KejmlP komentáře u knih

Kniha, kterou můžu určitě doporučit. Opět jde o knihu západního novináře, která sice je k Rusku kritická, ale umí zamířit i do vlastních řad. Tím se dostávám k přínosu knihy. Celá kniha se snaží ukázat, jak bylo vítězství ve 2. světové válce povýšeno na hlavní tmelící článek ruského státu, a zároveň státní ideologii, o které se nediskutuje, jelikož jde o jednu z mála událostí, na jejímž pozitivním hodnocení se shodne celá ruská společnost. Tomu pak padá za oběť veškerá problematizace vlastní minulosti, a vytváří se selektivní přístup k historii. Autor to ukazuje na různých příkladech, na tom, jak je tento systém ve vyhrocené formě aplikován v Čečensku, jak se nakládá s odkazem táborů Gulagu, a následně i to, jak se to v důsledcích projevuje v krizi na Ukrajině - na Krymu a na Donbase. Autor se ale zároveň snaží věci pochopit, a ne pouze odsoudit - což je problém, se kterým, jak sám uvádí, je na západě velký problém. Kdejakému obhájci dobra na západě totiž stačí vědět, že "Rusko je zlé, Putin diktátor, a ti, kteří mu věří mají mozky vymytý propagandou a nebo jsou prostě hlupáci". Ono to ale tak není. Putinův režim jen umně zneužívá některé psychologické faktory, které jsou (nejen) v ruském lidu přítomné. To, jakou obrovskou katastrofu znamenala 2. světová válka, a i to, jaké ponížení a šok znamenala ruská devadesátá léta. Toto je bohužel u nás též problém pochopit, jelikož my vnímáme naše devadesátky jako dobu nově získané svobody, kdy se sice dělo spoustu nešvarů a korupce, ale zároveň se lidem zvedala životní úroveň a otevřely netušené možnosti. Pro Rusko znamenaly devadesátky pád na úplné dno, rozklad základních hodnot, volný ring pro mafii, vraždy, hlad, bídu, drogy, prostituci a pohrdání světa. U nás by to sneslo srovnání možná tak s hospodářskou krizí 30. let. A upřímně, těžko se pak divit, že pro velkou část lidí tak SSSR představoval sice nedokonalou, ale přesto velmoc, kde fungovala pravidla, řád, a uspokojení základních potřeb. Od toho se pak odvíjí i dnešek, a když si knihu přečtete, nebudete se pak divit, proč Rusko tak afektovaně prožívá akce typu odstranění Koněvovy sochy a stavění pomníků Vlasovcům.
Kvalita knihy je celou dobu výborná, jen po obecnějším začátku mě chvíli překvapovalo, že ve druhé polovině autor najednou sklouzává na dost konkrétní příběhy lidí na úkor obecností, nicméně záměr který sleduje je pořád patrný.

6 08.02.2021

Oceňuji výběr tématu a snahu o přiblížení mladým čtenářům. Chápu, že nejsem cílová skupina komiksu, osobností J. V. Stalina se zabývám řadu let, a proto už mám nejspíš poněkud vysoké požadavky. Příběh mi připadal stavěný poněkud výběrově a disproporčně vzhledem k událostem. Zaměřil bych se třeba víc na průběh války. Stalin sám je takový nemastný-neslaný, připadá mi, že v příběhu nejsou nijak patrné jeho hlubší motivace a ona neskutečně vyspělá schopnost myslet před svými soupeři o deset tahů dopředu. Působí jen jako jakýsi škodič, co vše dělá "tak nějak prostě proto". To, že doba i Stalinovy kroky v době jeho vlády mají nějaký smysl, účel, dynamiku a vnitřní logiku (můžeme se bavit, do jaké míry zvrhlou či brutální) v komiksu zapadlo. A pak je tu otázka oněch humorných vsuvek. Ty mně do příběhu vůbec neseděly. Nikoliv kvůli vážnosti tématu. Je známo, že Stalin měl smysl pro inteligentní humor, jakkoliv byl většinou spojen s velmi krutou ironií a sarkasmem. Inspirace některými jeho průpovídkami by příběh osvěžila, dokreslila osobnost. Ale takové to "he-he, patří vám to", případně poznámky od Stalina směrem k vypravěčům se s jeho osobností dost míjely, a působily velmi ploše. Oceňuji záměr, ale ve zpracování bych ocenil větší hloubku.

6 27.11.2020

Čtivá kniha o V. V. Putinovi, která v malém formátu poskytuje více informací, než několikanásobně delší úvahy nad tím, jak Putin a jeho Rusko rafinovaně způsobuje i připálení páteční večeře a nedělní pád ze žebříku.
V krátkých kapitolách autor rozebírá co si o Rusku myslí západ, a jak se situace reálně má. A rozhodně nejde o Putinovu obhajobu, naopak, autor je k němu velmi kritický. Jenže místo aby opakoval teze většiny jeho kritiků (kteří často přitom do ruského dění příliš nevidí, a vystačí si s tím, že ho nechápou, jelikož je prostě špatné), bourá především Putinovu legendu, kterou staví společně jeho příznivci i odpůrci. Oba dva z něj totiž dělají extrémně mocnou figuru. Zastánci v něm vidí spasitele a představitele svého politického směru, posledního pořádného chlapa v politice, který má koule na to nežvanit a konat, bránit svoje lidi, svoji zemi, a normální svět. Odpůrci ho nopak mají za Saurona z východu, ďábelskou figuru s gigantickým temným plánem, který dokáže ovlivnit dění v celém světě, zmanipulovat volby, způsobit demonstrace, vytvářet blbou náladu, generovat populisty, a vůbec zasáhnout po celé zemi, aby ji ovládl a zničil. Kritika z této knihy je ale jiná, a dle mě mnohem užitečnější. Ukazuje totiž, že Putin nemá ani temný (ani žádný jiný) plán, ani moc ovlivnit volby, ani není takový frajer, ani není tak schopný jak se tváří. Vlastně jen dělá kroky, které mu západ dovolí, a občas využije jeho chyby, případně se na západním průseru přiživí, aby z toho něco vytěžil pro sebe a Rusko.
Nevím jak na ostatní, ale na mě by tahle kritika působila mnohem účiněji, než když nějaký duhový aktivista sepíše naštvanou knihu o tom, jaký že je ten Putin homofob. Pochybuji, že by tím nějakého člena SPD přesvědčil ke kritickému uvažování. Když to ale uděláte jako autor, a nabídnete místo protikladné ideologie smutnou realitu, možná se budete účinností divit.

6 09.11.2019

Třetí díl pokračuje ve vysoko nastavené laťce. Postavy se čím dál víc profilují. Matka začíná být sebevědomější (či jí dochází trpělivost), otec se čím dál víc přiklání na stranu své konzervativní rodiny, a čím více padají jeho iluze o dokonalém arabském světě, tím více nekriticky je začíná přijímat, a zároveň se více zapojuje do tamních zvyklostí, jako je všudypřítomná korupce a klientelismus. Už rezignuje na ideály, ale sází jen na známosti. Je patrné, že vývoj vztahu obou manželů začne nabírat nové rozměry. Rijád už se "otrkal" a stále víc se z něj "stává Arab", byť pořád trochu s vlivem své matky evropanky. Moc zajímavou částí bylo francouzské období jeho školní docházky, kdy je konfrontováno autoritářské, zpolitizované a náboženské školství v Sýrii s mnohem měkčí realitou Francie, kde se najednou Rijád cítí nesvůj, a reaguje dle naučených vzorců. Na druhou stranu, snad aby se čtenář trochu probral z iluzí, je tu po syrském zvířecím utrpení francouzská pasáž s koťátky a psy, kde bude čtenář, který čeká konfrontační ukázku útlocitné evropské mazlíčkoidní reality dost zklamán. Inu, i tak to tu chodilo (a leckde chodí).
V závěru má příběh už dost solidní grády, a další díl budu čekat s velkou netrpělivostí. Jsem zvědav, na kolik dílů autor své dílo natáhne, jelikož do původně zamýšlené pentalogie to dle svých slov nemá šanci vtěsnat. Jen tak dál!

6 29.05.2019

Skvěle sepsané dílo. Srozumitelně a zároveň zasvěceně komentuje prapůvodní kořeny Islámského státu, které se jinak ztrácejí v mediálním bahně, a přitom jsou klíčové pro celé pochopení problému.
Kniha ukazuje, kterak katastrofální kroky a naprosto nepromyšlená a arogantní politika USA vyvolává (nejen) na blízkém východě nestabilitu a chaos, z kterého pak mohou těžit různé skupiny radikálů, do jejichž řad se pod tlakem zoufalství přidávají i obyčejní lidé, které k tomu dohání západ se svojí politikou. Chápu, že po bitvě je každý generál, ale přesto jsem s úžasem četl pasáže o tom, jak naivně a hloupě si američané počínali při marném pokusu zavádět v Iráku svoji "demokracii". Kterak osudovými krůčky uvolňovali zrnka písku, která spustily dosud stále nekončící lavinu událostí. Americké nepochopení jiných společností a odlišných částí světa je ostatně pověstné.
Chválím i literární stránku knihy, práci s fakty a objektivitu.
Jedinou poznámku mám ke skoku mezi prvními dvěma částmi knihy, kdy nejprve kniha velmi podrobně sleduje život a myšlenky Abú Musaba Zarkávího, a když dojde k době, kdy vstupuje tato postava na iráckou velkou scénu, náhle se postava jakoby odosobňuje, a stává se jen abstraktním velitelem. Nějak mi tam chybí rozbor přechodu mezi vyšším, přesto řadovým džihádistou, a velitelem a organizátorem Al-Kaidy v Iráku. Byrokratický postup je sice zachycen, ale jak vytvářel struktury či pracoval se svým okolím, to mi, oproti první části knihy, jaksi chybělo. Otázkou samozřejmě je, kolik je o tom možné zjistit.
Celkově knihu hodnotím na výborno. Kdyby takto kriticky dokázal s fakty i názory pracovat aspoň zlomek českých novinářů, byl bych spokojen.

6 04.08.2018

Když jsem knihu náhodně otevřel v knihkupectví a pročítal namátkově některé kapitoly, byl jsem nadšen. Po zakoupení a souvislém přečtení jsem byl nadšen už o něco méně, ale hodnocení čtyř hvězd ještě zachovám.
Nejprve co se týče kladů, autor se tématu zhostil odvážně, s originálním přístupem a u novinářů nebývalým nadhledem. Využil osobních a zprostředkovaných zkušeností s Milošem Zemanem, aby se pokusil o sondu do jeho nitra. Výsledkem je kritický spis o Zemanově povaze a osobnosti, který ruku v ruce s kritikou zároveň konstatuje, že Zeman je na naší politické scéně monolitem, který vysoko ční mezi většinou ostatních, a zároveň je (všeho)schopným hráčem, který myslí na dvacet tahů dopředu, a nikdy nedělá nic jen tak, aniž by tím nesledoval nějaký, byť třeba zatím většině smrtelníků nezřetelný, cíl. A zpravidla se mu vytyčený cíl daří naplnit, ať jeho oponenti prskají a spílají jak chtějí.
Negativem knihy je velká neučesanost. Zpočátku autor skáče mezi různými obdobími a vrší historky. Když konečně začne kniha postupovat víceméně chronologicky, začne čtenář stále víc vnímat to, že autor se často opakuje, některé epizody líčí vícekrát, stejně jako některé pointy a obraty. Ke konci začíná ztrácet i korektura.
V zásadě tedy: Martin Komárek napsal velmi zajímavé dílo, které jistě zaujme příslušné místo v knihovnách zemanologů. Knize by však prospělo, aby si ji ještě někdo párkrát přečetl, a trochu ji autorovi opřipomínkoval a učesal. Výsledek by pak působil jistě mnohem lépe.

6 27.12.2017

Skvělá analýza vývoje mediálního prostoru a jeho vlivu na společnost a politiku v průběhu dvacátého století. O tom, jak málo stačilo k tomu, aby se z přemýšlivých a vzdělaných voličů stalo nemyslící stádo hledající jen senzace. O tom, jak společnost vyměnila hloubku myšlenky za hezký vzhled a povedené PR.
Po přečtení se jasně ukazuje jeden paradox doby: Jsou to z velké části právě média a lidé s nimi spjatí, kteří vytvářejí požadavek aby vše bylo divácky atraktivní, aby sdělení byla krátká a úderná, aby vše byla jedna velká show. Zpravodajství místo odbornosti dbá na dramatické podbarvení, politické debaty místo prostoru pro vysvětlování na poutavé zkratky. A pak se ti samí lidé a média diví, že v politice vítězí ti, kteří si s nějakým vysvětlováním nelámou hlavu, a hrají na struny jednoduchého populismu. Naučili společnost nepřemýšlet, a teď jí spílají do hlupáků. Chtěli z politiky show, a teď se diví, že vítězí ti, kteří tu show dělají nejlépe. A přitom jen platí, že kdo s čím zachází, tím taky schází.

6 10.05.2017

Čtvrtý díl definitivně láme linii "v podstatě oddechový realistický komiks", a tvrdě čtenáře hází do dramatu, kde razantě ubylo úsměvných pasáží, a naopak vrchovatě přibylo situací vážných, či rovnou smrtelně vážných. Teprve v tomhle díle si člověk plně uvědomí, že vlastně už třetí díl byl ve svých náznacích mnohem temnější, než se sám o sobě zdál být.
Jakkoliv je komiks realistický a snaží se nestranit, tak tenhle díl si multikulturalisté a propagátoři vzájemného obohacování kultur rozhodně nezařadí mezi doporučenou četbu. Ač jsem dalek nějakých ideologických odsudků vůči Arabům, syrská realita ukazuje násilný, tmářský, ideologický obraz tamní reality, který není kompatibilní s evropským standardem (jakkoliv Evropa, a to ostatně komiks ukazuje, také není ideálně fungující celek, a ani o násilí v něm není nouze - ovšem pokusů o vraždu je tu přecejenom míň).
Otec, agresivní bratranci (které člověk musí skutečně nesnášet), syrská všední realita, vše je v tomto díle mnohem vážnější, a už to není legrace. O to víc se těším na další díl (ve Francii vychází v listopadu). Velice mě potěšil i úctyhodný, téměř dvojnásobný rozsah oproti předchozím dílům. Jsem opravdu zvědav, jak tohle může dopadnout...

5 12.10.2020

Rozhodně přínosná kniha. Reálných a věrohodných informací o KLDR je u nás bohužel všude jako šafránu. Ne, že by se novináři KLDR nezabývali, dočítáme se o ní v našich médiích často. Senzační a šokující informace táhnou, a tak neškodí občas proložit naše zpravodajství titulkem "Kimův generál byl odsouzen k sežrání zdivočelými křečky", nebo "Kim nechal svého strýce popravit raketami země-vzduch" (načež se strýc objeví na sjezdu a má se k světu - Kim ho asi zase oživil). Smutnější než informace v článku je pak fakt, že většina z toho není pravda, a "zaručené informace" z KLDR u nás většina médií přebírá z listů jihokorejského bulváru. Další kapitolou zdrojů jsou pak informace od uprchlíků, kteří ale také věrohodností neoplívají, na šokujících příbězích z KLDR si leckdy vystavěli výnosnou živnost, a jejich občasná přiznání "trochu jsem si to přibarvil, teda vlastně trochu víc" poškozují celou přiléhající produkci. (Naposled viz "tzv. bestseller" "Útěk z tábora 14".)
Přitom nelze tvrdit, že by režim v KLDR nebyl krutou, bezohlednou, a pravděpodobně nejtvrdší diktaturou, která se v současnosti na planetě vyskytuje. Jakkoliv se bráním užívání termínu "totalitní" pro kdejaký tvrdší režim, pro KLDR toto označení platí stoprocentně.
Autorka, naproti předchozímu řečenému, poskytuje neméně zajímavé a dostatečně překvapující informace, které se u nás čtenáři zatím neměli šanci dozvědět. Jsou méně senzační, ale o to zajímavější, a to právě tím, že pocházejí z šedivé každodenní reality. Osobní svědectví "obyčejné" studentky není líčením utrpení vybraných provinilců, ale především běžného života Korejců, kteří v daném režimu fungují, aniž by neustále přemýšleli, že by to mohlo být jinak. Kniha ukazuje všeobjímající kult osobnosti božské rodiny Kimů, a stejně všudypřítomnou tajnou policii, která číhá všude, a zhmotní se třeba právě z těch dědů bavících se v parku, nebo ze zdánlivě spěchajícího obchodníka. Velmi mě pobavily historky o "komnatě přání", úžasných schopnostech vůdců, či absurdnosti vyplívající ze snahy o světovost, kde se občas zapomene na kouzlo detailu (a nebo na výtahy v mrakodrapu). Pro leckoho budou překvapujícími informace o posedlosti čistotou rasy a snaze o odstranění "vadných dědičných genů" - tj. lidí, kteří se dopustili provinění proti režimu. Tvrdým poznatkem pro lidskoprávníky bude totální "zpracovanost" obyvatelstva, která dosáhla takové úrovně, že něco na způsob disentu či prostého podrývání režimu pomocí vtipů je v této zemi nemyslitelné. A na závěr je příjemně stručné shrnutí klíčových momentů historie a zhodnocení jejího významu pro KLDR.
Celkově, KLDR je nesmírně zajímavým, pro Evropana bizardním systémem, kde bych se sice jako turista bál o bezpečnost mnohem méně než v centru Prahy, ale žít bych tam nechtěl za žádnou cenu. Na rozdíl od řady čtenářů si nemyslím, že by šlo o "komunistický skanzen" - jejich ideologie Čučche, mixující maoismus s rasovými prvky, zbožštěním dědičných vůdců, militarismem a extrémním korejským nacionalismem má s evropskými režimy bývalého východního bloku společného asi stejně, jako Tomio Okamura se svobodou a demokracií.
Knihu doporučuji jako skvělý úvod pro zájemce o KLDR. Od ní se dá odrazit k řadě dalších, odbornějších studií, které u nás či ve světě vyšly.

5 16.05.2020

Velice hodnotná kniha. Zkušenosti autorky určitě mohou řadě lidí pomoci, či přesně jak je její záměr, ukázat jim, že v tom nejsou sami. Velice kvituji, že je velká část knihy věnovaná průběhu její závislosti. Myslím, že tohle v řadě knih na toto téma chybí. Například Josef Formánek ve své jinak skvělé knize rovněž líčí především pobyt v léčebně, ale nějakému hlubšímu popisu své závislosti, excesů a důvodů k pití se příliš nevěnuje. Autorka naopak celkem přesně popisuje svoje pití od zdánlivě nevinných počátků až k chvílím, kdy si den bez alkoholu neumí představit.
Knihu by měli číst nejen ti, kterých se tento problém týká, nebo mají podezření, že by se jich týkat mohl. Přečíst by si ji měli i ti, kteří mají dojem, že se jich to naopak vůbec netýká, a překypují soudy nad těmi, kteří se v osidlech těchto nástrah ocitli. Kolikrát jsem slyšel, že to je jejich vina, že "můžou přestat", "nemaj chlastat", "to jim to za to stojí?" a další odsudky. Ono to ale většinou není tak jednoduché, a spousta by jich přestat chtěla. jenže to nedokážou, a není to bohužel jen otázka vědomé vůle. Nejde totiž jen o pár asociálů, pro něž je alkohol už jediným povyražením, a následky je ani nenapadne řešit. Jde o spoustu navenek i uvnitř slušných lidí, kteří by rádi byli zodpovědnými, střízlivími a štastnými. Ale bojují tenhle boj, a nemají tu sílu sami zvítězit.

5 05.05.2020

Námět se povedl, ale skončil do značné míry nevyužit. Musím říct, že jsem kolem této knihy dlouho chodil. Námět mě lákal, a tak jsem si ji nakonec, jako oddychové čtení před spaním, půjčil.
Rozjíždí se to slibně. Rusko budoucnosti, které se izolovalo od zbytku světa, a propadlo se zpět od středověkého barbarství doby Ivana Hrozného. První scény a především jazyk knihy to výborně dokreslují. Opravdu jsem se těšil, co bude dál. Pak ale příběh postupně ztrácí náboj. Dost to zapříčinilo usazení příběhu do jednoho dne. Vypálení usedlosti na začátku ještě smysl dává, ale další denní úkoly ho dávají méně a méně. Čtenář si jen domýšlí, co za smysl má návštěva věštkyně, nebo do jakého širšího obrazu mají zapadnout různé detaily z dění. Ledasco je naznačeno, ale máloco dopovězeno.
No, vše by šlo zkousnout, ale nejvíc celý příběh kazí ony drogové scény. Po té první, s rybičkami, si ještě člověk jen klade otázku "co to sakra bylo?", ale jinak to bere jako exces autorovy fantazie. Ale konec knihy to zabíjí. Jemné náznaky, že autorova mysl přemýšlí poněkud perverzně, jsou tam celou dobu. Ale konečná scéna s bizardním opričnickým grupáčem knihu vytrhává z kategorie distopického díla a hází někam do kategorie "moderní umělecký záměr". Je mi jasné, že autor tím jistě chtěl "naznačit", "poukázat", "zobrazit", "vystihnout" a spoustu dalších slovíček, co se opakují na každé předváděčce moderního umění. Je mi jasné, že v autorově pojetí asi jde o nějaké hlubokomyslné podobenství s úpadkem civilizace, temnými proudy ruské duše, skrytém barbarství Ruska, a tak dále. Bohužel, tímhle celé dílo odpálil, a shodil ho jako celek.
Celkově šlo o skvělý námět. Izolované rusko propadlé středověku by bylo na román. Opravdu mě zajímalo, jak se vše semlelo, jaká je pozice Ruska ve světě, jak se dostal k moci car, jak se sitauce vyvíjí, kdo má skutečnou moc, a řada dalších, v knize nezodpovězených otázek. Bohužel, po přečtení zůstává hlavním dojem závěrečná sbírka uchyláren, a to hodnocení sráží dolů. Kdyby se autor držel příběhu, bylo by to mezi čtyřmi až pěti. Takhle dvě, za námět a jazyk.

5 02.05.2020

Pan Kmenta patří jistě mezi naše nejlépe informované novináře. A jelikož mě postava Miloše Zemana zajímá (ze všech úhlů pohledu), sáhl jsem po ní okamžitě poté, co vyšla. A ačkoliv v některých částech jde o velmi dobrou novinářskou práci, jindy to trochu kulhá.
Především, již z názvu knihy vyplývá, že by mělo jít o investigativní portrét Miloše Zemana. No, tak tomu je a není. Části, kde se Kmenta věnuje Miloši Zemanovi, mapuje jeho začátky a popisuje první setkání, ty jsou velmi zajímavé. Na druhou stranu, většinou nejde o neznámé informace, a kdo četl skvělou knihu prof. Kopečka "Miloše Zeman - Příběh talentovaného pragmatika", přidá ke svým znalostem maximálně Kmentovy osobní příběhy, jinak už by měl vše řečené a ještě mnohem více znát. Každopádně i tak mě tyto pasáže bavily.
Bohužel, v polovině knihy, poté, co se Zeman stane prezidentem, se od něj kniha odklání. Paradoxně jsem se na tyto části těšil nejvíc, zajímala mě analýza Zemanovy činnosti v době prezidentství, obě kampaně, a nějaký bližší pohled do Zemanových myšlenkových postupů. Tato část mi ale přišla odfláknutá. Jasně, Kmenta zmíní hlavní prezidentovy přešlapy a trapasy, řekne, kolikrát jel do Ruska a jaký bonmot řekl před Putinem, ale hlubší analýzu moc neočekávejte.
Nejvíce prostoru v druhé části knihy dostává Martin Nejedlý, a tato část už je prakticky jen o něm. Nechci snižovat jistě náročnou investigativní práci pana Kmenty, ale když už jsem se na dvacáté straně prodíral popisem vazeb, kdy firma A sponzorovala Zemana a byla vedená kdysi paní Vomáčkovou, a ta se zná s panem Švestičkou, který má za tchána šéfa firmy B, jehož kamarád ze střední zná nějakého estébáka, který kdysi měl známého v Rusku, a ten dnes něco dodává firmě C, tak už jsem z toho byl celkem znuděný. Že má Zemanovo okolí vazby na Rusko není žádné tajemství, a nevím, zda zrovna toto pátrání čtenáře nějak obohatí. Ale dobře, zas je fajn, že to někdo sepsal do jednoho díla všechno. Tím víc mě ale štve, že mimo Nejedlého (a dříve Šloufa) se o prezidentově okolí nedozvíme vlastně nic. Mluvčí Ovčáček - "Ústa Zemanova", který je jedním s prezidentových mistrovských tahů a hraje v jeho hrách důležitou roli, je zmíněn v jednom odstavci. To stejné kancléř Mynář, o širším okolí ani nemluvě. Žádná analýza jejich rolí, vztahů, nic o fungování hradního týmu a roli Zemana v něm, kdo řídí koho, prostě to, co čekáte o investigativního portrétu.
Shrnuto, mírné zklamání u jinak potencionálně velmi dobré práce. Pokud ale chcete číst spíš o Zemanovi samotném, než o vazbách jeho okolí, sáhněte radši po zmíněné knize prof. Kopečka.

5 06.12.2019

Vynikající kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na formát "portrétů", ale záhy jsem se začetl, a nemohl se odtrhnout. Autor skvělým způsobem líčí moderní historii Íránu, to, jak tamní společnost a vládcové fungují, a postupně se dostává až k době předcházející revoluci. Líčení hrůzovlády šáhů z dynastie Páhlaví překvapí i zasvěcené čtenáře, a nenechá nejmenší pochybnosti o tom, že revoluce a jejich svržení nebyl nějaký revanš od starých zapšklých vesničanů, ale celospolečenská nutnost. Druhá část, demonstrující na jednom příběhu klid před bouří a revoluci samotnou, je pak klenotem knihy.
Doporučuji všem co chtějí vědět něco o Íránské historii, a především těm, co trpí iluzemi o předrevolučním Íránu, založenými na falešném předpokladu, že evropský vzhled znamená automaticky více blaha. Kdyby si tuto knihu přečetli někteří naši novináři, tak se snad přestanou s každou další politickou krizí vydávat články s fotkami kravaťáků a polonahých holek s popisky "Podívejte se jak skvělý a moderní byl předrevoluční Írán."

5 23.07.2019

Pěkné čtení. Líbilo se mi, že autor a hlavní postava zároveň si nedal za cíl nějaké morální či hlubokomyslné poselství, ale že prostě v komiksové podobě popisuje život v oblasti, která je mu tak vzdálená a blízká zároveň. Na rozdíl od Persepolis tady nejde o pohled na nějaké disidenty, ale prostě na běžné lidi. Moc se mi líbily profily jednotlivých postav. Otec, neustále věřící ve vstřícnost prostředí, ze kterého už vlastně také sám vypadl, matka trpělivě následující svého muže, a Rijád, který se snaží protloukat svým světem, a naráží přitom na překážky vyplívající z jeho vykořeněnosti. Bída (tedy na evropské poměry) tehdejších blízkovýchodních zemí (přitom ve své oblasti vlastně naopak vyspělých) snad nemůže být popsána výstižněji.
Celkově dobré, příjemné na oddychové čtení. Výborně hodnotím hlavně onen realismus, žádné romantizování.

5 18.05.2019

Rozhodně jde o zajímavou reportáž. Kniha je nicméně spíš válečnou reportáží, často hrající na city, než aby se z ní člověk dozvěděl více o povaze konfliktu v Sýrii. Autorky představí stav města Kobani po tvrdých bojích s IS, ukazují jeho obyvatele a některé jejich pohnuté osudy. Vše doplňují působivé fotografie.
Rozhodně oceňuji jejich odvahu. Pokud chcete ale informace o Islámském státě či pozadí konfliktu, doporučuju odbornější literaturu. Konflikty je nutné zkoumat s nadhledem, přes politické a společenské vlivy, nikoliv jen skrz emoce a osobní lidské osudy. Ty jsou leckdy tragické, ale Syrský konflikt nelze pochopit jen skrz to že IS užívá brutální způsob boje, a že děti v Kobani trpí. Pro vhled do povahy války je ale kniha výborná. Jako válečnou reportáž mohu doporučit.
Chválím krátký, ale vyvážený doslov, který přecejen zasazuje věci víc do kontextu, a ukazuje, že konflikt není černobílý, a Kurdové, kterým se u nás tak fandí, nejsou rozhodně žádní svatoušci. (Momentálně třeba provádí na územích, které Kurdům nikdy nepatřila, protiarabské etnické čistky.)

5 07.08.2018

Opět velmi povedená kniha od pana Turečka. Autorovi je třeba vyseknout poklonu, že dokáže hovořit o problémech nezaujatě a bez emocí a zkratek, které jsou vlastní velké části našich novinářů, opakujících (jak sám autor konstatuje) mantry z amerických médií. Poukazuje na problémy režimu a občasné porušování lidských práv, zasazuje ale vše do kontextu a brání se tomu, aby sklouzl do moralizujících evropocentrických pozic, uznávajících západní pojetí života jedince a společnosti jako jediné možné. Hovoří o problematice jaderného Íránu, ale střízlivě poukazuje na složitost problému, pochopitelnou motivaci Íránců, a uměle vyvolávanou hysterii. Další kapitoly se věnují i historii, důležitým osobnostem, obyčejnému životu, (problematice zahalování, módě, či stravování), a česko-íránským vztahům a jejich historickým peripetiím.
Shrnuto, další střípek do mozaiky složité situace blízkého a středního východu, která je nesmírně složitá, a ve které je pořád co objevovat. V dnešní tamní složité situaci povinná četba pro každého, kdo chce vidět věci nezaujatě, a udělat si vlastní názor.

5 08.02.2018

Rudiš opět nezklamal. Moje třetí kniha od něj, a po pár stránkách jsem zas věděl, že jsem vybral správně. Na Rudišových knihách mě vždy baví ten perfektní styl "proudu myšlenek". Dlouhá souvětí, v oné deníkové části dokonale autentická. A co se samotného obsahu týče, mám přesně takové příběhy rád. Žádný úžasný a skvělý svět úspěšných a krásných, ale pěkně syrová realita všedních dnů obyčejných lidí bez naděje na změnu. Žádná budoucnost, neslavná minulost, zkrachovalá přítomnost, založená jen na pustém přežívání a zabíjení nudy soukromými vzpourami, úniky z reality a spokojení se s málem. A k tomu ta východní nostalgie, všudypřítomná melancholie... Tak se mi to líbí. Navíc i to punkové prostředí mi bylo intelektuálně blízké.
Kniha je myšlenkově obsáhlejší než předchozí Rudišova díla, která jsme četl. Díky tomu stylu "myšlenkového proudu" jsem se párkrát musel vracet, jelikož člověk při čtení napoprvé těžko rozezná, co bude podstatné pro další děj. Ale já vím: "všechno souvisí se vším". Závěrečné propojení to skvěle završuje. K zamyšlení je i ono téma vzpoury proti společnosti, které každá generace chápe jinak, a nerozumí způsobům svých předchůdců. "Za socialismu jsi aspoň mohl o něčem pořádným snít. S kapitalismem veškerý sny skončily. Vše bude dál takový jako je teď, pomalej zánik. Žádný vize. Myslím, že by to chtělo nějakou novou vizi a další revoluci."

5 04.12.2017

Skvělý "román faktu". Mám tuhle knihu moc rád, byť vlastně s názory které představuje zas tak nesouhlasím. Dr. Beneše pokládám za možná největší postavu našich dějin ve 20. století, pravého tvůrce moderního státu, a nevidím rád, když je lacině haněn a dehonestován, jak mají dnes některé liberální městské kruhy ve zvyku. Nicméně to není případ této knihy. Jiří Gruša sice dochází k jiným závěrům, než které vnímám jako směrodatné já, ale musí se mu nechat, že pracuje s relevantními zdroji, má výborný přehled, a disponuje nebývalou schopností dávat věci do souvislostí. Výsledkem pak je nebývale originální, kritický pohled na našeho druhého prezidenta. Kapitolou samou o sobě je pak užitý jazyk. Autor si dokáže s českým jazykem hrát vskutku nevídaným způsobem, a hodnotu díla tím zvedá k nejvyšším příčkám.
Shrnuto: Úžasný literární požitek, mistrovství v originalitě, obdivuhodný přehled a sečtělost, nevídané souvislosti. Pane Gruša, odborně bych se s vámi sice přel, ale kdyby historické spory byly vedeny na této úrovni, byl bych nadšen. Když to porovnám s rádoby kritickými "díly" některých našich v historii (trestuhodně) se patlajících novinářů (navíc mocně medializovaných), připadá mi ten rozdíl jako pád z vyhlídkové terasy mrakodrapu přímo do kontejneru s odpadky. Víc takových spisů!

5 28.11.2017

Jestli to mám shrnout do jednoho slova, napadá mě "šeď". Tím by mohlo být řečeno vše. Pan Drahoš je jistě velkou kapacitou, ale jak je z knihy patrné, je ve svém světě tak pevně zakotven, že se dá těžko přenést a aplikovat někde jinde. V rozhovoru jsem nenašel téměř nic, co by nějak zaujalo, vyvolalo polemiku, či lákalo k debatě.
Evidentní je, že svět pana Drahoše je fyzikální chemie a sborový zpěv. Jakmile dojde na tato témata, je téměř viditelné, jako by se autor rozzářil a začal chrlit dojmy a poznatky. Jakmile ale dojde na jiná témata (snad mimo ryze praktická povídání o činnosti v AVČR), rozhovor usíná, a stává se kompilací frází, konstatování očividného, a (ne)názorů "neříkám ani tak, ani tak". A v tom vidím největší problém. Chybí tam jakákoliv moudrá myšlenka, originální pohled, hloubka, něco, co by stálo za zapamatování... Je patrné, že ve světě společenských věd či obecných problémů lidského světa se pan Drahoš vůbec necítí přirozeně a tápe. Což vnímám jako zásadní handicap. Kdyby zde chyběl kontext jeho stávající prezidentské kandidatury, nikdy by mě nenapadlo mu to vyčítat. Jelikož se ale dotyčný do tohoto úhlu pohledu postavil, a předpokládám, že i kniha byla také s touto myšlenkou sepsána, je třeba to zohlednit.
Abych jen nehanil, mohu říci, že mi autor poskytl zajímavý vhled do prostředí AVČR, svědectví o atmosféřě na vědeckých pracovištích přírodních věd před rokem 1989, a oceňuji jeho schopnost podat srozumitelně příklady využití jeho oboru.
Celkově bych ale knihu charakterizoval jako rozhovor s člověkem, který je (mimo oblast svého působení) velmi nezajímavý, a který je plně součástí své bubliny. Ve svém oboru jistě může mnoho dokázat, ale vzhledem k výše popsanému "věda-nuda-šeď" si nemyslím, že by byl vhodný na nějakou veřejnou funkci.
PS: Hodnocení knihy je skutečně hodnocením knihy, ne osoby p. Drahoše. On to skutečně není ani zajímavý, ani povedený rozhovor.

5 26.11.2017

Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.

5 26.05.2017