Koškin
komentáře u knih
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Tahle kniha splňuje do puntíku pojem hořkosladký příběh. Čekal jsem trochu lacinější, lidovou komiku, našel jsem hloubku a nebezpečně chytrý humor. Hlavní postava se jeví jako Karikatura jen velmi krátce, záhy ji autor začne vykreslovat jako Charakter. Svébytný, ale kompaktní. Nečekejte úporný pokus o nějakou hlubokomyslnost ala Coelho, ale uspokojivé zamyšlení a pohlazení ano. A nejen pro to, že hrdina knihy pronese: “Jak se, pro Kristovy rány, dá rozumně mluvit s někým, kdo si pořídil BMW?” (str. 87). To by ale bylo poněkud zlehčující, proto dodám, že zároveň pochopíte, proč “Každý člověk musí vědět, za co bojuje.” (str. 199). Nebo proč je dobré (mít pro co) žít.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Skvělá, chytrá a vtipná, krutá i laskavá kniha o velmi těžkých věcech. Krutě laskavá a laskavě krutá. Hodněkrát mě taky napadlo adjektivum geniální. Úderná, zároveň je každá kapitola jako dýchnutí na tvář - s kyselým odérem včera požitého velkého množství vína, ale měkké, teplé a vlahé. Jo a fakt jsem se hodněkrát dosyta zasmál.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabalova poetika je pojem. Místy kniha nabírá obrovské deprese a frustrace, je však psaná naprosto povznášejícím způsobem. Ve své podstatě se jedná o 50stránkový syžet Menzelova filmu. Co ovšem nechápu - místní hodnocení pod 70 %. Divné.
Herec
Josef Kubáník
Kniha má pár much (haha!), ale dobře se čte, má zajímavou formu a nápad. Na jedno deštivé odpoledne ideální, dá se o ní dobře přemýšlet při i po přečtení. Milé překvapení.
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Takhle má vypadat kniha povídek! Nejvíc se obrňte na Rodinnou sešlost, ta jde hodně dřeň…
Vytěženej kraj
Veronika Bendová
Hladký, milý příběh s několika odbočkami a průvodcem po části severních Čech. Dobře se čte, lehce ubíhá, nepřekvapuje. Pointa temné linky vyprávění mi asi unikla, světlá a romantická linie doběhla bez překvapení. Trochu Páral bez explicitní erotiky. Fajn na podzimní líné odpoledne, spíše pro ženy.
Husákovy děti / Hřbitov prasátek
Marcel Deli
Mnozí preferují Husákovy děti, já považuji Hřbitov prasátek za rovnocenný kus. Vtipné, svižné, nápadité. Z jedné strany Bylo nás 5 v 80. letech, z druhé Stephen King brouzdající po lesích Labské stráně. Velmi příjemné čtení, které má jen malé mušky, jako že nerodáci asi netuší, že Střelák je naše úžasné kulturní a společenské centrum u výpadovky na Hřensko a Německo, jak to má zámek a zámeček Pastýřák, že jsou naproti sobě přes Labe, upatěny starým mostem, a že koupák pod zámkem je stejně jako zámek na pravém břehu, přes Ploučnici, která se vlévá do Labe právě pod skalou, kde se tyčí zámek, a že je u něj kemp. Stačila ke každému pár vysvětlujících slov, ale ty už máte, takže směle do čtení!
Uprostřed
Martin Selner
Skvěle čtivá kniha. Samozřejmě, hlavní hrdina v reálu není takovej frajer a příběh není až tak úplně fiktivní. Velmi dobře balancuje linka milostná a linka pracovně-detektivní, obě solidně gradují k nepříliš šťastnému konci. Je to sonda. Abyste o sobě něco mohli zjistit, musíte si ji zapíchnout do živého. To Martin Selner udělal a nevíme, jak moc ho to bolelo. Každopádně díky, všechny tři jeho knihy zůstanou v mé knihovně.
Sloužil jsem v Gaze
David Shorf
Kniha je čtivá. Je i na aktuální téma s ohledem na probíhající konflikt. Nejsem si úplně jistý, že bez dostatečného kontextu nebude zavádějící. Unikátnost izraelského přístupu se značně odráží i v izraelské armádě. Izrael je měkký dovnitř, tvrdý ven - tolik jen k obecnému uvedení do kultury a politiky. Trochu jsem tápal v přilepeném rozhovoru, rozhodně si zasloužil více než jen přepsat. Také by knize slušel odbornější úvod nebo závěr. Už minimálně pro ten kontext. Ale zkuste si něco dohledat sami a mějte Izrael rádi. Máme společného víc, než si chceme přiznat.
Občanský průkaz
Petr Šabach
I přes totožný název má film ke knize mnohem dál než Opilé banány k Pupendu. Má mnohem větší časový záběr, hloubku, více postav. Je rozhodně syrovější, nejen tím, že kniha je vždy méně barvotisková než film. Rozhodně dost rezonuje linka udavačství a spolupráce s režimem a STB. Klidně by se z ní mohla stát povinná literatura - navzdory všemu je zábavná a zároveň poučná.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Pecková (samozřejmě pecky z třešní) knížka. Neotřelý námět, výborná situační i slovní komika, mockrát jsem se od srdce zasmál. Nahlas. Zároveň má kniha i hloubku, viz str. 77: “…svoboda volby (ho) celý život stresuje, jak má na výběr, je v pytli a zmaten…”, což vystihuje řadu zástupců starší generace, ne jen autorčina dědečka. Necelých 190 stran přečtete hravě a dopřejí vám si oddychnout i oddechnout. Doporučuji.
Straka na šibenici
Daniel Petr
Severočeská literatura je prostě svébytný žánr. Depresivní, syrový, bezvýchodný, ale přeci hledající smysl a krásy života i v těch temných kulisách krásné přírody, zničené přírody, unikátní architektury a industriálního masakru. Lidé výjimeční, ničemní a odevzdaní. Německý prvek a dějinné bezpráví včetně.
Autor občas exhibuje dějově, jazykově i faktograficky, ale to knize neubírá, naopak, přidává rozmanitost a rozbíjí plochu celkového ladění beznaděje příběhu. Čtivé a překvapivé. Velmi zdařilé je i zpracování knihy, s jednou výhradou - desky knihy snesou pouze velmi šetrné zacházení.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
Tak samozřejmě to není taková pecka jako kniha první. Jedná se o pokračování monotónnější a už víte, s jakými kartami se bude hrát. Ale pořád je to pecka. Pecka z poněkud kyselého ovoce. Jakoby hrozny, že jo.
A proto skáču
Naoki Higašida
Kniha jako tenký řez, ale sakra hluboký. Budu ji číst určitě ještě několikrát. Aha efektů je na každé z nepříliš hustě popsaných stránek řada. Díky za to.
Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí
Petr Šabach
Tři hvězdy je málo, čtyři moc. Opilé banány s kocovinou. Často mi dělalo problémy zpracovat fantazie odbočující z reálného vývoje příběhu a rušilo mě to. Ale jinak u mě dobrý.
Vyhoření
Petr Šesták
Velmi příjemné i zpočátku nepříjemné překvapení o pohledu pumpičky na volanty a jejich svět, náš svět, se kterým jsem jako převážný volant musel chtě-nechtě souhlasit a trochu mi to otevřelo oči. Myšlenky zajímavé a pronikavé, velmi chytré. Ke konci kniha utekla trochu do extrému alá Houellebecq, ale budiž. Styl vyprávění s přeskakováním vypravěčů poněkud náročný na pozornost. Útlá knížka na dvě hodiny čtení a týdny přemýšlení. A samozřejmě body za design knihy, to je ta pátá hvězda.
Ve jménu Metody
Juli Zeh
Dvěma slovy: promarněná příležitost. Takový traktát o právu na zdraví a povinnosti o něj pečovat. Vcelku nelogická a otázky vyvolávající konstrukce utopického autoritářského systému. Sofistikované, ale hodně unylé konverzace (naštěstí kapitoly nasekané po pár stránkách, takže čtenář nevyšumí). Zajímavá postava fiktivní Ideální milenky. Toť vše. Kravský konec a hlavní padouch podivný jeliman. Velký špatný, kterému dal drive covid, nicméně anotace zajímavější než celá kniha.
Merde! Rok v Paříži
Stephen Clarke
Měl jsem velká očekávání a první třetina knihy byla solidní zklamání. Ne že by neodsýpala, že by se člověk nepousmál, ale sakra takhle brutální xenofobní klišé bez kapky nadsázky? Francouzi jsou z pohledu autora tupá, angličtinu prznící a líná hovada, ženy sice elegantní, ale promiskuitní, nevyrovnané fifleny, celý francouzský systém je na rozsypání a dotuje ho asi ježíšek... Odlehčenou formou a pořádnou dávkou nadsázky a i sebeironie bych to asi snesl, kniha se následně stejně překlápí do určitého stavu poznání a smířlivosti, ale jen ve formě pofrancouzštění hlavního hrdiny, ze kterého se stává stejně vychcaný zevloun jako z obyvatel státu, kde aktuálně čerpá prebendy. Do vlastních řad úplně nesahá, když už, tak aby ukázal, že je lepší a líp se orientuje v gastronomii a balení Francouzek než jiní burani z ostrova snů (kde je děsivé ledasco, dentální a zdravotní péče namátkou a co si budeme vyprávět, pivní turisti z UK, to je obraz lidského zmaru...). Příběh je ale nakonec docela zábavný. Autorovi dám ještě šanci, neboť jsem si pod vlivem inzertní masírky nakoupil skoro celou řadu jeho titulů, ale teď již budu otevírat s mnohem nižším očekáváním. Tak dlouho se s merde patláš, až smrdíš od hlavy k patě, Stephene. Slabý průměr.
Ty, já a ti druzí
Fionnuala Kearney
Trochu Jackie Collins, jenže o něco civilnější a chytřejší. Scény, příběh, formulace připomínají styl červené knihovny, ale celkově příjemný počin. Umře jen jedna postava a všichni jsou nakonec spokojení i přes průšvihy, které je potkaly. Co je velkým plusem - kompozice kapitol, kde se střídají v ichformě dva hlavní vypravěči, odlučující se manželé. Kniha určena spíše ženám, které hledají odpovědi na to, zda život může mít smysl, i když dává rány.
Meziměsta
Lukáš Vavrečka
Kniha, která se pohybuje v odlesku Labyrintu světa a Pěny dní plus linky detektivního příběhu, který do vyprávění prosakuje. Určitě vás bude bavit hádat, co čím autor myslel a na co s ohlédnutím na šílenství doby covidové naráží. Taky budete vstřebávat ústrky péče o autistické dítě a napětí jednoho zločinu. Kdyby autor ingredience promíchal o trochu méně, chutnal by výsledný pokrm více, ale i tak doporučuji, je to veskrze chutné.