keselylenka
komentáře u knih
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Budu se opakovat, ale to, co autorka předvádí, je dar. Neskutečný dar. Kniha vás vtáhne do svého vesmíru a vy to všechno vidíte, jako byste tam stáli. Chtěla jsem ať to neskončí, ale bohužel mi těch více než 1000 stránek vydrželo dva dny. Jdu vyhlížet další díl
Velký král Přemysl I. Otakar
Vlastimil Vondruška
Po husitské epopeji jsem se po pár letech pustila i do této. Co hodnotím rozhodně kladně, je množství postav. Sice i Přemyslovců bylo až až, ale u husitské epopeje jsem se v potomcích a manželství tak ztrácela, že jsem si musela kreslit rodokmeny. Hvězdičku odebírám za to, že prostě na knize je znát, že je psána mužem. Mnohem více by se mi líbily pasáže o Přemyslově osobním životě.
Sestry
Kamila Hladká
Pořád přemýšlím, proč mi tato kniha, stejně jako Hornické vdovy, tak nesedla. Téma je to neskutečně zajímavé, ale tak nějak mi připadá, že autorka ty příběhy neumí vyprávět. Podobný pocit jsem měla u vdov, jako by to nebylo osobní, jako by se mě to nijak nedotklo. Přitom doslov autorky jsem četla se zaujetím. Možná by autorka měla zkusit jinou formu psaní.
Ve zrádných proudech
Philippa Gregory
Nakonec ubírám hvězdičku za docela velkou předvídatelnost příběhu a možná až moc jednoduchý konec. Bavilo mě to, ale trochu mi chyběly momenty překvapení, jako byly v první knize. Livia mi pila krev a Nedovy kapitoly bych klidně vyškrtla.
V nejistých vodách
Philippa Gregory
Rozjezd příběhu byl za mě takový všelijaký, už jsem si říkala, že to bude taková tuctová červená knihovna. V druhé půlce ale nabral příběh úplně jiný spád a četl se jedním dechem.
Nebe
Mieko Kawakami
Za mě dvě nesympatické hlavní postavy, z nichž jedna se vlastně nechává šikanovat z jakési pózy. Takže i když v knize byly pasáže, ze kterých mi bylo úzko, nakonec to celé přebilo za mě nesmyslné chování postav. Snad budou Prsa a vajíčka teda lepší
Tajná historie
Donna Tartt
Mělo to spád, mělo to zajímavý příběh a pro mě nečekaný konec, ale tak nějak mi chybělo to “něco za co bych dala 5 hvězdiček.
Pohádka
Stephen King
Posloucháno jako audiokniha a to za mě knihu povýšilo ještě na vyšší úroveň. Miluju ten svět a mohla bych z něho číst další a další příběhy. Pro mě to bylo první setkání s Kingem a určitě si dám další. A jestli máte možnost, pusťte si to, Matouš Ruml je úžasný.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Dost mě mrzelo, že ačkoli se kniha jmenuje Hrobník a dívka, tak hrobník je okrajová postava a dívky si skoro nevšimnete. Přitom zrovna Augustin mi přijde skvělý a za Lea bych ho klidně vyměnila. Nic to ale nemění na tom, že kniha se mi líbila a četla se dobře. Na začátek čtecího roku super.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Pro mě byla Babička po Brit-Marie a Ovem nejslabší. Bohužel. Tak nějak jsem se nemohla začíst a chytit. Možná už jsem prostě jen nudný dospělý a duše dětí mi uniká.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Moje druhá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Více se mi líbila linka Lilly zejména v první polovině byl podle mě příběh velmi dobře vystavěn. Člověk si jen říká, co je to za lidi.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Líbilo se mi to, i když pochopení pro jednání hlavního hrdiny nemám. Trochu mi to přišlo, že má krizi středního věku a najednou neví, co s tím. Napsané to ale bylo krásně, jako propracovanější román by to bylo lepší.
Hrdinové
Stephen Fry
Moc tomu podle recenzí tady nerozumím, ale něco se pro mě na téhle knize nepovedlo. Možná překlad netuším, ale nepřišlo mi to ani moc vtipné, ani záživné. Asi dám šanci ještě Tróji a uvidíme.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Posloucháno jako audiokniha. Za ně nejlepší kniha rozhovorů jakou jsem kdy slyšela. Pan Mareš byl měl dělat truecrime podcast
Les v domě
Alena Mornštajnová
Literárně skvělé, přečteno za jeden den. Obsahově tak těžké, že v hlavě to budu mít ještě dlouho.
Pilíře země
Ken Follett
Úžasné čtení na závěr roku. Vypravěčský styl pana Folletta je za mě geniální, s relativně malým množstvím postav dokáže rozehrát skvělé divadlo. A co hodnotím úplně nejlépe je to, že postavy jsou lidsky a uvěřitelně vykreslené, žádná není jen vyložené kladná, i tyhle totiž mají své stinné vlastnosti, stejně jako my všichni.
Čas darů: Pěšky do Konstantinopole. Putování mladého Angličana z Rotterdamu ke střednímu Dunaji
Patrick Leigh Fermor
To, co mám na těchto historických cestopisech ráda, je pohled na svět kdysi a porovnání, jak moc se změnil. Tady jsem byla nejvíce překvapena právě tím, že autor cestuje již ve 20. století, ne zase tak dávno, ale přijde mi, že se svět hodně proměnil. Hlavně taková ta místní pohostinnost podle mě už ze západní Evropy prakticky vymizela. A nabízí se otázka, čím se to stalo.
Boží příběhy aneb Biblické bizáry od Pastoral Brothers
Karel Müller
Bohužel, za mě to nefungovalo.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Láďa opět nezklamal a vzal mě s sebou na úžasný výlet. Je super, že knížka není plná jen sluníčkových pohledů, které se vám snaží ukázat, že je na cestě všechno jen úžasné, ale neschovává i tu odvrácenou stranu. Dokonce ji neschovává tak moc, že i když o této pouti už dlouho sním, místy jsem si říkala, jestli to stojí za to. Ale stojí. Děkuji
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Možná jsem si tentokrát ukrojila moc velký krajíc na čtení, možná jsem čtenářsky ještě nedošla tak daleko, ale s Idiotem jsem se trápila. První část by ještě šla, chytala jsem postavy i děj, ale s každou další částí už to šlo jen dolů. Uvidíme, možná to příště s Dostojevským bude lepší
