kiraa
komentáře u knih
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
[audio] Ani za mák jsem netušila, do čeho jsem se to pustila. Na samém začátku jsem byla přesvědčena, že příběh se bude odvíjet ve stylu bláznivý Bridget Jones. Eleanor byla vtipná i šílená. Ale jen chvíli. Po pár kapitolách na mě začala padat bezmoc, smutek i lítost za její ztrápenou duši. Naprosto příšerně mě odbourávaly hovory Eleanor a její matky, až tak, že zarudlý oči jsem sváděla na kvetoucí břízky :) Petra Špalková hlasově naprosto dokonalá, doslova postavám vdechchla život.
Slepá ulička
Joy Fielding
Knížek s podobným tématem vychází momentálně mraky. Ale ne každý umí.
Čtvrti, kde žije několik rodin a kde jsou všichni tak trochu magoři a jeden před druhým docela dost tají. A taky předstírá. Úspěch, super job i dokonalýho partnera. Za zdmi se odehrávají menší i větší dramata. Lže se o sto péro, růžový tváře nemají nic společnýho s mejkapem a modrá není dobrá. Obzvlášť výživnej je doktorskej. V práci léčí, doma klečí. Manželce na krku.
Všude to bublá a všude ta srajda přeteče. Od toho jsou náhody i všímavý oči ukrytý za záclonou.
Ke konci jsem vyloženě sprintovala už jen proto, abych se dozvěděla, jestli ten odpornej hmyz někdo rozmázne kanadou po podlaze.
K Joy jsem se vrátila po hodně dlouhý době. A ráda. Jsou hvězdy, který nehasnou.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Mám hodně rozporuplný pocity, co se týče hodnocení. Téměř do půlky jsem se trápila a bojovala zuby nehty. Obrat nastal až s manželem číslo pět Harrym. Od tý doby jsem se konečně vracela k Evelyn ráda. Fiktivní femme fatale filmovýho plátna a její zpověď Monique po který požadovala sepsání pamětí, bych s klidným srdcem taky z příběhu vypreparovala. Ta konečná fáze propojení mi přišla zbytečná. Stačil samotný příběh Evelyn a jejích sedmi manželství. Já se zpátky vracet určitě nebudu, ani Evelyn nebude se mnou bydlet doma, ale nakonec ta žena, která v životě hodně získala, ale ještě víc ztratila, za přečtení určitě stojí.
Život na houpačce
Martina Kulhánková
Ne nadarmo je HPO nazývána rakovinou duše. Některý příběhy, který jsou zde odvyprávěny nedopadnou. Oč hůře, protože se jedná o děti, za který už mluví ti, co po nich zůstali. Většinou mámy. Ti co s touto diagnózou bojují dál, žijí život na horské dráze. Nahoru, dolů, většinou tedy v té druhé variantě. Sebepoškozování, těžký deprese, prudký změny nálad a bohužel častý sklony k sebevraždě. Smutný, hodně smutný. Příběh maminky, která ztratila syna Míšu, ač dělala všechno možný i nemožný, je hodně emotivní. Smekám před samotnou Martinou Kulhánkovou, která si prošla tou samou drsnou životní zkušeností a vyzkoušela pro záchranu Anety úplně všechno. Léky, stacionáře, hospitalizace. A najednou konec, prázdno. Aneta odešla bez rozloučení. Knížka, která rozhodně stojí za přečtení, protože na jejím konci si nakonec řeknete, že třeba ta blbá nálada, co dneska máte, je vlastně ještě docela fajn.
Máma kriminálnice
Monika Svoboda
Úzkostná matka Monika řeší každej zaraženej prdíček, ale když její osmiměsíční syn padne plnou vahou nazad a lebku si pomalu rozlouskne jako kokosovej ořech, tak je to podle ní běžná nehoda. Bez MUDRa. Vše se zkonzultuje jen fotkou a esemeskou přes telefon s panem Dušanem (otec Matěje) a ten, nevím podle čeho, usoudí, že to bude oukej. Ani fakt, že na hlavě je boule velikosti mandarinky a tkáň je měkká jako rozvařená těstovina. Nou problém. Následně je diagnostikována sedmicentimetrová tříštivá zlomenina lebky a ošetřující lékař podezřelý úraz nahlašuje. Rozjede se celá řada opatření ze strany policie, OSPOD a stanovení dohledu nad rodinou. Vypracovaný posudek znalcem vyústí v podání žaloby a následný soud. Neustále dokola jsou popisovány kontrolní návštěvy fúrií ospoďaček. Mezi tím opět Matěj padá v noci z postele. Tedy ne ze svojí, protože tu nevlastní. Přece nebude chudák ležet jako v nemocniční postýlce, která připomíná cirkusový klece pro zvířátka. Ani vysokoškolsky vzdělaná matka nechápe funkci zábran. Dušan není o moc pozadu. Tomu třeba zase nechce porozumět jeho zaměstnavatel, jelikož mu neumožní pracovat doma. On je přece RODIČ a nehodlá promarnit ani jednu minutu z dětství svých synů. Matka se omlouvá Matějovi a prosí za odpuštění, že ho zradila (tedy jako její tělo) a porodila o pět týdnů dříve. Stále pláče, objímá, řeší příkrmy a kojí. A kojit bude. Ale to my už tady nebudem :)
Tak a tohle jsem vydržela skoro tři sta stran. Uffff!!!
Zlomené srdce
Tim Weaver
[audio]
Růžový kruh se uzavřel a ve mně zůstalo nespočet otazníků. Velice propracovaný, o tom žádná. Ale těch ALE. Spletitý, překombinovaný, milion filmových sekvencí se sáhodlouhými rozbory, sošky, andělé a já nevím už kýho výra, vejra ... nevím :) Často jsem přetáčela zpátky, takže mé tempo bych přirovnala - dva kroky vpřed, jeden vzad. I tak se mi ne vše podařilo pospojovat. Na druhou stranu možná to vše tápání bude problémem nás blondýn. Jdu odlehčit, na rozjezd možná “potkali se u Kolína”.To pojede jako po másle:)
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Další z “naposlouchaných” audio knížek s naprosto geniálním přednesem. Příběh z 18. století popisuje “zakonzervovaný” život francouzské aristokracie, jejíž příslušníci byli permanentně ohroženi jediným nebezpečím: nudou. Jediným rozptýlením se stala milostná dobrodružství a sňatková politika. Vikomt de Valmont a zejména markýza de Merteuil rozehráli vysokou společenskou hru, tahali za pomyslné nitky a dokonale manipulovali ostatními “přáteli”. Valmont s pohrdáním každé, ale s příslibem lásky na věky, kosil co se dalo. Oba brilantně společensky likvidovali a vzápětí “zachraňovali”. Ač samotný finále projeli na plný čáře, musím uznat, že jejich intriky fakt měly koule :)
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Netušila jsem na samotném začátku, jaký skvost se mi dostal do rukou. Příběh, který si zaslouží daleko víc čtenářů. Není onálepkován žádnými zlatými pečetěmi. Ale pro mě jeden z nejsilnějších zážitků a s dovolením si vypůjčím jednu větu z knížky ... znala jsem Helgu chviličku, prošla mým životem asi jako letní bouřka, prudká a krátká - ale stejně nikdy nezapomenu.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Příjemné letní osvěžení, svěží bonbónek s příchutí mentolu. Nehledejme životní moudra, pojďme se bavit, trochu bát, ač se to celý někdy může zdát i malinko přitažený za vlasy. Nakonec sklep vymalovaný na červeno, kdo z nás ho má, že. :)
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Čekala jsem svěží pokrm, místo toho jsem se zahryzla do víc než scvrklýho jablka. S červíkem.
Sladká a dobrotivá Popelka, pardon Amélie, milující svoji chudobu, Ned, dědic miliardového impéria a všech hlupáků král, fešnej bodygárd Hunter a kroužek holčičích kámošek. Všichni do jednoho jsou stiženi zcela nelogickým chováním. Prkenný a utopený v cukru. Oukej. A aby to tedy nebylo úplně jako pro dvanáctiletý pubescenty, necháme někoho umřít. Ale zase ne tak úplně do mrtva.
Bože, vypněte mozky a raději si dejte drama Králíci z klobouku.
S vypětím sil jsem včera dočetla. Dneska už mi konečně pravá mozková hemisféra odpustila :)
Bokovka
Barbora Vajsejtlová
Evina, Márovo zákonitá, přestane mít jednoho dne na blbosti čas, jehly vymění za brikety a červenokrajkový prádlo nahradí bavlněný v pastelových barvách. A Mára je prostě slabej kus. Lehce ovíněn zahoří k prsatý a pevnoprdelatý Karolíně. Štíhlá, vyrýsovaná, nespoutaná a ta její sexy strava. Žádnej zeleninovej salát s nízkokalorickou zálivkou, ale stejk jak pro dřevorubce s kopcem hranolek. Neuvěřitelný. Mára vyprahlej jak Sahara doslova nabírá druhej dech a nasává komplimenty jako houba po dešti. Konečně žije jako chlap. Až tedy do doby, kdy tak nějak cítí, že i Kája ho začíná řídit jako polda křižovatku. Mára, kterej si do tý doby myslí, jak má všechno a všechny pod kontrolou, tak nemá. Najednou by tak rád zase svýho Evíka i ty její španělský ptáčky.
Pozdě Máro :)
Parádní čtivo, byl to fofr, většinou už knížky za dva dny nedávám.
V zahradě zášti
Camilla Bruce
Nejdříve to byla Brynhilda Størsetová, která se narodila v roce 1859 do těch nejchudších a nejnuznějších norských poměrů. Po příjezdu do Ameriky se stala Bellou a umínila si, že už nikdy nechce plnit žaludek nevábně vonící vodovou kaší a oděvem jí nebudou stokrát látovaný hadry. Začala si plnit svůj americký sen. Milovala vůni peněz, plnou spíži a sladký karamely. To, že za sebou zanechávala mrtvolky, který padaly jako figurky ve hře “Člověče”, byl detail, který pro Bellu nebyl podstatný. Vdaná byla dvakrát a dvakrát se stala předčasně vdovou. Samozřejmostí před jejich skonem byly uzavřené vysoké životní pojistky, které Belle zajistily víc než pohodové žití a nákup její vysněné farmy s prasaty. Tam už ty hlavy lítaly jedna za druhou a prasátka si chrochtala nad přísunem lahodných plíčků :) Dodnes se neví, zda těch maníků bylo čtrnáct nebo čtyřicet. Ani není úplně jisté, zda Bella došla trestu a uhořelé tělo patřilo jí a nebo se jí podařilo svět opět oklamat a vypařit jinam. V závěru autorka perfektně popisuje, co je popsaná prokázaná realita a co a koho si do příběhu přidala. Jedna z nejlepších, co jsem pro tento rok četla a kvůli který jsem nejedla ani nespala. A to už je co říct :)
Samotářky
Barbora Šťastná
Jsem v rozpacích. Takový královský hodnocení a já jen dobro. Příběh je životním osudem třech hlavních postav. Ludmily, Amélie a Věry. Tři generace, který osud nešetřil a každá z nich je svým způsobem pro okolí divná, jiná a samotářská. Mně vadil velkej časovej rozptyl, kdy se v kapitolách skákalo po desítkách let tam a nazpátek. Současnost, minulost, zúčastněný osoby jako děti a vzápětí pomalu důchodci. Do toho tam vlítl vir z Wuchanu, potom únosová eskapáda v důchoďáku (která tedy byla fakt hodně mimo), no a potom už jsem byla ráda, že jsem na konci.
Dívka beze jména
Lisa Regan
Audiokniha.
Jsem na konci s bambilionem otazníků. Copato? Ajapato? Dopato? :) A tak nějak pořád dokola. Motala jsem se v ději i postavách a chvílemi ztrácela jako pára nad hrncem. Nemám ráda překombinovaný a v tomhle případě fakt přestřelený příběhy. Tady se asi někdo snažil o originální zápletku a ve výsledku chaos na druhou. Něco mi na konci docvaklo a propojilo a něco taky ne. Ale zpátky kvůli těm mezerám fakt couvat nebudu.
Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
Od Simony M. jsem četla naprostou většinu knížek. Tahle ženská mě tak strašně moc bavila. Zvláště u těch posledních jsem si vždycky říkala, že je v nich víc smutku než humoru. Ona měla obrovskej spisovatelskej dar. Její knížky byly opravdový. Jako život. Dnes už víme proč. Ani tenhle deník nebyl jinej. Krátkej, ale o to intenzivnější příběh. Alena a Franta. Značně nesourodej pár. Úspěšná, podnikavá Alena zůstává po úraze na vozíku. Pro ni osobní tragédie, pro Frantu nekonečná úleva a pocit jistoty. Alenka už ho nikdy neopustí a nyní ji může nadosmrti doslova na rukách nosit. Jednoho dne Alena objeví tajnej deník, kterej si pomatenej Francin roky píše. V němým úžasu čte den po dni a uvědomuje si, že stav ve kterým se už bude trvale nacházet, má daleko větší přesah než se může zdát. Hustý. Jako, že fakt hustý!
Terapie
B. A. Paris (p)
Jsem ráda, ze mě odradilo těch nekřesťanských čtyřistapáďo a koupila z druhý ruky. Naštěstí jsem neinvestovala skoro pětikilo do třistapadesáti stran bezbřehý nudy. Nudy s divnolidma v jedný nóbl čtvrti, kde mají všichni stejnou kadibudku a ze který každej pozoruje ostatní divnosousedy. Alice i její divnomanžel se stávají novými členy rezidenční čtvrti Kruh. Výhodná koupě. Jen pan domácí Alici opomene sdělit, že se v jejich kadibudce vraždilo a předchozí majitelé jsou oba za duhou. Alice se celých třista stran vrtá v minulosti a pátrá, jestli pachatelem není někdo z Kruhu. To bylo tak svižný. Asi jako když pouští táhne karavana velbloudů :)
Síla hlasu
Martin Rousek
Oskar. Kluk, kterýmu u kolíbky nestály sudičky, ale sám čert. Dítě, který už jako mimino od smrti zachránil zvonek nespokojených sousedů. Násilnický otec, feťák a alkoholik. Matka to samý v bleděrůžovým, citově chladná a nepřátelská osoba. I tak celý dětství Oskar prahne po její náruči nebo obyčejným pohlazenī. Nikdy se tak nestane. Už na začátku bylo víc než jasný, že Oskarův život bude boj. Boj na život a na smrt člověka s velkým potenciálem, ale víc než špatným startem. Celou dobu čekáte, jestli se ta ztráta několika dlouhých let vůbec dá dohnat. Strhující příběh jednoho zatracenýho a bohem zapomenutýho kluka.
Opravdový život
Adeline Dieudonné
Dětský život z pohledu dívky, která sdílí domácnost s despotickým, násilnickým otcem, mladším bratrem a rezignované, pasivní matky, která dávno ztratila ochranitelský instinkt. Domov, který není a nikdy nebyl domovem. Místo, kde se chodí po špičkách a děti i matka se snaží být neviditelnými duchy. Příběh neuvěřitelně silné holčičí duše, která se stává bojovníkem o svůj i život mladšího Gillese. Naděje na lepší cestu dalším životem je její hnací silou, jak se vyhnout osudu své matky, která dávno ztratila sílu vyhrabat se z té nejsmrdutější kopice hnoje. Knížka útlá, ale silná svým obsahem. Tak silná, že celou dobu netoužíte po ničem jiným, jak toho odpornýho “hmyza” zadupat do země. Trochu nerozumím, kdo mohl do anotace napsat, že se jedná o vtipný příběh ... ???
Takoví normální #přátelé
Sarah Alderson
O co míň mě zaujala obálka, o to víc mě bavil vnitřek. Naprosto čtivá záležitost, kde jsem téměř do posledních stran tápala, kdo je oběť a kdo pachatel. Když už jsem myslela, že vím, vzápětí jsem zjistila, že mým favoritem je psychopat jak vyšitej. Prostě takovej pěkně rozehranej ping pong :) Fejsbůky a instáče jako přehlídka pseudoživotů, vytuněných ksichtů i těl prohnaných přes filtry a photoshopy. A teď chci alespoň deset lajků nebo si vás najdu ... a to budete koukat :)
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Příběh, který se nečte snadno. Drsné, beznadějné, zejména, co se týče neuvěřitelné brutality a bezcitnosti vůči těm nejvíce zranitelným ... dětem, nemocným a starým lidem. Bez slitování, soucitu, lidskosti. Mám za sebou více knih na toto téma, kdy jsem byla přesvědčena, že už nemůže přijít víc. A přesto jsem si z toho všeho kecla na zadek. Obdiv pro Violu, která dokázala navzdory všemu, co prožila, vstát a jít dál.
