Kopretina_aku
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Přečteno se zatajeným dechem, staženým hrdlem a místy zamáčknutou slzou. Kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat a ráda se k ní ještě někdy vrátím.
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Kdybych četla jako první tuto knihu, tak bych asi nikdy nečetla ty další. To snad ani nemohl pan Javůrek napsat, to musel psát někdo odkojený Bravíčkem. Chlast, sex a pařby. Pořád dokola, stále stejné slovní obraty, v půlce knihy, když přišla na řadu dovolená v Egyptě, tak už jsem měla chuť knihu odložit. Náprava a prozření v odlehlých koutech Krušných hor jako téma skvělé, ale to by musel autor začít od začátku a úplně jinak.
Zahrada
Petra Dvořáková
Oproti knize Vrány nešla autorka až na dřeň, přesto je to velmi silný příběh. Není to úplně černé nebo bílé, čtenář může s hlavním hrdinou sympatizovat a stát na jeho straně, zároveň může mít pochybnosti a ve vzduchu se bude vznášet takové to "Ale přece..." je to především příběh o hledání cesty z velmi těžké až bezvýchodné životní situace.
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Možná to je tím tajemným prostředím na dalekých ostrovech, možná poutavým stylem psaní, ale tato kniha je opět naprostý skvost a rozhodně nepokulhává za první části série. Možná byla ještě lepší. Doslova jsem vnímala tamní zádumčivou atmosféru podtrženou deštivým a větrným počasím.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Před pár lety jsem v Jáchymově v muzeu viděla expozici o táborech politických vězňů, takže jsem při byla připravena na to, že to bude velmi neveselé čtení. Přesto mě udivilo, že nápravně pracovní tábor byl přímo i v Liberci. V tichosti zrušeno, nikde se o tom nemluví... Po přečtení bych si asi lustr z Preciosy rozhodně nekoupila.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Určitě lepší než Vodník. Autorka píše čtivě, kniha chytne a nepustí.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Mám z knihy rozporuplné pocity. Linda mi nebyla sympatická, její nenávist vůči Rusákům byla až přehnaná. Ani ve vězení jsem u ní nezaregistrovala nějakou seberefllexi a hlubokou lítost nad svým činem. Prostě za to mohli Rusáci. Příběh zajímavý, ale bez hloubky. Chyběl mi pohled Hanky. Rok 89 a následná revoluce a Vojtěchovo angažmá v politice, to už bylo snad jen prvoplánové. Za mne nedotažené, nevzbuzující emoce.
Slib mlčení
Linda Castillo
Možná až moc brutalit, ale děj udržující čtenáře v napětí až do konce, často s mrazením v zádech. Nechybí zvraty ve vyšetřování, tempo je rychlé. Amišskému prostředí se tento díl příliš nevěnoval, pouze pár okrajových informací.
Korálky z klokočí
Naďa Horáková
Ze začátku jsem měla pocit, že čtu dívčí románek, který se později zvrtl v rádoby detektivku. Napsané velice jednoduše, vše naprosto neuvěřitelné, zápletka s tetou Žofií až absurdní a do toho všetečná a vševědoucí Eliška a zbytečně mnoho kostlivců. S touto knihou si autorka opravdu nedala moc práce a jedné, co si z toho beru je to, že zřejmě velice miluje kuřecí salát, Pavlovu, pije litry kávy a na dovolenou jezdí do Chorvatska. Přitom téma čarodějnic a znepřátelených rodů mohlo být tak zajímavé! Tak vysoké hodnocení mě velice udivuje.
Vrány
Petra Dvořáková
Řekla bych, že takových rodin "navrch huj, uvnitř fuj" je docela dost. Frustrovaná matka manipulující s otcem, který o ni nejeví zájem, preferující jedno dítě před druhým, si ventiluje na dítěti své mindráky. Otec nemastný, neslaný si svůj vztek vůči manželce vybije na dítěti. Nepochopené dítě, kterému není umožněno rozvíjet talent vyvolává soucit a pocit marnosti. To se autorce povedlo dokonale. Kam až to vše muže vést? To vědí vrány, jako němí svědkové. Chyběla mi ale větší hloubka, celé to bylo takové povrchní, vadila mi plochá postava sestry Báry. Líbilo se mi střídavé vyprávění. Oceňuji obálku a celkové zpracování s ilustracemi s motivem vran.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Velmi zdařilé. Nebudu zde polemizovat, jak je možné, že všichni uměli skvěle anglicky nebo proč byl český kriminalita o hodně napřed před místními. To není nic, co by mi vadilo. Kniha se četla skvěle, líbilo se mi prostředí opuštěné norské vesničky a přírody kolem včetně aktérů příběhu. Nejde o žádnou detektivku plnou násilí a krve, ale především o mezilidské vztahy, takže většina lidí už před vyvrcholením zná pointu, ale to vůbec nevadí.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Rodinné drama s perfektně propracovaným rozborem všech zúčastněných postav, jejich vztahy, myšlenkami a především nedostatkem komunikace. Téma komunistického režimu jsem vnímala pouze jako pozadí. Pro mne je paní Mornštajnová špicka mezi současnými českými autory, která dokáže i z příběhu jedné jediné rodiny vykreslit neuvěřitelně intimní drama. Dávkované postupně až do posledních stran, které v člověku vyvolá spoustu otázek a poslední větou, posledním slovem mne dokáže naprosto rozložit a knihu odkládám se slzami v očích.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Skvělé, dokonalé, stejně jako předchozí dva díly. Pro mne sice nejméně zajímavé, protože čtení o padesátých letech bylo moc dlouhé a hodně se tam řešily tehdejší politické změny. To je ale můj problém a nic to nemění na kvalitě knihy. V tomto díle už bylo i méně postav, většinou už šlo jen o Ženku a Wojtka. Zakončení v pravou chvíli. Dále se lze domýšlet, co rodinu postihlo v červenci 1961 v měsíci, kdy Karel nastoupil na Duklu.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Nechápu, proč kniha budí tolik pohoršení. Z 50 odstínů si mnozí sedali na zadek a přitom v této knize je ze 400 stran 10 (možná 20 ať netroškařím), které by mohly prudérní osoby pohoršit. A vulgarismy? V knize je používali především mladí a kdo s tím má problém, asi nikdy nestál na autobusové zastávce před nějakou školou. Možná kniha budí pohoršení, protože to napsala TA Třeštíková, co provokuje, vybočuje z řady, je krásná, má skvělou postavu a nebojí se vyfotit nahá v odrazu v konvičce. Mně to je jedno. Já hodnotím knihu. A ta mě bavila. Přeházet kapitoly byl skvělý nápad, kdo to nepobírá, muže číst podle čísel. Já v knize tu hloubku viděla. To zoufalství žit s někým, kdo jen shazuje, uráží a šlape na palce u nohou. A šanci z toho utéct za pomoci kohokoliv, třeba i kdyby to byl feťák.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
To nebylo vůbec lehké čtení, ale na to jsme u této autorky zvyklí. Absence uvozovek mi vadila, ale časem jsem ji přestala vnímat, protože přímé řeči bylo minimum. Což byl vlastně asi ten největší problém v rodině - téměř vůbec spolu nemluvili a každý si žil sám ve své ulitě se svým pohledem na svět. Část s Teodorem se mi četla asi nejhůř, občas se mi zdálo, že se trochu vleče. Když přišly na řadu části matky a otce, vše se začalo vyjasňovat a postupně nabíralo na rychlosti. Oceňuji, že Hanišová opět vybočila z řady a vytáhla na světlo neobvyklé téma.
Vesnice
Kristýna Trpková
Za mne skvělé. I když pár výhrad ne ke stylu psaní, ale k obsahu bych měla. Tolerovat nehodu, způsobenou policistkou, jízdou na červenou jenom přimhouřením oka, to mě až nadzvedlo ze židle. Líbí se mi styl psaní, který odsýpá, udržuje v napětí. Téma zajímavé a hlavní vyšetřovatelé jsou vykresleni lidsky a souvisle s případem čtenář sleduje i jejich osobní příběh.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Těšila jsem se na příběh z Beskyd, abych si užila popisy tamních krás. Čekal mě les. Les, jakých je všude kolem plno a k tomu parta zavisláků na iPhonech, kteří neumějí číst v mapách a jít pěšky lesem 6km je pro ně asi naprosto nepředstavitelné. Je znát, že bobříka odvahy, ani skautský tábor rozhodně nikdy neabsolvovali. Kniha se sice díky krátkým kapitolám četla sama, ale napětí jsem nepociťovala. Není to nic převratného, kdysi jsem více hltala ty zde již několikrát zmiňované Stopy hrůzy. Samotný závěr byl sám a sobě dost mimo realitu.
Příběh slunečnice
Miriam Blahová
Měla jsem moc velké očekávání, téma se zdálo být zajímavé. Ale zpracování připomíná spíše dívčí román. Hlavní hrdinky na svůj věk naivní, Eva možná až hloupá, když absolutně netuší, co se děje židovskému obyvatelstvu. V půlce knihy už jsem měla dost Natálie a jejich trablů s muži a bez její dějové linky bych se klidně obešla.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Nejsem sice fanda povídek a málo kdy je čtu, ale Hanišová je zárukou, že to bude velice dobré. Samozřejmě je také potřeba počítat dopředu, že to bude pořádná depka. Ne všechny příběhy mě zaujaly, nejméně hned ten první, zato druhý už byl o poznání lepší. Pocit beznaděje a zmaru byl až hmatatelný a to i v dalších povídkách. Jako celek zajímavá sonda do duší lidí, kteří už před sebou nedokáží vidět žádnou cestu.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Pohádka pro dospělé, plná osamělosti a boje o přežití, ale i touze po lásce a společnosti, zasazená do poetické přírody, odkud pomalu přechází do soudní síně. Úplně jsem jí neuvěřila, ale oceňuji téma a lyrické vykreslení bažin a mokřadů.
