Kakho-Oto komentáře u knih

(SPOILER) Určitě jedna z těch lepších odborných prací o historii našeho protinacistického odboje, jež byly napsány za "vlády jedné strany". Autoři správně uvedli, že přijímání Předvoje komunistickými dogmatiky nebylo zcela pozitivní. Předvoj totiž založili mladí lidé, kteří byli sice marxisticky orientovaní, ale zároveň stranu založili zdola, bez komunikace a "svolení" moskevského vedení. K tomu Předvoj vznikl z osob, které nebyly součástí I.-III. ilegálního ÚV KSČ. Na druhé straně se na začátku roku 1945 významná část vedení IV. ilegálního ÚV KSČ skládala právě z členů Předvoje. Předvoj měl organizace a buňky nejen v Praze a okolí, ale na mnoha místech tzv. protektorátu. Do Předvoje vstoupily do té doby samostatné odbojové skupiny, např. Pochodeň, Aktiv, Přehledy. Předvoj spolupracoval např. s partyzánskými skupinami Jermak-Volkov (Porošin) či Prokop Holý. V knize se ani nedočteme, že dva členové Předvoje zlikvidovali 7. února 1945 v Brně esesáka Augusta Gölzera. Až na několik bodů jsem celkem souhlasil s hodnocením našeho odboje, které je obsahem druhé kapitoly knihy. Po roce 1989 se Předvoj netěší příliš velké pozornosti, natož kvalitnímu hodnocení, poněvadž se jednalo o marxisticky a komunisticky orientovanou organizaci. Podle mě je to škoda, poněvadž všechny reálné odbojové organizace a skupiny si zaslouží naši pozornost a úctu. Howgh!

2 21.07.2023

(SPOILER) Dost drsný a také napínavý detektivně-kriminální příběh. Popisy mučení koní ohněm i hnusné zacházení se stájníky jsou hodně silné. Vysokofrekvenční píšťalka, jež se objevuje v románu, údajně ve skutečnosti vydává pískot, který je slyšet i lidským sluchem. Hlavnímu hrdinovi Danielu Rokeovi jsem držel palce, aby parchanty zlikvidoval, což se podle očekávání také podařilo. Druhá nejlepší kniha od Dicka Francise, kterou jsem zatím přečetl, přece jen román Nervy "odolal" a zůstává (alespoň zatím) na prvním místě.

3 15.07.2023

Pěkný dobrodružný příběh pro děti a mládež, který se velmi dobře čte. Román i vzhledem ke své krátkosti neobsahuje ani žádná hluchá místa. Škoda jen, že tento dobrodružný příběh z prostředí Kanady (částečně se týká i Švédska, kde se i odehrává jedna kapitola), by spoustu dnešních dětí zřejmě neoslovil. Osobně jsem rád, že jsem na knihu (zcela náhodně) narazil a mohl si užít napínavý příběh s dobrým koncem.

3 14.07.2023

Poslední román Julese Verna, který navíc napsal spolu se synem Michelem. Příběh se odehrává v letech 1858-1859 na nehostinných Ostrovech Stavů, jež leží u Ohňové země. Byl jsem zvědavý, do jaké míry může být příběh v takovém prostředí dobrodružný. A nakonec konstatuji, že je dostatečně dobrodružný. Kniha se velmi dobře čte a čtenář, alespoň tedy já určitě, se nemůže dočkat, jak přesně dopadne "duel" mezi piráty a dvěma čestnými námořníky. Maják na konci světa se mně líbí více než třeba profláknutý Patnáctiletý kapitán, kterého jsem nedokázal přečíst. Méně než Maják na konci světa se mně líbily i verneovky Drama v Livonsku, Bratři Kippové, 800 mil po Amazonce, Archipel v plamenech.

5 12.07.2023

Skvělý detektivní román s nečekaným rozuzlením. Jsem velice rád, že jsem příběh dopředu vůbec neznal, a mohl si ho tak náležitě užít. Vzápětí jsem se podíval na filmovou adaptaci z roku 1974, a došel jsem k názoru, že Vražda v Orient expresu patří k těm příběhům, které je mnohem lepší si přečíst, než sledovat jejich filmovou/televizní adaptaci. Je to teprve třetí román Agathy Christie, který jsem si přečetl, ale již teď se nedivím tomu, že bývá počítán k těm vůbec nejlepším detektivním příběhům z pera slavné Britky.

9 08.07.2023

Velmi kvalitní literatura faktu o slavné trojici odbojářů, kteří patřili do odbojové organizace Obrana národa. Monografie historiků Čermáka (o Morávkovi) a Petra Koury (o Balabánovi) jsou přece jen o něco lepší, podle mě se jedná o nejodbornější práce na dané téma. O Josefu Mašínovi starším se lze hodně dozvědět z některých titulů věnovaných především příběhu jeho synů Josefa mladšího a Ctirada. Ano, chybí odborná publikace věnovaná podrobně všem "třem králům", ale je otázka, kolik nových informací by obsahovala, vzhledem k tomu, co na dané téma napsali zejména Čermák a Koura. Pokud hledáte spíše něco méně odborného, ale zároveň i seriózního, o Balabánovi, Mašínovi a Morávkovi, potom je kniha Kettnera a Jedličky tím pravým. Howgh!

3 07.07.2023

Druhá kniha od Agathy Christie, kterou jsem přečetl. Detektivka ze starého Egypta (Nakonec přijde smrt) se mně líbila podstatně více. U románu Dům u kanálu jsem byl natěšen tím, jak skončí, vypadalo to na velkou a zajímavou zápletku, ale nakonec jsem byl překvapivě rychlým vysvětlením zklamán. Vzhledem k tomu, jak byl příběh stavěn, mě rozuzlení připadne laciné a ne příliš uspokojivé. Vraha a hlavního pachatele jsem vůbec neodhadl, avšak to mně nevadí. Originální název románu (By the Pricking of my Thumbs) vychází ze Shakespearova díla Macbeth. Celkové hodnocení knihy: 7/10, tj. tři a půl hvězdičky.

3 29.06.2023

(SPOILER) Čtivá publikace o 50 kapitolách, z nichž se každá věnuje jedné historické události, na které pak demonstruje poučení pro lidstvo i jednotlivce. V každé kapitole jsou však načrtnuty další historické události, které naplňují danou poučku. Co se týče historických událostí, obsahuje kniha několik notoricky známých (např. "nicnedělání" Kutuzova při vpádu Napoleonových vojsk do Ruska v roce 1812, Kroisova sebestřednost, očkování kravskými neštovicemi), avšak také těch podstatně méně známých.

20.06.2023

(SPOILER) Dobrodružný román o Janu Kornelovi od stejného autora se mi líbil ještě více, ale i román o životě Francoise Toussainta se četl dobře a je značně zajímavý. Mladý čtenář dostal k dispozici dobrodružné líčení života skutečného černého hrdiny, který byl sice Napoleonovou Francií uvězněn a usoužen ve vězení, nicméně konečné osvobození Haiti od francouzské nadvlády zajistili dva Toussantovi nástupci, kteří se vzápětí stali diktátory. Teprve po jejich smrti se dá mluvit o začátcích demokracie na Haiti, zatímco svobodným státem bylo Haiti již od roku 1804. Velmi mě zaujalo líčení historie Toussantových bojů ještě před tím, než k Haiti připluli Francouzi. Jak mezi sebou nenávistně bojovali nejen černí otroci a bílí plantážníci, ale do věci se zapojili také míšenci a další dvě koloniální velmoci, Velká Británie a Španělsko. Vzpomněl jsem si na podobně nepřehledné události na Balkáně v období druhé světové války a devadesátých let 20. století.

2 04.06.2023

(SPOILER) Když jsem v dětství knihu četl poprvé a podruhé, líbila se mně podstatně více než nyní, když jsem si jí po více než čtvrtstoletí přečetl potřetí. Navzdory tomu uděluji knize slabší čtyři hvězdičky. Druhá polovina románu, kde je dopaden padouch Bart Cluett a kde se objevují Komančové, je o poznání lepší než první polovina. V knize je popsána jedna z historických bitev mezi Komanči a lovci bizonů, ke které došlo u Adobe Walls. Běloši opevnění za zdmi z vepřovic odolali útoku obrovské komančské přesily. Čekal jsem, že otec s Andym zůstane, ale měl holt toulavé boty. "Náhradním tátou" Andyho se stal jeho starší parťák Matt Kirbo.

1 01.06.2023

(SPOILER) Maclean je "pouze" jedním z předobrazů literární/filmové postavy Jamese Bonda. Slavného agenta mně Maclean připomíná především v prostřední části, která je věnována bojům na severu Afriky a Blízkém východě v letech 1942-1943 (část o dlouhém úniku přes poušť po neúspěšné diverzní akci, zajetí místního proněmeckého důstojníka v Íránu). První část knihy popisuje realitu Stalinova Sovětského Svazu, kterou Maclean na rozdíl od řady jiných velmi dobře pochopil. Části, kde se většinou na vlastní pěst vydal cestovat po Kavkaze a Střední Asii, mě bavily z celé knihy nejméně. Na poslední část jsem se těšil nejvíce a taky mě nakonec nezklamala. V okupované Jugoslávii byl Maclean styčným důstojníkem Velké Británie u Titových komunistických partyzánů. Čtenáři předal informace, jak na něho odboj v Jugoslávii působil. Uvědomil jsem si, že partyzánský odboj v Srbsku nebyl zdaleka tak silný jako v Bosně, Černé Hoře a Slovinsku, což bylo dáno terénem a přírodními podmínkami. Při čtení jsem nabyl dojmu, že Maclean nezažil v Jugoslávii tolik dobrodružství jako v severní Africe a na Blízkém východě, kde byl sám přímo v akci. Údaje o zrádných četnicích či smutná role Bulharů na masakrech Srbů a Řeků, které autor letmo zmiňuje, mně již byly známy. Kniha rozhodně není špatná, ale zase bych netvrdil, že si ji zájemci o druhou světovou válku musí nutně přečíst. Především ji lze doporučit těm, kteří se zajímají o zvláštní britské akce v průběhu druhé světové války, případně těm, kdo se zabývají partyzánským odbojem na Balkáně, zejména v Jugoslávii.

3 29.05.2023

(SPOILER) Neil MacGregor, ředitel Britského muzea, napsal v roce 2014 publikaci věnovanou dějinám Německa, respektive oblastem, které dnes do Německa patří, případně patřily (k těmto vedle Královce/Kaliningradu či Štrasburku řadí i Prahu, u které však naštěstí připouští i českou historii). Kniha je rozdělena do šesti částí, z nichž každá obsahuje pět kapitol. Obsah některých kapitol tvoří notoricky známé dějinné události a osobnosti: rozdělení Berlína i Německa v období studené války, osobnost reformátora církve Martina Luthera, významný spisovatel Goethe, německá Valhala v Bavorsku, dějiny hanzovních měst na severu Německa, vynálezce knihtisku Johann Guttenberg, slavný míšeňský porcelán, velice kvalitní německá kovovýroba, sjednotitel Německa Otto von Bismarck, peněžní krize po první světové válce, koncentrační tábor Buchenwald s prapodivným mottem Jedem das seine (Každému, co jeho jest), ničení kulturních statků nacisty, exodus Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce. Obsah jiných kapitol není zdaleka tak známý, k těmto patří např. portréty umělců 20. století Käthe Kollwitzové a Ernsta Barlacha. Kniha nepojednává jen o dramatických a tragických událostech německých dějin, jedna z kapitol rozebírá německý fenomén výroby klobás (okolo 1200 receptů). Překvapilo mě, že v dnešním Německu žijí statisíce Židů, v drtivé většině se jedná o ty, kteří přišli do země po druhé světové válce a zejména po roce 1990. Zajímavé jsou kapitoly o rozličných mincích svaté říše římské národa německého, či o (opět) rozličných nouzových bankovkách z doby začínající Výmarské republiky (1919-1933). Kniha na jedné straně nijak nepopírá zápory německých dějin (vznik sjednoceného Německa po třech válečných výbojích militantního Pruska, výrazný podíl na vypuknutí a eskalaci první světové války, způsobení druhé světové války, zrození myšlenek komunismu, Lutherovy temné stránky), avšak na druhé straně přiznává celosvětový přínos německého průmyslu či kultury a umění. Kniha téměř obešla skutečnost, že sjednocené Německo disponovalo řadou kolonií v Africe či Oceánii. Vyděsila mě skutečnost, že někdo chce do Valhaly přidat bustu Marxe, to už tam rovnou mohou umístit Hitlerovu bustu. I existující sousoší Marxe a Engelse v centru Berlína je na mě cufíl. Pokud si chcete osvěžit znalosti o Německu a jeho dějinách, případně se v tomto směru dozvědět řadu nového, neváhejte a MacGregorovu knihu si přečtěte!

2 15.05.2023

Dva dobrodružné romány v jednom, navíc na sebe prostřednictvím hlavních postav také navazují. První román (Albatros) se mi líbil více než druhý (Nad tichým oceánem): 65 % vs 55 %. Zejména v prvním případě se jedná o pěkný dobrodružný příběh, který ovšem nelze kvalitou srovnávat s většinou děl Karla Maye. Od druhého příběhu jsem čekal o něco více, avšak příběh únosu dvou malých dětí byl poměrně fádní a provázený jen dílčími dobrodružstvími. Pro dnešní děti již kniha rozhodně není, málokomu z nich by se tyto Flosovy romány líbily.

2 01.05.2023

(SPOILER) Velmi podrobná práce o bitvě u Little Big Hornu a vůbec o věcech, které s ní souvisely. Opatrný využil spoustu amerických prací na toto téma. Rozhodně jsem se dozvěděl některé zajímavé informace, avšak nemohu dát knize více než průměrné tříhvězdičkové hodnocení. Řekl bych totiž, že pan Opatrný není příliš objektivní. Neberu mu kritiku tzv. revizionistických historiků, kteří líčili indiány ve velmi kladném světle a uváděli i řadu nesmyslných údajů a názorů k válkám mezi indiány a bílými, ale Opatrný zase pro změnu vyloženě fandí bílým dobyvatelům/Američanům. Neubírá jim právo na získání území na úkor zaostalých a nepříliš početných kmenů, jež obývaly obrovské území. Podle této logiky bychom ovšem nemohli např. Rusku zazlívat, že zničí Ukrajinu, pokud na to bude mít kapacity (nebo vyčítat carskému Rusku dobytí Sibiře či Kavkazu). S něčím takovým nemohu souhlasit. To, že byla většina indiánů divošská a "zaostalá za západní civilizací", neopravňovalo dobyvatele k dobývání indiánského území. Moje sympatie jsou na straně Siouxů, Šajenů, Arrapahů, Kajovů, Komančů, Apačů, Seminolů atd.

18.04.2023

(SPOILER) Román pojednává o posledních větších bojích Apačů proti Američanům a Mexičanům, v popředí je postava slavného válečného šamana Geronima. Na začátku a na konci je pozornost věnována právě událostem z posledních bojů Geronima v letech 18841886, uprostřed se dozvídáme údaje o jeho předchozím životě a válkách. V příběhu defilují také postavy dalších známých apačských válečníků jako byli Mangas Coloradas, Cochise, Victorio či Juh. Vzhledem k tématu je kniha velmi krvavá a brutální, psaná se značnými sympatiemi vůči Apačům, kteří byli skutečnými mistry partyzánské války, měli neskutečnou výdrž, dovedli splynout s krajinou apod. Zaujmou scény, kdy Apači přepadnou mexické město v převlečení za bandity, případně nasazení uniforem americké armády na kaktusy, aby běloši tušili v krajině přítomnost nebezpečí. Nemohu si pomoci, ale Apačové byli mnohem lepší bojovníci než publicistou Gwynnem tolik oslavovaní Komančové. Kniha se asi moc nelíbi historikovi Josefu Opatrnému, jenž o Geronimovi píše jako o vrahovi a renegátovi. Osobně proti Carterovu náhledu na tématiku apačských bojů proti bělochům a Mexičanům nic nemám. Dnes se totiž často o indiánech píše příliš tvrdě a negativně, krutost většiny jejich kultur nemůže přece obhájit bezohledné dobývání jejich území, tj. obou amerických kontinentů! Bohužel, zmáhá se i druhý extrém, kdy je samotný pojem indián považován za rasistický, uvádí se vymyšlené údaje o sto milionech zavražděných indiánů (většina z nich zemřela na nemoci a vůbec nevíme, kolik těch obětí bylo, zřejmě však podstatně méně než sto milionů apropos někdo počet obětí nesmyslně vztahuje pouze na území dnešních USA, ačkoliv drtivá většina indiánů zemřela na území dnešních latinskoamerických zemí).

5 03.04.2023

(SPOILER) Obrana Starohrozenkovského průsmyku nebyla zmařena jen zbabělostí Jiřího Valeriána Podstatského z Prusinovic, ale také útěkem toho, kdo velel, respektive měl velet, bojujícím Valachům. Navíc měli Turci mezi obyvateli Uher i Moravy své zvědy, moravské zemské úřady se chovaly špatně a nelogicky (mj. největší finanční i jinou zátěž nesli opět Valaši, kteří byli útoky Turků a Tatarů nejvíce ohroženi), uherská šlechta neměla zájem bránit Moravu navzdory tomu, že jí na východní Moravě patřilo několik panství... Zřejmě "jen" cca dvě stovky Valachů tak dne 6. 10. 1663 padly ve Starohrozenkovském průsmyku v boji proti obrovské přesile nepřátel. František Dostál uvedl, že tato událost byla s uznáním reflektována v zahraničí, zatímco u nás upadla v zapomnění. Už jenom z toho důvodu uděluji velmi čtivé a zajímavé studii pět hvězdiček.

16.03.2023

Přehledně a čtivě zpracovaný přehled českých dějin v 17. a první polovině 18. století, navíc se jedná o vyvážený pohled se snahou o objektivitu. Osobně však zmíněné období považuji za období temna, alespoň 17. století. Platilo to však nejen pro české země, ale i pro řadu dalších oblastí. Závěrečné kapitoly o barokním umění mě příliš nebavily, což je dáno však jen mým velmi malým zájmem o tuto část lidské historie. Naopak stavovské povstání, celá třicetiletá válka, turecké ohrožení Balkánu a střední Evropy nebo války za Marie Terezie považuji za velmi zajímavá témata.

14.03.2023

Velmi dobře zpracovaná historie valašských povstání za třicetileté války, neobsahuje ani moc dobových ideologických vsuvek. Historie popsaných povstání není obecně známou záležitostí, snad s výjimkou samotného Valašska. Kvalitnější publikace k tomuto tématu neexistuje, proto trochu nadsazuji v hodnocení (objektivně maximálně 4,5 hvězdičky). Na rozdíl od Zdeňka Nejedlého neodsuzuji Prahu (a tím pádem ani jiné místo v republice, které bojovalo proti švédské armádě), která na konci třicetileté války na rozdíl od Valachů bojovala na katolické straně proti Švédům (i když to vlastně někteří Valaši po potlačení povstání taky, když po boku katolických vojsk neúspěšně dobývali Švédy drženou Olomouc). Za třicetileté války se všechny armády chovaly stejně, muselo to být něco otřesného. Valaši si prostě jen vybrali jinou stranu, což bylo dáno zejména silným evangelickým zakořeněním tohoto koutu naší vlasti. Jako český patriot si vážím valašských povstání proti katolickým vrchnostem, katolické církvi a Habsburkům, stejně tak si ovšem vážím i obrany Prahy či Brna před švédskou armádou v závěrečné fázi třicetileté války.

10.03.2023

Kniha vyšla 16 let po smrti Bohumíra Štégera, o což se zasloužila zejména jeho dcera Olga Nimmerfrohová. Kniha je pěkně napsána a zpracována, Tovačov a jeho okolí jsou mně navíc velmi blízké, takže o hodnocení pěti hvězdičkami není žádných pochyb. Zvlášť oblíbené pověsti, případně pohádky: O černé paní tovačovské, O labuti s červeným zobákem, Ptačí lidé na Škaredově dubu, Kokorská slečna, Křivopřísežný rychtář, Moudrý pastýř, Rytíř Modrovous, Chytrou ženskou ani čert nedoběhne, Chrastavá žaba. Historickému pozadí některých vyprávění jsem věnoval pozornost ve své vlastivědné tvorbě: dvakrát jsem psal o Matyáši Žalkovském z Žalkovic alias rytíři Modrovousovi z Dobromilic, také o smyšleném ukrývání korunního prince Rudolfa ve věži tovačovského zámku a v podzemí loveckého zámečku v Trní u Věrovan jsem psal dvakrát, okrajově jsem psal o pověsti Chytrou ženskou ani čert nedoběhne (váže se k původnímu zámku v Doloplazech, který vyhořel na začátku 20. století).

08.03.2023

Po šedesáti letech znovu vydaný soubor povídek nazvaný Hanácké pohádky a pověsti. Oproti vydání z roku 1957 zde však chybí celkem 15 pověstí či pohádek. Práce Bohumíra Štégera si rovněž vážím, vždyť ho mám jako jediný v oblíbených spisovatelích. Líbí se mi i jeho literární styl, jakým pověsti a pohádky vypráví. K nejoblíbenějším "kusům" z tohoto souboru řadím: Jak přišly ke jménu Rakodavy, O zlé mlynářce, O zlém vrchním (Kojetínsko), Zeman Grubiš, Smrt kmotrou, Josefka, Pes Guráš (Záhoří). Z těch 15 pověstí a pohádek publikovaných pouze v roce 1957 mě nejvíce zaujaly tyto: Divotvorný šátek, O máselném vozíčku, Správce vlkodlak, Laciné pivo v Týně (nad Bečvou), O bezedné studni, O selce, která byla čarodějnicí.

06.03.2023