na trochu jinou odbojovou činnost, respektive se zapojovaly do jiných ilegálních organizací, např. Vela, Rada tří, Národní revoluční armáda a mnoho dalších.

22.11.2023

(SPOILER) Celkem pěkný dobrodružný román, kterému bych v dětství udělil nejspíše čtyři hvězdičky. První román od Motty, který jsem četl. Kniha mě začala více bavit, když se děj počal odehrávat v prostředí bažinatých pralesů Floridy. Nástrahy v podobě "přísavných" želv, nebezpečných hadů, zrádné půdy, kajmanů či masožravých rostlin mě bavily. Indián Culebra by však těžko mohl být synem Osceoly, poněvadž román se odehrává na sklonku 19. století (rok 1897), zatímco Osceola byl tehdy dlouhé dekády jen minulostí. Původně jsem si myslel, že se román bude věnovat právě seminolským válkám ze třicátých a čtyřicátých let 19. století. Kniha trochu připomíná některé mayovky, např. Karavanu otroků či Odkaz posledního Inky, ještě více pak dobrodružné romány Julesa Verna, např. 800 mil po Amazonce /Jangada/, Bratři Kippové.

21.11.2023

(SPOILER) Čtivý a zajímavý román o historicky nepříliš známé Evě z Rožmberka, což byla sestra známých historických osobností Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Nejvíce se mi líbila epizodka s Krčínem či přepadení Evy rozzuřenými rybníkáři. Podle románu nebyl život Evy příliš veselý – o prvního manžela (Zrínský) brzy přišla, druhý z nich (Gassoldi) byl nezodpovědný hejsek. Navíc nevycházela příliš dobře s ambiciózním Vilémem a i s Petrem Vokem to nebylo vždy jednoduché. Román dobře nastínil atmosféru předbělohorské doby. Vilémova čtvrtá manželka Polyxena z Pernštejna byla bigotní katolička, Vokova choť Kateřina z Ludanic patřila pro změnu k českobratrské církvi. Evě na konfesi nezáleželo, jako katolička přestoupila kvůli prvnímu muži na luteránství, avšak kvůli druhému se vrátila do "lůna" katolické církve. Tak jak jí popsal Hanibal, působila, alespoň dle mého názoru, velmi přijatelně a lidsky.

2 20.11.2023

Jsem po přečtení velice překvapen: čekal jsem pokračování nezáživného vyprávění předchozí knihy, ale nakonec jsem pět dní četl zajímavé mysticky laděné vyprávění, které skutečně trochu připomíná dnešní fantasy. Celá kniha se mi četla dobře a co se týče osmidílného vydání románů V říši stříbrného lva a Ardistan a Džinistan, byly výrazně lepší pouze svazky 2 a 3 (Vězeň bagdádský, Tajemství věže babylonské), kniha Na hoře Alláhově je dokonce o něco málo lepší než svazek 5 (Ahriman Mirza). Celkové hodnocení románu Ardistan a Džinistan (tj. od třetiny knihy Růže ze Šírázu až po konec 8. svazku): 60 %, tedy čisté tři hvězdy. Hodnocení svazku Na hoře Alláhově: 70-75 %, tj. trochu slabší čtyři hvězdy. Karel May při psaní románu "na ničem nefičel", nýbrž záměrně psal symbolické romány. Bylo to zejména pod vlivem stáří a také novinářských a soudních štvanic proti jeho osobě.

10.11.2023

Bohužel, tomuto svazku nemohu udělit ani tři hvězdičky. Celkem se mi líbila první a předposlední kapitola, ale zbytek mě převážně nudil, děj je nejenže strašně naivní, ale také se velmi vleče. Jedná se o mysticky a symbolicky laděný pacifistický román odehrávající se ve smyšlených zemích Orientu. Dnes bývá dvousvazkový román Ardistan a Džinistán často dokonce označován za fantasy dílo Karla Maye. To všechno však pro mě osobně neznamená, abych román hodnotil jinak, než to cítím. Takže Karel May byl a je autorem klasické dobrodružné literatury, ale jeho pozdní vážně míněná díla nehodnotím příliš vysoko a nechápu, že je někdo považuje za vrchol Mayovy tvorby. Uvidím, jak mě bude bavit závěr cyklu, který Laser zařadil do svazku Na hoře Alláhově. Moc si od toho však neslibuji. Hodnocení svazku V bažinách Ardistanu: cca 45 %.

05.11.2023

(SPOILER) Čtivý soubor osmi povídek s Holmesem a Watsonem, které podle mě celkem zdatně připomínají tvorbu Artura Conana Doyla. Nejvíce se mi líbila poslední povídka, nazvaná Poslední oběť Jacka Rozparovače (snad mohu prozradit, že vrahem není Jack Rozparovač, ale někdo jiný). Té bych udělil plný počet hvězd. Následují povídky Fantom Yorkshiru a Zmizení vdovy Hamishamové (čtyři hvězdičky), poté Případ zaměněné litery a Případ tulipánů v ledu (slabší čtyři hvězdičky). Povídky Smrt před kuropěním a Případ zapomenutého Donatella hodnotím jako pouze průměrné (tři hvězdičky), nejméně se mi pak líbila povídka Plameny odnikud (slabší tři hvězdičky). Celkově musím říct, že se mi kniha líbí o poznání více než Mackovo předchozí dílo s postavou Sherlocka Holmese, míním tím román Sherlock Holmes a Hitlerův posel smrti. V knize povídek se čtenář podívá na italské Capri (Případ zapomenutého Donatella), sleduje příběh spících německých agentů v Anglii (Fantom Yorkshiru), stane se svědkem nevybíravých praktik při rozšiřování londýnského metra (Zmizení vdovy Hamishamové), respektive vraždy dívky ve školním zařízení (Smrt před kuropěním), dozví se o dvou variantách kláves psacího stroje (Případ zaměněné litery) či zjistí, že ani floristika není velkému detektivovi cizí (Případ tulipánů v ledu). Celkové hodnocení knihy: 75 %, tj. čtyři hvězdičky.

2 30.10.2023

(SPOILER) Velmi čtivá literatura faktu věnovaná událostem z různých koutů Evropy od 15. do 18. století. Nejvíce mě zaujaly poslední dvě kapitoly, které jsou věnovány tragickému osudu Alexeje, syna Petra Velikého, respektive Ivana VI., jenž byl postupně vězněn carevnami Alžbětou Petrovnou a Kateřinou II. Velikou a nakonec zavražděn. Stejný osud měl Alexej, který byl zřejmě zavražděn na pokyn otce Petra Velikého (nebýt toho byl by popraven, tedy by dopadl stejně). Českému čtenáři nejvíce povědomou bude většinou kapitola věnovaná soupeření bratrů Rudolfa II. a Matyáše. Naopak mně osobně velmi málo říkaly kapitoly o Richardu III. a Medicejských, poněvadž o dějiny Anglie či italských městských států se nezajímám. Richard III. a stejně tak španělský král Filip II. jsou především kvůli uměleckým dílům hodnoceni jako brutální osoby, které přímo mohou za smrt dvou synovců, respektive syna Dona Carlose, avšak historická realita byla poněkud jiná. První kapitola se věnuje tragickému osudu Anežky Bernauerové, neurozené parnerce (a snad i manželce) bavorského vévody Albrechta III.

24.10.2023

Dlouho mně trvalo, než jsem se do knihy dokázal začíst. Nakonec jsem knihu přečetl, za což jsem rád, ale třetí až pátý díl série (Rudá Sibiř, Rudá můra, Bestie v rudém lese) se mi líbily mnohem více. V případě románu Oko rudého cara se jedná o pozvolný úvod poměrně napínavé série z prostředí Stalinova Sovětského svazu.

21.10.2023