Knihomlok2015 komentáře u knih

Zatím nejlepší díl s Waxem a spol. A to co dokázal Sanderson se Steris, to je fakt bravurní práce - ještě nikdy se mi tak nesympatická postava tak dokonale neproměnila před očima v člověka, kterýho jen za to, jaký je, prostě musíte milovat. (začínám Sandersona podezřívat, že k učetním apod. má tenhle chlapík asi hodně, ale opravdu hodně vřelý vztah)
A to jak jim zničit společnou svatbu, to už byla jen třešnička na dortu:-)

2 16.02.2019

Když mi ta kniha přišla v objednávce z výprodeje (neuvěřitelně dobře utracených 39 korun), překvapilo mě, jak malá ve skutečnosti je. Ale víte co, vešlo se toho do ní mnohem víc než do některých tísícitránkových knih za několik stovek. Prostě úžasný příběh.

5 10.02.2019

A je to tady, zase jedna z těch knih, o kterých vím, že jsou dobré, ale nemám vůbec ponětí, jak to napsat.
Milostný příběh zahalený v plášti sci-fi a sci-fi odhalené jako špinavá prostitutka až na samou dřeň.
Hibernace, ze které vám budou trnout zuby a cestování vesmírem, ze kterého vás bude bolet hlava.
Zákony fyziky, o kterých jste nikdy neslyšeli, pojmenované do vědcích, o kterých nemáte ani ponětí. A ani ty ostatní, co jste si mysleli, že znáte, nedávají najednou bůhvíjak hluboký smysl. (Opravdu bych právě potřebovala hodně dlouho konzultaci u geniálního fyzika, který by mi odpověděl na několik zásadních otázek.)
Všechno je najednou přesíváno přes brutální síto zahrnující téměř celý vesmír a první dvě knihy se zdají pouhou hrou na domácím písečku hodnou stejné pozornosti, jaké věnujeme jedinému zrnku písku právě v té malé hromadě. (o to temnější, že to nejspíš zcela odpovídá realitě)
A hodně tomu napomáhá i to, jak je tahle trilogie strukturovaná. V každém dalším díle se z hlavních postav stávají ty vedlejší a mizí v propadlišti dějin. Každou knihou se taky vzdalujeme naší rodné hroudě dál a dál, až i ona mizí v nenávratnu postradatelného. Objevují se lidé, kteří by měli být dávno mrtví a i ti skutečně mrtví vrhají dlouhé stíny. A jediné, co drží tuhle skládačku pohromadě, je tak vlastně časová linka lidské rasy jako takové (i když i čas je najednou pružnější než se zdá – a to nejen díky té proklaté hibernaci), na kterou je i tak na konci nahlíženo jako na něco pomíjivého a nehodného valné pozornosti, ostatně jako na všechno ostatní v tomhle vesmíru.
Takže teď jsem si vlastně jistá jen jediným, opravdu by mě zajímalo, jak se na tuhle trilogii bude lidstvo dívat, až jim opravdu za okny bude vládnout vakuum. Nesmrtelná klasika nebo brak? Co myslíte?

3 04.02.2019

Na začátek malá rada - nevzdávejte to. Prakticky celá první polovina knihy je totiž opravdu čtenářským ořechem, ale na konci vám to víc než bohatě vynahradí, protože to jak přesně je v ní popsaná lidská povaha tváří v tvář vlastně jakékoliv krizi, to je prostě až příliš mrazivě přesné. A náš čtvrtý mediátor a jeho věrný policejní průvodce, hmmmm...
Takže jsem opravdu zvědavá, kam dál se posuneme ve třetím díle.

4 28.01.2019

Takhle kniha je alespoň pro mě důkazem toho, že existují lidé, kteří píši knihy, a pak spisovatelé.

2 16.01.2019

Tak jo, ze svižné trilogie vlastně jen s jediným hrdinou se nám stala pentalogie s hromadou hrdinek (a pár chlápků k tomu), a i když by mi to jako ženě asi mělo trochu imponovat - tak bohužel.
Tenhle díl se sice četl o poznání líp než ten čtvrtý, ale abych vám pravdu řekla, když jsem se včera zamyslela nad tím, že mi zbývá ještě 200 stran do konce a uvědomila si, že to jich tedy musím mít už pět set za sebou - zhrozila jsem se, protože jsem si nemohla vzpomenout na nic pořádného, co by se na nich stalo. Takže i když jsem zastánce dobrých konců všemi pěti, myslím si, že tentokrát to nestačilo na víc než tři hvězdičky.

1 12.01.2019

Mám ráda tyhle knihy, kde se hodně dlouho buduje jen a pouze atmosféra a neděje se vlastně nic zásadního. A přesto jsem tak nějak nespokojená. Je to dobrá kniha, to rozhodně, pro někoho, kdo nemusí mít převratnou akci na každé druhé stránce (abych vám pravdu řekla, já bych ji nemusela mít ani na konci té knihy) k doporučení bez uzardění, ale tak nějak mi tam něco chybělo. Asi víc flashbacků, víc příběhů ostatních postav i pokračování životů hotelových hostů. (teď mě tak napadá, že to byl možná záměr - vždyť jsme všichni v domácím vězení v jednom hotelu, ale...) Nepotřebovala bych převratné události, ale potěšilo by mě pár zmínek o tom, kdo jak nakonec dopadl. (asi nejtypičtějším příkladem je holič Jaroslav Jaroslavl - když už jsme se s ním jednou rozloučili jako s jednou zcela zbytečnou postavou, proč je najednou zmíněn na konci tak nedbale, že to vlastně nestojí vůbec za to? - chápete ten rozpor?) Takže průměr.

1 26.12.2018

Další generace a další vyprávění. Rodina se rozpadá a bohatství vytrácí - dokonce je porušena i jedna dlouholetá vánoční tradice (škoda:-(. Umírá další z matadorů rodu (opět škoda) a o ostatních členech se toho dozvídáme opravdu jen pomálu. Švédsko se nemůže rozhodnout jestli si pořídit atomovou bombu a vůbec se děje plno věcí, které všechny jsou opět jen křovím v pozadí, protože my se soustředíme je na jednoho kluka, jehož život se točí kolem holek, peněz, plavání, rock and rollu a čarodějnického honu na zkaženou mládež. A všechno to mě doopravdy bavilo, ale musím se přiznat, že z velké části to asi bylo tím, že mi to připomínalo jinou knihu o jednom plavci, kterou miluju mnohem víc - takže asi nejsem tak úplně objektivní.

25.12.2018

Musím říct, že druhá generace rodiny Lauritzenovy té první zatím nesahá ani po kotníky, natož po kolena. Alespoň pro mě totiž Johanino vyprávění bylo až příliš okoukané, zmizela ta jedinečnost, a to že ji nahradila zrovna akce tomu z mého pohledu moc nepřidalo. Takže uvidíme, co na to generace číslo tři.

1 23.12.2018

Přesvědčovat někoho u čtvrtého dílu, aby si to určitě přečetl, je asi trochu blbost, takže začneme u toho názvu. Neříká se mi to totiž zrovna lehce, ale přesně jako sedí prdel na hrnec, jak se říká, tak sedí tenhle název k tomu, co se celou dobu v téhle knize děje. Oskar i Swerre jsou upozadeni opravdu hodně (nejdřív mi to připadalo jako opravdu velký handicap, ale...) a vše je vnímáno jen skrze jediného vypravěče, a k tomu ještě toho nejméně angažovaného. Takže se celou tu šílenou dobu, kdy se na prakticky celé planetě děje jedna strašlivá věc za druhou, díváme na to všechno, jako děti s jedním okem zavřeným a druhým sledujícím vše jen úzkým brčkem.
A Lauritz, aby to nestačilo, opravdu věří v to, že když Německo vyhraje, bude to tak nejlepší pro všechny, a zatím co protiněmeckou propagandu odsuzuje s hlubokým znechucením, jako jen a pouze propagandu, obráceně nevidí skrze ty klapky na očích vlastně nic. (kdoví, co by se vykládalo o válečné minulosti, kdyby to tehdy Němci neprojeli co?)
A i přesto že mi pohled dalších těch postav tak trochu chyběl, tak tenhle příběh neuvěřitelně fungoval. Bylo totiž velmi zvláštní prožít šest let válečného šílenství jen starostí o jeden most, oslavami vánoc, prohřešky svými i své rodiny, i výhrami regat. Zažít nějaké ty ztráty, ale k žádnému boji se vlastně vůbec nepřiblížit. A alespoň pro mě to všechno bylo téměř neuvěřitelně snové, protože nevím jak vás, ale mě by rozhodně nenapadlo, že v Evropě se během druhé světové války dá prožít tolik až příliš obyčejných týdnů. Opravdu jsem nečekala, že si přečtu knihu z let válečných a budu číst o tomhle. A právě díky tomu ta kniha stála za to, protože to bylo velmi osvěžující, jen jeden (ne)obyčejný život, který nedokázala ovlivnit ani válka.

1 16.12.2018

Tak jsem měla pravdu. Jak jsem si u prvního dílu stěžovala, že mi tam něco ke spokojenosti chybí, tak právě tohle bylo TO něco. Život zhýralé anglické šlechty ve stínu umění a války, byl pro mě opravdovým zážitkem. (jo prej džentlemani - opět velmi pobavila slova Albieho babičky o tom, že všichni gayové jsou vlastně zastydlí puberťáci a vůbec to jak pragmaticky všichni k tomuto tématu přistupovali - dělej si co chceš, ale dědice prostě zplodit musíš) A všechny ty odkazy na neznámé zavrženíhodné malíře v čele s Monetem a nějakým tím Španělem jménem Pablo (!), válečná propaganda psaná autory takových literárních hrdinů jako byl Sherlock Holmes, lehké otření se o Winstona Churchilla, nenávist a linčování, pacifisti a jejich marný boj i ten hořký konec všech těch obrazů, to mě prostě neskonale bavilo.
Ale stejně se mě nejvíc dotklo to zjištění, že Albie a Oskar se pohybují ve stejném koutu Afriky a co všechno by to mohlo nakonec znamenat. (opravdu mi v tu chvíli přejel mráz po zádech)
Takže nevím jak vy, ale já se opravdu začínám těšit jak s rodinou Lauritzenových prožijeme druhou světovou válku.
PS: Nedalo mi to a mrknula jsem se na pár obrazů Hanse Gudeho - a musím uznat, že v jeho podání jsou Norské fjordy, jezera a hory téměř tak dokonalé jako Nový Zéland v podání Petera Jacksona.

3 28.11.2018

Né že by první světová válka v Africe nebyla sama o sobě hodně silným tématem (Belgie už nikde nebude tím, čím byla dřív) a inženýrská odysea v Norsku spíš bojem o život než prací, ale i přes ty spousty zajímavých informací ze všech možných kontinentů a oborů (mimochodem mě velmi pobavil plán - vlastně oba plány jak dosáhnout souhlasu jednoho tvrdohlavého otce se svatbou) mi tam přeci jen něco k naprosté spokojenosti chybělo. Možná to je právě Sverre do jehož příběhu se za malý okamžik pouštím. Takže ještě uvidíme.

25.11.2018

Tak jsem to dočetla (teda jenom tu českou část – a ano opravdu jsem naštvaná) a musím říct, že v horší chvíli to snad ani skončit nemohlo. Můj postoj k té poslední větě už znáte.
Mimochodem jsem si říkala, že si to budu pěkně dávkovat po troškách jako šafránu, aby mi to vydrželo dýl a vydržela jsem to tři dny, než jsem pak půlku knížky dala během pár hodin. (takhle k pevnosti mých předsevzetí)
Ale když ono všechno tak neuvěřitelně hladce směřuje (teda předpokládám) ke střetu s tou prokletou bílou ženou a ještě ke všemu jsem jako na jehlách, v koho že se nám to promění Web (jsem si skoro jistá, že to není jen tak nikdo – když už nic jiného strašlivě by mě zajímalo, co všechno by Fitze mohl naučit) a co bude sakra s tím čekajícím šaškem. (o to horší, že vím, že existuje ještě jedna trilogie) A to že Tomův život se rozpadá jak hrad z písku a mnohem víc lidí najednou ví, kdo to je, to je prostě… (viz Burrich), o Thickových nenávistných šťouchnutí nemluvě a stovkách dalších skvělých detailů, které tvoří tenhle příběh (taky se vám nejpodezřelejší postavou knihy zdá Riddle?). Je to prostě pořád dokonalé a já mám skoro stoprocentní pocit, že si nakonec ten poslední kousek přečtu v originále. (kdybyste znali mé zrezlé a nikdy příliš promazané jazykové schopnosti v angličtině, chápali byste, že zrovna tahle série je moje opravdová srdcovka, protože nemáte ani ponětí jak obrovitánský úkol přede mnou leží)
A proto, né že bych vás naváděla k revoluci, ale přeci jen na vás musím naléhat. Neměli bychom se jako čtenáři přeci jen vzbouřit a založit si vlastní malé nakladatelství, které by dokončovalo tyhle nedovydané série? Protože nevím jak vy, ale já už jich mám doma na můj vkus až dost a naprosto mě děsí, kolik takových ještě do konce svého života nasbírám - kromě Hobbové, ještě i Novickovou, Butchera a Redicka, co si tak namátkou vzpomínám a u všech mi přijde obrovská škoda, že nemám v knihovně po ruce ty další díly. :-(

3 22.11.2018

Tak a je to tady. Blížím se ke konci českého vydání a moje euforie, nadšení, dobrá nálada i zamilovanost se pomale, ale jistě mění v depresi, protože ač je to pořád lepší a lepší a lepší a lepší, a já přes ty slzy, když se Dutiful konečně dozví, kdo Tom Badgerlock je, myslím s mrazem v zádech jen na to, že mě čeká už jen poslední český díl a ta prokletá věta na jeho konci - Šašek už tam na mě čekal. Jak já jen tu větu začínám nenávidět.
Každý čtenář si přeci zaslouží svůj dobrý konec nebo alespoň nějaký konec (i když né dobrý), tak proč zrovna já musím mít jen tohle zatracené polovičaté něco a ještě ke všemu v takovouhle chvíli.

1 12.11.2018

Tak jo.
Jak jsem si pamatovala z té první trilogie vlastně skoro všechno, tak u těchhle knih mám pocit, jako bych je viděla poprvé v životě – a musím své paměti poděkovat za tu její děravost, protože číst to znovu, a kromě té prokleté věty na konci toho sedmého dílu (jak já ji nesnáším), jen velmi, opravdu velmi mlhavě vědět, co mě čeká, je prostě skvělé a já se znovu zamilovávám jako poblázněná puberťačka, když dostane první pusu.
A ty kapitoly zrovna v téhle části jsou prostě neskutečné. Nemluvím jen o tom, že jsem si bláhově myslela, že Živé lodě si přeci číst nepotřebuju, když chci pokračovat s Kronikami deštné divočiny. A ono ejhle stačilo pár stran o nějaké Jek a všechno je najednou v troskách a já už splétám plány, jak to stihnout přečíst ještě do Vánoc, protože by mě ta zvědavost, ke komu všemu ta jména patří, nejspíš zabila. (opět jen mlha) A když se tam najednou objevil Burrich, tak to bylo, jako když se po dešti otevře nebe a zasvítí slunce a já brečela společně s Fitzem schovaná za zdí z papírů a písmenek a představovala si stejně jako on všechny možné scénáře, které nakonec nenastaly.
Takže jistě pochopíte, proč se mi pět hvězdiček zdá málo a proč jich zároveň tak málo dát prostě musím. Protože jestli je něco, co považuji za prvořadou povinnost každé knihy, tak je to právě to, že vás dostrká k tomu číst další její kolegyně, aniž by vám při tom držela na krku naostřené pero, a ještě vás přesvědčila, že to všechno bláznovství je vlastně váš vlastní nápad.

2 12.11.2018

Vlastně doteď nemám ponětí o čem to celé bylo, ale až na tu za vlasy přitaženou jakuzu (jako pravdu jsou to takoví magoři? a opravdu mě tam teda štvala) a ty intermezza s Kozlopsavcem, byl příběh Endžiho Mijakeho vcelku příjemné počtení.

10.11.2018

Nedostává se mi slov nebo obráceně je toho tolik, co bych vám chtěla říct, že snad bude stačit jen jediné doporučení - přečtete si to - o hodně byste mohli totiž přijít. (alespoň já to tak měla, protože tohle je láska na celý život)

06.11.2018

Spanilá jízda pokračuje.

04.11.2018

Vlastně ani nevím, jak tohle napsat, ale mám z tohohle dílka velmi rozporuplné pocity. Není to typický Abercrombie - to by mi zas tak nevadilo, zatímco První zákon byl skvělý, ty další knihy už mě až tak nebavily. A oproti jiným dílkům v téhle kategorii pro dospívající je to pořád ještě velmi, velmi podařené, ale ….
Ale i přesto, že se to četlo velmi lehce přeci jen mě to trochu zklamalo - spíš však pro to, kdo to napsal, než pro příběh samotný (a pak že nemám předsudky:-( - nejvíc mě ale naštvalo to, že kdo je Nikdo jsem věděla prakticky od chvíle, kdy na něj měkosrdcatá kapitánka Šadikširram poprvé upozornila. (nejsem totiž zvyklá, že na něco takovýho přijdu tak brzy) Prostě to Abercrombie má alespoň u mě nastavené mnohem výš a já doufám, že to dožene v dalších dílech.

2 03.11.2018

Podle jednoho čínského přísloví je prý druhé čtení knihy jako setkání se starým přítelem. Já jen doufám, že se zrovna s tímhle přítelem setkáme ještě několikrát a pokaždé to bude stejně skvělé. Protože zrovna bez tohohle přátelství by svět nebyl takový jaký je právě teď - Dokonalým místem pro život.

30.10.2018